OurStories.cz ~ naše povídky - Povídky » Na pokračování » Dům na vyhlídce - Osmá kapitola

20.03.2011 (12:00) • MessengerOfDeath • Povídky » Na pokračování • komentováno 11× • zobrazeno 1222×

„Co to má být?"

Jediné co slyšel, bylo ticho. Nic jiného než ticho. Ale nebylo to obyčejné ticho. Tohle bylo absolutní ticho. Nebyly dokonce slyšet ani žádné zvuky zvenčí. Jen mrtvé ticho. Skoro jakoby ohluchl. Jenže mu došlo že neohluchl a že se tu asi zřejmě něco děje.

„Asi už mi přeskočilo," napadlo Matta. „Vidím bludy a myslím si, že nic neslyším. Nejspíš to bude těma práškama."

Řekl si, že se mu to jen zdálo, a tak se to protentokrát rozhodl maximálně ignorovat. Vstal a šel zpět do ložnice. Rána ho opět pořádně rozbolela, a tak se rozhodl ji zaspat. Po cestě do ložnice se ale nemohl zbavit onoho tísnivého pocitu, který opuštěný dům vyvolával.

Usnul hned jakmile se jeho hlava dotkla polštáře. Tedy toho co asi před třiceti lety býval polštář. Matt pochyboval o jeho čistotě a zdravotní nezávadnosti, ale bylo mu to srdečně jedno.

Když jeho tělo dopadlo na starou rozviklanou (z čeho asi, že?) postel, okamžitě se z ní zvedly oblaka prachu. Tím se ale také moc nezaobíral. Byl tak unavený, že dokonce zapomněl zajistit dveře. Kdyby se ho někdo pokusil zabít ve spánku, ani by mu to přílišně nevadilo. Koneckonců to byly jen halucinace, nebo ne? Nebyly. A Matt to moc dobře věděl. Jen byl tak ztrhaný, že mu to bylo totálně fuk.

Uprostřed noci ho vzbudilo naléhavé polohlasné šeptání a to jak mu někdo zuřivě třásl ramenem. Cítil studené ruce na svém rameni, jak s ním zuřivě lomcují.

„Probuď se! No tak! Vstávej!" Myslel si, že je to jen sen. Než otevřel oči.

Když se tak stalo, málem úlekem spadnul z postele.

„No tak! Musíme zmizet!" Neodbytně zněl dívčí hlásek.

„Kdo seš? Co seš? Proč mě nenecháte na pokoji?!" blekotal Matt.

„Teď na to není čas! Musíme se schovat!" úpěnlivě ho žádala jako smrt bledá dívka a táhla ho za sebou z ložnice.

„Proč bych ti měl věřit?"

„Musíš! Jestli nás tu najde..." Nedokončila větu a Matta to přesvědčilo. Ale jen částečně.

Vyběhl za dívkou na chodbu. Uslyšel opět ty pomalé dusavé kroky na schodech a to mu stačilo. Věděl, že tento zvuk nevěstí nic dobrého. Nikoho na chodbě neviděl. Jen zvětšující se stín na zdi u schodů, který se zvětšoval a přibližoval s každým dusavým krokem. Alespoň si neznámý dával na čas a nikam nespěchal.

Netušil, co má dělat, a tak se jen otáčel dokola a horečně přemýšlel, jak z této nepříjemné šlamastyky.

V tom se po jeho pravici se skřípáním pootevřely dveře. Okamžitě se tím směrem otočil, na nic nečekal a zaběhl rychle do pokoje. Rozhlížel se ale nikoho neviděl. V tom uslyšel tichý hlásek.

„Pst! Tady! Rychle pod postel!"

Mattovi přišlo na jeho dětinské lézt pod postel, ale ta dívka už ho párkrát zachránila a on jí začínal důvěřovat. Proto také rychle zalezl pod postel a čekal. Nemusel čekat dlouho a zářivka na chodbě začala opět zuřivě blikat.

Autor: MessengerOfDeath (Shrnutí povídek), v rubrice: Povídky » Na pokračování

Sdílet

Diskuse pro článek Dům na vyhlídce - Osmá kapitola: