OurStories.cz ~ naše povídky - Povídky » Na pokračování » Fucking perfect 2. kapitola

26.08.2013 (16:00) • LittleEmma • Povídky » Na pokračování • komentováno 8× • zobrazeno 1099×

EDIT: Článok neprešiel korekciou gramatiky!

2.

Zvuk mých běžících nohou se nesl prázdnou chodbou.

Proč jsem zrovna dneska musela zaspat?

Sakra, sakra, sakra!

Rozrazila jsem těžké dřevěné dveře, a zadívala se na ztichlou posluchárnu. Všechny oči byli upřené na mně. Velmi pomalu jsem otočila hlavu k tabuli. Samozřejmě že profesor Hill byl na svém místě.

 Ten chlap chodí permanentně pozdě, kdyby mohl, přišel by pozdě i na svůj pohřeb!

Do háje.

„Ale, ale slečna Collinsová, jaké milé překvapení.“

Lehce jsem se usmála a co nejrychleji si sedla na svoje místo v první řadě. Ten chlap mi vždycky připomínal nějaké mále odporné zvířátko.

„Možná jste se dnes ani nemusela obtěžovat slečno, mohla jste to klidně dospat. Vaše výsledky testů stejně odpovídají tomu, že nic jiného neděláte.“

Fajn ten chlap mě nenávidí.

A je to vůl.

„Slečno Butlerová, rozdejte testy z minulé hodiny.“

Kasandra pohodila svými odbarvenými blond loknami, vyšplhala se na dvanácti centimetrových jehlách k tabuli a začala rozdávat testy.

S Kasandrou jsme si byli podobné, ne v tom smyslu že bych měla špatný blond přeliv a make-up barvy zralého španělského pomeranče. Připomínala mi mě samotnou, na střední, perfektní známky, perfektní kamarádky, perfektní přítel, hlavní roztleskávačka, předsedkyně toho a tam toho. Kasandra byla jako já a asi proto mě tak děsila.

Klapot jejích zabijáckých jehel se neúprosně blížil.

„Oh, Kleio,“ soucitně se na mě usmála,“ příště to bude lepší.“

Co jsme, sakra, na základce?

Vytrhla jsem jí test z ruky a mračila se na to velké D, na přední straně.

„A nezapomeň, dneska v pět trening.“

„Samozřejmě Kas.“

„Prosím Kasandro. Tak v pět.“ A odcupitala dál, bytostně nenáviděla, když jí někdo zkracoval jméno, vždycky jí tak hezky zacukalo v tom pěstěném obočí.

Zbytek hodiny jsem se snažila pochopit něco z výkladu, ale když zazvonilo ani jsem nevěděla, o čem byla řeč.

„Slečno Collinsová na moment.“

Profesor Hill se pohodlně opřel do polstrovaného křesla, a bedlivě mě sledoval zpoza rámečků brýlí.

„Myslím, že já i vy, jsme pochopily, že další setrvání na mých přednáškách nemá význam.“

Chvíli mi trvalo, než jsem úplně vstřebala, co mi říká.

„Ale pane, já nemůžu odejít na začátku nového semestru, všude jinde je plno.“

„Něco určitě najdete Kleio.“ Dál mi nevěnoval pozornost, balil si věci, a mě začala popadat panika. Jak můžu sakra začít někde jinde, nic nenajdu a on to ví. Ten malej slizkej hajzl. Dělá to naschvál, on ví, že nebudu mít dostatek kreditů na konci ročníku.

„Pane, Hille, prosím, tohle byla jednorázová chyba, slibuju, že už se to nebude opakovat.“

Povzdechl si. On si opravdu povzdech, a to tím stylem jako bych byla totální idiot, kterýmu vlastně prokazuje laskavost. Podíval se na mě, a pak jeho pohled sklouzl ke dveřím.

„Jarede, pojďte sem.“

Fajn už tehdy jsem měla tušit, že to bude chyba, ale Jared byl chyba v hodně lákavým obalu.

Vysoký, svalnatý a hříšně sexy. O tomhle Jaredovi se zdá každé holce na univerzitě, a možná i některým profesorkám. Blížil se k nám pomalou chůzí, jednu ruku měl zastrčenou do kapes sepraných Jeanu a druhou držel poznámky. Jared Foster byl vážně kus chlapa.

Stále mu vydrželo opálení z léta, vyhrnuté rukávy kostkované košile ukazovala jedno z mnoha jeho tetování. A ty dolíčky ve tvářích taky nebyli k zahození.

„Ano, pane.“

„Jared Foster, Kleio Collinsová, tohle je váš trest Jarede za tu minulou záležitost,“ Řekl věcně Hill.

Jared mě skenoval od špiček mých Conversek , přes upnuté potrhané jeany až po černé tričko se skupinou Beatles.

„Ano, pane.“

Jeho hlas byl najednou sametovější, a víc se táhnul jako med. Poslalo mi to mrazení dolů po páteři. Možná to dělal i ten jeho líny jižanský přízvuk. Vyšli jsme spolu před učebnu a já se k němu otočila čelem.

Měl hnědé oči, u nás v rodině neměl nikdo oči do hněda, jen moje máma. Všichni jsme byli modroocí , já, táta i moji prarodiče. Jen máma měla tu nádhernou hnědou barvu, byla to barva horké čokoláda a kávy s mlékem.

Přesně tuhle barvu měl Jared. Zarazilo mě to. Musela jsem si pročistit hrdlo.

„Takže, nebudu tě otravovat dlouho. Nebude to žádné složité doučování, párkrát se sejdeme a bude po všem.“ Vyšklubla jsem list z notesu a načmárala jsem na něj svoje číslo.

„Tady je na mě telefon, zavolej mi a domluvíme se.“

Podala jsem mu ho, ani se na něj nekoukl a schoval si ho do kapsy. Podíval se mi přímo do očí a mě to trochu znervóznělo. Tenhle kluk na mě působí divně.

„Takže, Kleio…,“řekl pomalu. Každou slabiku mého jméno válel na jazyku. Bylo na tom něco sprostýho, a... pěknýho. Aspoň myslím.

„Ano.“

Opřel se bokem o zeď, a ledabyle si složil ruce na hrudi. Košile se mu napnula přes vypracované bicepsy. Zajímalo by mě, jak vypadá nahý.

Cože?

Sakra na co to myslím. Cítila jsem, jak mi stoupá horko do tváří.

„Víš, život se neměří množstvím nádechů a výdechů, ale chvílemi, které nám berou dech. A tvoje krása mi dech sebrala.“ Koutky se mu zkroutily do úsměvu a objevily se ty proklaté dolíčky.

Zírala jsem na něj s otevřenou pusou.

„Vážně se mě snažíš sbalit hláškou z filmu.“

Úsměv mu celkem rychle spadl.“Ty si to poznala?“

„Vážně? Kdo neviděl Hitche?“ Na to se Jared rozesmál, smál se tak nahlas až se po nás otočilo pár lidí.

„Ty si neuvěřitelná. Pojď se mnou na rande.“

„A ty jseš samolibej blbec.“ Otočila jsem se k odchodu.

„No tak baby.“

Ztuhla jsem na místě. Pomalu jsem se otočila a myslela jsi, že špatně slyším.

„Jak si mi to řekl.“

„Slyšelas.“

„O bože, ty jsi ale kretén.“

Jaredův smích mě provázel celou dobu, co jsem šla na další přednášku.

Další kapča za námí.

Já jen doufám, že se vám to líbí. Ocenila bych nějaký koment, abych věděla co si myslíte.

Já totiž nemám tušení. :)

Autor: LittleEmma, v rubrice: Povídky » Na pokračování

Sdílet

Diskuse pro článek Fucking perfect 2. kapitola: