OurStories.cz ~ naše povídky - Povídky » Na pokračování » Dohoda - 9. kapitola

21.10.2010 (16:00) • Lussy • Povídky » Na pokračování • komentováno 4× • zobrazeno 1066×

Po dobrém, nebo po zlém

Liamův stav se nezlepšoval, znepokojovalo mě to, ale nebyla jsem jediná. Rachel stále za ním běhala a já musela hlídat Daniela. Postupem času jsem si ho oblíbila. Byl moc roztomilý a večer se mi ho nechtělo pouštět, ale musela jsem jít spát.

Ani David nebyl v klidu, sice ve dne to trochu kontroloval, ale když spal, přetáčel se ze strany na stranu a já díky tomu několikrát skončila na zemi. Skoro jsme se nevídali, ale vždy mi to došlo až v posteli, protože když jsem měla u sebe toho andílka nedalo se myslet na nic jiného.

Už to vypadalo, že se Liam lepší a tak se Rachel vystřídala s Davidem. Přišla do obývacího pokoje a zhroutila se na pohovku vedle mě.

„Děkuji, jsi moc hodná,“ usmála se na mě a já věděla, že do toho musela dát hodně sil.

„To je samozřejmost,“ úsměv jsem ji oplatila.

„Víš, že ti to s ním sluší?“

„Opravdu? Asi bych se měla zajít podívat do zrcadla,“ zasmála jsem se.

„Přemýšlela si někdy nad tím, že by jsi měla děti?“

„Uvěříš mi, když ti povím, že ne?“ Snažila jsem se tomu tématu vyhnout.

„Ne, neuvěřím.“

„Samozřejmě, že jsem nad tím přemýšlela, ale to jsem byla ještě mladá. Teď se snažím toho vyvarovat, ale není to snadné,“ vzdychla jsem si.

„Tak si o tom promluvíme, tohle je určitě snadnější, než si něco v hlavě namlouvat,“ mrkla na mě.

„Proč se toho snažíš vyvarovat?“ vyptávala se.

„Protože mi David něco naznačil,“ podívala jsem se na ni.

„A co to přesně bylo?“

„Něco jako, jestli bych si dokázala představit místo Daniela naše dítě.“

Zaujatě poslouchala a pak si dala na čas než něco řekla.

„Jsem si jistá, že David se už rozhodl. Musím tě upozornit, že když se pro něco rozhodne, tak to půjde buď po dobrém a nebo po zlém,“ usmívala se.

„Mám se bát?“ přeskočil mi hlas o oktávu výše.

„Ne, neboj se, ale zpět k tématu. Chtěla by si vlastní dítě?“ zeptala se.

„Jak už jsem řekla, rozhodla jsem se už jako malá, že dítě nechci, ale teď to vidím jinak,“ přemýšlela jsem nahlas.

„Jednou bych určitě chtěla, ale...“

„Žádné ale, důležité je, že už chceš a to stačí. Určitě máš obavy, chápu tě, ale ty časem pominou. Jen si představ, jaké by to bylo, kdyby si držela svoje dítě. Já byla nejšťastnější na světě. Byla to jedna z nejkrásnějších věcí, která se mi stala. Mezi ty nejkrásnější patří seznámení s Liamem, zásnuby a samozřejmě samotný sňatek a poté i svatební noc,“ usmála se, tak že ukázala skoro všechny zuby.

„Myslím, že si mě přesvědčila,“ uznala jsem a shrnula veškerý svůj myšlenkový pochod.

Slyšel jsem správně. Věděl jsem, že se to nedělá, ale já to nemohl přerušit.

Scházel jsem ze schodů a slyšel hlasy, okamžitě jsem věděl, komu patřily. Mírným tempem jsem se rozběhl směrem k obývacímu pokoji a uslyšel je. Rachel se pořád Eleny na něco vyptávala. Pokaždé chvíli přemýšlela, než odpověděla. Byla roztomilá, když přemýšlela, vlastně ona byla roztomilá vždy.

Byl jsem nejšťastnější člověk na světě, když řekla, že by dítě určitě chtěla. Neřekla žádné omezení, tudíž by jí asi nevadilo, kdyby to bylo co nejdříve. Málem jsem skákal do stropu, když pověděla, že ji Rachel přesvědčila. Měl jsem chuť tam vběhnout, obejmout Rachel a pak by přišla na řadu Elena, ale nemohl jsem to udělat, jelikož bych upozornil, že jsem poslouchal.

Potichu jsem došel až ke schodišti a od nich jsem šel normálním krokem, to aby věděly, že přicházím.

Zářil jako sluníčko, nevěděla jsem příčinu, ale bylo mi to jedno. Ne, nebylo mi to jedno, byla jsem zvědavá, ale nedávala jsem to na sobě znát, snažila jsem se chovat normálně.

„Už nemá horečku,“ prolomil ticho a Rachel se hned zvedla a utíkala za Liamem.

Došel až ke mně a já nevěděla, co měl v plánu. Když ke mně došel, objal mě a políbil do vlasů. Do pokoje přišla služka a řekla, že je čas na večeři. Společně jsme se najedli a já se rozhodla, že jídlo odnesu jak Liamovi tak Rachel.

Služebná mi naložila na tác spoustu jídla a já měla problém ho unést, díky bohu mi pomohl David, nebýt jeho na schodech, by mě ten tác převážil. Dovedl mě až k pokoji a převzal ode mě tác. Lehce jsem zaklepala a pak otevřela.

„Nesu jídlo,“ oznámila jsem a vešla s Davidem do pokoje. Položil tác na stůl a odešel. Rachel se omluvila, že musí za Danielem a já jsem s Liamem zůstala sama. Nevěděla jsem jak začít.

„Už je ti lépe?“ zeptala jsem se, protože mě jiná otázka nenapadla.

„Ano, je. Děkuji za optání,“ zachraptěl. Bylo na něm vidět, že byl ještě zesláblý a tak jsem k němu přišla blíž, aby se nemusel tolik namáhat.

„Jak vypadá Daniel?“ zeptal se.

„Je krásný a obávám se, že je krásnější než jeho otec,“ usmála jsem se a na jeho tváři se objevilo něco připomínajícího úsměv.

„Je krásnější než David?“

Tuhle otázku jsem nečekala. Nevěděla jsem, co odpovědět ani jsem nevěděla jestli chci odpovědět, ale odpověď už jsem dávno znala.

„Neporovnávala jsem je,“ snažila jsem se to zachránit.

„Teď máš možnost.“

Dělala jsem jako, že přemýšlím, protože jsem neměla o čem, v hlavě jsem to už měla srovnáno a to všechno díky Rachel a i tomu malému.

„Myslím si, že ne. Ovšem až bude starší, bude problém mu najít nevěstu,“ zněla jsem trochu nejistě. Na první odpověď se jen usmál, ale ta druhá ho zaskočila.

„Proč?“ zhrozil se.

„Myslím si, že ho bude chtít každá a půlit ho asi nebudete,“ zasmála jsem se a Liame poté se mnou.

„Vy tu máte veselo, mohu se přidat?“ zeptal se ode dveří. V té chvíli by se ve mně krve nedořezali. Mohl to všechno slyšet? A co když ano?

Bála jsem se otočit a raději se dívala z okna. Slyšela jsem kroky a pak jeho ruce na břiše.

„Samozřejmě, můj věrný příteli.“

Povídali jsme si hodnou chvíli, ale pak nás přerušila Rachel, že se musí jít spát. Moc se mi nechtělo, ale museli jsme z pokoje. Došli jsme až do toho svého. Já jsem si šla sednout na postel. Všechno jsem měla sice ujasněné, ale pořád jsem musela přemýšlet nad tím, jestli to slyšel a nebo ne.

Na tváři mu pohrával spokojený úsměv, takže měl dobrou náladu, byl čas toho využít. Než jsem si všimla, byl už v koupelně.

„Slyšel jsi něco?“ křikla jsem za ním.

„Vadilo by ti to?“ vyšel zpoza dveří jen v osušce. Nebyla jsem hloupá a tak mi došlo, že určitě něco slyšel, tak proto ten úsměv. Nejraději bych ho praštila, že poslouchal cizí rozhovory, ale než jsem se stihla rozkoukat, ležela jsem na posteli a on nade mnou. Byl jako kotlík, který přímo přetékal štěstím, byl krásný, mnohem krásnější než všichni muži na světě.

Pomalu se ke mně přibližoval svým obličejem, až se jemně otřel o mé rty a pak se odtáhl. Byl to, jako by hodil zapálenou svíci do hromady slámy a nebo suché trávy. Vzplanula jsem a musela si ho k sobě znova přitáhnout.

Shrnutí // 10. kapitola

Autor: Lussy (Shrnutí povídek), v rubrice: Povídky » Na pokračování

Sdílet

Diskuse pro článek Dohoda - 9. kapitola: