Fucking perfect 16. kapitola 1/2 • OurStories.cz ~ naše povídky

Normální...

06.11.2013 (09:00) • LittleEmma • Povídky » Na pokračování • komentováno 1× • zobrazeno 1030×

16. 1/2

To, že mi řekl, že mě miluje, mě překvapilo, znal mě od září, chodili jsme spolu dva týdny. Byla jsem cizinec v jeho posteli. Jak mě mohl milovat? Neznal mě, byla jsem pokurvená, zničená. Byla jsem robitá na tisíc malých kousků a slepená dohromady.

Nebylo nic, co by na mně mohl milovat.

Nechtěla jsem se tím trápit, ale znáte to, když se snažíte na něco nemyslet, myslíte na to ještě víc…

Nejmíň stokrát jsem se převlékla. V záchvatu zoufalství jsem si navlékla i tričko s Kurtem Cobainem. Jared mě za hodinu vyzvedne a já tu pobíhám v kalhotkách a podprsence. Bezradně jsmeemi dřepla na hroudu oblečení na zemi a vzdala to.

Chci udělat dojem. Záleželo mi na tom, ale můj šatník nabízel jen pestrou škálu jeanů a trička s kapelou KISS.

Zadívala jsem se na Mirandinu přecpanou skříň. Pomalu, jako predátor, jsem k ní došla. Velmi opatrně a pomalu jsme ji otevřela. Její skříň byla jako brána do jiného světa, jako byjste nahlédli do Narnie.

Přejela jsem dlaní po oblečení na věšáku, cítila jsem, jak se mění charakter látek.

Vlastnila miliardu šatů, nejrůznějších střihů, tvarů a délek.

Šaty jsem na sobě neměla dva roky. Bylo mi v nich nepříjemně. Ruka mi sklouzla na konec věšáku a našla světle modré šaty. Vytáhla jsem je ven a položila na postel. Byly to obyčejné modré šaty. Dosahovaly těsně ke krku, neměly rukávy. Pod prsy je odděloval od sukně šev, délkou byly ke kolenům. Opatrně jsem si je přetáhla přes hlavu, abych si nezničila make-up. Byly perfektní, vypadala jsem v nich nirmálně trochu jako před… Proud myšlenek mi přetnulo zaklepání na dveře. Vklouzla jsem do balerínek, sebrala kabelku a vyšla ven.

…

Potila jsem se jako prase. Deset minut jsme čekali na Jaredovi rodiče v místní italské restauraci. Na dálnici byl provoz, tak nemohli dorazit v čas.

Jared si povídal se svým bratrancem Colem, já nervozně žmoulala cíp ubrusu. Začala jsem pochybovat o tom, že je tu moje přítomnost nutná. Jaredova ruka stiskla tu moji pod stolem a já vzhlédla. Jaredova maminka byla krásná, blond vlasy jí sahaly lehce pod bradu. Měla měsíčkový obličej a porcelánovou pleť a naprosto stejné oči jako Jared.

Paní Fostrová obešla celý stůl a vtáhla mě do medvědího objetí. Rozhodně byla dotykový typ jako Jared.

„Kleio, tak ráda tě poznávám,“ odtáhla si mě na délku paží a pozorně zkoumala. „Jsi tak krásná, Jared má obrovské štěstí.“

„Díky, mami,“ ozvalo se mi za zády a teplá ruka zakotvila na mém kříži.

Paní Fostrová mě konečně pustila, věnovala svoji pozornost svému synovi s Colem.

Jaredův táta byl zdrženlivější. Podal mi ruku a řekl, že ho těší. Jared byl dokonalou kopií svého otce. Už vím, jak bude vypadat za dvacet let. Když jsme všichni dosedli a objednali si, začal výslech mojí osoby. Ze začátku to byly jednoduché otázky, Jared musel matku upozornit, že nejsem moc sdílná. Postupem času se ale otázky staly intimnější a já byla nervoznější.

„A co tvoji rodiče, Kleio?“ zeptala se paní Fostrová se špagetami napíchlými na vidličce. Jaredův stisk na mé ruce zesílil, nadechoval se, aby mě z téhle situace zachránil. Rychle jsem ho předběhla.

„Můj otec se zabývá obchodem a maminka umřela.“ Tímto prohlášením jsem utnula veškerou konverzaci u stolu., všechny oči mě sledovaly. Naprosto přesně jsem věděla, na co se chtějí zeptat, tak jsem pokračovala dál.

„Zemřela na rakovinu před dvěma lety.“

„To je mi líto, srdíčko.“ Paní Fostrová vypadala opravdu smutně.

Odkašlala jsem si a pronesla chabé děkuji. Až teď jsem si uvědomila, že drtím Jaredovu ruku v železném sevření. Pustila jsem ho a složila si dlaně do klína. Ale jeho máma s konverzaci ještě neskončila.

„A co tvůj tatínek, Klei? Musíte mít hodně blízky vztah.“

A kurva, blízky?! I když jsme v jedné místnosti, jako bychom byli vzdálení tisíce mil. Říct, že je to komplikované, tak bych lhala, je to totálně na hovno.

„Samozřejmě, že mají hezký vztah. Ježiši, mami, je to její táta.“ Dívala jsem se na Jaredův profil a nechápala, co to pronesl za blbost.

Proč lhal?

„Jsem ráda, že je všechno v pořádku. Kdybys něco potřebovala, Kleio, neboj se na nás obrátit.“

Chystala jsem se jí po pravdě odpovědět, ale Jared mě zase předběhl.

„Jo, mami, Kleio je naprosto v pořádku.“

« Předchozí díl Následující díl »

Autor: LittleEmma, v rubrice: Povídky » Na pokračování