OurStories.cz ~ naše povídky - Povídky » Na pokračování » Dům na vyhlídce - Třetí kapitola

02.03.2011 (18:00) • MessengerOfDeath • Povídky » Na pokračování • komentováno 11× • zobrazeno 1242×

Když uslyšel, jak se policisté chystají dveře vyrazit na „tři“ a už počítali „dvě“, na nic nečekal, popadl klíče od auta a peněženku a vylezl z okna. Ve chvíli, kdy policisté napočítali „tři“ a vyráželi dveře, Matt už se spouštěl po hromosvodu a utíkal (vlastně se díky bolesti z propíchnutého boku spíš tak nějak belhal) k autu. Rychle naskočil dovnitř, až mu do boku vystřelila omračující bolest, a ujížděl pryč.

Poldové v jeho bytě zatím nadávali a kopali vztekle do nábytku jak byli naštvaní, že jim nakonec utekl. Matt vůbec nechápal, jak na něj přišli. Vždyť na každé akci byl tak opatrný. Vždycky po sobě dokonale zahladil stopy. Kdyby měl víc času, určitě by vykrádané domy ještě uklidil. Až si díky bolesti vystřelující z poraněného boku uvědomil, kde tentokrát udělal chybu.

„No jasně!“ zaklel Matt. Vždyť přece nechal krev na rozbitém skle okna. Vzpomněl si na nezdařený lup a to, jak díky amatérovi který ho předběhnul a ošklivě se kvůli němu  zranil. V duchu proklínal všechny amatérské zlodějíčky co se ještě nenaučili používat paklíče a pořád jako děti rozbíjejí okna a celou domácnost majitelů „navštěvovaných“ nemovitostí. Tihle zloději amatéři dnes nemají žádnou úroveň.

Sice tam nechal své DNA v podobě krevních stop, jak ale přišli na to, kde bydlí? Tato otázka mu pořád vrtala hlavou. Kdyby byl nějaký amatér, tak by se ani nedivil. Ale on byl přece profesionál. Jelikož si troufnul i na pár větších společností, tak si přišel na pěkné peníze. Tak ho ale přece nemohli vystopovat! Všechny „poctivě našetřené“ peníze si schovával na bankovních kontech ve Švýcarsku a na Kanárských a Kajmanských ostrovech a u sebe si nechával jen sumu nezbytně nutnou k přežití. Dokonce si nedopřával žádný luxus a zbytečně nevyhazoval peníze jen tak z okna. Odjakživa byl opatrný a nastřádané peníze si šetřil do penze. Proto bydlel v takové díře a nekoupil si hned nějakou pěknou vilku někde na pláži u moře. Vše kvůli bezpečnosti. Ale teď? Kam se má podít teď a co má dělat? Svým úkrytem si byl tak jistý, že ani nepomyslel na plán B.

„Co teď? Co teď?!“ opakoval si pořád. Potom jen odevzdaně svěsil ramena a vzdychl.

„Prostě pojedu a uvidí se.“ A opět syknul bolestí a zkřivil obličej do bolestivé grimasy, když ve své dosavadní rychlosti (okolo 100 km/hodinu) najel na zpomalovací práh a auto vesele poskočilo. Zapnul rádio a snažil se nevnímat bolest pod žebry. Když si však na šesti stanicích vyposlechl počátek pátrání po své osobě, zase ho vypnul. Nejvíc ho ale pobavila zpráva Waltimorského rádia „Modrá vlna“, že prý je ozbrojený a extrémně nebezpečný. Prý zabil při nedávné loupeži dva lidi a kočku.

„To jsou mi věci.“ Pousmál se nad touto zprávou Matt.

„Co se o sobě člověk z rádia nedozví. Jsem zvědavý, co jsem podle nich ještě provedl. Určitě jsem prý minulý týden vyloupil nějakou vilu na kraji nějakýho búranova v Minesotě. Ale to jsem vlastně udělal já.“ Zasmál se tak až se opět zkroutil bolestí, ale nemohl se přestat smát. Ale ta zpráva z rádia mu pořád vrtala hlavou jako nenasytný červotoč. On a někoho zabít? Vždyť  by mouše neublížil. A jedinou jeho zbraní byl jeho odzbrojující šarm, díky kterému téměř každou noc neusínal sám. Žádná sukně v okolí mu nedokázala odolat.

„Ozbrojený a extrémně nebezpečný,“ pitvořil se a parodoval hlasatele z rádia. Nakonec nad tím jen pobaveně mávnul rukou a jel dál. Už se ale smát nemohl protože cítil, že to už by jeho obvazy nemusely vydržet. Ještě spolykal hrst prášků na bolest a jel dál. Z nedávné zkušenosti už léky raději nekombinoval s alkoholem.

Jak tak celou noc projezdil hledáním dobrého úkrytu, začal ho přemáhat spánek. Začal se poohlížet alespoň po krátkodobém úkrytu, kde by mohl alespoň přespat, než pojede dál. Hodlal se dostat přes hranice do Mexika. A nakonec zajel na první odbočku, která (jak pak zjistil) vedla do lesa. Byla to klasická lesní cesta, plná výmolů, které mu dělaly moc dobře na jeho zranění. Po cestě se dostal až na lesní mýtinu, kde se utábořil. Jeho představa táboření spočívala ve sklopení sedadla řidiče a přikrytí se dekou. Pomalu za obzorem začalo svítat ale to on přes stromy neviděl.

„To bude prozatím stačit,“ řekl si Matt unaveně a usnul.

Autor: MessengerOfDeath (Shrnutí povídek), v rubrice: Povídky » Na pokračování

Sdílet

Diskuse pro článek Dům na vyhlídce - Třetí kapitola: