Dům do E - 5. kapitola • OurStories.cz ~ naše povídky

Další kapitola.

08.03.2011 (15:00) • LucilleDanion • Povídky » Na pokračování • komentováno 4× • zobrazeno 531×

Lyra přišla o půlhodiny dřív. A nebyla sama. I Nate stál před dveřmi, když Alfréd po pěti minutách dokulhal ke vchodu. Povzdychla jsem si a vyrazila za nimi. Nestihla jsem si pořádně vybalit ani se kouknout na net, co vlastně ta Modrá hvězda je.

Na sobě jsem měla černé šortky, fialové triko a converse ve stejné barvě. Klasika. Zato Lyra vypadala více goticky, než včera. Dokonce měla i krajkovaný deštník. A Nateovi vynikly oči v černém tričku Element se zeleným potiskem.

„Připravená na procházku?“

Usmála jsem se. „Ne.“

„S tím jsme počítali, proto Nate vzal auto.“

***

„S Rachel se fakt nikdy nebav, bodne ti ledatak nůž do zad.“

Zakroutila jsem hlavou a uvelebila se na předním sedadle. „Tak hrozná přece být nemůže.“

„Je to mrcha,“ přida se Nate a zatočil, načež zabrzdil na náměstí. Zaparkoval na volné místo. „Jen tě využije, a pak nechá.“

Vystoupila jsem. „Mluvíš z vlastní zkušenosti?“

Lyra se zachichotala. „Jo, chodil s ní asi měsíc.“

Že mě to nepřekvapovalo. Nate vypadal fakt dobře a hodil se k blond namyšleným káčám. Teda, neřekla bych chováním. Choval se odměřeně, tiše, ale mile. Aspoň na nováčky v tomto městě. „Takže... tohle je náměstí, řekla bych?“

Oba kývli, ale Lyra se chopila slova. „Tady upálili Evelyn. Támhle je pomník. A za pár dní tu všude budou kytku a hudba, jídlo... jak já se těším.“

„Tady to oslavujou asi hodně, že?“

Nate si vložil klíče do kapsy od kalhot. „Tohle je zatraceně malý město, nebo spíš vesnice a lidi jsou rádi, když si můžou trochu užít. Tady se oslavuje všechno až moc.“

„Hele, tamhle jsou!“ vyjekla Lyra a táhla mě ke skupince lidí, otočený k nám zády.

Náměstí rozhodně nebylo rozlehlé. Uprostřed stál kostelíček, či co to bylo, a pár stánků ze zeleninou. Pár obchodů tu taky bylo, ale nedovedu si představit, jak nakupuju dřevěné hračky a domácí potřeby.

„Hééj!“ zakřičela Lyra a zamávala na partu lidí.

Sborově se rozesmáli.

Až teď jsem měla možnost vidět jim do obličejů. Jedna dívka a tři kluci se k nám otočili a vypadali jako úplně normální teenagerové, poflakující se po městě. Jeden z nich típl cigaretu.

Byl trochu silnější i v obličeji, nos mu držel kostěné brýle a úsměv na jeho tváři byl milý. Představil se jako Brad.

„No pááni, ta podoba!“ hlesla překvapeně dívka a šokovaně na mě zírala. Neměla jsem tušení, o čem to mluví, ale z dřívějších situací si pamatuju, že se nemám na nic ptát.

Dívka se podobala Lyře. Stylem, ne vzhledem. Černě obarvené vlasy a nehty doplňovaly gotické šatičky. Byla štíhlá, ne přímo hubená, ale ženská postava se mi na ní líbila. „Emily.“ Rozpačitě jsem se usmála.

„Dona.“ Zatřásla mi rukou a opřela se o Brada. Ten se na ni podíval, jako by ji chtěl každou chvíli postavit chrám. Aha, takže tihle spolu chodí.

Následoval pěkný blonďák. Sladký a milý, jenže já nemám ráda světlé typy. „Aaron,“ vysvětlil svůdně a já velmi nesvůdně zrudla.

Lyra se rozesmála. „Tohle jí nedělej, Aarone.“

„Nemůžu si pomoct,“ zazubil se.

Nate se dotkl mého ramena a popostrčil mě k dalšímu chlapci. Odložil konzoli a usmál se na mě. „Peter, těší mě.“

„Mě taky,“ ulevilo se mi, že nikdo z nich nebyl nepřátelský.

Peter měl špinavé blond vlasy a hnědé oči. Zvláštní kombinace, ale nijak jsem to neřešila.

„Pojďme do kina!“

Lyra zase plánovala.

Autor: LucilleDanion (Shrnutí povídek), v rubrice: Povídky » Na pokračování