Výslech holčičky nebyl tak přínosný, jak Alain čekal. Ovšem… Alainův odchod rozhýbe dějem rychleji, než by mohl zvládnout. Čekají ho neplánovaná rozhodnutí, která ho snad posunou dobrou cestou vpřed.
Doufá v to.
21.03.2013 (15:00) • Gracewhite • Povídky » Na pokračování • komentováno 7× • zobrazeno 552×
¥ £ € ¥ £ € ¥ £ € ¥ £ € ¥ £ € ¥ £ € ¥ £ €
„Ona jediná opravdu přežila?“
Bazilika protrhla ticho, stojící na druhé straně od blonďatého děvčete za průhlednou skleněnou stěnou.
„Ano. Je to zázrak. Nejvíce mě ale zaráží to, že můžu vidět, i když tedy zmlženě.“
„Ano, to ano…“
Oba chvíli sledovali, jak dívenka jí, dokud nepokračovali v konverzaci dále.
„Jak se vám vlastně libí gryf?“
„Je dokonalý…“ ohlédl se po ní. „Opravdu se ti povedl. Někdy mi až přijde, že to já brzdím jeho,“ zasmál se na okamžik. „Až se nasnídá, chtěl bych si s ní promluvit. Musí mi říct, co ví.“
Dívenka zacouvala kroky dozadu a narazila do stojící Baziliky. Ta ji popostrčila nazpět.
„Nemusíš se bát. Posaď se.“
Chvíli váhala, ale udělala tak.
„Vím, že jsi určitě vystrašená z toho, co se stalo, ale… Co jsi viděla?“
„No,“ začala. „Já-já ani nevím. Hrála jsem si jako vždycky se sestřičkou v pokoji, když jsme uslyšely divný křik a pláč. Chytila jsme ji za ruku a schovala se s ní pod postel.“ Na chvíli se zarazila, jako by ji část příběhu někdo… vymazal. „No, potom jsem usnula, a když sem se vzbudila, vylezla jsem ven a nikdo nikde nebyl. Vyšla jsem ven a… všichni byli mrtví!“ Slzy se ji začaly hrnout z očí.
„To bude dobré,“ utišovala ji Bazilika po vlasech.
„Pokračuj,“ řekl důrazně a nemístně Alain. „Viděla jsi ještě něco?“
„No,“ utřela si slzy. „Jo. Tam vzadu na kopci někdo utíkal s naší koulí a odletěl pryč. Potom jsem se vrátila nazpět a našels mě ty,“ pohlédla na něj.
„Jak dlouho jsi tam byla… sama?“ zeptala se Bazilika.
„To nevím,“ odpověděla vyděšeně.
„A co měl ten, co odletěl, za zvíře?“
„No… asi to byl pták nebo drak nebo něco takovýho.“
„Drak?“ vzkřikla Bazilika.
„Dobře. Můžeš odejít.“
Dívenka vstala a jeden ze sloužících si ji převzal.
„To není možné…“ začala Bazilika, jen co byli v místnosti sami. „Draci nejsou přece povoleni a… kde by se tu vzal?!“
Chvíli jí na to nic neodpověděl.
„Jak jste ji, pane, našli… tak jste spolu o něčem mluvili?“
„Proč se ptáš?“ zvedl k ní zrak.
„Možná, že kdybychom jí dali čas, určitě by si ještě na nějaké věci/detaily vzpomněla. Je malá. Určitě vám řekla jen to, co se jí hned vybavilo.“
„Je to možné.“ Vstal. „Jinak… Když jsem ji našel, jediné, co chtěla, bylo to, abych ji nezabil.“ Přistoupil k oknu a podíval se na svého gryfa, čekajícího pod ním. Všiml si ho a tak následně odvrátil zrak.
„Nad čím přemýšlíte, že se tak tváříte?“
„Má to cenu? Mám pokračovat?“ zeptal se.
„Pane…“
„Budu muset čekat o rok víc, než-“ Než stihl větu dokončit, chytil vázu na stole a hodil jí o zeď.
„Ano, musíte. Z poslední cesty jste přinesl další dvě koule. Vedete si dobře. Nesmíte se při malém neúspěchu hned vzdát.“
„Ano, to donesl - byla to hračka - ale tohle? Při první šanci získat jednu ze čtyř koulí se stane tohle. Nechci ani vědět, jak těžké to bude u té poslední!“
„Zvládnete i to. Získáte ji. Máte ohromnou výhodu. Máte-“
Alain k ní přistoupil a objal ji.
„-mám tebe,“ řekl a po chvilce ji pustil. „Bez tebe bych to asi už dávno vzdal. Děkuji ti.“
Bazilika nevěděla, co říct. Byla v šoku.
„Jdi mi teď nachystat koupel. Potřebuji klid k přemýšlení.“
„Jistě,“ vyšeptla ze sebe a odešla.
„Jdi k potoku. Hned tam za tebou přijdu.“
…
„Ukaž mi svoji formu motýlů.“ Zvíře nic nedělalo. „Hned!“
Každá část mechanického zvířete se rozpadla na malé pěticentimetrové motýly. Všichni utvořili kulisu své pevné formy. Jemný zlatavý prach se začal vylučovat z jejich křídel. V zemi ´kyselina´ tvořila hluboké díry.
Bazilika k nim přistoupila.
„Pozoruhodné, že ano?“
„Ano. Vrať se nazpět do své podoby.“
Zvíře poslechlo.
Alain se otočil za sebe a připevnil na něj předem nachystané sedlo a nasedl.
„Vy už odcházíte?“ zadivila se.
„Ne. Jdu se jen proletět. Za dva dny se vrátím. Ty zkus mezitím dostat z té holčičky ještě něco, na co si vzpomene.“
Autor: Gracewhite (Shrnutí povídek), v rubrice: Povídky » Na pokračování
Sdílet
Diskuse pro článek Dvanáct odkazů Živé Historie: part 5:
Ufff 
Však ne, myslím to ze srandy. 
:D Zase jako máma jsem teda znít nechtěla. 
Ano, mami... chápu uvidíme no.. pokud to tam moje ruce nenapíšou (nerozepíšou), tak mám smůlu, protože ony jsou tu šéf.
No, třeba se to hodí víc, ale na druhou stranu... možná to sekáš až moc. Ono by ani nevadilo, že za každou půlstránkou je to useknutý. Jde spíš o to, že se čtenář nemůže vžít do příběhu, což je myslím hlavní náplní všech příběhů, aby se do nich čtenář vžil a prožíval to dobrodružství spolu s hlavními hrdiny. Jenže to nejde, pokud nejsou v příběhu ukázané alespoň nějaké emoce, protože to je to, co lidi vtahuje do děje. Když si skrz slova představí, jaké to asi tak může být... Čtenáři se do postav velmi rádi vžívají. Ale na druhou stranu je to taky věc vkusu (tady se tě tedy musím zastat, protože já svoje povídky zakládám na ději a vztazích a emocích a všechny ty věci jsou si tak nějak rovny, ačkoliv emoce většinou hrají prim, takže tohle je opravdu hodně subjektivní názor). Myslím si, že by neškodilo trošku víc rozepisovat. Ale zase ti nechci vnucovat něco, co by se ti v tvé povídce nelíbilo, :) i když si myslím, že ty emoce by to posunuly o level výš. No jo, já si pořád něco myslím. :D Každopádně pokud to byl tvůrčí záměr, mlčím, protože takovéhle experimenty jsou zajímavé, a upřímně, občas je vážně fajn přečíst si něco, co je jiné. :) (V tom dobrém slova smyslu.) ((Heheh, doufám, že z toho žvatlání něco pochopíš. :D)
díky, Miu. Sem ráda, že se k tomu konečně někdo vyjádřil. 
Je pravda, že moc nerozepisuju emoce a další podobný věci, ale jak už sem kdysi - před půl - rokem vysvětlovala, nesnáším tyhle zbytečný věci, který jen prodlužují příběh na víc kapitol, než je v plánu. Vím, že některý pasáže třeba moc sekám, ale do týhle povídky se mi to hodí víc, než když jsem v povídce - Světlo ve dne, tma v noci - rozepisovala pocity a všechno víc do detailů než tohle.
Jestli to ale chceš, tak můžu přidat delší rozepisování.Co, bych neudělala pro čtenářku. Třeba se to bude i líp, snadněji číst. 
Strašně mě mrzí, že víc nerozepisuješ. Je to takové strohé, až nepříjemně řekla bych. Chtělo by to víc emocí, které tam prostě nedáváš. Ale na druhou stranu je ten příběh zajímavý. Originální. Nepředvídatelný. :)
Přidat komentář:
- English Gentleman - 1. kapitola
- Smrťák 3 (1. část)
- Setkání v lese
- The Killing Past (Prolog)
- Smrťák 2 - Kylův život za tajnými dveřmi 1/2
- Zdrávas Maria
- Smrťák 2 (1. část)
- Smrťák 1/2
- Who He Really Is
- Priznanie
...další zajímavé stránky Toto může být i váš web.
Jak přidám povídku? poslední články
poslední komentáře
Kdo je tu z členů? Klikni!