OurStories.cz ~ naše povídky - Povídky » Na pokračování » Dohoda - Prolog + 1. kapitola

04.10.2010 (15:00) • Lussy • Povídky » Na pokračování • komentováno 9× • zobrazeno 1201×

Prolog

Můj otec si vždycky přál syna a proto jsem byla vychovávaná jako chlapec. S otcem jsme společně jezdili na lovy. Trávili jsme spolu většinu času.

Najednou onemocněl nějakou nemocí. Přestávali jsme jezdit na lovy, ale stále jsme spolu trávili spoustu času.

Bylo mi dvanáct, když mi umřel. Ten den si pamatuji, jako by to bylo včera.

Jako každé ráno jsem šla za svým otcem. Chtěla jsem vejít do pokoje, jenže matka mě tam nechtěla pustit. Nakonec jsem jí proklouzla dovnitř a uviděla svého tatínka.

Nehýbal se a ani nedýchal...

Pokaždé, když jsem si na to vzpomněla, přeběhl mi mráz po zádech a ani teď tomu nebylo jinak. Se smrtí svého otce jsem se vyrovnávala špatně, ale musela jsem to překonat. Říkala jsem si, že by si přál, abych žila dál a tak můj život pokračoval.

Ve třinácti se má matka rozhodla, že ze mě konečně udělá slečnu. Kupovala mi nejrůznější a především drahé šaty a šperky. Měla jsem jich doma snad milióny, ale matce to pořád nestačilo. Začala mě učit i etikety.

V patnácti se ze mě stala „mladá slečna“ hodna mého postavení. Naše rodina vždy patřila mezi „lepší“ společnost a porot jsem se tak musela i chovat.

Nebyly mi dovoleny žádné „klopýtnutí“. Musela jsem dbát večerky a především matčiných nařízeních. Nesměla jsem chodit ven sama a už vůbec ne v doprovodu nějakého chlapce.

Nesnášela jsem příkazy a i všechny ty šaty. Večer jsem je pokaždé zahodila někam do kouta, vytáhla jsem si pánské věci, které mi padly a vydala jsem se do stájí. Netrpělivě na mě pokaždé čekal Garry. Byl to krásný černý kůň. Nezajímalo mě, jaké byl rasy, důležité bylo, že jsem ho dostala od svého otce.

Jezdívala jsem na různá místa, ale nejčastěji k jednomu jezírku. Bylo okouzlující, když ho ozářila luna.

Omámená lunou jsem se vracela domů. Služebné se jen mému výrazu jen usmívaly a jelikož jsem s nimi měla dobré vztahy, před matkou mlčely.

Večerní vyjížďky jsem prováděla čím dál, tím častěji, až na to matka přišla. Vzala mi Garryho a prodala ho nějakému neznámému muži.

Oplakala jsem to, ale matce jsem musela dokázat, že jsem silná.

Pominul rok a blížili se mé šestnácté narozeniny. Matka uspořádala velikánskou oslavu, i když jsme na ni neměly. Pozvala lidi z „lepší“ společnosti a od nich si půjčovala.

Peníze rozdávala snad na každém rohu. Vůbec jí nevadilo, že ty peníze nebyly naše, pro ni bylo důležité, že peníze měla.

Dostaly jsme se až na úplně dno a ona stále rozhazovala cizí peníze. Začali jí hrozit sebráním majetku a to ji konečně probralo.

Po dlouhé cestě jsem se konečně vrátil zpět domů. Čekala mě špatná zpráva, matka i otec umřeli, ale zanechali mi jejich majetek. Děkoval jsem jim za to, nemusel jsem si nic hledat a měl jsem domov, i když mí rodiče byli tolik laskaví, že by mě tam i nechali bydlet i kdyby ještě žili.

Hned další ráno jsem se vydal na obhlídku. Zkontroloval jsem všechny pozemky a pak jsem zajel i do jednoho vzdáleného města. Na ulici jsem potkal jednu milou dámu. Představila se mi Raynoldsová, už to jméno mi bylo povědomé a tak jsem se s ní dal do řeči.

Povídala mi o svých strastech. Měla hodně velké dluhy a neměla je jak splácet. Bylo mi jí líto a tak jsem se nabídl, že jí pomohu. Nejdříve nechtěla mou pomoc přijmout, ale nakonec jsem ji přemluvil.

Odvedla mě do svého domu a tam do pracovny.

„Jste velice laskav, Davide, nevím jak bych se vám za to odvděčila,“ usmála se.

„Rád jsem vám pomohl,“ oplatil jsem jí ho.

„Jedna věc by tady byla,“ přemýšlela nahlas.

„Vezměte si mou dceru,“ navrhla nadšeně.

„To nemohu.“

„Musíte, jinak ty peníze od vás nepřijmu jako dar.“

Chtěl jsem jí pomoci. Svolil jsem k sňatku s její dcerou. Byla neuvěřitelně šťastná a už začínala přemýšlet o zásnubách.

S omluvením, že mám ještě nějakou práci, jsem odešel. Nemohl jsem uvěřit tomu, že jsem se sňatkem souhlasil, chtěl jsem to vzít zpátky, ale už jsem dal slovo.

Prohlížela jsem si své „jezdecké“ oblečení a čichala k němu. Stále mi chyběl Garry, i když už uběhl rok.

Dveře do mého pokoje se rozletěly a dovnitř vběhla má matka, to bylo poprvé, co nezaklepala.

„Mám pro nás dobrou zprávu!“ jásala.

„Jeden hodný člověk nám půjčil peníze a tím splatíme naše dluhy,“ usmívala se od ucha k uchu. Tohle bylo snad poprvé, co jsem ji viděla, že byla šťastná, ale opravdu šťastná.

„Mám ještě jednu dobrou zprávu, ten člověk souhlasil se sňatkem!“

„Takže vy se budete vdávat, maminko?“ zeptala jsem se.

„Ne, holčičko, ty se budeš vdávat.“

Zásnuby

Dnes měl přijet na návštěvu můj budoucí choť. Nebyl jsem z toho zrovna nadšená, ale před matkou jsem musela hrát šťastnou dívku.

Ještě jsem ležela v posteli a už jsem slyšela nožky služek, jak pobíhaly po chodbě a dělaly vše, co jim má matka nakázala. Celý dům byl na nohou a každý něco chystal.

U postele jsem měla připravené šaty a tak jsem se do nich oblékla. Podívala jsem se na sebe do zrcadla, pročesala jsem si vlasy a šla do jídelny na snídani. Jen co jsem otevřela dveře, málem jsem je zase zavřela. Pořád někdo po domě pobíhal. Byl tady vážné cirkus.

Rychle jsem sešla schody a vydala jsem se do jídelny. Na stole už bylo všechno připraveno, jen si sednout a pustit se do jídla.

Hned jsem tak učinila a cpala se nějakým pečivem a k tomu jsem připíjela čaj. I matka přišla do jídelny se nasnídat.

„Proboha, jak to vypadáš?“ zhrozila se.

„Po snídani tě Nora upraví! David má přijet na oběd, musíš vypadat nádherně,“ rozplývala se. Raději jsem se zakousla do housky, abych něco nevypustila z pusy.

Čekala jsem alespoň klidnou snídani, ale nedočkala jsem se jí. Matka o něm pořád něco říkala, pak přešla na přípravy na svatbu. Poslouchala jsem jí jedním uchem dovnitř, druhým ven. Nechtěla jsem slyšet podrobnosti, nechtěla jsem se vdávat a už vůbec ne za nějakého cizího člověka.

Po snídani mě Nora odvedla do mého pokoje a tam mě začala upravovat. Nejdříve vybrala vhodně šaty, poté se pustila do úpravy mého obličeje a vlasů. Její práce se mi opravdu líbila abych se jí odvděčila, dala jsem jí na zbytek dne volno, aby mohla za svým milým.

Ona měla svého milého, já ne. Já se musela rovnou vdávat. Jak já jsem jí záviděla. Hned bych si s ní vyměnila život, sice bych byla chudá a musela bych pracovat, ale všechno bych se naučila. Lidé by se mi nevnucovali, jen aby byli se mnou kvůli mému postavení, byli by se mnou, protože by jim bylo v mé přítomnosti dobře. Jen jsem si povzdychla nad tou představou.

Ještě chvíli jsem se na sebe dívala do zrcadla, prohlížela jsem se za všech stran. Zelené šaty, které mi vybrala Nora mi slušely, vypadaly krásně s mými hnědými sluncem prozářenými vlasy. Naposledy jsem se na sebe podívala a pomalu jsem šla domů.

Mířila jsem do salónu a zaslechla jsem z pracovny hlasy. Matka s někým mluvila, s nějakým mužem. Nakoukla jsem dovnitř a spatřila jsem staršího muže. Byl vrásčitý a moc krásy nepobral. Lekla jsem se a rychle zabouchla dveře.

Posadila jsem se na křesílko v salónu a vyčkávala, až matka s tím muže vyjdou. Brzy jsem se dočkala, ale překvapilo mě, že ten muž odešel.

„Nemohl přijet a místo sebe poslal posla s prstenem a dopisem,“ oznámila a podala mi krabičku a obálku.

Otevřela jsem krabičku a uviděla zlatý prstýnek s diamantovým očkem. Byl jednoduchý, ale krásný. Nechtěla jsem si ho nasazovat, ale matka ho vzala a natáhla mi ho na na prsteníček.

„Padne ti,“ zajásala, ale já moc nadšená nebyla.

Nebyl mi ani malý ani velký, byl mi tak akorát.

„Zasnoubeni už jste a tak můžeme uspořádat obřad,“ oznámila, jako by nic.

„Co říkáš, na příští týden?“ zeptala se.

Uvěřit svým vlastním uším bylo opravdu těžké. Později jsem pochopila, že to nebyla otázka, ale spíše další oznámení, které už bylo dávno naplánováno bez mého vědomí.

Snažila jsem se jí říci, že si nechci vzít, ale ona mě nikdy nenechala mluvit. Dva dny před domluvenou svatbou jsem zašla večer do jejího pokoje.

Shrnutí // 2. kapitola

Autor: Lussy (Shrnutí povídek), v rubrice: Povídky » Na pokračování

Sdílet

Diskuse pro článek Dohoda - Prolog + 1. kapitola: