Eleanor - Kapitola 4. • OurStories.cz ~ naše povídky

Není to sice zase tak dávno, co jsem přidávala třetí kapitolu, ale rozhodla jsem se přidat další díl:) Tak a tady je:).
Každý komentář mě potěší.

4. Where are you?
Většinou nenajdete to, co hledáte...
Kristen Bee

07.03.2011 (18:00) • KristenBee • Povídky » Na pokračování • komentováno 0× • zobrazeno 606×

4. Where are you?

Možná jsem vážně blázen. Tak za a) nejsem jeho přítelkyně, viděla jsem ho sotva jednou, b) mě se žádná nehoda nestala, tak nevím, co by to s tím mělo mít společného! Jsem blázen, jiné možné vysvětlení tady není. Sama Claire mi to říkala a moje máma jí to potvrzovala. Nic to není. Není to pravda. To si se mnou jen někdo hraje. Možná je to jen moje fantazie anebo je to zrovna Drake. Snažila se o tom sama sebe přesvědčit, ale místo toho scházela dolů ze schodů ke dveřím našeho bytu. Nechtěla snídat, vůbec neměla hlad. Podvědomě jí to táhlo ven. Někam úplně pryč. Hledat ho. Seběhla schody, jak nejrychleji mohla, ale zároveň i co nejtišší, aby si jí nikdo nevšiml.

„Mladá dámo, kam si myslíte, že jdete? Eleanor, pojď se nasnídat a až potom můžeš jít ven, tam kam jsi měla namířeno?!“ promluvila na ni máma s hlasem plným autority. A sakra, tak tohle se mi nepovedlo, ale já nutně potřebuju zmizet z tohohle bytu! Otočila se na ni. V jejích očích byla vidět zlost a neústupnost. Musel odejít. Musela ho jít hledat.

„Já musím jít,“ naznačila němě matce a při to se jí smutně zahleděla do očí. Neposlouchala ji. Je její dcera, měla by ji poslouchat, ale ne teď. Jen se otočila a vyběhla ze dveří. Cítila na zádech její pohled.

„Eleanor!“ zakřičela na ni, ale nebylo to nic platné, dveře už byly zavřené.

Vyběhla na ulici. Bylo tam už rušno. Ovšem, je neděle dvanáct hodin. Stála na chodníku a rozhlížela se kolem. Davy lidí kolem ní proudily. Kam by jen mohla jít? Kde by ho mohla najít? Mysl nevěděla, ale podvědomí ano nebo to bylo srdce? Vedlo ji přeplněnými ulicemi k parku, kde se poprvé setkali.

Rychle procházela parkem, až skoro běžela. Potřebovala ho alespoň na okamžik zahlédnout. Musela se ujistit, že je v pořádku a že se mu nic nestalo. Pak bude vše v pořádku a i ona se bude cítit lépe.

Přišla k její lavičce. Tam, kde se nedaleko poznali tak zvláštním, ale zároveň úplně praštěným způsobem. Stála u ní a rozhlížela se kolem. Musí tady někde být. Je neděla a ta byla i před tím. Stejný den, lidé okolo, jako kdyby se znovu ten den odehrával, ale něco mu chybělo. Někdo chyběl. On tam nebyl. Nikde. Děti si házely frisbee, starý pár seděl na lavičce.

Jedné části její osoby se ulevilo. Nebude mu muset vysvětlovat, proč ho tak urputně hledala, co ji k tomu navedlo a co se vlastně stalo. Ale ta další byla zklamaná. Opravdu se z ní už stal blázen. Rezignovaně si sedla na lavičku a vytáhla si mobil, aby mohla zavolat Claire, ale v tom jí v ruce začal zvonit. Tomu se říká telepatie, pomyslela si.

„Ahoj Claire, jsem tak ráda, že voláš…“ Musela přestat mluvit, protože na ni Claire spustila.

„Sakra El, kde lítáš?! Už se tě jak dlouho snažím sehnat. Volala mi tvoje máti celá vyděšená, že jsi někam zdrhla a ještě ses neozvala.“

„Claire, uklidni se. Jen jsem si potřebovala něco důležitého zařídit.“

„Já jsem klidná, ale to to bylo tak důležitý, že kvůli tomu ignoruješ svojí máti i nejlepší kmošku?!!“

„Hele El, kde teď jsi? Měla by ses vážně vrátit domů“

„No, já jsem teď venku, je tak krásně…“ Sice jí chtěla volat, ale domů se jí zrovna dvakrát nechce.

„Jo. Super. Venku. Tos mi toho řekla hodně. Seš v našem parku?“

„Však vidíš, znáš mě až moc dobře.“

„Vím, kam chodíš, když se něco stane. Nechceš si o tom promluvit?“

„A co by se mělo stát?! No tak dobře. Po tomhle mě máti nikam nepustí, nepřišla bys k nám večer? Docela ráda bych si s někým pokecala.“

„Tak dobře El, přijdu kolem sedmé? A jestli chceš, tak u vás klidně přespím. Naši s tím nemají problém.“

„Tak ahoj, Claire. Budu se těšit.“ Vypnula jí mobil. Možná, že to nebylo správné, ale teď už s nikým nechtěla mluvit.

***

Seděla tam ještě několik hodin. Bezmyšlenkovitě se dívala do zapadajícího slunce, než ji přerušil tón upozornění na mobilu. 18:30, je na čase se vrátit zpět do reality.

To bude doma zase vysvětlování kvůli ničemu. A vydala se vstříc nepříjemnému rozhovoru s matkou.

Ciao, tak jsem opět zde s dalším pokračováním.

Doufám, že i přes kratší kapitolku se najde někdo, kdo si ji přečte:).

Budu moc ráda klidně i za smajlík:).

Kristen Bee

Autor: KristenBee (Shrnutí povídek), v rubrice: Povídky » Na pokračování