OurStories.cz ~ naše povídky - Povídky » Na pokračování » Dva pohledy zkázy - 1. kapitola

19.08.2014 (10:00) • Kharanos, Mieko • Povídky » Na pokračování • komentováno 2× • zobrazeno 602×

Mavis

Jmenuji se Mavis a je mi dvaadvacet let. Do svých deseti jsem žila spokojený život se svými rodiči a o dva roky mladším bratrem. Pak mě ale postihla tragédie, která tento život změnila. Nemohla jsem jí nijak zabránit, všechno se seběhlo tak rychle. Stalo se to druhý den po příjezdu strýčka. Byl nemocný a moc času mu už nezbývalo. Ten den se chtěl jít projít a já, jako správná neteř, jsem se nabídla, že ho doprovodím. Vyrazili jsme do lesa a domů se vrátili až pozdě odpoledne. To, co jsme však našli, mě málem zničilo. Všichni byli mrtví! Tělíčko mého bratra leželo napůl schované pod postelí. Kousek od něho tělo matky. Už si nevybavuji, kde bylo tělo otce, ale jeho mozek kapal ze stropu. Podlomila se mi kolena a přepadl mě hysterický pláč. Rukama jsem mlátila do země, a ačkoliv jsem dělala všechno proto, abych se uklidnila, nemohla jsem. Neměla jsem nad tím žádnou kontrolu. Strýc mě chytil za ruku a táhl pryč. Zřejmě to čekal.

Můj strýc mi nikdy nechtěl vysvětlit, co se přesně stalo, a tak jsem z této události automaticky obvinila démony. Nakonec naše rodina patřila k těm, jež je už po staletí lovili, a démoni nám to v posledních letech vraceli se všemi úroky. Rodiny lovců démonů byly dokonale vyhlazovány bez soucitu. Občas se stalo, že někdo přežil, ale nikdy to nebylo na dlouho.

Strávila jsem pět let tréninkem, který měl za cíl najít a zničit toho démona, který za to mohl. Bylo mi však jasné, že jako žena tento cíl nenaplním. Vzhledem k jejich postavení ve společnosti. A tak jsem se rozhodla přestrojit za kluka. Na začátku to byl skvělý nápad, ale jak jsem stárla a vyvíjela se, objevovaly se další a další komplikace. Strýček udělal opravdu všechno, co bylo v jeho silách, snažil se mě naučit všemu, co znal, a poskytl mi pevné základy. Ale nemohl zabránit tomu, abych se dozvěděla pravdu. Nakonec mi to řekl sám. Bylo to na jeho smrtelné posteli. Jeho oči se naplnily slzami, jak se snažil vzpomínat, a do toho mumlal omluvy za to, že mi pravdu neřekl dřív. Za smrt mých rodičů nemohli démoni, jak jsem usoudila, ale král. Moje nenávist změnila svůj cíl.

Po smrti strýce jsem se musela postavit na svoje vlastní nohy. Opět jsem měla víc štěstí než rozumu a ujal se mě strýcův kamarád, který patřil ke královskému vojsku, ve kterém měl docela slušnou pozici. S jeho pomocí jsem mohla nastoupit na akademii. Zde jsem se dostala ke své zbrani a naučila používat anti-démoní magii. Tomuto tréninku jsem zasvětila další pět let svého života.

Po vystudování akademie jsem se vydala cestovat a poznávat svět. Hlavně jsem si potřebovala pročistit hlavu a smířit se s tím, že krále zabít nemohu. Měla jsem jasný plán, který nezahrnoval návrat do hlavního města. Všechno mi vycházelo, alespoň teda další dva roky. Pak ale přišel dopis, který vše zničil. Král si připadal ohrožen, svolal proto všechny zbylé lovce démonů, aby ho přišli chránit. Neměla jsem jinou možnost, než si zabalit své věci a vydat se na cestu.

Eligos

Celým temným impériem se šířily zprávy o nových bezpečnostních opatřeních toho lidského krále. Že prý si k sobě povolal Lovce démonů. Nevím, jestli je vážně tak naivní, nebo se obrátil na naši stranu, ale až ho osobně potkám, budu mu muset poděkovat. Tak dlouho jsme čekali na to, až se ta hrstka Lovců bude držet u sebe. Když jsou u sebe, je snazší je zabít. A teď? Nemusíme se ani snažit je nahánět jednoho po druhém… přijdou k nám!

Když mi tuto informaci Bathin oznámil, nemohl jsem uvěřit. Lidská hloupost opravdu nezná meze. Stačí jen počkat na nejvhodnější příležitost a naplánovat rychlou akci. O žoldáky nebude nouze. Už teď za námi běhají nižší démoni, kteří škemrají o to, aby se akce mohli zúčastnit. Chtějí psát dějiny, touží položit život v boji a dychtí po slávě. Zemřít při poslední bitvě mezi démony a Lovci. Páni! To už by byla opravdu věc. Ale já rozhodně zemřít nehodlám. Nenechám se zabít obyčejnými lidmi, kteří si myslí, že mě mohou zabít několika prostými kouzly a energií nabitou zbraní. Ne! Já rozhodně nepodlehnu něčemu tak méněcennému! Něčemu, co neumí ani změnit podobu. Jsou uvězněni v tom svém křehkém těle. Nejsou nic víc než pytle s krví. Krví, která je pro nás jen hnacím živlem. Ty jejich směšné zbraně možná dokážou zabít nějaké slabší démony, ale na mě si jen tak nepřijdou. To by museli přijít s něčím o hodně větším… a hlavně něčím daleko temnějším než jsou jejich zastaralá kouzla.

Náš pán vydal jasné rozkazy. Já – Eligos, druhý muž podsvětí, a Bathin půjdeme zmapovat situaci. V podobě prostých lidí se máme vydat do lidského světa a splynout s okolím. Nebudit pozornost, ale všímat si i nejmenších detailů. Nijak mě netěšilo, že budu muset vypadat jako člověk, ale kdybych si stěžoval, nikdy bych se nedostal tam, kde jsem dnes. Patřil jsem k vyšším démonům, měl jsem vlastní komnaty, legie a více než dostatek prostředků na to, abych si dopřál vše, po čem mé nenasytné já toužilo. Ať už to bylo dobré jídlo a pití, nebo nějaké lidské kurvy. Na to, že lidští muži byli jeden špatný vtip, o ženách se to říci nedalo. Alespoň ne v tomto ohledu. Žen nikdy nebylo dost. Peníze jsou však řešením i akutního nedostatku. Stačí vědět komu kolik dát a už se vám nějaká nahotinka válela s chichotem po posteli.

Ale i když mám ženy rád, nikdy jsem nedopustil, aby se staly mou slabostí. Nikdy jsem ničemu nedovolil být mou slabostí. Má slabá místa byla zároveň ta nejsilnější, má obrana byla útokem a sám sobě jsem si byl i protivníkem. Bojem proti sobě jsem se dopracoval až sem. Až k poslední bitvě.

Stáhl jsem si vlasy do ohonu, oblékl se jako lidský měšťan a nechal si obnovit tetování dodávající sílu, urychlující hojení, i ta, která udržovala přímý kontakt s podsvětím. Jen tak budu moci čerpat temnou sílu k přežití v druhém světě… K přežití v lidském světě, kterému jsem se dlouhá léta vyhýbal.

I Bathin už byl v lidské podobě. Jeho havraní vlasy byly také stažené dozadu, ale temnota z něj přímo sálala. Ještě se úplně neoprostil od svého normálního já. Doplňoval poslední tetování. Po pažích se mu vytvářely obrazce podobné těm, které jsem měl já. A pak najednou byl úplně obyčejný. Od člověka k nerozeznání. Spojení s říší bylo nepostřehnutelné. Mohlo se vyrazit. Vytvořili jsme portál a vydali se zahájit poslední bitvu.

Děkujeme za pozornost. Pohled Mavis je vždy psán Mieko a Eligos je zase od Kharanos. Snad se líbilo a uvidíme se i u další kapitoly...

Autor: Kharanos, Mieko, v rubrice: Povídky » Na pokračování

Sdílet

Diskuse pro článek Dva pohledy zkázy - 1. kapitola: