OurStories.cz ~ naše povídky - Povídky » Na pokračování » Fantom noci - Prolog

14.12.2010 (13:00) • DaisukeHideki • Povídky » Na pokračování • komentováno 6× • zobrazeno 1137×

Fantom noci - Prolog

Byly chvíle, kdy jsem si říkal, že můj život za moc nestojí. Znáte to, rodina na nic a mé společenské postavení také nestálo zrovna za dlouhé eseje. Měl jsem rád jenom ty chvíle s Ewou.

Ewa. Bože, jak dlouho už jsem si na ni nevzpoměl? Na její velké hnědé oči a vřelý úsměv, kterým mě vždy rozveselila, když jsem si myslel, že dál už nemůžu. Jako malí jsme si hráli na zahradě u jejich domu, později jsme společně vymetali koncerty a velké akce. Ewa byla drobnější rusovláska s obtloustlejší postavou a navíc měla astma. Bylo jasné, že nemá ani nejmenší šanci.

Proč jsem jí nedal tu svoji?

Všichni jásají, když se na pódiu objevuje zavalitý muž středního věku s prošedivělými vlasy a dvojitou bradou. Fotoaparáty cvakají, novináři se překřikují. Blonďatá moderátorka se je snaží krotit slibnými slovy ''Nebojte se! Pan Burrows je ochoten později odpovědět na všechny vaše dotazy! Ale dejte nám prostor pro názornou ukázku! ' Tímto ukonejšení bulváristi chvíli mlčí. Onen muž, pan Burrows, si významně odkašlává a s falešným úsměvem vztahuje ruce k nebi.

,,Naše vůle byla vyslyšena, mí drazí. Dnes jsme konečně popostoupili o onen krok v evoluci - již příroda nevládne člověku, ale člověk přírodě. A tím celé planetě a brzy i celému vesmíru. Nejspíš se ptáte, jak je to možné... Ano, zní to nepochopitelně, ale naše vědecká laboratoř vynalezla sérum, jenž nás poposouvá opět dál. Již nás nic neomezuje. Oněch pár kapek séra, jenž držím v ruce, vás změní tak, že budete silní a rychlí... Navíc téměř nevyčerpatelní. A co je nejlepší? Žádné vedlejší účinky. Sérum je zcela bezpečné a prvním zájemcům bude podáváno za finanční odměnu. Ale pohleďte sami!''

Ještě ani nedořekl poslední slabiku a ze skryté místnosti vychází pohublá dívka. Krátce se uklání, a pan Burrows do ní injekční stříkačkou aplikuje onu čirou tekutinu, kterou celou dobu ukazuje. Chvilku to trvá, než se jí podlomí kolena a spadne na zem. Chvíli sebou hází, potom se zklidní. Pan Burrows vytahuje druhou stříkačku a vpravuje jí do těla a něco tmavší roztok. vysvětluje to slovy ''Urychlovač. Normálně by proměna trvala několik hodin''. Doopravdy, ani ne o deset sekund později se zvedá a rozhlíží se kolem. Vypadá stejně, až na jednu drobnost, které nikdo nevěnuje pozornost - duhovky jí zčernaly a zmatněly, takže se slívají v jeden velký černý flek. Burrows jí podává kousek železné tyče. Dívka jej jediným stisknutím mění v železné piliny. Ozývá se potlesk a nevěřícné výkřiky. Moderátorka odvádí děvče do zákulisí, kde si oddechne a vypouští ji do ulice. Tady končí její smlouva a rozhodně nepotřebuje být moc blízko toho stvoření.

Všude byl slyšet jenom křik, jak lidé prchali. Jenže ne před ohněm, který pohltil celou naši čtvrť. Ne, ten byl protentokrát našim spojencem. Chránil nás před tím, co se ho bálo. Před skupinou bůhvíčeho s černýma očima. Chodili a ničili, zabíjeli a mrzačili. Máma na mě řvala, abych utekl. Nechtěl jsem, doopravdy, jenže... V zahradě seděla Ewa a čekala na mě. Nešla by, kdybych nešel já. Musel jsem... Vyskočil jsem z okna a tvrdě dopadl na podrážku ocelovek. Párkrát jsem se  na zemi přetočil, než jsem se mohl zvednout. Ewa se rozběhla a pomohla mi na nohy. Po tvářích se jí koulely slzy.

,,Oni ji dostali, Alvare, dostali ji!'' brečí a já se jí snažím dostat přes clony ohně do bezpečí. Dostat se k vodě. Utýct přes ni. Dostat odsuď Ewu pryč. Potom se vrátit pro zbytek.

,,Alvare, posloucháš mě? Nemůžeme odejít... Zabili mojí mamku... Musíme se vrátit, čekala jsem na tebe...''

Nevnímal jsem ji. Dostal jsem jediný úkol - dostat nás oba z toho pekla. Ewa nechtěla, vzpouzela se. Neustále nás brzdila. Ohořel mi kabát. Ožehlo mi to moje dlouhé vlasy. Ale všechno bylo jedno, o nic nešlo, dokud...

Jsem neuslyšel je. Vřískali v radostné agonii ze smrti - dočista se zcvokli. Byli moc blízko... Zahlédl jsem siluetu jednoho z nich, jak k nám běží. Ewa zavřeštěla. Studené ruce po nás chňapaly, snažily se mi vytrhnout Ewu z náruče. Byl jsem moc slabý - tenkrát ano. Začala se dusit popelem a svými vlastními slzami. Poslední, co jsem postřehl bylo, že nám vybouchla karma v domě. Výbuch otřásl celou čtvrtí a odmrštil mě daleko, daleko od Ewy. Byla mrtvá... A já... Zavalený pod sutinami, mimo dosah těch příšer, co jí vzali život, v bezvědomí.

Autor: DaisukeHideki (Shrnutí povídek), v rubrice: Povídky » Na pokračování

Sdílet

Diskuse pro článek Fantom noci - Prolog: