Dva pohledy zkázy - 2. kapitola • OurStories.cz ~ naše povídky

Druhý díl naší povídky. Eligos a Mavis se konečně setkají, ale na milé přivítání to nevypadá.

26.08.2014 (11:00) • Kharanos, Mieko • Povídky » Na pokračování • komentováno 1× • zobrazeno 592×

Mavis

Dorazila jsem před krále asi týden od obdržení dopisu. Mohla jsem tu být i dřív, ale nebudu vám lhát, spěchat se mi nechtělo. Jak jsem očekávala, ona osoba, před kterou jsem musela pokleknout, znovu jí odpřisáhnout věrnost. Ten hajzl, který zabil mé rodiče. Přišel s „geniálním“ nápadem, který měl vyřešit jeho situaci. Připadal si ohrožen, myslel si, že ho démoni chtějí zabít, a proto ho nenapadlo nic jiného než svolat všechny Lovce. Budou nás mít na jedné ráně. Ale mně to je jedno. Jsem totiž docela dost dobrá a párek démonů ještě sejmout dokážu. Postup je snadný. Použít paralýzu a useknout jim hlavu. Snadné.

Rozhodla jsem se jít projít po hradu. Prozkoumat každou chodbu a odhalit případná nebezpečí. Úroveň zdejších hlídek byla horší jak bídná. Nic překvapujícího. Primitivové, kteří nikdy doopravdy nebojovali. Občas zaslechnu hrdinské řeči o tom, jak se někdo setkal s démonem a přežil to. Tomu se také říká víc štěstí jak rozumu. Démoni se nemají podceňovat. Malinká chybička a vaše hlava je pověšená na blízkém stromě, zatímco vaše tělo se válí pořád na zemi. A v okolí potoky krve. Procházela jsem chodbami a přemýšlela. Pak jsem zaslechla kousek ode mě divný zvuk a rozhodla jsem se to prozkoumat.

Čím blíž jsem byla, tím jsem byla opatrnější. Teď se zdroj nacházel za rohem. Spolu s tím divným zvukem jsem zaslechla i hlasy. Jeden se po chvíli začal vzdalovat, zatímco ten druhý dělal přesný opak. Trochu jsem si couvla a připravila se. Teď už to bylo jasné. Vzduch v mém okolí zatěžkala démoní magie. Neměla jsem v úmyslu se s tím démonem vykecávat. Sundala jsem si kosu, kterou jsem měla připevněnou na zádech, a zaujala útočný postoj. Teď jsem se zaměřila na zvuky kroků a na objevující se siluetu.

Zmizela. Rychlé otočení. Zablokování rány. Ztráta balance. Dopad na zem. Překulení se dozadu a zaujímání postoje. Protiútok. Čepek kosy se zabořila do stěny. Krytí. Opakovaný útok. Postava ustupuje, vykrývá a snaží se vrátit úder. Vyhnutí. Rána rukou do zátylku. Postava padá na zem. Použití magie, paralýza. Vydechnutí a zklidnění mysli.

Démon, dle tetování jsem usoudila, že se nejedná o podřadného démona. Je docela i sladkej, jak tu teď leží na zemi. Na zádech má připevněný meč. Ani ho nestačil vytáhnout chudák. Kdyby to byl jenom člověk, nemusela bych ho teď zabít. Ale dost přemýšlení. Pevně jsem uchopila svoji kosu a napřáhla se.

Eligos

Portál se zformoval na místě, které jsem si dobře pamatoval. Z dob, co jsem byl v lidském světě, si toho moc nepamatuji, ale několik míst mi uvízlo v paměti. A ten starý hrad byl jedním z nich. Pevné stěny, chodby jako bludiště a na trůnu jeden neschopný vládce za druhým. Tolik se toho, zdá se, nezměnilo.

Bathin se vynořil z portálu jen chvíli po mně. Domluvili jsme se na systému zabezpečení hradu a o postup při mapování území. Pak už jsme se rozdělili. Nasál jsem tu atmosféru prosycenou vlhkým vzduchem a pachem kamenných zdí a vydal jsem se svým směrem.

Rána přišla nečekaně. Zahalená postava s kosou zaútočila rychle. Naštěstí nepřítel nemířil přesně. Stihl jsem útok odrazit, uhnout a pokusil se i o protiútok, ale nebylo to moc účinné. Ta osoba bylo mnohem rychlejší než mé lidské tělo mohutného muže. Netrvalo to dlouho a tvrdá rána do zátylku mě poslala k zemi. Stále jsem vnímal, chtěl jsem vyskočit a bojovat, ale nemohl jsem. Svaly byly náhle jako z kamene, odmítaly se pohnout. Možnost, že bych znovu přijal podobu démona, nepřipadala v úvahu. Nebyl čas přemýšlet.

Rychle jsem zařval do Bathinovy hlavy, aby naklusal na pomoc. Jen jsem doufal, že svou pravou podstatu nepotlačil natolik, že by mě neslyšel. Nemohl jsem se nechat zabít člověkem. Nemohl!

Naštěstí to byly jen sekundy, než se objevil. Neváhal! Na mého útočníka se vrhl rychleji, než se hladový pes vrhá na syrové maso. Z pouzder vytáhl své dvě dýky a jednu ihned vyslal kupředu. Protivník nemohl ani postřehnout, že je tu s námi někdo další a už ležel na zemi. Jeho kosa mu vypadla z rukou a hlasitě zařinčela o podlahu. Nepřítel zneškodněn.

Bathin se vrhl ke mně. Vytáhl bezvládné tělo do sedu a nechal mi na předloktí vzniknout runové tetování, které uspíšilo regeneraci z té paralýzy. Naštěstí nebyla dlouhotrvající a já byl během chvíle zase v pořádku. Nicméně nám nyní nezbyla jiná možnost, než se vrátit do našeho světa. Museli jsme zdokonalit naši přípravu. Hluboce jsme schopnosti lidí podcenili. Zdá se, že za dobu mé nepřítomnosti se poněkud připravili na boj s námi. A to zlepšení bylo radikální.

Několika výboji energie z dlaně jsem znovu otevřel portál. Tentokrát šel Bathin první. Vyrazil jsem hned za ním, ale něco bylo špatně. Portál se za mnou hned neuzavřel, jak by měl. Místo toho vtáhl nějaký předmět do sebe. Snažil jsem se ohlédnout za sebe, ale síla a rychlost přesunu mi to nedovolila. Znovu jsem zalitoval, že mám jen ubohé lidské tělo. Slabé a zranitelné.

Když jsem vystoupil z portálu, konečně jsem zjistil, co se to přeneslo spolu s námi.

« Předchozí díl

Autor: Kharanos, Mieko, v rubrice: Povídky » Na pokračování