OurStories.cz ~ naše povídky - Povídky » Na pokračování » Fire Story - 6. kapitola

02.12.2011 (13:00) • Chensie • Povídky » Na pokračování • komentováno 6× • zobrazeno 1361×

Fire Story - 6. kapitola

Sedím na měkké a prostorné posteli a skláním hlavu před krutým hněvem majestátně drobného klučiny s kanárkově žlutým dětským župánkem. Gine má přes hlavu přehozenou kapuci a šnečí tykadla a oči mu podivně létají kolem. Vypadá spíše jako mimozemšťan, především díky těm růžovým chlupatým botičkám.

„Do psí díry, takže pochopil jsem to správně? Ty jsi …. znásilnila krále?!“

„Co je? Osmnáct mu už bylo!“ ušklíbnu se a zakoulím očima. Nechápu ten jeho zarputilý hněv, který jaksi utichá v té komické auře, kterou kolem sebe malý rarášek rozptyluje. Tak jsem se vyspala s králem, no bóže! Když už jsem porušila všechno, co se ho týkalo, tak proč bych si ještě nevychutnala jeho horkou kůži a ty dráždivé polibky….

Zhluboka do sebe natáhne vzduch skrze zaťaté zuby. „U sta šneků, ty jsi ojela krále! Nejdřív jsi ho vyděsila polibkem, aby se nebránil, a pak jsi ho zneužila! Nemáš mezi černými vdovami nějaké příbuzenstvo?!“ Kapuce příkrým gestem letí z hlavy, zatímco já se tvářím popuzeně, a Gi si vjíždí do kudrnatých krátkých vlasů. „Držela jsi v dlaních nabitou pistoly?“

„Ne,“ zahučím zamračeně.

„Nůž?“

„Ne, prokrista! On to chtěl! Říkal, že celou dobu čekal jenom na mě….“ vydechnu zasněně a přejedu s prsty po klíční kosti. Chtěla bych zas cítit jeho horké polibky… Ráda bych znovu prožívala ten pocit, že hořím jako plápolající pochodeň. Vybuchuju jako sopka.

„Fakt si myslíš, že byl panic?“ Udělá na mě tak výsostní grimasu, až mám chuť vzít polštář a narvat mu ho celý do pusy.

Samozřejmě, bylo by důvěryhodnější, kdyby mi řekl, že má na ocásku mašličku. Nebo že se mu líbí můj přehnaně dětinský kamarád Gine, ale že je panic?

„Nejde mi na mysl, že král byl do doby, než tě poznal, nepolíbený… Za ruku nevzatý… Orálně neuspokojený… Sexuálně chatrný….“

„Neřekla bych, že je sexuálně chatrný… Borec, to jo, ale chatrnej?“

„Takže ty jsi větší erotický prase než náš král, který měl podle všeho znásilňovat tisíce žen?“ zadívá se na mě poťouchle a já se zamračím.

Když to řekne takhle, zní to festovně blbě. „Co se tak čílíš?“ houknu nervózně a prsty odtrhnu jeden velký zelený hrozen, který si celý nacpu do úst. Je plný slaďoučké šťávy, tady mají vážně vytříbené jídlo! „Všechno je naprosto v pohodě! Podívej se, jídlo je prvotřídní! Hrad je fakt nádhernej!“

„Jistě, král je pošahaný panic, který mučí sám sebe, škvaří poddané na uhel, když je mu chladno. Ojíždí tě a má neskutečně milá zvířátka, z nichž mi nejedno málem uraflo kus prdele,“ zavrčí hněvivě Gine. „Podtrženo, shrnuto – všechno je naprosto báječný!“

Dám si ruce za hlavu a dívám se na něj, jak se choulí v rohu. Šnečí očka mu padají do tváře a on je celý posmutnělý a zoufalý, protože úniková cesta odtud nevede a on tu setsakra být nechce. Samozřejmě, on o tuhle exkurzi nestál….

„Šnečku, šnečku, vystrč růžky…“ zašklebím se a hodím po něm kuličku hroznového vína, když se rázně rozevřou dveře a do nich v celé své kráse nakráčí hrdě a sebejistě král. Za sebou svou obr gardu, jako bychom ho já a Gine mohli ohrozit! Jistě, mám to v plánu! Začnu ho bombardovat šťavnatým ovocem a můj ďábelsky oděný kamarád na něj vybafne.

Protočím oči nad tou komičností a zadívám se na impozantního muže, kterým král rozhodně je. Zas má na sobě jen ty černé svádivé kalhoty s těžkým páskem a boty. Bez trička vyniká jeho svalnatá hruď. Tvář má ostře řezanou, tvrdou, plnou mužské zarputilosti, přesto však jeho oči jsou tak vlídné a hřejivé… Pro někoho až moc hřejivé, když vzplane jako suché chrastí.

„Můj pane!“ zakvičí nostalgicky Gine a padne na kolena.

Protočím oči v sloup a strčím si do úst další kuličku hroznového vína. Trpělivě přežvykuji, zatímco král nechápavě vykulí oči na mého malého kamaráda, zastaví se v kroku a pak dráždivě štěkne:

„Nedívej se na mě!“ zavrčí příkře král a blyštivě se na mě usměje. „Fire…“

„Jsem tady,“ zazubím se. „O co jde?“

„Jdeme se projít. Ty a já.“ Natáhne ke mně dlaň a já ji s výskotem chytím. Mám radost, že s ním můžu prožívat krásné chvilky. Jakmile se ho dotknu, znovu se do mě vlije ten pocit horkosti a já slastně přivřu oči.

+++

Piknik na rozložitém prostranství za majestátným hradem není vůbec k zahození. Tráva je zde měkká a poddajná, vyzývavě nazelenalá. Kolem je spousty ovocných stromů, které jenom překypují ovocem.

Ležím na kostkované černo červené dece. Bradu mám podloženou dlaněmi, zatímco pohledem prošpikovávám krále, který se opírá rukama o trávu a vrací mi potěšený pohled. Zvykla jsem si, že když jsme spolu, tak podezřele mlčíme a shlížíme si do očí. Ty jeho jsou temné, vřelé a já se v nich můžu utopit.

„Rád bych se zeptal, proč byl Gine oblečený do toho komického oblečku, ale mám strach, že to možná nechci ani vědět…“ ozve se zahloubaně.

„Nelíbilo se ti, jak můj malý kamarád vypadá?“ vyprsknu smíchy.

„Vypadá jako velký šnek. Jen mám obavu, aby tím neutrpělo jeho zdraví, ego a sebedůvěra…“ protočí oči. „Ale pokud si to obléká rád…“

Nechám ho při tom, jen se divoce usmívám, protože je vtipné, že zaujal i zapšklého krále. Že si náš samozvaný vládce všiml, že mu po hradě slintá obří šnek, který se nechává připalovat od jeho zabezpečovacího systému.

„Měli bychom něco zjistit o tvém původu…“ ozve se tiše a zkrabatí mírně čelo. Celá tvář tak získá nový výraz, takový zachmuřený, ryze přemýšlivý a krásný…

„Co o něm potřebuješ vědět?“ pozvednu obočí. „Můžu tě ujistit, že všechno na mě je původní,“ zazubím se. Je až k podivu, že teprve s ním si připadám celkem hezká. Ne jako modelky, topmodelky, supermodelky, ale jako výherkyně Miss.

„Kdy a kde ses narodila?“

„Mamča většinou říká, že jsem se vyskytla…“ zamumlám. „Říká to tak často, že už to téměř vyznívá jako pravda,“ uchechtnu se a protočím oči, aby pochopil.

„Co tvůj otec?“

„Nemám tátu! Přece jsem se vyskytla,“ zamumlám a nesouhlasně zavrtím hlavou. Tohle je ožehavé téma a z mámy jsem nikdy nedostala nic víc, než jen to, že nemám vyzvídat.

„Jsi hodně jiná, než ostatní lidé, které znám…“

„Proč myslíš? Protože jsem s tebou šla do postele nebo že jsem takový třeštidlo, jako říká Gine?“ pozvednu obočí.

„Jsi jiná. Protože když se jiným lidem zadívám do očí nebo se jich dotknu, tak oni vzplanou…“ řekne smutně a skloní hlavu.

„Takže já jsem … nehořlavá?“ vycením pobaveně zuby a konečně chápu, kde byl celou dobu ten háček! On nechce zabíjet lidi, on je nepodpaluje schválně. Nemá žádný syndrom pyromana, jak si uboze myslel Gi. Nemůže za to, že ubližuje a proto všude dává zákaz – “Nedívat – nesahat!“. Chrání tím jiné, ne sebe. „Někdo tě proklel? Snědl jsi otrávený ovoce nebo vypil odvar z mloků?“

„Co to říkáš?“ pozvedne nechápavě obočí.

„No, jestli tě proklela nějaká zlá čarodějnice a proto … podpaluješ lidi kolem sebe? Nebo jsi měl k obědu ptáka ohniváka? Nebo ti u postele stály tři sudičky a jedna ti do vínku dala lásku k zubatým zvířátkům, druhá řekla, že budeš panic přes čtyři sta let a třetí ti do kolébky strčila sirky a vypnula požární alarm?“

„V tom to není… Já jsem se narodil jako zrůda!“ Blesku rychle vstane a otočí se ke mně zády. Stojí a dívá se na západ slunce, který tak krásně ladí s přírodou okolo, ale nikoliv s naší konverzací.

„Nejsi zrůda… Nemůžeš za to. Zrůdou bys byl, kdybys pil krev a žaludeční šťávy a nechával si grilovat maso nevinných k jídlu, jak říkal Gine…“

„Co to…“ hlesne nechápavě a zabodne se do mě zoufalým pohledem. „Proboha! Zabil jsem své rodiče. Zabil jsem každého, koho jsem se dotknul nebo se mi zadíval do očí. Sprovodil jsem ze světa tisíce lidí…“

„Ale omylem! Tomu se neříká vražda, ale … smůla nebo taky blbej den…“ pokrčím rameny ve snaze mu pomoct, protože se tím trápí a nemůže za to!

Otočí se zpět a znovu vyhledá můj pohled, zatímco ke mně tichými krátkými kroky jde. „Mohl jsem zabít i tebe, ale … já cítil, jak ses se mnou v tom jediném pohledu prolnula. Ty ke mně patříš, Fire. Tobě neublížím…“ Nakloní se a přilepí své hřejivé rty na ty mé, až mnou projede nelítostná touha a horkost, jako by cosi uvnitř mě hořelo nehynoucím žárem, který nebolí, ale naopak těší.

„Proč to tak je?“ vydechnu mu do úst a ztrácím se v jeho lesklých duhovkách.

Autor: Chensie (Shrnutí povídek), v rubrice: Povídky » Na pokračování

Sdílet

Diskuse pro článek Fire Story - 6. kapitola: