OurStories.cz ~ naše povídky - Povídky » Na pokračování » Dvanáct odkazů Živé Historie: part 3

14.03.2013 (09:00) • Gracewhite • Povídky » Na pokračování • komentováno 0× • zobrazeno 695×

Celé hodiny seděl Alain ve svém pokoji po boku Baziliky – jeho společnice.
Ze seznamu před sebou četla roboty, o které by mohl mít eventuálně zájem.

„Dost!“ zastavil ji. „Podej mi vodu nebo něco.“ Alain byl od doby, co se vrátil, dost podrážděný. „Nemůže to vzít někdo za mě?“

„Ne, pane… Jste vyvolený.“

Alain ji vytrhl kalich vína z ruky a napil se.

„Ztratil jsem zase robota. Dalšího už nechci.“

„Ano. Podle pravidel už ani nesmíte.“

Chlapec vstal a popošel k připevněné dřevěné nástěnce na zdi. Rukou nahmatal hrbolky – písmo nevidících – a začal číst.

„Leden, Únor, Březen, Červenec, Srpen a Červen už mám. Od září nahoru jsou ty největší a nejtěžší boje ze všech. Pochybuji, že dokážeme vylepšit robota, kterého vyberu.“

„Přísahal jste, že obnovíte naši zemi. Váš otec-“

„-vím, co jsem slíbil!“ štěknul po ní. „Už to trvá ale tři roky, co se o to snažím…“

„Ano,“ skočila mu do řeči, „a vede se vám skvěle.“

Nesouhlasně zakroutil hlavou. Rukama nahmatal své křeslo a posadil se.

„Je stále obtížnější najít místa bojů. Tento – Červen – jsem našel jen náhodou, a bez zraku bude obnova naší moci a země otázkou nevím, jak dlouhé doby.“

„Vše chce čas, můj pane…“ vyřkla sladce a pohladila Alaina po rukou. Cuknul a založil si ruku pod hlavu.

„Čti dál!“

Ani po dlouhém a několikrát přečteném seznamu si Alain žádné zvíře nevybral.

„To musíme mít roboty jen z tohoto seznamu? Nemůžeme mít lidi?“

„Ano a ne.“

Nabroušeně zabručel.

„Je ovšem věc,“ pokračovala dále, „která není zakázaná. Přišla jsem na ni nedávno. Můžete mít dva roboty v jednou těle.“

„Je to přece první pravidlo!“ okřiknul ji.

„Mýlíte se. První pravidlo říká, že se nesmí kombinovat dva roboti, aby vznikl například kočkopes nebo hadoještěr… ale třeba želva se silou medvěda je povolená.“ Alain se zasmál.

„Jak může mít pomalá želva sílu medvěda? Tato kombinace by byla dosti zvláštní.“

„Ale velice účinná. Vybral jste si tedy nějaké?“

„Zatím ne.“

„Už by bylo ale na čase. Jste tu už dva týdny…“

„Sklapni! Můžu si ztrácet čas, jak jen chci. Odpočinek je teď to nejdůležitější, co potřebuji.“

„Omluvám se,“ řekla tiše po chvilce.

„Odejdi a vymysli, jaká by byla nejlepší kombinace na hada, kterým mě víceméně ´porazil´, a aby mě neporazil tím dalším.“

„Jistě.“

…

Alain seděl v zahradě u fontány. Z vázy, která stála na skleněném kulatém stolečku před ním, utrhal už všechny květy červených růží.

Naposledy viděl tuto zahradu, když mu bylo čtrnáct. Teď mu je osmnáct, skoro devatenáct, a posledním bojem začíná váhat jak v sebe, tak v to, co bude… V to, co by měl ukázat a dokázat.
Nejvíce ho asi štve to, že mu zbývá poslední robot k získání své ztracené minulosti.

„Pane?“ probudil jej sluha ze zamyšlení. „Posílá mě Bazilika a…“ Alain vstal a sluha nemusel už více nic říkat. Chytil se ho za podanou ruku a on jej zavedl na nádvoří, kde už na něj čekala.

…

„Snažila jsem se, jak jen to šlo. Doufám, že budete spokojený,“ podala mu ruku a on ji přijal. Sluha odešel. Popošel blíže k robotovi a on se dotknul jeho těla. Robot se k němu přiblížil. On ho chytil silně za hlavu a pravou ruku mu strčil do otevřené tlamy. Rozešel se kolem zvířete.

„Co je to? Co jsi spojila?“

„Grifa a grizzlyho.“

„A bude to fungovat?“ řekl po chvíli.

„Ano. Je rychlý jako kapky deště spadené na zem, silný jako nejagresivnější medvědí máma, která si chrání své mládě, a navíc se dá rozložit do malých motýlů, kteří rozprašují tekutinu ze svých křídel, a ta rozpustí jakoukoli odolnou látku.“

„Je to vůbec dobré, aby měl v sobě látku, která je nebezpečná i jemu?“

„Ano, protože se neuvolní do doby, než změní své tělo na tuto formu. Proto se nemusíte ničeho obávat.“

„Dobře. Připrav mi všechny potřebné věci a zítra ráno vyrazím.“

Autor: Gracewhite (Shrnutí povídek), v rubrice: Povídky » Na pokračování

Sdílet

Diskuse pro článek Dvanáct odkazů Živé Historie: part 3: