OurStories.cz ~ naše povídky - Povídky » Na pokračování » Druhá tvář 21

13.09.2022 (10:00) • Texie • Povídky » Na pokračování • komentováno 2× • zobrazeno 604×

* 21 *

Margaret ležela a nejraději by zavřela oči a zachumlala se ještě více do tepla. Wudvort si nepřítomně pohrával s pramenem jejích vlasů. Lechtal ji při tom na rameni.

Ošila sebou.

„Už bych měla jít.“

„Nechápu proč.“

„Mám tam věci.“

Podíval se na ni zkoumavým pohledem. To nebyl ten důvod, jen chabá výmluva. Věděl to stejně dobře jako ona.

„Proč nemůžeš aspoň jednou udělat to co ti řeknu,“ zavrčel.

Vzdorovitě zvedla bradu.

Sklouzla na zem a začala hledat své oblečení.

Za zády slyšela, jak se zvedl také. I to, jak o okamžik později bouchly dveře. Ohlédla se. Byl pryč.

Ještě chvíli tam stála, než se začala znovu oblékat.

Nechtěla tu zůstat. Za pár dní budou v přístavu a ona odejde. Chtěla si udržet aspoň tenhle malý odstup. Nezvykat si na něj ještě víc, než teď.

Zastrčila si košili do kalhot a zvedla botu.

Dveře za zády se jí prudce otevřely. Než se stihla otočit, ozvala se tlumená rána.

Pohledem přejela po něm a pak i po hromádce věci, co hodil na zem. Byly to její věci.

„Zaplatila jsem si vlastní kajutu.“

„Moje loď, moje pravidla.“

I jí bylo jasné, že tímhle vlastně svá pravidla porušuje. Nelíbilo se mu to. Viděla to na něm. Stejně jako to, jak byl naštvaný. Nikdy nedával emoce moc najevo. Ale už pomalu začínala vidět pod tu slupku chladné kontroly.

Zuřil. Tentokrát ji na tom ale něco dělalo radost. Hřálo ji vědomí, jak moc o ni tady stojí.

Stál tam u dveří, jako by čekal její výbuch. Připravený ji zastavit, pokud se pokusí vyjít ven. Měl na sobě jen kalhoty. Ani košili si na sebe nevzal. Líbil se jí ten pohled.

Pustila botu zase na zem a začala se svlékat. Jeho naštvaný výraz zmizel při pohledu na to, jak vykročila beze slova zpátky k jeho posteli.

Zakroutil hlavou. Nikdy nedokázala dopředu odhadnout co udělá. Byla to ta nejšílenější ženská, co kdy potkal.

Ucítila, jak se postel prohnula. V příštím okamžiku se okolo ní ovinula jeho paže. Přitáhl si ji ještě blíž.

Spokojeně se zavrtala ještě těsněji k němu.

* * *

Bezvětrných dnů nebylo během plavby mnoho. V ty dny však loď stanula téměř na místě. Unášel je jen proud. Kapitán se rozhodl toho alespoň využít a zkontrolovat opravenou příď.

Sledovala ho, jak skočil do moře. Mohl to zadat některému z mužů. Rad si však kontroloval všechno osobně.

Pohled a něj ji lákal.

Ne přímo tak, jako dnes v noci, ale spíše ji lákala ta chladná voda a smýt ze sebe pořádně tu špínu z posledních dní. Sundala si boty a skočila dolů taky. Vana s mýdlem to rozhodně nebyla, přesto si to užívala. Alespoň ty první chvíle.
Ucítila, jak se jí něco otřelo o nohu. V příštím okamžiku se ocitla pod vodou. Pokusila se vykřiknout, ale jen se připravila o vzduch, který probublal vodou vzhůru.
Pak se ocitla v sevření a na rtech ucítila dotek. Okamžitě ho poznala. Přestala sebou zmítat a přisála se o němu. Nadechla se o přímo z jeho úst. Ještě chvíli ji takhle u sebe držel, než konečně i s ní vyplaval na hladinu.
Usmíval se.
„To bylo dost zákeřné.“ Zamračila se. Na rtech jí ale stále hrál úsměv.
„A skákat z lodi a nikomu to neříct zase dost hloupé,“ oplatil jí.
Chytila se ho stehny okolo pasu a políbila ho. Nemohla prostě odolat. Cítila jeho paži okolo těla. Tou druhou se natáhl a během chvíle poodplaval blíže k lodi.
Povytáhla obočí v tázavém výrazu. Netušila, proč nechce, aby na ně viděli shora... Znovu ji políbil. Stále se ho stehny držela a on tak měl volné ruce. Čile toho využíval a přejížděl jí po pase, bocích a výstřihu. Než si vůbec uvědomila, co dělá, měla knoflíčky košile rozepnuté. Přejel jí po prsou. Tiše zavzdychala. Bylo to tím, co dělal, i tím jak blízko byli všichni ostatní. Vzrušovalo ji to. Zaklonila hlavu, aby měl lepší přístup a mohl pokračovat.
„A pak že mořské panny neexistuji,“ zamumlal při pohledu na ni. Vlasy se ji vznášely okolo jejího do pasu obnaženého těla. Přejel jí rty po hrdle a pak dolů. Zajela mu prsty do vlasů. On ji ale jen líbl na oba vrcholky prsou a než se vzpamatovala, zavazoval jí košili na pevný suk.
„Jdeme nahoru nebo mi ani ta studená voda nepomůže.“
Jen nerada ho pouštěla ze sevření stehen. Při tom ale poměrně dobře ucítila, jak to myslel.
Pár tempy byl už u levoboku a křikl na chlapy o provazový žebřík.
Sledovala ho a nechápala, jak může cítit neustále touhu se ho dotýkat. Bylo to v naprostém protikladu s tím, co ji vždy taktně učily její vychovatelky.
I přes své chabé zkušeností po téhle stránce jí, bylo ale jasné, že tohle není jen otázkou co dělá, ale především, že to bylo s ním.

Autor: Texie (Shrnutí povídek), v rubrice: Povídky » Na pokračování

Sdílet

Diskuse pro článek Druhá tvář 21: