OurStories.cz ~ naše povídky - Povídky » Na pokračování » Equitēs Magia: 13. kapitola

30.08.2014 (16:00) • Ver • Povídky » Na pokračování • komentováno 0× • zobrazeno 513×

Další den, když se brzy ráno probudili, bylo již všechno méně hektické. Míšino děsivé zranění se ukázalo jako obyčejný podvrtnutý kotník, takže měla jednoduše na nějakou dobu útlum její přehnané aktivity a doma bude nucena odpočívat. Každopádně, dívce to ani tolik nevadilo, stále jí připadalo včerejší dobrodružství jako plnohodnotná náhrada, zvláště když se mohla svést na fríském koni, ve kterého se proměnila její nejlepší kamarádka… Hned zrána se dala do opakování té historky rodičům a Janovi v celé kráse, přičemž nezapomněla pár dramatických chvilek přidat. Terka se tomu jen smála, ale byla taktéž ráda, že přeměnu konečně zvládla. Hana ji totiž ujistila o tom, že když to zvládla jednou, tak už to bude jen lepší.

A tak když všichni společně posnídali, byl čas vyrazit zase zpátky domů. Navíc, Míša měla dostat studený zábal na ten kotník a zalehnout do postele. „Terko, pojedeš na Nicholasovi, je dost zbrklý a Hvězda poslouchá téměř bez pobídek, takže bude lepší, když Míša pojede na ní,“ rozhodl pan Mráček a následně osedlal Hvězdu a pomohl své dceři do sedla.

Terka si tedy vzala Nicholasovo vybavení a pohladila valacha po srsti na krku. „Tak co, Nicky, budeš hodný?“ zeptala se jej, očistila mu hřbet od zbylého prachu, aby jej něco nedráždilo, a začala jej sedlat. Valášek již neposedně podupával, protože včerejší výlet jej vyčerpal dle všeho méně než je. Nakonec však si přes prvotní protesty nechal nasadit uzdečku a brzy byla Terka v sedle, načež se ozval její natlučený zadek a ona zanaříkala, byť seděla na měkké podložce. „Teď aspoň týden na koně nesednu!“ prohlásila rozhodně, když si upravovala třmeny, které byly nastaveny na Míšinu velikost.

Nakonec to vypadalo, že vzhledem k tomu, že šli krokem, bude jejich cesta poměrně klidná. Ovšem to by nesměl Jan dostat ten nápad. „Co takhle závod ke kraji lesa, Terko?“ zeptal se, když zpomalil klisny, abych jej mohla dohnat, a dokonce i paní Mráčkovou očividně nápad zaujal.

„To nezní jako špatný nápad,“ souhlasila totiž ona, když taktéž zpomalila, takže se nakonec celá skupinka téměř zastavila. „Mirku! Mohl bys vzít Janovi Naději? Dáme si závod k lesu…“ požádala pak svého manžela, který jen zakroutil hlavou. Hana byla přece jen známá tím, že milovala výzvy a byla stále zčásti dítětem.

„Dobře, tak závod,“ souhlasila Terka tedy, Jan odvázal od sedla Naději a podal vodítko svému otci, načež všichni vyrovnali koně do řady a Míša startovala.

„Připravit… pozor… jeď!“ vykřikla a sledovala z Hvězdy, která klidně zůstávala na místě, jak všichni tři pobídli koně, kteří se teď hnali kupředu. Zvedli těžiště těla a naklonili se dopředu tak, aby koně vybídli k rychlému běhu. Drželi se zhruba stejně, protože byť měl Topas nejkratší nohy, o to více se snažil a hnal se jako šílený vpřed. Saxana pak byla přece jen poměrně mladou klisnou, která ještě měla hodně elánu do života. Ale Nicholas byl závodník. Ne zrovna dostihový, avšak přesto nakonec ukázal, že má v sobě nejvíce vůle vyhrát.

Terka ho nechala zpomalit do klusu a následně vykrokovat, hladíc jej po krku. „Wow… to byla jízda!“ zavýskla Hana a udělala s hyperaktivním Topasem u lesa kolečko v lehkém klusu, aby jej trochu zklidnila. Saxana oproti tomu jen zavrtěla hlavou a pohlédla dozadu, čímž upozornila i ostatní na to, že Naděje se očividně nehodlala nechat zahanbit, vytrhla se panu Mráčkovi, a když se z trysku zastavila téměř na místě, začala si otírat hlavu o Janovy kalhoty.

„Ta se do tebe dočista zamilovala… a jednou z ní bude závodník,“ prohlásila Terka a Jan hrdě podrbal klisničku na čele, než si vodítko opět přivázal k hrušce sedla. Mezitím co krokem dělali kolečka, aby koně po takové práci nenechali jen tak stát, dorazili k nim i Míša s Mirkem a mohlo se zase pokračovat. Mirek se ještě dosud smál nad Nadějí, která dle všeho byla jak pominutá od chvíle, co jí Jan utekl.

„No jo, láska je láska,“ prohlásila Míša, což započalo její duo s Terkou ve zpěvu právě oné písničky od Lucie Bílé, kterou sice nijak zvláště neposlouchaly, avšak oběma se při té hlášce vybavila, takže nebyl problém si sem tam nějaké slovíčko domyslet či přeskočit kus, ne-li celou sloku a nakonec falešně vyřvávat akorát tak refrén. 

Autor: Ver (Shrnutí povídek), v rubrice: Povídky » Na pokračování

Sdílet

Diskuse pro článek Equitēs Magia: 13. kapitola: