Entangled - 2nd Day • OurStories.cz ~ naše povídky

Kacy chce spáchat sebevraždu, ale ocitne se v místnosti s tajemným Mikaelem. O co mu jde? Jaké s ní má plány? Unesl ji?

15.02.2012 (14:00) • LadyShady • Povídky » Na pokračování • komentováno 5× • zobrazeno 790×

Nikdy jsem neměla pravou kamarádku. Jasně, kamarádila jsem se s pár holkama ze třídy, ale cítila jsem, že to prostě není ono. Ale když přišla Vicky, věděla jsem, že my dvě budeme kamarádky. Ale teď je to právě ona, kvůli které se chci zabít. Je to právě ona, kdo mi udělal to největší zlo.

Zalezla jsem si do budky v parku a otevřela jsem svůj nůž, když jsem uslyšela vrzání houpačky. Dopředu, dozadu, dopředu, dozadu… Vylezla jsem teda z budky a podívala se na osobu sedící na houpačce. Měla jsem v sobě už půlku flašky, takže mi nepřišlo divné si sednout na vedlejší houpačku.

„Ahoj,“ řekla jsem.

On se na mě jen překvapeně koukl a řekl: „Ahoj.“

Mluvila jsem s ním, ani nevím o čem. Myslela jsem vlastně jen na ty jeho smyslné rty. Jak ve flašce ubývalo, nakonec jsem se odvážila k tomu ho políbit. Ale k mému překvapení se jen odtáhl a polibky neopětoval.
„Není to dobrý nápad,“ řekl jen a já se mu opřela o hruď a začala jsem brečet. Brečela jsem a smáčela mu celou mikinu a pak jsem se poblila.
Jo, tomuhle Mikaelovi jsem poblila mikinu…

***

Mikael mi přinesl další jídlo, ani nevím, jestli to byla snídaně nebo večeře, protože jsem ztratila pojem o čase.
„Pustíš mě někdy?“ zkusila jsem se ho znovu zeptat. Ale on jen mlčel.
„Jak dlouho mě tu sakra hodláš držet?!“
„Musí to tak být, Kacy,“ řekl jen a odešel. Podívala jsem se na svoje ruce, které byla od shora dolů, ze zdola i shora úplně zničené – zdobily je vypálené puntíky, které jsem si způsobila cigaretama. Típala jsem si cigára o ruce, abych nějak utišila bolest. Možná si řeknete, proč jsem se nepořezala. Odpověď je jednoduchá – strach. Sice jsem psychicky trpěla, ale i tak jsem nemohla překonat strach z pořezání. Jak bych teď byla vděčná za jednu jedinou cigaretu, kterou bych si mohla típnout na pár posledních milimetrů, které jsou na mé kůži volné….

***

Já a Vicky jsme si vždycky říkaly všechno. Ale moje tajemství bylo před ní schované. Poprvé jsem se popálila, když mi bylo 13, a naučila jsem se jizvy schovávat tak dobře, že na to nikdo nepřišel. Až na Vicky. Spaly jsme u sebe skoro denně, a jednou jsem byla v koupelně jen v ručníku a fénovala jsem si vlasy, když vešla Vicky.

„Co to je, Kacy?“ zeptala se a vzala mou ruku do svých.
„Nic,“ zavrčela jsem a vytrhla se jí. Rychle jsem přes sebe natáhla triko. „Nechci se zviditelňovat….“ začala jsem jí vysvětlovat, ale ona mě nenechala domluvit.
„Já vím. Jinak bys… jak dlouho už to trvá, Kacy? Proč jsi mi nic neřekla? Proč jsi se mi nesvěřila? Já myslela, že si říkáme všechno!“ spustila na mě.
„Vypadni. Bež pryč!“ vyzvala jsem jí a odešla do pokoje. Nemohla jsem jí to říct… Nikdy se tohle neměla dozvědět.
„Kacy! Tak mi slib, že už to nikdy neuděláš!“ zabouchala na dveře a já jí to slíbila. V tuhle chvíli se mi to zdálo vcelku jednoduché, ale nebylo. Na to jsem ale přišla daleko později, když nastal můj druhý problém…

***

Bylo mi teď úplně jedno, čím si ublížím. Ale musela jsem to udělat, protože jsem si zpátky vybavila to, proč jsem vlastně v tomhle pokoji, držená nějakým šílencem, který je naneštěstí hrozně krásný a sexy a který se mnou odmítá komunikovat. Uchopila jsem do ruky jednu z několika ořezaných tužek a udělala si klikatou krvavou čáru mezi popáleninami.

„Co jsem to zatraceně udělala?!“ zašeptala jsem, když jsem viděla, jak mi krev stéká po ruce.
„Můžu chytit infekci!“ zděsila jsem se a rychle brala mety do koupelny. Pustila jsem si na pořezání studenou vodu a ovázala si to obvazem, který jsem našla v lékárničce.
„Kacy?“ ozvalo se ode dveří.
„Jsem… tady,“ vylezla jsem z koupelny.
„Co je tohle?“ zeptal se ztrápeně Mikael a ukázal na zem. Podívala jsem se a na bledě modré podlaze byly čtyři kapičky krve.
„Já…“ nevěděla jsem, co mám říct. Dá se říct, že jsem se za sebe styděla.
„Nic neříkej, Kacy… Tohle nesmíš dělat,“ povzdechl si a přistoupil ke mně. Co chce udělat? Svázat mě? Uhodit?
„Kacy, možná bych to měl odnést,“ řekl s pohledem na tužky a papíry a vzal mě něžně za ruce.
„Ne, prosím, je to jediné co mám,“ zašeptala jsem.

Autor: LadyShady, v rubrice: Povídky » Na pokračování