Equitēs Magia: 16. kapitola • OurStories.cz ~ naše povídky

Po dlouhé době, opět velmi krátká kapitolka. A kdybych jednotlivé části pojmenovávala, označila bych právě tuto pověstným Tichem před bouří. Neobvykle pojato z poměrně širokého pohledu na situaci a zabírajíc poměrně dlouhý časový úsek.

15.12.2014 (12:00) • Ver • Povídky » Na pokračování • komentováno 1× • zobrazeno 664×

Equitēs Magia

Další dny probíhaly v podivně poklidném tempu, možná mírně jednotvárné by se mohly z pohledu cizince zdát, ovšem onen stav zdejším obyvatelům nyní vyhovoval. Terka vstávala vždy brzy ráno, společně s maminkou posnídala a pak vyrazila k Mráčkovým. Tam pomohla malému Adámkovi vyčistit Juráška a odvezla jej na něm vždy k výběhům, kde poníka ponechali, jen ať se prohání po louce a pase na čerstvé trávě.

Občas s Adámkem udělala po výběhu ještě nějaké to kolečko navíc a nabádala jej, ať se učí svého svěřence pobízet k udržování tempa sám, byť mu vždy musela pomoci, protože klučina by byl sám vůči tvrdohlavému poníku naprosto bezmocný. Následně buď sedávala s Míšou a Adámkem na pastvinách, kde všichni vesele klábosili, či pod vedením Mirka absolvovaly nějakou tu hodinu jezdectví na svých miláčcích.

Odpoledne pak Terka pravidelně mířila za Arou do lesa. Se starší ženou si začala dobře rozumět, zvykla si na její přísnost i odlišnost od ostatních. A začala lépe chápat své osobní poslání, nejen vzhledem ke koním obecně, ale hlavně taktéž vůči ostatním Jezdkyním. Pomalu navíc začala chápat i podstatu své vlastní schopnosti ducha, byť dosud měla ze vší té zodpovědnosti, která se na ni valila, strach.

A pak šla rovnou domů. Občas, když byla v lese jen krátce, potkávala u nich doma Isabelu. Starší dívka totiž stejně jako ona sama docházela za svou učitelkou, kterou jí byla právě Terčina mamka. Docela se přitom i skamarádily, takže společně brzy začaly probírat své zkušenosti z lekcí, které dostávaly. Isabela se naučila ovládat svou proměnu perfektně dříve než Terka sama, ovšem naopak svým schopnostem, které se měly týkat vody, vůbec nerozuměla.

Stalo se tedy, že všech pět dívek mladší generace Jezdkyň nakonec pochopily, jak zvládnout žít s druhou podobou, do které měly možnost se přeměnit. Jen něco stále dělalo Aře, která díky pravidelným schůzkám se svými sestrami, věděla o postupech každé jednotlivé dívky, starosti. A tím byl fakt, že Ryzka s Hnědkou se stále nijak nesblížily s ostatními – nebo spíše Hnědka občas alespoň prohodila slůvko s Míšou, vzhledem k tomu, že u Mráčkových pobývala během svých lekcí, ovšem Ryzka se téměř neukazovala a vypadalo to, že hodlá všechno bojkotovat. Ostatně, její maminka jí v tom bránit nehodlala, sama vždy měla pozici určitého kritika stáda. Avšak den, kdy měla být některá ze skupin povolána, se kvapem blížil. A ona se obávala toho, co se stane, pokud budou muset jít ony mladé dívky, nuceny ke spolupráci, do neznáma plnit svůj úkol. Starosti jí naháněl spor, který musel jednoho dne mezi Vrankou a Ryzkou nastat, protože stejně tak se stalo už v generaci před nimi – a Kluska se s Frískou dosud úplně nevyrovnala, což však u nich tak hrozivým nebylo, ovšem v případě, že by Ryzka odmítla následovat svou vůdkyni, že by jí nedůvěřovala a zpochybňovala, mohlo by to dopadnout velmi špatně. A Ara netušila, jak té situaci předejít, proto mohla jen doufat, že prvně povolají je, čímž získá pro dívky více času. V nitru však jen stěží nepropadala panice právě kvůli paralele s nimi a faktem, že tolik času nemohou získat ani za těch nejpříznivějších okolností.

Post scriptum: Za energii k napsání této kapitolky vděčím Romině a jejím krásným komentářům, protože mi dávají znát, že existuje človíček, kterému toto čtení něco málo přinese, snad vykouzlí úsměv na tváři či se promítne v představách. Protože v dnešní době již bohužel příliš málo píši pro sebe (na to mám své OTPRG) - dnes píši hlavně pro ony človíčky. Přesto stačí čtenář jediný k tomu, abych měla důvod psát...

« Předchozí díl Následující díl »

Autor: Ver (Shrnutí povídek), v rubrice: Povídky » Na pokračování