Fucking perfect 12. kapitola • OurStories.cz ~ naše povídky

Kalhotky...

10.10.2013 (19:00) • LittleEmma • Povídky » Na pokračování • komentováno 11× • zobrazeno 1062×

12.

Lžičkovali jsme.

Nemohla jsem tomu uvěřit, ale bylo to tak. Leželi jsme na lžičky. Jaredovo nahé, svalnaté tělo kopírovalo siluetu toho mého. Nehybně jsem ležela a naslouchala jeho dechu. Jednu ruku měl kolem mého pasu a druhou pod mojí hlavou.

Spal jako nemluvně a já zatím vymýšlela plán utěku. Tahle pozice lžiček mě děsila k smrti, bylo to tak intimní. Prostě jsme se mazlili. Já se nemazlím, nikdy!

Zosnovala jsem můj úprk asi před hodinou. Chtěla jsem utéct před tím, než se vzbudí, ale jak? Kdykoli se pohnu, on mě následuje.

Jared tuhle situaci vyřešil za mě, přetočil se na záda.

Rychle a tiše jsem vyklouzla z postele. Začala jsem sbírat svoje svršky, pohozené všude kolem. Podprsenku a tričko jsem našla v pohodě, ale s kalhotkami byl problém. Svoje jeany jsem našla pohozené u nohou postele. Rozhlížela jsem se kolem a hledala svoje ztracené kalhotky.

Zrovna když jsem byla půlkou těla, tou oblečenou, pod postelí, ozval se nade mnou rozespalý hlas.

„Hledáš něco?“

Leknutím jsem nadskočila a praštila se do hlavy. Vylezla jsem zpod postele a držela se za hlavu. Jared seděl na posteli, přikrývka mu sklouzla k pasu a já se mohla kochat výhledem na jeho hruď.

„Jo, svoje spodní prádlo,“ odpověděla jsem.

„Někam jdeš, že je potřebuješ?“

Jen jsem pokrčila rameny a dál seděla na svých nahých nohou. Chvíli jsme se poměřovali pohledem, a pak jsem vstala, lhostejná ke své nahotě. Sebrala jsem kalhoty a oblékla si je jen tak, na nahé nohy. Nazula jsem si lodičky a popadla kabelku. S rukou na klice jsem se zarazila. Chtěla jsem něco říct, něco udělat. Ale nic mě nenapadalo.

„Utíkáš,“ ozval se Jared.

Měla jsem odpovědět něco jako: Utíkám ze strachu, že mě nebude chtít. Že tě budu mít až příliš ráda, že až se dozvíš pravdu, tak utečeš. Nebo že nebudeš chtít odejít.

Jo, něco takového jsem měla říct, ale místo toho jsem udělala to, co obvykle. Odstrkovala jsem lidi co nejdál. Nedokázala jsem se smířit s tím, že by mě opustil. To, co nemáte, přece nemůžete ztratit.

Je to hnusný, ale stále vyčítám mámě, že umřela. Že jsem ji ztratila.

Já vím, ona si rakovinu nevybrala, určitě nechtěla umřít mladá. Ale to, že mě tu nechala, mě sere, a bude mě to srát celý život. Proto nedokážu Jareda pustit dál, nechci, aby mě opustil. Nechci zůstat sama a přitom si samotu vybírám před tím, než abych vlezla zpátky do postele a měla hříšný sex s tímhle sexy chlapem.

Je to způsob obrany, jediný, který znám. Kdykoli si někoho pustím k tělu, má to katastrofické následky. Takové následky, ze kterých se vám zdají noční můry a máte strach jen z vlastního stínu.

Tohle všechno jsem Jaredovi měla říct. Místo toho jsem řekla:

„Jarede, všichni víme, o co ti šlo. Do postele jsi mě dostal, o nic víc přeci nejde. Nemá cenu se tu zdržovat.“

Pořád jsem stála čelem ke dveřím s rukou na chladném kovu kliky a čekala jsem na nějakou reakci.

Odpovědí mi bylo jen tíživě ticho.

Po chvíli jsem vzala za kliku a vyšla ven.

« Předchozí díl Následující díl »

Autor: LittleEmma, v rubrice: Povídky » Na pokračování