OurStories.cz ~ naše povídky - Povídky » Na pokračování » Fucking perfect 10. kapitola

25.09.2013 (14:00) • LittleEmma • Povídky » Na pokračování • komentováno 3× • zobrazeno 822×

10.

BUM! BUM! BUM! BUM! BUM! BUM! BUM! BUM! BUM! BUM! BUM! BUM! BUM! BUM!

Pane bože, prosím, ať to přestane.

Sedím na zemi ve svém pokoji a tisknu si ruku k hrudi v marném pokusu uklidnit svoje závodící srdce. Bojím se, že ho to tempo zdolá a tenhle úder bude poslední. Mam tak nepředstavitelný strach ze smrti, že se začínám potit, vidím, jak mi kapka stéká po hřbetu nosu a padá na leštěné dřevo podlahy.

Když jsem ještě chodila na terapii, mluvilo tam pár panikářú o tom nejhorším záchvatu, co kdy měli. Pro mě je hrozný každý jeden z nich, každá vteřina strachu mi ubírá nejmíň rok života.

Slyším zachrastit klíče v zámku, vzápětí se objevuje Myrandina fialová hlava. Její pohled sklouzne na podlahu a vidím jí v očích poznání. Háže tašku do kouta místnosti a kleká si vedle mě.

„Zlato…“ Zvedá ruku, jako by mě chtěla pohladit, a to mě vyplaší ještě víc. Ztuhnu a nehybně sleduju, jak se její dlaň přibližuje. Myranda ji v poslední chvíli stáhne.

„Jak ti mám pomoct?“ zeptala se bezradně.

„Já nechci umřít,“ zavzlykám.

„Proč bys, kurva, umírala?!“ vztekle na mě zakřičí.

„Tak moc mi buší srdce, co když se zastaví.“ To už brečím a nekontrolovatelně se třesu.

„Cože! Co to je za hovadinu, když chodíš běhat, taky ti tak buší, a ještě tě to nepoložilo. Vzpamatuj se, holka, nebo si o tobě začnu myslet, že jsi blázen.“ Myranda hledá na zemi pohodlnější polohu, ale narazí na můj telefon, který se rozsvítí. Přečetla si to samé, co já před deseti minutami.

Dneska večer party, baby. Musíš dorazit, vezmi i tu svojí sexy kamarádku. Budu čekat. J.

„Tohle tě vyděsilo?“

Lehce jsem přikývla a snažila se uklidnit dech. S příchodem Myrandy panika ustupovala, a já sem začínala najíždět na normální modul. Myranda rychle vstala a přesunula se k mojí skříni, nesledovala jsem, co dělá. Slyšela jsem jen šustění látky. Pak, jak otevírá a zavírá šuplík, za pár vteřin naplnil pokoj cigaretový dým.

„Běž se vysprchovat.“

„Co?“ Pořád jsem seděla na zemi, naprosto jsem nechápala, co po mně chce.

Myranda po mně jen hodila toaletní taštičku, ručník a župan.

„Říkám, běž se vykoupat.“ Dál vyfukovala dokonalá kolečka směrem k otevřenému oknu.

„Proč?“

„Prostě to udělej.“

Nerozuměla jsem jí, ale bylo jednoduší udělat, co chtěla. Sebrala jsem se ze země, vzala si věci a odešla do umývárny. Měla jsem aspoň co na práci, nějak se zabavit. Jen na nic nemyslet.

Horká sprcha mi dělala dobře, stále jsem pod proudem padající vody a uklidňovala se. Sprcha uvolňovala svaly stáhnuté stresem a dokonce i uklidňovala mě samotnou. Bylo to fajn, nechtěla jsem odsud nikdy odejít. Každý pohyb jsem prováděla pečlivě a pomalu, jen abych prodloužila čas strávený pod vodou. Když jsem byla nucená odejít kvůli varhánkům na prstech, bylo jsem dost naštvaná. Nebyla to dostatečně dlouhá doba.

Když jsem se vrátila do pokoje, Myranda právě ukončovala hovor.

„Bylo to fajn, ne?“ zeptala se.

„Jo, pomohlo mi to.“

Zapojila jsem fén do zástrčky nad stolem a začala si sušit vlasy ručníkem.

„To je fajn, v deset jdeme na tu party.“

Zastavila jsem se s rukama plnýma pěna na vlasy uprostřed pohybu. Rychle jsem se zvedla z předklonu, až se mi zatočila hlava. Nevěřícně jsem na ni koukala.

„Schovej si ten pohled plný obav pro někoho, kdo ti to žere, musíš bojovat se svými démony, tak jdeme na party.“

„Jasně, mistře Yodo, a jak se svými démony bojuješ ty?“ Měla jsem na ni takový vztek, je to panovačná bestie.

„Já se je snažím uchlastat k smrti, zatím vedu,“ odpověděla mi klidně.

„Ty jsi taková…“

„Říkej si, co chceš, breč nebo začni zase vyšilovat. Ale já tě nenechám padnout. Nebudeš tu sedět a děsit se každého podezřelého pohybu. Nedovol mu, aby vyhrál.“

Rezignovaně jsem dosedla na židli před zrcadlem. To vtipný na téhle situaci bylo, že měla pravdu. Měla jsem chuť se schovat, koukat na filmy do noci a vyčerpáním usnout. Chtěla jsem si hýčkat svoje utrpení jako nějakého blbého domácího mazlíčka.

„Myrando?“

„Žádný výmluvy, prostě tam půjdeš, právě jsem domluvila s Jaredem, byl nadšenej, že přijdeme.“

„Myrando, namaluješ mě?“

Po hodině v Myrandině péči jsem vypadala jinak. A o to mi taky šlo. Nikdy jsem jí nenechala sáhnout mi na vlasy nebo obličej, ne že bych jí nevěřila, ale neměla jsem o to zájem.

Dneska jsem se rozhodla být jiná, normální. A Myranda mi s tím pomohla.

Měla jsem kouřově nalíčené oči, mísila se tam zlatá, černá a hnědá barva. Moje oči byly teď dokonale modré, přímo zářily. Na řasách jsem měla asi tunu řasenky, popravdě, byla jsem jak mrkací pana. Líbilo se mi to, rty jsem potřela leskem. Nemám ráda, když se mi ústa lepí k sobě a já vím, že na nich mám něco napatlané. Ale tohle bylo fajn.

Vlasy mi Myranda natočila do velkých nadýchaných vln, komentovala to slovy jako ty sexy holky z Playboye.

Oblékla jsem si úzké černé jeany, Myranda mi nutila šaty, ale to není nic pro mě. A velké bílé triko, které mi dosahovalo k lemu Jeanu, takže když jsem se nahnula, odhalovalo to kousek mojí kůže. Výstřih trička padal na jednu stranu, všem jsem ukazovala ramínko černé krajkové podprsenky. Dokonce jsem si i obula vysoké černé lakované lodičky. Když jsem se koukla do zrcadla, musela jsem přiznat, že jsem pěkná. Fakt slušelo mi to.

„Jsi připravená?“ zeptala se Myranda v přiléhavých růžových šatech a s bílou květinou ve vlasech.

„Ne.“

„Tak fajn, můžeme jít.“

Party se konala v domě nějakého bratrstva, zeta lambda tau nebo delta lambda zeta, copak já vím.

Všude se válely červené kelímky a páchlo to pivem. Bylo sice něco po desáté, ale pár slabých článků se válelo na trávníku před domem.

Překročila jsem pár těl a pokračovala dovnitř. Dům byl narvaný k prasknutí, mísily se tu všemožné hlasy, ani jsem neslyšela hudbu. Obešly jsme dokola celý dům a trvalo nám to přibližně hodinu. Po téhle menší exkurzi jsme zakotvily v kuchyni.

Jako správný parťák jsem se chopila jednoho červeného kelímku, to, že v něm byla cola, už zmiňovat nemusím. Bavila jsem se s pár lidmi, cítila jsem se družně, prostě dobře. Při mé třetí cole se mi začalo chtít čůrat. Oznámila jsem to Myrandě a vydala se na průzkum, cílem bylo rychle najít záchod.

První dveře, které mohly být koupelna, byly ložnice, zvládla jsem to až na třetí pokus.

Do široka jsem rozevřela dveře a našla tam zhroucenou postavu sedící na záchodě. Rychle jsem zamumlala omluvu a snažila se zavřít dveře. Pak ta hromádka neštěstí zvedla hlavu.

Kassandra vypadala jako psychotická barbie. Blond hříva jí v rozcuchaných chomáčích vlála kolem hlavy a černé šmouhy na obličeji poukazovaly na to, že brečela, a to hodně.

„Kleio…“ zachraptěla opilým hlasem. Fajn, takže naše hvězdička byla namol a dokonale v hajzlu. Hm, co s tím? No, mám dvě možnosti, buď nechám otevřené dveře a tady princeznu si každý s radostí vychutná, nebo…

Zavřela jsem za sebou a zamkla, přešla jsem ke Kasandře, sedící na záchodové míse, klekla jsem si před ní a nabídla jí papírový kapesník. Všimla jsem si, že vedle její nohy v růžové lodičce je hromádka mokrého toaleťáku, nechutný.

Kasandra se vysmrkala a kapesník mi začala vracet.

„To je dobrý, nech si ho.“

„Myslíš, že jsem laciná?“ zeptala se mě a potom škytla.

„Proč se na to ptáš?“ vyhnula jsem se odpovědi.

„Jared mi to řekl.“ A po téhle větě se spustila přehrada slz.

„A proč ti to řekl?“ zeptala jsem se.

„Jared přece spí s každým, nechápu, proč nechtěl mě.“

Slyšeli jste tu ránu, to byla moje padající brada. Jared ji odmítl, tuhle blonďatou bohyni se čtyřkama prsama.

Proč, sakra?

„Myslela jsem, že když se s ním vyspím, donese se to ke Kevovi. A on ji nechá.“ Další salva slz. „Chápeš to? Podvádí mě s nějakou zrzavou nickou ze druháku. Má pihy a velkej zadek, a její táta je pizzař. Ne že by měl pizzerii, on tu pizzu jenom dělá,“ vychrlila na mě.

„A to vadí?“

„Ona je nicka, totální loser zrzavej. Ale já jsem někdo, ne jako ona. Proč mě Kevin nechce?“

Drtila ve svém sevření mojí ruku a čekala na odpověď.

„Já myslím…“

„Co?!“ tlačila na mě.

„Myslím, že jsi krásná mladá žena, a Kevin je hloupejj že nevidí, jak úžasná jsi.“ Dobře, je to v rozporu s tím, co si o ní myslím, ale přece ji nepotopím, když je jí nejhůř.

„Proč jsi na mě tak hodná, já bych nebyla.“

„Já vím,“ uznala jsem.

„Řekla jsem o tobě, že jsi psychotická lesba,“ dodala šeptem.

„Jo, to vím taky.“

„Tak proč tu jsi?“

„Protože nejsem jako ty.“

„To nechápu.“

„To nevadí, můžu pro tebe něco udělat?“

„Chtěla bych Vanesu…“

Hm, Vanesa rozhodně nebude ráda, že mě vidí. Na druhou stranu, za ten její kyselej škleb to stojí.

„Fajn, najít Vanessu, to zvládnu.“ Po dvaceti minutách hledání a jedné nevinné výměně názorů jsem dotyčnou našla.

Mrcha jedna a dvě si padly do náruče a zamkly se v koupelně. Pro mě to znamenalo začít znovu hledat záchod. Tentokrát jsem byla úspěšnější. Po další hodině mě to přestalo bavit. Vydala jsem se najít Myrandu.

Procházela jsem narvaným obývákem a potichu si zpívala s Britney Spears - Work Bitch.

Neměla jsem šanci Myrandu v tomhle davu najít, nenapadlo mě nic lepšího, než si vylézt na stůl a porozhlédnout se. Nikde jsem její fialovou hřívu neviděla. Ale zato jsem našla Fostra.

Jared stál v kroužku kluků a rozhlížel se kolem, něco hledal. Dovolila jsem si chvíli se kochat pohledem na něj. Měla jsem ráda, když nosil tohle bílé triko s  knoflíčky, sakra, byl hodně žhavej. Jen jsem si povzdechla a pískla na prsty zrovna v ten moment, kdy byl song nejtišší.

Jared se otočil za zvukem a chvíli na mě jen zíral. Zamávala jsem na něj a pak mu ukázala prostředníček. To máš za to čekání.

Jared se zasmál, sjel mě pohledem od hlav po paty a zvedl palec nahoru. Uklonila jsem se, naznačil mi, že půjde za mnou. Ale tady jsem neslyšela ani vlastní myšlenky, natož jeho. Ukázala jsem mu, ať počká, a opatrně slezla ze stolu. Prorážela jsem si cestu lokty, když mě něco pevně chytilo za zápěstí.

Prudce jsem se otočila, byl to Oliver. Smrděl trávou a alkoholem. Naklonil se ke mně a já instinktivně couvla.

„Jsi krásná!“ zařval mi do ucha se špatnou artikulací.

„Pusť mě.“ Vážně nesnáším, když na mě někdo sahá.

„Donuť mě!“ pronesl chladně.

„Co, prosím?“

„S Jaredem se bavit můžeš, ale já ti nejsem dost dobrej, co?“

„Co to, sakra, meleš?“

„Ty jsi taková malá děvka, Kleio,“ řekl.

A tahle slova mě poslala přes okraj, vrátila jsem se o dva roky zpět. Ruka na mém hrdle se utahovala a já nemohla dýchat. Ty si taková malá děvka, Kleio, znělo mi to v hlavě jako básnička Ty jsi taková malá děvka…

Cítila jsem sevření na paží a jak si mě někdo přitahuje na hruď. Neměla jsem tušení, jestli je to Oliver, nebo vzpomínka. Na sekundu jsem se dostala nad hladinu a uviděla jeho tvář nebezpečně blízko mé, chtěl mě políbit.

„Pusť mě, ty hajzle!“ To už jsem vřískala ze všech sil.

V jednu chvíli se na mě Oliver tisknul a v tu další ležel na zemi a držel se za čelist.

Jared stál vedle mě, rudý od vzteku, křičel na Olivera nějaká slova, ale já je neslyšela. Krev mi hučela v uších, nemohla jsem slyšet nic jiného, jenom ji. Jaredova tvář zkroucená vztekem se otočila ke mně, chytil mě za ruku. Na něco se mě zeptal, pořád jsem nebyla schopná mu rozumět.

„Kleio, jsi v pořádku?“ Nějak se mu povedlo mě zaujmout, vypadal ustaraně, na čele se mu objevila ta roztomilá vráska. Bylo to hezké, že se někdo stará.

„Kleio…“

Jen jsem potřásla hlavou, najednou mě pohltil pocit, že se zblázním. Teď a tady. Musím se odsud dostat pryč. Vyškubla jsem mu ruku a přitiskla si ji k hrudi.

Musím pryč!

Otočila jsem se a běžela ke dveřím.

Běžela jsem, dokud moje plíce nezačaly protestovat.

Běžela jsem co nejdál.

Autor: LittleEmma, v rubrice: Povídky » Na pokračování

Sdílet

Diskuse pro článek Fucking perfect 10. kapitola: