Příběh vypráví o době, kdy v zemi Makako vládli krvežízniví draci, ohavní skřeti, chlupatí kentauři a smradlaví obři. Nikdo se jim nepokoušel vejít do cesty, ale ty doby už pomalu končí.
04.01.2011 (14:00) • Barrys • Povídky » Na pokračování • komentováno 19× • zobrazeno 1401×
2. kapitola
Marion měla v očích strach, protože se už blížila s drakem do Straxova hradu. Drak ji držel tak pevně, že až přestávala cítit hrudník. Zdálo se jí, že tlak je větší a větší. Pomalu se jí zavírala oční víčka.
Poté se Marion probrala ve vězeňské cele. Rozhlídla se okolo a viděla stěny pomalované různými nápisy. Jeden si přečetla a stálo v něm:
,,Kde víra,
tam láska.
Kde láska,
tam mír."
Marion si pomyslela, jaký cvok v této věznici přebýval. Ohlížela se dál a viděla asi tři metry vysoko malinkaté okénko, přes které slyšela zpěv ptáků a cvrkot cvrčků. V hlavě se jí honily strašné myšlenky. Co s ní Strax udělá? Zabije ji? Nechá ji tu umřít hladem? Uprostřed přemýšlení uslyšela podivný hlas.
,,A máme holoubátko v kleci, vlétlo nám přímo do pasti!"
Hlas se ozýval z vedlejší cely.
,,Je moje, já ho chytil, dej mi ho!"
,,Na to zapomeň!" vykřikl starší hlas.
Marion slyšela, jak se dva muži ve vedlejší cele perou. Po chvilce rvačka skončila.
,,A máš to, co jsi chtěl," zavrčel starší muž.
,,Už tu nemusíš umírat hlady, můžeš mi poděkovat kamaráde," zavrčel a zakousl se do uvězněného holoubátka. Marion se udělalo zle.
,,Ten, kdo sežere ptáčka zaživa, musí mít veliký hlad," pomyslela si princezna. Kdo ví, kolik týdnů nedostali najíst.
Marion zničeho nic uslyšela nějaké šumění z horního okénka.
,,Byla to záchrana?" tázala se sama sebe princezna.
Mříže bouchly a objevila se hlava nějakého chlapíka.
,,Jsi princezna z posledního rodu v Makaku?" tázal se chlapík.
,,Ano jsem," odpověděla Marion.
,,Musíme se rychle vytratit!" řekl muž a slézal z okna po provaze.
Muž ovinul princeznu provazem a začal ji vytahovat nahoru. Marion nechápala, kde mladík vzal tolik síly, ale když se dostala nahoru, tak to hned zjistila. Byli tam ještě dva bojovníci v černém.
,,Kdo jste?" tázala se těch mladíků.
,,Já jsem r..."
,,Není čas na představovaní," přerušil je muž, který Marion vytáhl.
Muž popadl Marion za ruku a všichni utíkali pryč. Běželi přes kamenný most, když v tom zaburácel hrom a z dračí sluje opodál vylétli dva zelení draci.
,,Běžte!" vykřikl jeden z černých rytířů.
,,Pokusím se je zastavit. Diego, ty víš co máš dělat... Tak jdi!" zvolal.
Druhý černý rytíř popadl Marion a běželi do nedalekého lesa. Muž zahalený v zeleném je následoval.
Při běhu zaslechli rytířův řev, někdo ho musel usmrtit. Běželi, jak nejrychleji uměli, až dorazili na mýtinu.
,,Musíme se zamaskovat, blíží se!" zvolal mladík v zeleném. Černý rytíř skočil do nedalekého bahna ,a pak do keře. Muž v zeleném povalil Marion do kupky spadlého listí a sám vylezl na strom. Zanedlouho na mýtinu doběhla partička skřetů se svýmy cvičenýmy divočáky. Divočáci začali čmuchat. Marion po čele polil pot. S divočáky nikdo už ani nepočítal. Tři divočáci se přibližovali k černému rytíři. Rytíř věděl, že to je jeho konec. Popadl meč a jedním máchnutím dva divočáky přesekl. Jenže ten jeden, kterého rytíř netrefil, začal hlasitě kvikat, až přivolal skřety. Černý rytíř se rozmáchl po nejbližším skřetovi, ale skřet uhnul a svoji dýkou ho propíchl.
Marion se zděšeně dívala na muže v zeleném, ale on jako by jí říkal, ať se nehýbe. Přiběhly k rytíři dvě další potvory a píchaly do rytíře klackem.
Marion to už nemohla vydržet a křikla ,,Néé."
Skřeti se okamžitě ohlédli a rozběhli se k místu, kde slyšeli výkřik. Byli již u Marion a skřet, který ji spatřil první, zakvikl a chtěl ji hned taky probodnout.
Muž v zeleném skočil ze stromu a dopadl na skřeta. Bez váhání mu uřízl hlavu. Poté vytáhl luk a začal střílet šípy na dva skřety stojící opodál. Oba je trefil. Rozhlédl se hned do strany a tam viděl přibíhat nové skřety. Napočítal jich pět plus prase. Popadl Marion a běžel s ní pryč. Běželi křovinami a přesličkami, skákali přes malé propasti a vyhýbali se větvím, které jim narážely na celá těla.
Někdy se ohlédli za sebe, aby se ujistili, že je skřeti nedohánějí. Nikdy se skřeti nepřiblížili blíže, jak padesát metrů.
Vyčerpaným hlasem chlapík řekl: ,,Jsem Adrian, syn Averotův a dovedu Tě do bezpečí, musíš mi jenom důvěřovat. Musíš skočit! Skoč!" vykřikl Adrian.
,,Cože?" nechápavě se ho tázala překvapená Marion.
Autor: Barrys (Shrnutí povídek), v rubrice: Povídky » Na pokračování
Sdílet
Diskuse pro článek Dračí kmen - 2. kapitola:
Lili: Jj já vím, ale prostě si nemůžu pomoct. Jsem hrozná 
Ale zase, jak jsem mu napsala, obdivuju, že píše ve třetí osobě, pro mě to je absolutně španělská vesnice. Fakt mě to fasinuje 
Já se do příběhu vždycky tak zečtu, že si nějakých chyb ani nevšímám a nevadí mi. 
SafiraDarkfire: Chápu, že mu chceš pomoci, ale neměl by číst pořád špatnou kritiku. 
Heheh, prepáčte, ale vážne mi to nedalo. Musela som sa zasmiať a napísať to tu. 
No snad jo. Doufám. 
Safi, on to přežije
No a potom máš odemně takovou zbytečnou kritiku. A já doopravdy nerada tu kritiku dělám. Hrozně moc bych chtěla k tomuhle příběhu kritiku nedělat. 
teda, je to pěkný. líbí se mi to, ale malinko bych vytkla jednu chybičku. příde mi, že pořád opakuješ slovo 'princezna'. teda nevim, jestli je to jenom můj názor, ale přišlo mi to tak...
teda, i když já nemám co říkat, jelikož já taky mám chyby v povídkách a tak a v komentářích... no ani nemluvim 
ale jen ti chci říct, že někdy, když si přečteš svůj článek po tom, co ho napíšeš, bude se ti zdít třeba něco divné, přepiš to, jelikož to pak nedává takoví smysl, jako sis myslel. 
ale opravdu se mi to líbí a jsem zvědavá, na další kapitolku
Myslím si, že u toho textu na stěně je zbytečné tolik uvozovek, že by stačili jedny na začátku a jedny na konci.
Před "jak", "co", "který", "aby" a "že" se vždycky píšou čárky.
Rytíř zásadně jenom s tvrdým y ne měkkým i.
"Néé" ať chceš nebo ne právě jsi napsal v cizím jazyce žena. Píše se v jakémkoliv případě s krátkým e. Ať to chceš protáhnout jak chceš.
A to ještě nemluvím o velkým písmenech. Divím se, že míváš z Gramatiky 2. No, ale já nejsem tvá učitelka.
Jinak obdivuji, že píšeš ve 3. osobě, protože tohle já rozhodně neumím. V minulém komentu jsem ti to zapoměla napsat.
Jinak děj sám o sobě je dobrý. Jsem zvědavá na další kapitolku.
Zaujímavé a napínavé. Teším sa na ďalšiu kapitolu.
Přidat komentář:
- English Gentleman - 1. kapitola
- Smrťák 3 (1. část)
- Setkání v lese
- The Killing Past (Prolog)
- Smrťák 2 - Kylův život za tajnými dveřmi 1/2
- Zdrávas Maria
- Smrťák 2 (1. část)
- Smrťák 1/2
- Who He Really Is
- Priznanie
...další zajímavé stránky Toto může být i váš web.
Jak přidám povídku? poslední články
poslední komentáře
Kdo je tu z členů? Klikni!