Equitēs Magia: 7. kapitola • OurStories.cz ~ naše povídky

A je tu další kapitola a další den v životě Terezky, nebo spíše Vranky? Tentokráte se bude jednat o rozhovor u snídaně s maminkou, při kterém se dozví něco zajímavého, avšak ne tak úplně vítaného. Každopádně, pokud jste od této chvíle čekali drama, musím vás zklamat, jelikož k tomu se dostaneme až za dvě až čtyři kapitoly.

17.08.2014 (13:00) • Ver • Povídky » Na pokračování • komentováno 0× • zobrazeno 520×

Equitēs Magia

Byl to opravdu dlouhý den, a když se Terka dostala s maminkou domů, během chvíle usnula. Když tak nad tím po probuzení přemýšlela, celý včerejšek se zdál spíše jako nějaký hodně zvláštní sen. Ovšem ona vážně pochybovala i o tom, že by si dokázala něco tak šíleného vysnít.

„Dobré ráno, Terko,“ usmívala se maminka, když vešla do kuchyně.

„Dobré ráno,“ odvětila ta a usadila se ke stolu, aby si taktéž namazala chleba máslem a džemem. „Mami, ten včerejšek…“ začala pak, a chvíli uvažovala nad tím, co říci.

„Nezdálo se ti to,“ dostalo se jí veselé odpovědi. „Dneska odpoledne na tebe bude čekat Ara. Chce ti povědět více o našich schopnostech.“

„Ara? A proč mi nepovíš více ty? Však jsi taky jedna z… nás,“ před tím posledním slovíčkem se trochu zastavila. Nejspíše protože hledala to správné.

„Protože to tak bylo rozhodnuto. A jelikož každá z pětice má trochu jiné schopnosti - a ty tvé jsou stejné jako Ařiny. Ona to pozná, protože je naše vůdkyně. A ty budeš vůdkyní nové generace Jezdkyní,“ vysvětlila Marie jednoduše, byť Terce to příliš do hlavy nešlo.

„Já? A vůdkyně? Ale, mami, to já nezvládnu! Proč není vůdkyní Isabela? Ona je z nás nejstarší! Nebo kdokoli jiný?“ začala mírně panikařit, když jí došel význam těch slov. Rozhodně neočekávala, že by vůdcovství party holek, co se mají učit, jak se proměnit v koně, bylo jednoduché. Už teď se toho děsila, zvláště když si uvědomila, že Zita ji v žádném případě nebude poslouchat.

„Klid, Teri,“ usmála se však povzbudivě maminka a položila svou ruku na tu její. „Isabela ti určitě bude pomáhat. A pokud to takhle má být, musí pro to být dobrý důvod. Navíc, sama jsi dcerou zástupkyně vůdce starší generace. Máš to v krvi,“ povzbuzovala ji Marie, ač Terka se pomalu, ale jistě v tom hierarchickém žebříčku začínala ztrácet.

Nakonec se však rozhodla odložit starosti na později, když měla ještě čas do setkání s tou podivínkou, a tedy se ještě mohla po snídani vydat k Mráčkovým. I když pravda… nebyla to náhodou Hvězda, kdo ji do toho všeho tak trochu zatáhl?

I tak se Terka vydala do stáje. Když jako obvykle pozdravila pana Mráčka trénujícího svého syna Jana na jízdárně a brzy na to se k ní rozeběhl i malý Adámek, všechno vypadalo tak nějak normálně. Jako každý jiný den. Včerejšek se zdál vůči něčemu takovému neuvěřitelně nereálný.

Pomohla klučinovi vyčistit Juráška a povozila jej na poníkovi po výběhu, načež si sedla do stínu stromů na pastvinu a pozorovala stádo těch krásných ušlechtilých zvířat, jejichž ochránkyní, ba co více, vůdkyní oněch strážkyní, se teď měla stát. „Vážně si myslíte, že na to mám?“ zeptala se jen tak do větru, když se opřela o kmen a zavřela oči.

Brzy na své kůži ucítila vlhký horký dech, a tak otevřela očka a pohladila Hvězdu po jemné srsti na chřípí. Klisna zvědavě očuchávajíc její oblečení se přesunula až k její hlavě a odfrkla si do jejích vlasů, než je začala spokojeně přežvykovat, což Terku donutilo hnědčinu hlavu odtáhnout dál od té své. „Hodláš mi pomoc, krásko?“ optala se jí, a zauvažovala nad tím, zda jí náhodou klisna třeba nerozumí. Však zvláštních věcí se jí v poslední době dělo mnoho.

« Předchozí díl Následující díl »

Autor: Ver (Shrnutí povídek), v rubrice: Povídky » Na pokračování