Dračí ostrovy 4. část • OurStories.cz ~ naše povídky

Tady máte další část. Je sice další s těch krátkých, ale když už to mám všechno napsané, tak to nechci přepisovat :D No tak si to užijte a zase děkuju za komentáře :)

17.06.2009 (16:01) • Aniska • Povídky » Na pokračování • komentováno 2× • zobrazeno 1319×

Princ Wiliem byl s každou minutou nervóznější. Přecházel z jednoho konce pokoje na druhý. Sedl si na krásně zdobené a velice pohodlné křeslo. Nevydržel tam ani chvilku. Pokračoval tedy ve své původní činnosti. Čekal na Angelu. Už tu měla být celou hodinu. Nikdy nechodila takhle pozdě. No tedy až dnes. Nemohl ji jít hledat. Nevěděl kam šla. Jeho chůva se každý den okolo třetí někam ztrácela, a ani jednou jí nenapadlo říct mu kam jde. Nejspíš to považovala za zbytečné, svěřit se nejlepšímu příteli, skoro jako bratrovi. Nebo možná si jen nepřála, aby Wiliem věděl kam chodí. Dost ho to štvalo, protože on ji vždycky všechno řekl. Jenže teď měl hlavě jen jestli se jí nic nestalo. Většinou - asi pomocí nějaké telepatie - poznal, jestli je v nebezpečí. Jednou se mu dokonce stalo, že se mu zdál sen, kde Angelu oklopili lupiči. Jak měla dívka v povaze jen jim řekla ať jdou do bůhvíkam a že jim nic nedá. Samozřejmě, že nebrali její slova vážně. V tom snu Angela umřela. Byl to hrozný sen. Zachvěl se jen při pomyšlení na něj. Když jí to potom řekl, vysmála se mu. „Prosím? Já a umřít? Chachacha“. Zněla její slova. Princ jí zdůraznil, že ať odteď půjde kamkoli a potká zloděje, ať jim vše dá. A skutečně ještě ten večer k němu dívka přišla, že se jí to skutečně stalo. Naštěstí jim dala všechno co měla a tak odešla bez újmy. Ale teď si tím nebyl vůbec jistý. Nedokázal určit jestli byla v nebezpečí nebo ne. Musel si přiznat, že schůzku s Nikolasem zmešká. A tak se na ní těšil. V tom ho to trklo. „Páni schůzka, třeba už je Angela tam,“ řekl si pro sebe a rychlostí blesku si na sebe vzal to vesnické oblečení, které si vždy bral když šel z Angelou poslouchat příběhy. Vyhlídnul z pokoje na chodu jestli tam náhodou nikdo není. Měl štěstí. Nebyl. Pádil si to přes ní až ke stěně, za kterou se skrýval tajný východ z hradu. Zatlačil na tu správnou cihlu a otevřel se mu vchod do tajné chodby. Její stěny byly plné pavučin a nějakého slizu. Taky tu byla tma. Wiliem zalitoval, že si nevzal něco čím by zapálil louč. Naštěstí znal každý schod nazpaměť. Vedly níž a níž a když už byl konečně na konci, posunul skrytou pákou a octl se v postraní uličce nedaleko tržnice. Spěchal k ní jak nejrychleji mohl. Nedělalo mu dobrý pocit být tam úplně sám. Když už konečně dorazil na smluvené místo schůzky Angela tam nebyla. Zato stařec ano. Krčil se tam a zdálo se, že spí. Princ k němu opatrně přistoupil. Nechtěl ho surově zbudit nebo vylekat.

„Ehm, Nikolasi? Spíte? To jsem já pri... Wiliem,“ řekne potichu. Skoro to zašeptá. Stařec se hbitě otočí. Nejspíš ani vůbec nespal.

„Kde máš Angelu?“

Autor: Aniska, v rubrice: Povídky » Na pokračování