OurStories.cz ~ naše povídky - Povídky » Na pokračování » Dračí kmen - 2. kapitola

04.01.2011 (14:00) • Barrys • Povídky » Na pokračování • komentováno 19× • zobrazeno 1400×

2. kapitola

Marion měla v očích strach, protože se už blížila s drakem do Straxova hradu. Drak ji držel tak pevně, že  až přestávala cítit hrudník. Zdálo se jí, že tlak je větší a větší. Pomalu se jí zavírala oční víčka.

Poté se Marion probrala ve vězeňské cele. Rozhlídla se okolo a viděla stěny pomalované různými nápisy. Jeden si přečetla a stálo v něm:

,,Kde víra,

tam láska.

Kde láska,

tam mír."

Marion si pomyslela, jaký cvok v této věznici přebýval. Ohlížela se dál a viděla asi tři metry vysoko malinkaté okénko, přes které slyšela zpěv ptáků a cvrkot cvrčků. V hlavě se jí honily strašné myšlenky. Co s ní Strax udělá? Zabije ji? Nechá ji tu umřít hladem? Uprostřed přemýšlení uslyšela podivný hlas.

,,A máme holoubátko v kleci, vlétlo nám přímo do pasti!"

Hlas se ozýval z vedlejší cely.

,,Je moje, já ho chytil, dej mi ho!"

,,Na to zapomeň!" vykřikl starší hlas.

Marion slyšela, jak se dva muži ve vedlejší cele perou. Po chvilce rvačka skončila.

,,A máš  to, co jsi chtěl," zavrčel starší muž.

,,Už tu nemusíš umírat hlady, můžeš mi poděkovat kamaráde," zavrčel a zakousl se do uvězněného holoubátka. Marion se udělalo zle.

,,Ten, kdo sežere ptáčka zaživa, musí mít veliký hlad," pomyslela si princezna. Kdo ví, kolik týdnů nedostali najíst.

Marion zničeho nic uslyšela nějaké šumění z horního okénka.

,,Byla to záchrana?" tázala se sama sebe princezna.

Mříže bouchly a objevila se hlava nějakého chlapíka.

,,Jsi princezna z posledního rodu v Makaku?" tázal se chlapík.

,,Ano jsem," odpověděla Marion.

,,Musíme se rychle vytratit!" řekl muž a slézal z okna po provaze.

Muž ovinul princeznu provazem a začal ji vytahovat nahoru. Marion nechápala, kde mladík vzal tolik síly, ale když se dostala nahoru, tak to hned zjistila. Byli tam ještě dva bojovníci v černém.

,,Kdo jste?" tázala se těch mladíků.

,,Já jsem r..."

,,Není čas na představovaní," přerušil je muž, který Marion vytáhl.

Muž popadl Marion za ruku a všichni utíkali pryč. Běželi přes kamenný most, když v tom zaburácel hrom a z dračí sluje opodál vylétli dva zelení draci.

,,Běžte!" vykřikl jeden z černých rytířů.

,,Pokusím se je zastavit. Diego, ty víš co máš dělat... Tak jdi!" zvolal.

Druhý černý rytíř popadl Marion a běželi do nedalekého lesa. Muž zahalený v zeleném je následoval.

Při běhu zaslechli rytířův řev, někdo ho musel usmrtit. Běželi, jak nejrychleji uměli, až dorazili na mýtinu.

,,Musíme se zamaskovat, blíží se!" zvolal mladík v zeleném. Černý rytíř skočil do nedalekého bahna ,a pak do keře. Muž v zeleném povalil Marion do kupky spadlého listí a sám vylezl na strom. Zanedlouho na mýtinu doběhla partička skřetů se svýmy cvičenýmy divočáky. Divočáci začali čmuchat. Marion po čele polil pot. S divočáky nikdo  už ani nepočítal. Tři divočáci se přibližovali k černému rytíři. Rytíř věděl, že to je jeho konec. Popadl meč a jedním máchnutím dva divočáky přesekl. Jenže ten jeden, kterého rytíř netrefil, začal hlasitě kvikat, až přivolal skřety. Černý rytíř se rozmáchl po nejbližším skřetovi, ale skřet uhnul a svoji dýkou ho propíchl.

Marion se zděšeně dívala na muže v zeleném, ale on jako by jí říkal, ať se nehýbe. Přiběhly k rytíři dvě další potvory a píchaly do rytíře klackem.

Marion to už nemohla vydržet a křikla ,,Néé."

Skřeti se okamžitě ohlédli a rozběhli se k místu, kde slyšeli výkřik. Byli již u Marion a skřet, který ji spatřil první, zakvikl a chtěl ji hned taky  probodnout.

Muž v zeleném skočil ze stromu a dopadl na skřeta. Bez váhání mu uřízl hlavu. Poté vytáhl luk a začal střílet šípy na dva skřety stojící opodál. Oba je trefil. Rozhlédl se  hned do strany a tam viděl přibíhat nové skřety. Napočítal jich pět plus prase. Popadl Marion a běžel s ní pryč. Běželi křovinami a přesličkami, skákali přes malé propasti a vyhýbali se větvím, které jim narážely na celá těla.

Někdy se ohlédli za sebe, aby se ujistili, že je skřeti nedohánějí. Nikdy se skřeti nepřiblížili blíže, jak padesát metrů.

Vyčerpaným hlasem chlapík řekl: ,,Jsem Adrian, syn Averotův a dovedu Tě do bezpečí, musíš mi  jenom důvěřovat. Musíš skočit! Skoč!" vykřikl Adrian.

,,Cože?" nechápavě se ho tázala překvapená  Marion.

3. kapitola

Autor: Barrys (Shrnutí povídek), v rubrice: Povídky » Na pokračování

Sdílet

Diskuse pro článek Dračí kmen - 2. kapitola: