OurStories.cz ~ naše povídky - Povídky » Na pokračování » Duše v zemi - 21. kapitola

03.11.2011 (11:00) • Chensie • Povídky » Na pokračování • komentováno 4× • zobrazeno 947×

EDIT:Článek neprošel korekcí.

21. kapitola - „Už ti to konečně dochází?"

Chester

S tlupou osmi upírů v zádech se vracím do svého sídla. Už to není domov, je to upíří sídlo, kde budu pánem, ať se to ostatním líbí ne nebo. Je na čase, aby poznali, že jsem … zpět!

„Neřekl jsi nám, že máš takovej barák." prohlížejí si rozlehlý dům, na který jsem právem hrdý.

„Neřekl jsem vám víc věcí," usměju se. Otevřu bytelné dveře a do nosu mě uhodí známá vůně. Všechno je stejné, jako když jsem odtud odcházel. Jen je tu nezvyklé ticho. „Udělejte si pohodlí," ukážu na prostornou sedačku a křesla. Moji noví přátelé se nenechávají pobízet dlouho. Jen se ušklíbnu. Nemají sice žádné vychování, ale jejich průprava mě znovu vrátila do života. Odfrknu nad posledním slovem a jdu prohrabat zásoby v baru.

*

Zrovna otevírám novou láhev upíří vodky, když za sebou zaslechnu známý hlas. Sladce a poklidně se usměju, když mě ten tón hlasu vystrašeně pohladí a otočím se ke schodům, kde v úzkých černých kalhotách a tmavém tričku “Hraju si s ohněm“ , které je místy natolik sešívané, že to není ani možné, stojí má maličká a tvář má zaplavenou nepochopením, které jí svítí i z šedých bojovných duhovek.

„Chazzy?" Zírá na mě téměř nevěřícně. S nepříjemným pohledem sjede na můj doprovod. Jejímu pohledu neujde ani láhev vodky, kterou držím v ruce.

„To je tvoje?“ ožene se po ní upír, který je jí nejblíže. Di na něj afektovaně vycení špičáky. „Copak?“ rozchechtá se můj host.

„Já jsem upír!“ zavrčí moje maličká a všichni se rozesmějí. K jejich smíchu se musím přidat. Je totiž všechno, jen ne nahánějící hrůzu.

„To je moje květinka, na ni mi nesahejte!" uvedu je do obrazu, zatímco Di se mračí jako deset čertů. Tvář má zhyzděnou vztekem a ponížením, protože jsme se jí vysmáli. Zatíná pěsti a já se nestačím usmívat nad tou její drzou povahou.

„Zdá se, že trochu masožravá," baví se upír po mé levici.

„To ona jen tak vypadá,“ hlesnu pobaveně a čekám, co provede. Neviděli jsme se tři dny, měla by mi padnout k nohám, i když je mi jasné, že ona tohle neudělá. Možná jí k tomu budu muset dopomoct. Usměju se sám pro sebe, když si představím jakým způsobem jí k tomu dopomáhám, aniž bych z ní spustil oči.

Di se na všechny velmi zle zašklebí. Ten její neutuchající sarkasmus mi chyběl. „Co to má sakra bejt?!“ prskne zlověstně a probodne mě zmateným pohledem plným choulostivosti a hněvu. Její pohled mě pobaví ještě víc.

„Hele Chazzy, asi máš průser," řehní se upíři a utahují si ze mě. „Snad bys nám ho nechtěla sežrat," popichují Di a očividně jim tahle situace přijde víc než zábavná.

„No, abych začal žehlit, co?" usměju se křivě a probodnu Di majetnickým pohledem, až se mírně zachvěje a chytí se zábradlí. „Co by to mělo být? Jsem zpátky. Čekal jsem větší nadšení, maličká," oslovím ji přezdívkou, kterou jsem jí častoval v dobách našich začátků. Moje šťastná krev zalapá po dechu a když se jí za zády objeví její zvědavá sestra, cukne sebou.

„Dianko, co se děje?“

Di se tvrdě zašklebí a snaží se vytasit se svou náturou, aby je obě ochránila, ale … Desire si nechápavě prohlíží naše osazenstvo a když spočine očima na mě, uhne pohledem.

„Ty tady máš dvojčata? A to jsi nás nemohl vzít rovnou sem, místo toho shánění křehulek po lese?" vrčí nespokojeně.

„Tyhle nejsou k jídlu, viď Des," sjedu ji přimhouřenýma očima.

„A na co teda?" prskají i nadále moji novodobí přátelé. Znovu si naše sestry prohlédnu. Obě jsou krásné. Mají štíhlou postavu menšího vzrůstu, která mi vyhovuje a dává mi pocit nadřazenosti. Obličeje mají rovnoměrné a zvláštní, protože dokážou ukázat emoce tak jasně, jako by je měly napsané na čele. Desire má hlavu skloněnou a šedé oči jí plavou v lesku slz, zatímco probodává špičky svých bot. Vlasy má shrnuté do čela a působí mírně ubohým dojmem šedé nevinné myši, která upíry přitahuje pro svou čistotu. Moje maličká, na rozdíl od ní, má hlavu sebejistě zvednutou. Bradu trucovitě vystrčenou a rty ohrnuté v hněvivou grimasu, která dodává žár jejím emocím. Na první pohled je nezkrotná a samostatná. Z očí jí sálá agresivita, naprostý a hustý cynismus, který v její tváři vytváří dojem člověka, kterému můžete provést naprosto vše, a ona stejně vstane a odejde po svých jako by se nechumelilo.

„Na hraní," zajiskřím očima, když si je obě prohlédnu a upíři se rozesmějí. „Ale ne pro vás, už mají majitele." Proberu se ze snění a zchladím tak jejich nadšení. „Ale možná by se tu pro vás něco našlo. Kdepak je Angela a ta nová?" roztáhnu pusu do širokého úsměvu, až Desire zalapá po dechu a schová se za Di, která se bouřlivě ušklíbne.

„Ty taky nejsou na hraní!“ vypískne Desiin hlásek. Tón hlasu je vystrašený k smrti a to se mi líbí. Chytí se mé maličké kolem pasu a trhne sebou, když se ozve hurónský smích.

„A my taky nejsme na hraní!“ ozve se Di, jejíž hlas je naprosto jiný. Neochvějný a zlověstný. Zatváří se soustředěně a já se zájmem sleduju, jak se ze sebe snaží vydolovat feromony, kterými by nás ochromila. Na takhle početnou skupinu upíru nemá.

„Vzdej to, holčičko,“ zasměje se jeden z upírů. „Tohle na nás neplatí. My se nafetovali takovejch feromonů, že to s náma už ani nehne,“ baví se, zatímco já ji probodávám pohledem. Jasně, lžou jí, ale je nás tu tolik, že se feromony rozptylují do vzduchu a nemají takové účinky, jaké by si představovala.

„Di!“ Desire se hlasitě rozbrečí a upíří to okomentují dalším divokým smíchem.

„Ta druhá asi není tak divoká jako tahle, co?“

„Des, seber se, sakra!“ zavrčí příkře moje maličká, ale neotočí se na ni. Stále nám stojí čelem, jako by snad měla šanci se proti nám nějak ubránit. „Já umím ještě lepší věci, než feromony… To bys koukal,“ sebevědomě se ušklíbne a v úsměvu blýskne špičáky, zatímco se ze sebe snaží vydolovat výhružný výraz, ale pod taktovkou stresu a strachu jí to moc nejde.

„K tobě budeme chodit na návštěvu častěji. Vážně je s nima psina," smějí se jejím grimasám, kterými se jim snaží nahnat strach.

„Jistě. Každý týden udělám nějaký kabaret," ušklíbnu se pobaveně a naliju si další skleničku. „No nic. Zábavy bylo pro dnešek dost. Pakujte se pánové." Seberu jim poslední zbytky pití a za jejich ustavičného remcání, že teď se to teprve začalo správně rozjíždět, je vypakuju z domu. „Zase příště. Příležitostí bude ještě dost!" Ujistím je, že představení určitě ještě neskončilo.

„Chester je zpátky…“ ozve se sklíčeně moje maličká, zatímco jsem otočený zády a dívám se, jak moji noví přátelé mizí do noci.

„To je přece paráda, ne?“ Dickův hlas je nezaměnitelný a jako jediný má evidentně upřímnou radost z toho, že mě vidí. Di byla ráda také, ale to při prvním pohledu opadlo, zajímavé.

„Ty tomu nerozumíš…“ zamumlá Di, ale to už k nim jdu sebejistými kroky a usmívám se.

„Také bych řekl, že to je paráda," zadívám se na ty tři, na rtech věčný ďábelský úsměv. „Ahoj Dicku. Jakpak ses mi tady o ně postaral?" stočím pohled k Di, chytím ji za bradu a prohlížím si ji jako nové domácí zvířátko. Zatne zuby a patrně odolává pokušení se mi vytrhnout.

„Chazzy?“ hlesne nevěřícně Dick, ale pak jeho obličej nabude důvěřivého přátelského úsměvu, avšak pak vezme ubrečenou Desire do náruče a prchá s ní. Jen se tomu pohrdavě ušklíbnu a znovu svou pozornost zaměřím na Di.

„Jak ses tu beze mě měla, maličká?" sjedu ji instinktivně rukou na podbřišek, abych zjistil, jestli se mému následovníkovi vede dobře.

„Maličká?“ ušklíbne se Di a poodstoupí ode mě. Pozoruje mě napjatýma přimhouřenýma očima, jako by se připravovala zaútočit. Dívám se na ni s křivým úsměvem, aniž bych odpověděl. Je příjemné mít zase svou převahu. Nejen nad ní, ale nad všemi. Nevědí, co ode mě mají očekávat a to je dobře. Budou jako ovečky, co se houfují ve stádu a děsí se zlého vlka, který čeká na to, až se jedna z nich trhne a on jí bude moct zardousit.

„Snad se mě nebojíš?" hlesnu posměšně.

„Copak jsem se tě někdy sakra bála?“ pozvedne pobaveně obočí a protne mě zamilovaným, okouzleným pohledem.

„Ach ty city," prohodím pobaveně. Přestane se na mě zamilovaně dívat a stáhne se do sebe. Pousměju se a roztáhnu ruce. Mám chuť si hrát a … mám chuť ji cítit. „Obejmi mě!" rozkážu jí a Di se zaškaredí. Dá si ruce křížem přes prsa a zadívá se na mě blahosklonným pohledem.

Přimhouřím oči a udělám k ní krok. Znovu o trochu couvne. Postupně ji dotlačím až ke zdi, odkud už není úniku. Opřu se rukou o stěnu kousek od její hlavy a zadívám se na ni. Drápy jí prohrábnu havraní vlasy a vdechuju vůni, která se jejich pohybem rozletí po chodbě. Zálibně se zaměřím na její pootevřené rty, kterými zrychleně dýchá. Bojí se, i když to nikdy nepřizná. Přejedu jí drápem po dolním rtu a skloním se k ní v náznaku polibku. Zavře oči a čeká, až se jí dotknu. Přitisknu ji jestě víc na zeď a … posměšně se zadívám na její toužebný výraz ve tváři. Když se nic nedělej, otevře oči a nechápavým pohledem se nabodne na můj pohrdavý výraz. Dostal jsem ji a nedalo mi to žádnou práci.

Zatne zuby a ve tváři se jí rozlévá jasné zklamání. „Proč to děláš?!“ dostane ze sebe plačtivě a zašklebí se.

„Protože zlobíš,“ zavrčím melodickým hlasem a usměju se. „Buď hodná…“ nakloním se k ní znovu a vydechnu jí do úst, abych jí v okamžiku, kdy se připravuje k odpovědi, přitiskl na chladnou zeď a na uvítanou ji dlouze a majetnicky políbil. Při tom polibku zaúpí, protože jsem jí takové nedával. Tohle přivítání je dech beroucí, spojené s poctivou upíří nadřazeností, kterou jsem v sobě opět vybudil. A ona se mi oddává. Povysadím si ji, aby byla blíže a mohl jsem jí svým mužstvím dráždit v rozkroku. Obejme mě nohama kolem pasu a prsty mi zajede do vlasů.

„Tohle mi chybělo…“ zavrčím, když se od ní konečně odtrhnu. „Byla jsi mi věrná?“ kousnu ji trochu bolestivě do ucha, aby poznala, co by přišlo, kdyby se mi její odpověď nelíbila. I když jsem za ty tři dny měl po ruce víc dívek než za poslední rok, co jsem s Di, vždycky mi posloužily akorát k jídlu.

„Sakra, přece víš, že jo… Nejsem taková. A malej by mě ani nenechal,“ šeptá, zatímco ji častuju hrubými polibky na jemnou kůži krku. „A tys mi byl věrnej?“

„Já nemusím být věrný," usměju se a pustím ji. „Chci vidět děti," oznámím, jako by se předešlá situace vůbec nekonala. Ovšem sotva vylezu na třetí schod, už mě rozčílí. Chytí mě za ruku a zatáhne.

„Co to má sakra bejt?!“ prskne vztekle. Upíří rychlostí se na ni otočím a ve tváři mám tak varovný a děsuplný výraz, že jí poklesne brada a pustí mě. Uklidní ji to. „Ty být věrnej nemusíš, ale já jo?“ usykne mírně a následuje mě.

„Přesně tak," řeknu klidně a křivě se usměju. Když však začne znovu vyšilovat, rychlostí blesku se otočím, drapnu ji za ruce a zkroutím za zády. Nečeká to. Je to tak rychlý pohyb, že se vzmůže akorát na vyděšený pohled. „Měla by sis konečně uvědomit, že věci nejsou jako dřív. Pořád jsi pro mě na prvním místě, ale patříš mi a podle toho by ses měla začít chovat!" zavrčím, abych jí nahnal strach, a když cítím, jak se klepe, rysy povolím, znovu se usměju a pustím ji.

Když se nabažím dvojčat a uložím se zpátky do postýlek, otočím se k Di. Sedí sklesle na posteli a hladí si břicho. Mlčky k ní dojdu.

„Pojď sem," roztáhnu ruce v náznaku obětí jako před chvílí na chodbě. Povzdychne si a zapadne do mé náruče, hned se začne mazlit.

„Kde jsi byl?“ zadívá se mi šedýma tesknýma očima do tváře. Hladím ji po zádech a na její otázku nereaguju. Nechci mluvit, chci jen cítit její přítomnost. „Chazzy?" ozve se znovu, když ji neberu na vědomí.

„Pššt… Nemluv," umlčím ji a drsněji se začnu mazlit s jejími rty. Začne se ke mně lísat ještě oddaněji. Jemnými krouživými doteky mě hladí po zádech, ramenou i tváři. Vjíždí mi prsty do vlasů a vdechuje mou vůni, zatímco mě laská svými rty. Ponořím se jí jazykem do úst a tlačím ji k posteli, ovšem ona se mi vytrhne!

„Co je?!" syknu, svraštím čelo a na okamžik tak ztratím svou bezstarostnou tvář. V další vteřině se však už zase křivě usmívám. „Tohle by sis neměla dovolat. Neprovokuj mě…" blýsknu očima.

„Neprovokuju tě,“ zavrtí vážně hlavou. „Nemůžeš si myslet, že se za tři dny vrátíš a já ti padnu do náruče a ještě ti ráda a ochotně podržím,“ ušklíbne se. „Sakra, přece nejseš tak naivní, miláčku.“ Sladce se na mě usměje.

Zúžím oči a udělám k ní pár rychlých kroků, až přede mnou začne znovu couvat. Vykouzlí mi to na tváři sebevědomý úsměv.

„Nenuť mě, abych tě musel začít učit, jak správně se máš ke mně chovat," řeknu klidně a promnu mezi prsty pramen jejích vlasů. „Nemuselo by se ti to totiž líbit," zašeptám jí do ucha takovým tónem, že ucítím, jak jí po těle naskakuje husí kůže. Znovu mě to pobaví a zároveň vžene do žil další chuť si hrát. „A teď..." zajedu jí do výstřihu u košile svým drápem, abych ji jedním pohybem rozepnul. „...malý předkrm," olíznu si špičáky.

Polkne a snaží se potlačit nepříjemné chvění. „Chazzy, takhle to přece nejde… Sakra, copak jsi zapomněl, že … my jsme si rovní?“ Její poznámka o rovnosti nás dvou mě rozesměje.

„My jsme si někdy byli rovni?" zkřivím pobaveně rty. Pak se zatvářím zamyšleně. „Ach, ano, máš pravdu. Někdy v hluboké minulosti snad, ale ta už je dávno pryč. Měla by sis začít zvykat na novou situaci." Zaujatě ji hladím drápy po holé kůži.

„Nelíbí se mi, když se mnou takhle jednáš. Sakra, nejsem tvoje kořist." Vycení na mě špičáky a odstrčí od sebe mou dlaň.

„Ne? A co jsi?" uchechtnu se, a když si všimnu, že se jí znovu zalesknou oči, zezadu ji obejmu, rty přitisknu k jejímu uchu. „Jsi moje oběť, kterou si hýčkám…“ zašeptám. „Tak co přestat dělat drahoty a dopřát upírovi trochu lásky?" zajedu jí znovu rukou pod rozepnutou košili.

„Stýskalo se mi,“ šeptne a otočí se ke mně čelem. Zlíbá mi něžnými polibky celou tvář, až mi ty jemné doteky přijdou otravné.

Křivě se usměju. „S tím se počítá.“

Zalapá po dechu, jako by mi chtěla něco vmést do tváře, ale já ji nenechám. Na tohle nemám náladu. Přitáhnu ji k sobě a drze jí jazykem zajedu mezi rty. „Něžnosti už nějak nejsou můj styl,“ ušklíbnu se, když se od ní odtáhnu.

„Ale já chci něžnosti!“ protne mě nevinným pohledem. „Když už je nechceš kvůli mně… Tak co kvůli svýmu dítěti? Potřebuje lásku.“ Vzhlíží ke mně s pohledem takovým, jako by mi nepřipouštěla žádný nesouhlas.

„Dítě potřebuje lásku. Není určeno jakou," usmívám se, i když by si za svou drzost spíš zasloužila potrestat. „A navíc," skloním se k ní a kousnu ji do rtu. „nemám pocit, že by se mu to nějak nelíbilo," zabloudím dlaní k jejímu podbřišku.

„Evidentně je po tobě,“ prskne a přitáhne se ke mně. Prsty mi zajede do vlasů a se vší něžností mě znovu políbí na krk, až protočím panenky nudou, ale držím.

„To doufám," blýsknu očima, ale jakmile se dotkne mé slastné jizvy na krku, odstrčím ji od sebe. Do hajzlu! Skoro jsem na ni zapomněl. „Tohle už nikdy nedělej!" zavrčím zle. Pak se opět hodím do svého stoického klidu a tvář mi protne úsměv. „Jdu se podívat za svou nejstarší ratolestí. Než se vrátím, připrav mi tepnu!“ zašklebím se.

Di se vztekle ožene a zašklebí se. Jejímu vzdoru se jen usměju a vyjdu na chodbu. Být to někdo jiný, pravděpodobně by už nežil. Má štěstí, že v mém potravním řetězci stojí tak vysoko. Bez zaklepání vejdu k Mie do ložnice a zastihnu ji zrovna, když si to rozdává s tím lovcem Mikeem. Se šklebivým úsměvem se opřu o zeď a pozoruju je, dokud si mě nevšimnou.

„Chazzy!" zavrčí Mia a vztekle na mě vycení špičáky. Sleze z Mikea a zamračí se. Zahalí se přede mnou do téměř průsvitného župánku. S grácií sjedu její křivky a pousměju se.

„Nevidíš, že tu máme něco rozdělanýho?" ozve se nespokojeně Mike a natáhne si kalhoty, zatímco po mně háže nepříjemnými pohledy.

"Přišel jsem za Baltem." oznámím Mie, aniž bych té nicce, co se s ní válí v posteli, věnoval pohled.

„Nemůže to počkat?"

„Nemůže," odfrknu a konečně se zadívám na toho člověka. „A ty vypadni nebo tě sežeru." vycením na něj špičáky, až sebou trhne.

„On patří ke mně!“ Na jeho stranu se postaví Mia, jak jinak samozřejmě. Unuděně sleduju, jak si dá ruce v bok a pohlíží na mě se vzteklým výrazem.

„Ty vole, je to její barák, tak ať ona řekne, jestli mám vypadnout!“ hekne Mike a postává obezřetně vedle mé nevlastní sestry.

„Není to můj barák!“ zadívá se na něj příkře.

„Nemyslím tebe, ale ji.“ Ukáže někam za mě.

Otočím se a spatřím Di. Po tváři se mi rozlije úsměv. „Tak ty mě kontroluješ, maličká?" zavrčím jemně a přitáhnu si ji k sobě. „Jsi k sežrání, když takhle žárlíš," zapředu jí temně do ucha, abych jí trochu nahnal strach.

Oklepe se a zkrabatí čelo. „Laskavě mi říkej jménem. Jsem Di, pokud si to nepamatuješ,“ ušklíbne se na mě sarkasticky a v šedých očích jí zaplanou ohnivé plameny. „Mike patří k Mie. Je tu a nedělá problémy. Navíc jí pomáhá s malým Satanem. Protože spolu už prakticky žijou a ona ho tady chce, tak tady zůstane.“

Nepřítomně se zadívám na svoje drápy, abych dal najevo svou neskonalou znuděnost tím jejím proslovem a pak z ničeho nic drapnu Mikea stojícího kousek ode mě za límec a než se ty dvě nadějí, zakousnu se mu do krku. Uslyším jejich zděšené výkřiky a pak ucítím Miu na svých zádech, jak se mě od něj snaží odervat. Nevšímám si toho. Možná je stejný upír jako já, ale co se týče síly, nemůže se se mnou srovnávat. Když mám pocit, že to jako výstražné znamení stačilo, pustím ho na zem a zadívám se na Di.

„Už ti to konečně dochází?" usměju se na ni a vyjdu ze dveří. Měla by si konečně uvědomit rozdíl mezi námi dvěma.

Autor: Chensie (Shrnutí povídek), v rubrice: Povídky » Na pokračování

Sdílet

Diskuse pro článek Duše v zemi - 21. kapitola: