Dům na vyhlídce - Sedmá kapitola • OurStories.cz ~ naše povídky

Kvůli většímu "dramatickému efektu" je tahle kapitola enormě krátká. Snad vám to nebude vadit. Doufám že vás to udrží napnuté. ;-)

13.03.2011 (15:00) • MessengerOfDeath • Povídky » Na pokračování • komentováno 31× • zobrazeno 1985×

Matta napadlo, že je to dívčin pokoj. Divil se, že ho napadlo zrovna tohle, když ho za ruku tahaly ledově studené bílé ruce. Vlastně se ani moc nebránil. Cítil z toho stisku strach a naléhavost. Ruce ho stáhly do temnoty pokoje a potichu se za nimi zavřely dveře. V té tmě nebylo vidět na krok. Najednou se mu chtělo strachy vykřiknout, když si uvědomil, co se to právě stalo. Ústa mu ale zakryla ledově studená dlaň a do ucha mu zašeptal tichý hlásek bez jakéhokoliv zavanutí vzduchu. Znělo to tak naléhavě a ustrašeně že se Matt uklidnil.

„Ššš! Ať nás tu nenajde. Jestli zjistí že jsem ti pomohla…“ Matt se chtěl zeptat kdo? ať je nenajde, ale strachy se nedokázal pohnout. Jen pevně svíral rukojeť sekery. Nějakým zvláštním způsobem ho to uklidňovalo. Přece jen on byl ten kdo má zbraň. Ne ten pošuk co se teď prochází po chodbě. Ale na to nemohl příliš spoléhat. Kroky se pomalu blížily k pokoji, kde se schovával a těsně přede dveřmi se zastavily. Ty chladné ruce Matta pomalu a potichu táhly ode dveří. Byly tak neúprosné a naléhavé. Jejich majitel (pravděpodobně třicet let mrtvá dívka) musel být stejně vystrašený jako Matt, protože ten vůbec nedokázal uvažovat a jen se nechal táhnout dál do temnoty.

Kvůli nehorázné tmě neviděl vůbec nic, jen zpod dveří viděl, že se zářivka opět rozblikala jako šílená. Tak si teď připadal i Matt. Šílený. Podle hmatu poznal, že se krčí za postelí. Najednou si to uvědomil. A ta skutečnost se mu ani trochu nelíbila. Už v ruce nesvíral sekeru. Asi mu musela upadnout. To ale byla hloupost. To by přece slyšel. Chtěl zanadávat, ale strachy ze sebe nedokázal vydat hlásku. V tom se začaly pomaličku otevírat dveře pokoje. Část pokoje začala blikat v rytmu šílené žárovky. Matt neměl ponětí, kdo to stojí ve dveřích. Ale také to neměl nejmenší chuť zjišťovat, když zjistil, co ta osoba drží v pravé ruce. Sekeru. A Matt by vsadil celé své jmění na to, že přesně tuhle sekeru ještě před deseti sekundami držel v ruce on. Věděl že nejlepší bude, když zůstane schovaný za postelí, i když to nebyla bůhvíjaká schovka. Postava stála ve dveřích asi dvě minuty, než se dveře s tichým cvaknutím opět zavřely.

Po celou dobu, co byla postava ve dveřích vrhala do osvětlených (stále šíleně blikající zářivkou z chodby) částí pokoje děsivý stín, podle kterého Matt poznal že to bude asi muž.

"Bože!!! To byl jejich otec!!! To snad ne!!! Straší tu nebo co?!" Přemýšlel horečně k smrti vyděšený Matt.

Když bylo po všem, vzpomněl si na ruce které ho táhly temnotou do úkrytu a ten naléhavý roztřesený hlas mladé dívky. Rozhlédl se po pokoji, ale až na absolutní tmu nic jiného neviděl. Dokonce ani necítil ničí přítomnost. Zaposlouchal se, jestli náhodou něco neuslyší pro případ, že by se musel opět rychle schovat. Pomalu se blížil ke dveřím a poslouchal. Co kdyby zase zaslech ty kroky? Neměl nejmenší chuť střetnout se tu s nějakým přízrakem. Poslouchal a nic. Neslyšel nic. Vůbec nic. Když se ale zaposlouchal lépe, uslyšel to.

Autor: MessengerOfDeath (Shrnutí povídek), v rubrice: Povídky » Na pokračování