OurStories.cz ~ naše povídky - Povídky » Na pokračování » Friends or Enemies? 3. kapitola



Friends or Enemies? 3. kapitolaJared pozve Dany na koncert. Jen nerada tam jde s pomyšlením, že zase uvidí Shannona, aby si mezi sebou zase nevytvořili nějaký konflikt. Příjemné čtení...

Vletěla jsem zpátky do mého hotelové pokoje, abych ze sebe sundala svršky polité kávou. Vztekle jsem mrskla můj oblíbený kabátek do rohu pokoje a stáhla si sukni. Ze skříně jsem si vytáhla smetanové šaty s tenkým páskem kolem pasu. 

Ten idiot!" skřípala jsem mezi zubama a vklouzla do šatů. Teď na ten rozhovor přijdu určitě pozdě. Upravila jsem se a vyrazila. Kat jsem poslala napřed a donutila vymyslet nějakou výmluvu mého pozdního příchodu. Stejně jsem nevěděla, proč jsem tak navztekaná. Asi proto, že ti ten chlap zničil tvé oblíbené sako, a chlap, o kterým se ti zdají erotické sny. Zamračila jsem se nad touhle myšlenkou a štvalo mě, že moje myšlenky mají svoji vlastní hlavu. Byla jsem tak napnutá, že jsem si nevšimla, že jsem do někoho vrazila.

„Oh, promiňte." Zvedla jsem oči k neznámému chudákovi, který ode mně schytal dost dobrou páku. Byl to Jared a v obličeji se mu míchaly pocity okořeněné pobavením a přehnanou lítostí.

„Měli bychom přestat do sebe tak narážet a setkávat se jako normální lidi," řekl a já se rozesmála.„Dany, co se týče toho, co se stalo v té kavárně," začal s omluvou, ale umlčela jsem ho dřív, než to zašlo dál.

„Ne, hlavně se mi za to nezačni omlouvat, prosím tě," vzdechla jsem hlasitě. Semknul rty pevně k sobě.

„Dany, proč na tebe má brácha takovou pifku? Jeho po těch deseti letech nepřešla zlost. Copak jsi mu provedla?" zeptal se opatrně a s mimickým představením v jeho obličeji jsem usoudila, že nechce, abych se naštvala.

„Co ti napovídal?" zeptala jsem se klidně a pramínek vlasů jsem si zastrčila za ucho. Vypadalo to, že se rozmýšlí, co mi může a nesmí říct. Zvedla jsem oči v sloup. Co mu ten proklatý bastard namluvil?

„Ani toho moc nevím, ale byl hodně naštvaný. Vážně, ještě jsem ho neviděl tak zuřit." Polkla jsem a zaťala ruce v pěst. Nic nevěděl. Neřekl mu nic o těch penězích ani o Kevinovi. No to mě potěš. „Dany, ať je to cokoliv, tak jeho to přejde. Nemůže být tak nakrknutý věčně." Jak potěšující. Do naší hry se zase dostává sarkasmus.

„Tím si nejsem tak jistá," odpověděla jsem mu a ihned jsem hořce zalitovala, že jsem si to alespoň nepromyslela. Do háje. Jaredovi se ve tváři vyrojil otazník a mně se v hlavě šrotovaly myšlenky dohromady.

„Cože?" zeptal se mírně dopáleně, co si to, sakra, myslím o jeho milovaném bráškovi. No tak, Mathewsová, mysli! Svěsila jsem hlavu, aby mi neviděl do obličeje. Jak mu lžu. On vždycky poznal, že jsem mu v něčem lhala. Pokaždé, když jsem něco provedla a zalhala mu, tak to na mně okamžitě poznal. Byl to jeho takový šestý smysl. 

„Omlouvám se. Já jen... Mám toho dost a to ten den ještě ani nezačal." Zvedla jsem k němu oči a moje podvědomí zajásalo. On mi to zbaštil! Jeho modré pronikavé oči ke mně laskavě promlouvaly. Rty se mu roztáhly do úsměvu.

„V pořádku, Mathewsová," škádlil mě a mrknul po mně.

„Krucinál, ten rozhovor!" vzpomněla jsem si najednou a okamžitě jsem ve vysokých podpatcích od Louboutina vysprintovala vpřed. Jared mě však doběhnul a chytnul mě za ruku, aby mě zastavil. Okázala jsem si ťukala na místo, kde by měly být hodinky, naznačujíc, že mě zdržuje. Chápavě přikývnul.

„Nebudu tě zdržovat. Já jen, nechceš večer přijít na náš koncert? Chtěl bych ti ukázat celý náš život." Zapřemýšlela jsem. Jít tam a vidět na vlastní oči úsilí, které si pracně a tvrdě vydřeli, musí být skvělé, ale zase potkat jeho?

„Hele, nevím, jestli je to dobrý nápad." Odběhla jsem a nechala ho tam stát. Už ke mně nedoběhnul.

Ano, nechtěla jsem jít, když mě pozval. Odmítla jsem mu, a když jsem se vrátila odpoledne zpátky do hotelu, tak tam na mě čekala Kat se dvěma vstupenkami na koncert. Takže jak už bych si měla zapamatovat, pro Jareda znamená ne „prostě přijdeš, i kdybych tě měl dotáhnout stádem volů“. No dobře tedy. Jeden večer oželím ve společnosti tisíců uřvaných fanoušků a tří upocených chlapů.

Povzdechla jsem si, a když jsem přikývla na to, že teda půjdu, tak mě Kat radostí div neumačkala.

 


Soustřeď se. Soustřeď se, ty pitomče! křičelo na mě moje podvědomí. Celý den jsem se utápěl v mizerné náladě díky tomu incidentu v kavárně. Místo, abych to vyřešil jako dospělý chlap, jsem se proklínal a nesnášel jsem se za to, jaký jsem neskutečný idiot. Ovlivnilo to i naši zvukovou zkoušku, kdy na mě Jared musel zařvat, abych ho zase začal brát na vědomí. Ještě před dvaceti minutami, kdy jsem se konečně uklidnil, jsem ji uviděl. Stála v zákulisí s bráchou a tou její blond kámoškou. Něčemu se smáli a naprosto mě nebrali na vědomí. Teď, pár vteřin před koncertem, jsem ji sledoval a snažil se ji proklít všemožnými způsoby. Zdá se, že na celou crew udělala dojem, protože teď klebetila s Emmou a něčemu se obě smály. Jak to, sakra, dělá? Jen tak se zjeví a najednou ten pečlivě roztříděný pořádek je naprosto ta tam. Je jako královna. Pískne a hned jí všichni líbají nohy. Když jsem se ptal bráchy, co tady dělá, tak mi jen hrdě odpověděl: „Uklízím tvůj nepořádek, brácha." Když jsem nepochopil, co se mi tím snažil říct, tak se rozesmál a poplácal mě po rameni.

„Jsi v pohodě?" ptá se mě Tomo. Ani jsem ho neslyšel přijít. Zdál se být zaujatý tím, co mu odpovím. Snažil jsem se předstírat.

„Já? V pohodě. Proč se ptáš?" můj výraz a má odpověď zněla nezaujatě a klidně. Teda, alespoň jsem si to myslel.

„Měl jsi dost napjatý výraz. Jako by tě něco žralo." Nepatrně jsem sevřel paličku v ruce víc, než jsem mohl. Usmál jsem se a zavrtěl hlavou.

„No, v noci jsem toho moc nenaspal," zalhal jsem se.

„Neumíš moc lhát, víš to?" prokouknul moji lež.

Po očku jsem zahlédl, že neočekávaná návštěva se někam vytratila. K mé smůle si toho Tomo všimnul. Ušklíbnul se.

„To je kvůli Dany, co?" Takže ji zná. Zamračil jsem se.

„Nevím, o čem to mluvíš," popřel jsem ten fakt. Rozesmál se a opřel se loktem o stolek. Zamrkal a šklebil se na mě. Debílek. Zavrtěl jsem hlavou.

„Nesnaž se předstírat, Jared mi všechno řekl. O ní i o tom, co se stalo v té kavárně.“ Zamračil jsem se ještě víc, než to vůbec šlo. „Navíc jsem ještě neměl možnost se s ní seznámit,“ dodal jakoby. Podíval jsem se na něj, jestli si ze mě nedělá náhodou srandu. Narovnal jsem se a snažil si zachovat vážnou tvář. Poplácal jsem ho po rameni a řekl:

„To je dobře, že to víš.“ Odešel jsem dřív, než něco stihnul říct.

Během koncertu se mi nálada vrátila, když jsem se plně ponořil do magického kouzla bubnování, které mě nutilo nepřemýšlet nad čímkoliv kromě hudby. Proto jsem tady, ne? A taky, že si to náležitě užiju. Otevřel jsem oči a zakončil můj part. To bylo sakra dobrý, a taky s tím souhlasilo obecenstvo, kdy náležitě a nadšeně začalo vřískat. Pohled jsem stočil směrem k zákulisí a ihned jsem zalitoval. Dívala se přímo na mě. Do prdele. Když si všimla, že jsem ji přistihnul, tak uhnula pohledem. To mě popudilo. Proč, proč se na mě dívala? Třeba se jen dívala, jak hraju, nebo hledala způsob, jak mě proklít. Nebo taky obojí. Až do konce koncertu mi myšlenky nedovolily myslet jenom na hudbu. Kruci.

 


Bylo mi horko, děsné horko, a taky jsem byla částečně nahluchlá, ale spokojená. Tomu se říká žít naplno. Ten koncert celý o sobě byl sakra skvělý. A lidi, fanoušci, to obrovské několikatisícové publikum, to bylo něco naprosto jiného, než na co jsem zvyklá. Jak zpívali, jásali, křičeli, dupali, řvali, vřískali a plakali. Ta velkolepá energie mě úplně ohromila. Musela jsem se doširoka usmívat. Ovívala jsem se rukou a vlasy jsem si svezla po pravé straně, aby se mi nelepily na krk. Jared ke mně doběhnul a usmíval se od ucha k uchu.

„Tak co říkáš na naši skromnou show?“ zeptal se zaujatě a vzal si ode mě ručník, který jsem mu podala. Rozesmála jsem se při pohledu na obrovskou halu.

„Skromnou? Byla to nádhera. Vážně. Takže sis nakonec splnil své sny.“ Rukou jsem mu rozcuchala vlasy, tak, jako jsem to dělala jako malá. Rozchechtal se. Byl plný energie. Věřím tomu, že by zvládnul ještě jeden koncert.

„Jestli počkáš, tak ještě hodíme řeč. Já teď vlezu do sprchy, jsem úplně... uuuuh!“ zapištěl a já se rozesmála. Všimla jsem si pana „díkyžejstemipolilkávoumojesako", jak se nebezpečně přibližuje. Obávám se našeho znovuobnoveného nepřátelství, které si za ty roky nechalo tu čerstvost. Nemínila jsem si tvrdit, že nevím, proč je na mě tak navztekaný. Ani se nedivím, ale pokud si vzpomínám, tak jsem se mu omluvila. Ano, vážně. To, co jsem mu provedla, i když se mi snažil pomoct, bylo politováníhodné, a myslela jsem si, že je to za námi, ale asi není. Musím to zkusit jinak.

„To bylo úžasné,“ řekla jsem nahlas, zrovna když procházel kolem mě. Zírala jsem před sebe a snažila se zakrýt moji rozpačitou tvář. Cítila jsem jeho pohled upřený na mě, když se zastavil. Byl hodně blízko, což mě částečně znervózňovalo a štvalo zároveň.

„Cože?“ zeptal se. To jsem snad mluvila holandsky? Donutila jsem se mu podívat do obličeje, abych nedala najevo svůj strach. Co si to tu myslíš, Mathewsová? Ty přece nemáš strach. V ruce mačkal propocené tričko a čekal a čekal. Tak sakra mluv! nutilo mě sebevědomí, které nebylo tak vytrvalé jako já.

„Ten koncert. Tvoje hraní je úžasné. Jsi talent.“ Teď jsem se kdoví jak proklínala. Otevřel pusu, ale nějak se zaseknul, asi to bylo na něj moc, že jsem mu právě složila poklonu. Neměl by se raději posadit? To mlčení bylo nekonečné, že jsem raději uhnula pohledem, abych se na něj nemusela dívat. Styděla jsem se za sebe, a navíc, od kdy mám problém s někým jen promluvit?

„Aha,“ promluvil konečně a poškrábal se na hlavě. Pohled mi sklouznul k jeho až nepřirozeně vytvarované, hodně svalnaté ruce. Okamžitě mi vystřelili oči ke stropu. Krucinál. „Díky,“ poděkoval. Ze stropu ihned zpátky. Vypadal, že mu dalo hodně úsilí něco vůbec říct. Tak jsme tam na sebe jenom tak zírali. Už mi trapněji být nemohlo. Rozpačitě jsem třela ruce k sobě. „Měl bych jít," řekl a mně se ulevilo, že tahle naše trapná chvíle je za námi.

„Dobrý nápad," vypadlo najednou ze mě. Já jsem idiot, zaúpěla jsem. Udělal krok zpátky a ve tváři měl zpátky ten svůj podrážděný výraz. Ráda bych se v tuto chvíli propadla do západního Německa.

„Co?" jeho tónina hlasu se během pár vteřin zvýšila do neuvěřitelně vysokého stupnice hlasitosti. V mojí hlavě teď byl neskutečný bordel, že jsem si sotva vzpomněla, na co se to vůbec ptal. Chvilková amnézie. Předběhnul mě. „Oh, už to chápu. Tvoje předstírání chovat se ke mně zdvořile a uctivě." Všechny moje mozkové buňky právě explodovaly. S vytřeštěnýma očima jsem na něj zírala. Cože? Co si ten cápek o sobě myslí? Jen počkej, já ti ten hřebínek ještě srazím.

„Máš nějak vysoké sebevědomí. Měl by ti ho někdo srazit dolů. Až na úplné dno," provokovala jsem ho. Loktem se opřel o zeď a podepřel si hlavu.

„Pořád stejný spratek. Nic se nezměnilo," odseknul mi. „Příště s tou kávou budu mířit výš." Moje marná snaha rozčílit ho se mi nepovedla, zatímco on si teď sám sobě blahopřál, že mě vytočil. Ten bastard.

„Takže se přiznáváš, že jsi to udělal schválně?" syčela jsem. Prohrábnul si rukou vlasy a zazubil se. Nejraději bych ho nakopala do té jeho nanicovaté zadnice.

„Nemám, proč bych to popíral," odpověděl a mrknul po mně. Naklonil se blíž ke mně a ruku položil na mé rameno. Okamžitě jsem ho odstrčila. Nevím, proč jsem si v tu chvíli vzpomněla na svůj sen, až mi přeběhnul mráz po zádech. Ale no tak, Mathewsová! Je to tvůj nepřítel. Žádný bratříčkování! Jenom tě provokuje, radilo mi sebevědomí.

„Máš snad ze mně strach? Dany!" pohrával si s mým jménem, kdy ho nepatrně vyzvedl do nebes a pustil dolů bez dechu. Semkla jsem rty k sobě, abych zabránila zavrčení. Nemohlo mi taky uniknout, s jakou dávnou sarkasmu na mě působí. Velice monstrózně si pohrával s mými nervy. Strčila jsem do něj, až málem zapadnul dozadu.

„Jdi k čertu!" sykla jsem po něm.

„Tam už jsem byl," odpověděl s nutnou dávkou ironie a s bláznivým chechotem se mi ztratil z očí. Aaargh! On je tak, tak... Na mysl mi nevběhla přesná nadávka, a tak jsem to raději vzdala.

„Proboha, co se ti stalo? Jsi úplně rudá," lekla se mě Kat. Zabručela jsem něco, co nemohla slyšet. „Co jsi říkala?" zdála se být pobavená mým utrpením. Pěkná kamarádka.

„Vypadneme odsud, nebo se neudržím a někdo to schytá pěstí do obličeje," sykla jsem a táhla jsem Kat ke vchodu. Musím okamžitě na vzduch. Jen pryč daleko od něho...

  

____________________________________________________________________________

Zdravím u nového dílu! Příležitostně bych chtěla poděkovat za komentáře,

doufám, že se bude dílek líbit. A tento díl bych věnovala své drahé "selfie"

sestřičte Kačence, která do mě dnes (19.4) celý den hučela, ať dám nový 

díl, tak tady ho máš holubičko ;) :P :D

Jinak všem ostatním přeju pěkné Velikonoce!!!! :)



Sdílet Sdílet

Diskuse pro článek Friends or Enemies? 3. kapitola:

4. Sabienna přispěvatel
05.05.2014 [19:45]

SabiennaTak mě tu máš, sis Emoticon Emoticon Pardon za tu dlouhou prodlevu, ale fakt jsem na to úplně zapomněla Emoticon Emoticon Emoticon Emoticon Já nějak ani nevím, kde bych začala a hrozně špatně se mi myslí, protože mě dneska pekelně bolí hlava Emoticon Emoticon
Ale nejvíc jsem se zasekla nad tím, jestli už víme, co se mezi těma dvěma stalo, když mi došlo, že v třetí kapitole asi těžko Emoticon Takže teďka jsem příšerně zvědavá na to, až jeden z nich dostane ten krutě upřímný záchvat na pokraji příčetnosti a vybalí na toho druhého svoje mentální bolístky Emoticon Emoticon Emoticon Proč mám dojem, že to vypadá na Shainnyho? No proč? Proč asi? Emoticon Emoticon Emoticon Emoticon Emoticon Vztekloun jeden zpropadený Emoticon Emoticon Stejně je sladký, když ji tak moc řeší, přestože si pořád nalhává, že Dany až za hrob nesnáší, čímž jenom popírá svoji touhu po ní, že Emoticon Emoticon Víííme Emoticon Emoticon Emoticon Emoticon Dany se naopak zase zdají erotické sny, no tak proč néé Emoticon Emoticon Emoticon
Jsou to blbouni, oba dva, a já ta jejich vzájemná setkání fakt žeru Emoticon Emoticon Emoticon
Stejnak mě nejvíc pobavil Jared s tou jeho hláškou, že akorát uklízí Shannonův bordel, to bylo hodně trefný Emoticon Emoticon Emoticon
Tomo tam byl taky stylový s tím, že Dany ještě ani nezná Emoticon Emoticon Emoticon To Shanny zajisté slyšel tuuze rád Emoticon Emoticon
Supr čupr kapitolka, sis, a já se nemůžu dočkat dalšího dílu, až se ti dva zas dostanou trošku dál a přiblíží se k sobě Emoticon Fakt se na ten zlomový moment strašně těším Emoticon Emoticon Emoticon
A když teďka ještě přidáš LoF, tak bude nejvíc spokojenáá Emoticon Emoticon Emoticon Emoticon Emoticon Emoticon Emoticon

3. Kačenka
24.04.2014 [17:21]

Awwwww děkuji za věnování Emoticon :D jinak díl parádní (opět) :3 budu hučet pořád, mě se nezbavíš... :P :D

2. Dominika
22.04.2014 [21:25]

Pokracovanie opat nesklamalo a strasne sa mi pacilo ze v tomto diely sa objavil aj Tomo :-) akurat ze by som privitala keby je viac do detailu opisany ten ich koncert .. inac sa mi to strasne pacilo :-)

1. TynaLeto
22.04.2014 [21:01]

Lásko, dokonalost. Nechápu, že jsi tak skvělá! :* Brzy chci další :P**

 1

Přidat komentář:

Nick:

Text:

[.smile22.gif./] [.smile25.gif./] [.smile10.gif./] [.smile17.gif./] [.smile19.gif./] [.smile08.gif./] [.smile06.gif./] [.smile01.gif./] [.smile34.gif./] [.smile33.gif./] [.smile41.gif./] [.smile18.gif./] [.smile16.gif./] [.smile11.gif./] [.smile24.gif./] [.smile23.gif./] [.smile40.gif./] [.smile32.gif./] [.smile35.gif./] [.smile07.gif./] [.smile09.gif./] [.smile38.gif./] [.smile36.gif./] [.smile31.gif./] [.smile04.gif./] [.smile03.gif./] [.smile12.gif./] [.smile15.gif./] [.smile20.gif./] [.smile27.gif./] [.smile29.gif./] [.smile02.gif./] [.smile05.gif./] [.smile30.gif./] [.smile37.gif./] [.smile39.gif./] [.smile42.gif./] [.smile28.gif./] [.smile26.gif./] [.smile21.gif./] [.smile14.gif./] [.smile13.gif./]



Uživatel:
Heslo:
Nemáte účet?


Stmívání.eu



...další zajímavé stránky Toto může být i váš web.
Jak přidám povídku? poslední články
poslední komentáře


Kdo je tu z členů? Klikni!