OurStories.cz ~ naše povídky - Povídky » Na pokračování » Fucking perfect 16. kapitola 2/2

07.11.2013 (09:00) • LittleEmma • Povídky » Na pokračování • komentováno 2× • zobrazeno 967×

16. 2/2

Dál jsem na něj zírala v totálním šoku. Konverzace se proměnila zase v běžnou a já stále nechápala, co se právě stalo. Zbytek večera utekl rychle. Rozloučila jsem se s Fostrovými a nastoupila do auta, Jared řídil. Celou cestu jsem byla zamlklá, snažil se navázat konverzaci, nereagovala jsem.

„Co se stalo?“

„Nic.“ Ženská odpověď.

Zvedl jedno obočí a dodal: „Opravdu chceš začínat s touhle odpovědí?“

„Proč jsi to řekl?“

„O, čem to mluvíš?“

Vztekala jsem se, tak on neví. Hněv mi projel tělem jako vlna, když se rozjel na zelenou, řekla jsem:

„Proč jsi lhal?! Já nejsem v pohodě a táta už vůbec ne!“

„A co jsem měl asi říct?“ odpovídal mi stejným tónem.

„Pravdu!“ To už jsem křičela.

„Ty jsi mi jí ale neřekla!“

„Opravdu ji chceš znát?“

„Kurva, jo!“

„Fajn, měl jsi říct, že trpím panickou poruchou a depresí, a taky že vztah s tátou je na hovno. Jo, ještě tu máme šest týdnů na psychiatrii. Anorexii a pokus o sebevraždu, to jsi měl říct.“

„Kleio…“ Jeho překvapený výraz kopíroval ten můj.

„Do prdele,“ vypadlo mi z úst. Už jsme stáli před kampusem, sáhla jsem po klice, ale byl rychlejší. Zamkl dveře. Lomcovala jsem s klikou, ale bez úspěchu.

„Pusť mě ven!“ Hysterie prosakovala mým hlasem. Začínala mě bolet ruka a na hrudi. Točila se mi hlava jako po litru Margarity. Nemohla jsem popadnout dech. Udusím se! Umřu!

„Posť mě, kurva, ven!“ Přes slzy jsem neviděla na dveře. Panika mě dokonale ovládala a já nenáviděla, že to viděl. Ani nevím jak, ale ocitla jsem se mu na klíně, čelem k němu. Lapala jsem po dechu, nemohla jsem v klidu sedět, nemohla! Vzal moji tvář do jeho dlaní a nutil mě, abych se na něj dívala.

„Kleio, je to v pořádku.“ Zamítavě jsem zavrtěla hlavou.

„Je to v pořádku. Všechno je v pohodě. Nic se ti nestane, rozumíš? Já to nedovolím. Nikdy nedovolím, aby ti někdo ublížil. Jen se musíš nadechnout!“ používal autoritativní a zárověň uklidňující ton. Horkými dlaněmi mi jezdil po zádech, kývla jsem na srozuměnou.

„Nadechni se. Zhluboka a pomalu se nadechni. Nic se ti nestane.“

Udělala jsem to, co mi řekl, panika mě opouštěla s každým nádechem. Pomalu jsem se uklidňovala a docházelo mi, že jsem měla ataku před Jaredem. Byly tu dvě možnosti, jak zareaguje, ani jedna nebyla dobrá. Teď mě opustí, tohle bude hodně bolet. Do prdele, hodně moc.

Jared mě choval na klíně a hladil po zádech. Pevně jsem se ho držela kolem krku a vdechovala jeho vůni. Chtěla jsem si ji vpálit do mozku.

„Už je to v pořádku,“ dál mluvil klidně a mně stékaly slzy jako hrachy.

„Nenávidím tě.“

„Proč?“ zeptal se.

„Když jsem s tebou, pořád brečím jako malá holka.“

„Mně to nevadí.“

„Ale mně jo.“ Odtáhla jsem se a opřela si čelo o to jeho. Tak jak to dělal on.

„Nechtěla jsem, abys to viděl.“

„Pořád mi to nevadí.“

„A mně pořád jo.“ Sevřela jsem jeho dlaň ve svých. „Chápu, že chceš odejít, Je to v pořádku. Chci se omluvit, neměl jsi to vidět.“

„Kleio, nechci se rozejít.“

„Tak to jsi větší blázen než já,“ otočila jsem hlavu k oknu a dívala se do tmy.

„Byla chyba si s tebou začít. Neměla jsem tě tahat do mého pokurvenýho života. Jsem blázen, Jarede, mám na to papír. Nikdo nechce chodit se cvokem, nebudu ti to mít za zlé.“

„Pořád jsi mě nepřesvědčila.“

„Jednou mi přeskočí, podívej se na mě, už teď jsem v hajzlu.“

„Neopustím tě, Kleio, mám tě rád. A rozhodně nejsi blázen. Jsi jen vystrašená a musela sisi projít peklem. Nebudu se ptát, co se ti stalo, jednou mi to řekneš sama. Počkám si na to,“ zastrčil mi vlasy za ucho a smutně se usmál.

„Sakra, když mi tohle říkáš po dvou týdnech, co budeme dělat za pů roku?“

„Uvidíme,“ řekl hlasem protkaným smíchem.

„Je to s tebou složitý,“ povzdechla jsem si.

„Prostě se mě tak lehce nezbavíš.“

„No, ještě si neviděl všechno.“ Chtěla jsem ho jenom lehce políbit, ale Jared náš polibek prohloubil.

Cítila jsem, jak mi sune ruku po holém stehně až k mému středu. Líbali jsme se a nedokázali od sebe odtrhnout. Když mi přejel prsty po kalhotkách, unikl mi nedočkavý sten.

„Jsme v autě,“ pokusil se Jared.

„No a co?“

Nemarnila jsem čas, přetáhla jsem mu tričko přes hlavu a hruď mu posévala polibky.

„Může nás někdo vidět.“

„A?“ Rozechvělými prsty jsem mu sáhla na pásek od kalhot. Chytil mě za zápěstí a bránil v dalším pohybu. Naklonil se mi k uchu a zašeptal: „Nejdřív ty.“

Z toho slibu se mi zadrhl dech. Vyprostila jsem ruce z jeho sevření a položila mu je na hruď.

„Jsi si jistá, bylo ti zle,“ zeptal se zadýchaně oteklými rty.

„Sklapni, Fostre, a dělej.“

Cítila jsem jeho prsty na boku pod sukní. Zatáhl za moje krajkové kalhotky, slyšela jsem, jak se látka trhá, a pak jsem byla nahá. Prsty přejížděl po mých tříslech. Hlavou jsem mu padla na rameno, přerývavě dýchala a šeptala prosby do kůže na krku. Okýnka v autě se pomalu zamlžila, stékaly po nich kapky vody. Slyšela jsem svůj zrychlený dech a tlumené steny.

Jared pomalu přejížděl prsty nahoru a dolů, nemohla jsem si pomoct a vycházela mu vstříc. Chtěla jsem ho cítit uvnitř.

Mučivě pomalu do mě zasunul dva prsty, stáhla jsem se okolo jeho ruky a prosila o víc. Nereagoval, dál mě mučil těmi pomalými a táhlymi pohyby. Chtěla jsem to zrychlit, uvolnit napětí. Zrychlila jsem pohyb, ale jeho druhá ruka mě krotila.

„Všechno má svůj čas, baby.“

Cítila jsem každý jeho pohyb, dovnitř a ven, všechno jsem vnímala s neuvěřitelnou intenzitou. Teplo se mi z podbřišku šířilo dál po těle. Když začal palcem dráždit můj klitoris, vzdychala jsem nehorázně nahlas. Tlak se stále zvyšoval, potřebovala jsem se udělat. Pomalé tahy prstů mě poslaly přes okraj. Naklonil se a řekl: „Tak moc tě chci ochutnat.“ Do široka jsem rozevřela oči. Tohle jsme ještě nedělali, ale chci to udělat, a to moc!

Nemohla jsem o tom moc přemýšlet, vlna orgasmu mě porazila jako vlak. Křičela jsem jeho jméno do prostoru a na tváři měla uvolněný výraz.

Bylo to dokonalé, a teď byl na řadě Jared.

Autor: LittleEmma, v rubrice: Povídky » Na pokračování

Sdílet

Diskuse pro článek Fucking perfect 16. kapitola 2/2: