Panika...
28.08.2013 (12:00) • LittleEmma • Povídky » Na pokračování • komentováno 4× • zobrazeno 967×
3.
Jak popsat panickou poruchu?
Asi takhle. Buší vám srdce, tak moc, že si myslíte, že vám vyskočí z hrudi. Potí se vám ruce, samozřejmě se taky neovladatelně třesou. Povrchně a mělce dýcháte, tím pádem se vám začne točit hlava. Potíte se, tak moc, až jsou krůpěje potu patrné na čele. Máte návaly horka nebo chladu. I když to zní celkem děsivě, tak to nejhorší to není.
Nejděsivější na tom je ten strach. Obří strach, který se vám usadí na hrudí a tlačí vás k zemi. Strach ze smrti, strach z toho, že se zblázníte. Strach z toho, že to nepřejde. Totální, všechno pohlcující strach.
Jo, panickej stav je totálně na hovno.
A proč o tom mluvím?
Vlastně, já jsem se ještě nezmínila. Mám posttraumatickou stresovou poruchu, a tohle je jeden z jejích sluníčkových projevů.
Zastihne vás to v tu nejnevhodnější dobu.
Mě, pro dnešek, ve Starbucksu poblíž kampusu.
Objednala jsem si svoje milované čokoládové mochaccino, posadila jsem se ke stolku, vytáhla poznámky a najednou tu byl další záchvat.
Takže tu bez hnutí sedím už patnáct minut a nemám tušení, co budu dělat. Chce se mi brečet, utíkat, běžet hlavou proti zdi, dělat cokoliv, jen aby to přešlo.
Ale musím jen čekat, čekat, až to samo odezní.
Musím jen zhluboka dýchat, abych díky hyperventilaci neomdlela, a čekat.
Možná si počkám hodinu nebo dvě. Taky to může přestat za pět minut. Popravdě, nemám tušení, tak tu sedím a čekám na zázrak.
„Ahoj, baby.“
Jaredův hlas mi zazněl těsně vedle ucha, až jsem nadskočila.
„Hej, jsi v pohodě?“ Obavy mu stáhly obočí k sobě, až se mu objevila na čela jemná vráska, bylo to celkem roztomilé.
„Jo, je mi fajn.“ Dál jsem paralyzovaně seděla na svojí židli, nebo spíš křesle smrti.
Jared obešel stůl a posadil se naproti mně.
„Takže, Kleio.“ Udělal to zase, válel moje jméno po jazyku. Bylo to tak… žhavý. „Posledně jsme nezačali moc dobře, špatně jsem tě odhadl.“
„Vážně?“ podrážděně jsem nazvedla jedno obočí.
„Jo, jsi nevyzpytatelná.“
„A co jsi čekal?“ Vzteky jsem cítila, jak mi rudne obličej. „Že už jen při pohledu na tebe se mi automaticky stáhnou kalhotky jako každý druhý holce v kampusu?“
Jared vykouzlil oslňující úsměv s dolíčky. Fajn, na tohle se špatně nekoukalo.
„Jo, tak nějak.“
„Tolik si nefandi, tvoje pověst tě předchází.“
„Au, tohle bolelo.“ Aby podpořil svoje slova, chytil se za srdce, komediant. „Víš, Kleio, jsi takhle nabroušená na všechny chlapy, nebo jenom na mě?“
„Jen na tebe, dokážeš ve mně vyvolat to nejlepší.“
„Já vím, jsem kouzelný.“ S těmi slovy na mě mrknul.
Byl to vážně domýšlivej blbec.
„Ale měla by sis uvědomit, že já tebe nepotřebuju, ty potřebuješ mě.“
Sakra, měl pravdu. Když mě nebude doučovat, můžu se s vysokou rozloučit.
„Fajn, omlouvám se. Mohli bychom se sejít zítra kolem páté? Odpadl nám tréning roztleskávaček, takže mám čas.“
Jared seděl chvíli úplně zticha, ani nemrknul, celkem mě to vyděsilo.
„Počkej, ty jsi u roztleskávaček.“
„Jo.“ Nechápala jsem, co ho na tom udivuje.
„Takže ty se legračně natřásáš v tom modrobílým stejnokroji? A děláš přemety v tý směšný, malinký sukýnce… Počkej, zase tak blbá představa to není.“
Rychle jsem vstala a popadla svoji kávu. „Hele, roztleskávání je regulérní sport, tak přestaň dělat chytrýho.“
Začala jsem si oblékat kabát a nasazovat rukavice, venku byl začátek února a zima tu nebyla moc přívětivá.
„Počkej, ty už odchází? Tak dobře jsme se bavili.“ Jaredovi nehorázně cukaly koutky, ani se to nesnažil maskovat.
„Radši jo, zavolej mi, a domluvíme se.“ Půjdu, než tě pošlu do horoucích pekel.
Když už jsem odcházela a sahala po klice, slyšela jsem, jak na mě volá.
„Uvidíme se, baby.“
Rychle jsem za sebou zabouchla dveře, abych ho v návalu vzteku nezabila.
Ušla jsem jen pár kroků, když jsem se prudce zastavila.
Přešlo to, jakmile se objevil Jared, panika zmizela.
O můj bože.
« Předchozí díl Následující díl »
Autor: LittleEmma, v rubrice: Povídky » Na pokračování
Diskuse pro článek Fucking perfect 3. kapitola:
Bomba! Píšeš fákt skvěle. Čte se to plynule a příjemně. Žádné kostrbaté výrazy. Uvítala bych jen delší kapitoly. Člověk se pořádně ani nezačte a už je konec. Za mě prosím delší. Prosím, prosím.
hustééé!!!!!!
Super kapitola
Moc se mi líbí styl tvého psaní a už teďˇse nemůžu dočkat další kapitoly
Přidat komentář:
- English Gentleman - 1. kapitola
- Smrťák 3 (1. část)
- Setkání v lese
- The Killing Past (Prolog)
- Smrťák 2 - Kylův život za tajnými dveřmi 1/2
- Zdrávas Maria
- Smrťák 2 (1. část)
- Smrťák 1/2
- Who He Really Is
- Priznanie
...další zajímavé stránky Toto může být i váš web.
Jak přidám povídku? poslední články
poslední komentáře
Kdo je tu z členů? Klikni!