OurStories.cz ~ naše povídky - Povídky » Na pokračování » Fucking perfect 14. kapitola

17.10.2013 (12:00) • LittleEmma • Povídky » Na pokračování • komentováno 5× • zobrazeno 1108×

14.

Ležela jsem v posteli, bylo šest večer, a já se chystala jít spát. Daisy mi před hodinou poslala textovku: V 7⁰⁰ , v Joyově  Bowling Clubu, xo D.

Četla jsem ji několikrát a snad tisíckrát mi proběhla hlavou myšlenka, že půjdu. Pokaždé jsem ji zavrhla.

Myranda mě přemlouvala, ať jdu. Když jsem řekla, že ne, trvala na tom, že zůstane doma. Musela jsem ji ze dveří vytlačit. Nenechala mě pořádně si užít svoji depresi.

Teď jsem toho litovala, padala na mě tíseň, těžká jako kámen. Napadaly mě různé černé myšlenky, honily se v mojí hlavě jako velké bouřkové mraky. Prudce jsem vystřelila z postele, převlékla se do něčeho normálního a vydala se na bowling.

Joyův Bowling Club byla hnusná, stará a špinavá putika. Na neonu nesvítilo C a B, a potulovala se tu různá individua. První dojem ale klamal, uvnitř to nebyla taková hrůza. Nadechla jsem se směsice piva a kouře a vydala se dál do útrob podniku. Všude kolem se ozývalo padání kuželek a Elvisův hlas.

Netrvalo dlouho je najít. Byla to nejhlučnější a nejpočetnější skupina lidí. Pozorovala jsem ty neznámé a pár známých tváří a hledala Jareda. Nebyl tu, tak moc se bál, že bych přišla, až nakonec nedorazil. Potupně jsem svěsila hlavu a hodlala odejít. Daisyiny modré oči se mi objevily těsně před obličejem.

„Ty jsi přišla,“ popadla mě za ruku a táhla za sebou k dráze. Představila mi spoustu tváří, neměla jsem šanci si kohokoli zapamatovat. Dosedla jsem na červenou sedačku, někdo mi vrazil do ruky pivo a sledovala jsem hru.

Byla jsem zklamaná, že tu nebyl. Na druhou stranu se mi ulevilo. Ukázkové rozpolcené pocity. Po půl hodině sedění mi zvětralo pivo a okolí vzdalo své marné pokusy o navázání kontaktu. Přesunula jsem se k baru a řekla si o colu. Došla jsem k názoru, že to byl hodně debilní nápad, měla jsem zůstat doma. Rozhlížela jsem se kolem, pohled mi zabloudil na konec baru. Seděl tam Jared, před sebou sklenici na skotskou a skelný výraz. Na prázdno jsem polkla a odvrátila pohled. Tohle bylo kurva nepříjemný.

Jo, zase jsem utekla. Vyšla jsem ven, pod teniskami mi křupal štěrk. Vážně to byl debilní nápad. Došla jsem k autu, hodila kabelku za sedadlo řidiče a chtěla nastoupit. Nevím, co mě to napadlo, ale podívala jsem se na stranu spolujezdce.

Stál tam, jednu ruku v kapse jeanů a druhou se opíral o kapotu auta. Vykoktala jsem roztřesené „Ahoj,“ a věnovala se klíčům ve svých  rukou. Slyšela jsem, jak obchází auto, když došel dost blízko, abych cítila teplo jeho těla, zadrhl se mi dech.

„Ahoj, Kleio,“ použil ten sexy hlas. Vzhlédla jsem k němu a čekala. Jenom mě pozorně sledoval.

„Potřebuješ něco, Jarede?“

„Už ti nechci dávat prostor,“ ovanul mě jeho dech, směsice mentolek a skotské.

„Cože?“

„Myranda říkala, ať ti dám prostor, ale já nechci!“

„Jarede, jsi opilý, měl bys jít domů,“ přejel si rukou po obličeji, usadila se mu v něm frustrace.

„Proč nikdy neříkáš, co si myslíš?“ zeptal se.

„Už musím.“ Snažila jsem se ho odtlačit, ale neměla jsem šanci pohnout s tou horou svalů. Chytil mě za ramena.

„Proč to pořád děláš, Kleio?“

„O čem to, sakra, mluvíš?“

Bylo vidět, že znervózněl, chtěl říct něco nepříjemného. „Myranda mi řekla, že jsi nemocná.“ V první chvíli jsem netušila, o čem mluví. Jak nemocná? Trvalo mi dalších pár sekund, než mi to došlo.

A do prdele.

Přeskočilo mi srdce a pak se silně rozbušilo. Okamžitě se mi stáhlo hrdlo a ztěžknul jazyk. Měla jsem potřebu utíkat. Cítila jsem, jak mi strach leze po zádech a usazuje se mi za krkem. Mohla jsem cítit, jak se adrenalin rozlévá do mých rukou a nohou.

Tělo mi říkalo bojuj nebo uteč. Co jsem si asi vybrala?

Trhnutím jsem se mu vyškubla a rychlým krokem jsem si to rázovala napříč parkovištěm. Jared mě doběhl, šel tiše po mém boku.

„Kleio…“ pokusil se o kontakt.

„Ne, tohle ne! Jak ti to mohla říct? Nesnáším, že to někdo ví… Co ti řekla, Jarede?“

„Nic konkrétního. Jen ať na tebe netlačím. Ať ti dám čas, jinak utečeš…“ odmlčel se. „Stejně jsi utekla.“

Nedokázala jsem mu na to odpovědět, tohle prostě dělám. Pořád utíkám. Přidala jsem do kroku, potřeba zmizet mě hnala dál. Začínala jsem těžce lapat po dechu, měla jsem úplně ledové ruce. Sakra, tohle nebude pěkný.

„Jarede, vrať se zpátky,“ řekla jsem udýchaně.

„Ne,“ odpověděl sebejistě.

„Řekla jsem jdi pryč! Spali jsme spolu, dostal jsi to, co jsi chtěl!“

„Nikam nejdu, a nedostal jsem to, co jsem chtěl.“

„Do hajzlu, Jarede, nech mě na pokoji. Jsem v pohodě!“

„Ne, nenechám tě tu splašeně pobíhat. Jsi úplně bílá, lapáš po dechu a třeseš se jako kotě na mrazu. Evidentně je ti zle, Kleio. Nenechám tě tu samotnou, protože jsi kurevsky nevypočitatelná, a já nemám tušení, co uděláš. Zůstanu s tebou, ať se ti to líbí, nebo ne.“

Začala se mi třást brada. Slzy mi samovolně stékaly po tvářích. Tyhle změny emocí jsou pro mě typické. Obalila jsem si ruce kolem trupu, abych se nerozpadla. Bylo mi to líto. Bylo mi líto, že se Jared o mě bojí. Bylo mi líto, že jsem tak rozbitá. Bylo mi líto, že je táta sám na svoji bolest. Bylo mi líto, že žiju tenhle pokurvenej život.

Jaredovy paže mě  najednou držely v pevném objetí. Smáčela jsem mu triko slzami a nedokázala zastavit vzlyky.

„Omlouvám se,“ vykoktala jsem.

„To je dobrý,“ jezdil mi rukou po zádech, „to zvládneme.“

My? Odtáhla jsem se tak daleko, jak mi dovolil.

„Tohle ne, Jarede,“ nervozně jsem mu těkala po obličeji, „topím se v šílených sračkách, nechci tě stáhnout s sebou.“

Přejel mi horkou dlaní po tváři, pak mi vtiskl rychlý polibek na čelo.

„Zvládnu tě, Kleio. Zase tak zajímavá nejsi.“ Po tváři se mi rozlil malý úsměv. Přilepila jsem svoje rty na jeho a neměla v úmyslu se odtrhnout.

Autor: LittleEmma, v rubrice: Povídky » Na pokračování

Sdílet

Diskuse pro článek Fucking perfect 14. kapitola: