Generations 2 • OurStories.cz ~ naše povídky

A je tu další díl a tím pádem pokračování toho, co jste si určili! V tomto díle se dozvíte rozhodnutí konkurzu a uvidíme, co se stane holkám.

28.11.2013 (13:00) • JanAnn • Povídky » Na pokračování • komentováno 7× • zobrazeno 1070×

VYHODNOCENÍ

HLAVNÍ OTÁZKA:

Která z dívek dostane roli?

a) Annie

b) Janie

c) ani jedna

_______________

a) Beatrice, LittleEmma

c) RebecaLin, Lucy, Janie, Annie

DALŠÍ DÍL:

1) Co se stane v dalším díle?

a) Annie někoho potká

b) Janie si něco udělá

c) ani jedno

_______________

a) RebecaLin, Beatrice, Janie, LittleEmma

c) Lucy, Annie

__________________________

2) V dalším díle holky navštíví:

a) zábavní park
b) Českou republiku
c) zůstanou doma
d) natáčení filmu

_______________

c) Janie, Annie

d) RebecaLin, Beatrice, Lucy, LitteEmma

2. kapitola

Janie

„Takže v poslední řadě, hlavní role. Nejvíce se porotě líbila Sophia Melatrix!" zařve do davu. Podívám se na Annie.

„Je mi to líto," řeknu a je mi blbě z nich. Z těch porotců. Annie tvrdě trénovala a cvičila, a myslím si, že ona to měla dostat...

Naštvaně jdu k autu a hážu klíčky Annie. „Řídíš." Nasednu na sedadlo spolujezdce a bouchám dveřmi. „Sakra! Mělas to dostat ty! A nebo já, samozřejmě, ale chápeš! Ta... ta Sophie musela být strašná!" zafuním a zkřížím ruce na prsou. Chci být doma.

Annie

Uslyším verdikt poroty. Opětuji pohled Janie. Sakra. Měla si to zahrát ona. Na pódiu je tak přirozená. Bože.

„Jan," promluvím klidně a pohladím ji po rameni. Ona naštvaně odchází. Cupitám za ní. Vzduchem letí klíče. Chytám je. Nastupuji do auta a poslouchám Jan. Nastartuji.

„Měla to být zkrátka jedna z nás, ale klid. Bude víc příležitostí."

Vtom někdo horlivě klepe na okénko. Stahuji ho. Vidím před sebou muže. Kolik mu může být? Dvacet? Hnědé vlasy má lehce, ale stylově rozčepýřené. Jemné strniště mu dodává eleganci. Na sobě má modré triko s výstřihem a na něm modní černé sako s ohrnutými rukávy. Annie, utři si tu slinu. Na tváři se mi vytvoří až křečovitý úsměv.

„Přejete si?" optám se ho mile.

„Víte, právě jsem dostal roly učitele v představení, ve kterém jste obě chtěly učinkovat," zazubí se. Spadne mi úsměv. Sebechvála. Nemám ji ráda. Všiml si úpadku mého nadšení, hned reaguje. „Kvůli tomu jsem samozřejmě nepřišel," mává rukama, „mám pro vás nabídku, ale teď nemám čas na podrobnosti," chytne moji ruku, cuknu sebou, vloží mi do ní něco. Papírek?

„Prosím, ozvěte se mi, třeba dneska večer." Přenádherně se usměje a rychle odchází.

Podívám se do dlaně.

982 823 723

Janie

Naštvaně zírám z okýnka, že si ani nevšimnu, že někdo přišel. „Annie, jedeme?" řeknu a znovu se podívám zuřivě z okénka. To snad není možný! Fakt není.

***

Po příjezdu domů si natahuju šedé tepláky, černé tílko a svazuji si vlasy do culíku. Jsem tak naštvaná na svět, že jdu do ledničky a beru si zmrzlinu. Všímám si po chvíli, že je Annie nějaká rozhozená.

„Co je, Ann?" podívám se na ni a spolknu sousto.

„Na okýnko nám klepal jeden kluk, má pro nás nabídku," odpoví mi a já se na ni zděšeně podívám.

„Nějakej chlap? A číslo?" Zaraženě položím lžičku do kelímku a zaměřím se na Annie. „A kdo že to byl?"

„Jeho jméno neznám, ale hraje hlavní mužskou roli v tom představení." Vykulím na ni oči.

„Děláš si srandu? Hlavní mužskou roli? A co ti chtěl? Co, co?" ptám se s úsměvem na tváři a v mírném předklonu. Čekám na její reakci.

Annie

Házím s sebou na pohovku. Na sobě fotbalové kraťasy po bývalým a černé tílko, podléhám výslechu Janie.

„Mám jeho číslo," podívám se nejistě na papírek, „prý má pro nás nabídku."

„A co ti říkal, když jsi mu volala?" Janie na mě vykuleně kouká. „Annie! Proboha, dělej!" zakřičí na mě s úsměvem.

Skousnu si ret. Váhavě vyťukávám číslo. Volat.

„Matthew Nathaniel Wolf u telefonu," zazní sebejistě z druhé strany.

„Tady..." zakoktám se, „tady Annie, Annie Mae Zet," znervózním ještě víc, „z toho dnešního konkurzu," směji se. Trapas.

„Oh, Annie, ano. Konečně znám vaše jméno. Oficiálně mě těší. Máte čas?" optá se vážně.

„Kdy myslíte?"

„Tak za hodinu? V takové té roztomilé restauraci naproti divadlu?" nasadí hravý tón hlasu.

„Ale já jsem vám neřekla, že mám čas," odpovím mu nevěřícně.

„Tak máte tedy?"

„Ano, mám."

„Pak není co řešit. Nashledanou." Položí telefon. Jenom vykuleně koukám před sebe. Cuknu sebou.

„Jdu nám domluvit kšeft!" Vyskočím z pohovky a začnu lítat po bytě. Chystám se na. Na co se chystám? Schůzku, pracovní pohovor, rande?

Janie

Vyskočím s ní. Je to určitě pracovní pohovor... Promnu si prsty u skříně. Takže by to chtělo něco formálnějšího. Vytahuju ze skříně upnutou sukni a krajkové tílko. Otočím se s tím v ruce a setkávám se s Annie, která v ruce drží riflové kraťásky a vanskové tílko. Podívám se na ni pohledem: si děláš... Podám jí, co jsem vybrala.

„A k tomu ty černé lodičky," zvednu obočí a čekám na její reakci.

Annie

Nijak se nebráním, podívám se na to, co mi vybrala.

„Beru," uznaně kývnu.

Všechno na sebe navléknu.

„Co říkáš? Můžu jít?" ukáži na sebe.

„Padej a nezapomeň na svoji nejlepší kamarádku," chytne mě za ramena a tlačí pryč.

Nasazuji si lodičky a mířím ke dveřím.

„Doufám, že to půjde dobře." Vyjdu ze dveří. „Klíče!" zasměji se, „víš co, zazvoním." Pošlu jí vzdušnou pusu a sbíhám schody.

***

Elegantně vcházím do restaurace. Rozhlížím se okolo. Kdyby na mě nezamával, ani si jej nevšimnu. Přibližuji se k němu. Srká nějakou kávu. Latté? Upírá na mě pohled.

„Vidím, že jste si už objednal," usměji se, „můžu?" podívám se na židli naproti jemu a pak na něj.

„Prosím. Co si dáte?" usměje se na mě.

Upravím si sukni. „Co byste mi doporučil?" dívám se do nabídky káv.

„Mají tady výbornou ledovou kávu," natáhne se a poťuká prstem na velký obrázek vzadu.

„Hmm, dám na vaši radu," odmlčím se, „vyzkouším to." Zaklapnu nabídku a objednám si.

„Doufám, že jsem vybral vyhovující podnik,"

„Ještě nikdy jsem tu nebyla, ale je to tady útulné," usměji se a dám si vlasy za ucho.

Matthew

Už když vešla a já se mohl zadívat na její houpající se boky, jsem věděl, že tu holku chci a jsem schopný dát cokoliv. Ale to já většinou nemusím. Dívám se, jak si upravuje vlasy, a mám chuť ji za ně chytnou a...

„Také si myslím." Číšník donese ledovou kávu s horou šlehačky a mně se v hlavě zase rojí představy.

„Tak, Annie, co zrovna děláš, když nepodstupuješ konkurzy do divadel?"

„Většinou trávím čas s Janie, s mojí nejlepší kamarádkou, byla na tom konkurzu se mnou," usměje se a já jí musím úsměv oplatit.

„Musíte si být hodně blízké," snažím se zastřít to, že jsem si žádné druhé nevšiml. A co, Annie bych si také nevšiml, kdybych zrovna nevešel, když tančila.

„Co naplat, ani jedna z nás nedostala roli. Mohlo to být zajímavé,” usměje se na mě a odpije si z kávy.

„Je velká škoda, že tě nevzali..." Jistojistě naráží na to, že mohly být spolu.

Annie

Kávu mám skoro dopitou.

„Chutná opravdu výborně," naposledy si loknu. „Mohli bychom jít k věci?" přejíždím prstem po obvodu nádoby. „Vaše nabídka?" podívám se na něj natěšeně.

„Byl jsem obzasen do jednoho seriálu. Hledáme pár dalších rolí," opře se o stůl a s tím, jak si mne bradu, mě pozoruje.

„To zní lákavě," odvětím, „má to nějaký háček?"

„Jak by taková skvělá věc mohla mít háček?" usměje se na mě.

„Doufám, že nabídka je pro nás obě," opatrně se zeptám

„J-jistě!"

„Výtečně, kdy můžeme nastoupit?" sprásknu ruce nadšením.

„Prvně vás představíme a vyzkoušíme," mrkne na mě.

Matthew

Když na mě vyblafne otázku, zda je práce pro obě, naprosto mě zaskočí. O té druhé ani nevím, sakra! Ale chci ji, a proto musím někam dostat i ji. Kupříkladu na roznášení kafe... určitě se na to skvěle hodí... ovšem zpátky k Annie.

„Tady je na mě kontakt," podávám jí vizitku a sleduji, jak ji prstem se sytě červeným nehtem odtahuje k sobě. „Děkuji za příjemný večer." Pokládám na stůl peníze za kávu. Zvedám se a bez dalšího slova odcházím. Až po chvíli mi dochází, že jsem asi měl počkat na ni. Když tak se vymluvím na to, že spěchám.

Annie

Sleduji, jak odchází.

„Nemáte zač," řeknu si pro sebe, protože to nemohl slyšet.

Proč vyletěl jako namydlený blesk? Udělala jsem něco špatně? Každopádně nevypadal nadšeně, když jsem se zmínila o tom, že nějakou roli chci i pro Janie. Platím. Potáhnu si sukni a vycházím ven z podniku. Nasedám do auta. Zapřu se o volant do sedadla. Zakloním hlavu. Musí něco mít i pro ni. Janie je lepší herečka než já.

Vyjíždím. Hlava plná myšlenek mi kvůli nepřetržitelnému dumání nad věcmi krátí cestu. Ani se nenaději a zvoním na Janie, otevírá mi a já vpadám dovnitř.

„Jsem doma a mám dobré zprávy!" zakřičím, i když je Jan vedle mě.

„A to je?"

Sundávám si boty. Sukni svlékám za pochodu do obýváku.

„Nabízí nám roli v nějakém seriálu." Odhazuji sukni na zem ke skříni. Padám na pohovku. „Dostala jsem vizitku, ale nic víc mi neřekl," práskám vizitkou o stůl před gaučem.

Janie

Pořád ve svém oblečení, bílé tílko, šedý svetr a minikraťásky, si sedám na gauč. Soukám pod sebe jednu nohu a pak si beru vizitku.

„Matthew Nathaniel Wolf? Co je to za týpka?" Švihnu zase s vizitkou na stůl a vezmu ovladač. Zapnu televizi a překlikávám, dokud nenajdu nějakej pořad.

„Netuším, připadá mi zvláštní, ale když nám pomůže rozjet kariéru, tak proč jím opovrhovat." Kamarádka se převléká do volného béžového trička a černých kraťásů, sedá si vedle mě.

„A kdy že tam jdeme?" zeptám se a podám jí pendrek. „Dáš si?"

„Co já vím, asi se mu mám ozvat nebo co, jo, dík," bere si. Díváme se na nějakej seriál.

„Mg, pojď si pustit HG," zvednu se a propojím noťas s tv a pustím film.

Annie

Scéna s Haymitchem po soukromém vystoupení Katniss mě jako vždy uchvátí. Miluji Haymitchův charakter a celou jeho osobu. Všechny kolem sebe otravuji tím, jak neúnavně opakuji, že je neskutečně boží. Celý Hunger Games je úžasný. Ještě raději se dívám na všechny díly, nejlépe rozšířené verze, Pána prstenů, ale nenašla jsem ještě nikoho, kdo by se v těchto filmech vyžíval jako já. Ani Janie. Škoda.

Umírá Rue, od této chvíle celý besceler utíká rychle. Ani se nenaději a končí. Protáhnu se. Natahuji se pro mobil a odpojuji jej z nabíječky. Otačím se na Jan. V televizi stále ještě jedou závěrečné titulky.

„Mám mu zavolat?" ostýchavě se zeptám.

„No...nevím."

„Ne, kašlu na to, viděli jsme se dneska, nebudu jako největší vtěrka," rozhodnu se rázně.

Janie

Ježiši... tenhle film, tenhle námět, tenhle, prostě všechno žeru! Je to jako, já nevím co! Jako když má někdo oblíbenou skupinu nebo já nevím co. Když to končí beru si notebook na kolena. Otevírám facebook a projíždím zeď. Blikne mi zpráva. Otevřu to.

- Ahoj.

„Panebože!"

„Kdo to píše?" zeptá se mě kamarádka vedle mě.

„Nicholas,"

„Kdo?" vrhnu na ni pohled.

„Můj ex přece."

„Och, Nicholas! Pan Úžasný, teda alespoň zpočátku."

„No, tak ten. A píše mi ahoj, s tečkou a bez smajlíku," zkonstatuju a pohlédnu zpátky na počítač.

Annie

Nicholas, Nicholas. Tak ten byl pro Janie ten pravý, dokud se nestalo pár věcí a jejich vztah ztroskotal. Ona je na vztahy. Zato já spíš na úlety. Ve vztahu se cítím svázaná.

„Co píše dál?" optám se se zájmem a přisednu si k ní blíž. Zíráme na monitor, dokud nepřijde další zpráva.

- Chtěl bych tě vidět :)

„Wow," dívám se na monitor notebooku. „Co budeš dělat?"

„No, já s ním nikam nejdu,"

Sama si vytahuji mobil a kontroluji všechny sociální sítě. Pár nových zpráv a událostí. Žádost o přátelství - Matt Wolf. To je on! Zpráva od něj!

-Zejtra pro vás dojedu, sraz před divadlem ve dvanáct;) Těším se!

„Jan, Jan, lásko," začnu křičet, „napsal Matt, zejtra ve dvanáct před divadlem, vyzvedne nás a pojedeme nejspíš na to natáčení!" nadšeně jí oznámím.

„Ahhh!" Začneme spolu skákat po gauči.

Janie

Skáčeme, dokud nepadneme. „Ó, můj ty bože! My půjdeme na natáčení seriálu," uvědomím si a jsem z toho doslova na sračky. „Sice ani nevíme na jakej, ale vždyť je to jedno!" zahoukám a pak se začnu smát. „Počkej, ve dvanáct odpoledne?"

„Přesně tak, ve dvanáct" odpoví mi a já si stoupnu.

„Tak to padáme spát, ne? Ať zítra můžeme vstát brzo a najít si," zakroutím zadkem, „nějaké fešné kousky," mrknu na ni a zasměju se.

***

Annie

10:55. Na sobě mám černou, lehce rockerskou sukni a k ní elegantní volnou krémovou košili bez rukávů. Obouvám si lodičky stejné barvy jako košili. Jan vypadá skvěle s riflovými minikratásky a delším a volným černým tílkem. Dnes řídím já. Skláním se pro černou taštičku lemovanou matně černými pruhy. Vypadá jako psaníčko. Při každém pohybu cinkají černo-zlaté náramky, které jsou doplněny o trojúhelníkové náušnice ve stejných barvách. Vše mám nachystáno, takže se dnes nebudu několikrát vracet. Podívám se do prosluněného bytu a zavírám dveře.

„Jsem tak zvědavá," rozplývám se. Nasedáme do auta našeho kamaráda. Je to homosexuál a náš dobrý přítel.

„Čau, Damiene," zapáši se, „a děkujeme za odvoz," uculím se.

Cestujeme na smluvené místo.

Janie

Přesně v 11:00 se s Ann potkáme u dveří. Ona oblečená elegantně, což je vážení divný, protože ona většinou má na sobě spíš to, co ted já. Ale tak nevadí. Obě po sobě přejedeme očima. Pak jen pokrčím rameny a jdu k autu. Smluvený odvoz od Damiena. Usměju se a nasednu na sedadlo spolujezdce. Ještě něž vezmu do ruky pás, se s ním obejmu a políbíme se na obě tváře. Gayové. Odváží nás z jediného prostého důvodu. Když se dozvěděl přes Facebook včera večer, co plánujeme dělat, tak trval na tom, že nás odveze, protože kamsi tam zrovna jede, a přece jenom, pojede řekněme večer domů, a on ví, že já jsem mizerná řidička a Annie je většinou nalitá. Takže je to fakt bestovní kamarád, kterýho mám tak moc ráda. Víc asi jen Annie. Jo... neříkám mámu, tátu... protože já nikoho nemám. Prý někde v Egyptě tetu, ale pardon... kdy já se dostanu do Egypta? Až budu slavná a úspěšná herečka a budu mít prachy na cestu. Cestu kolem světa, kterou jsme plánovala s Nicholasem. Sakra, neodepsala jsem mu. Hledám v kabelce mobil. Zrovna když ho vytáhnu, hned ho zchytne Annie.

„Co děláš?"

„Domlouvám ti rande, zlatko," pošle mi vzdušnou pusu a já můžu dělat jen to, že se opřu a budu doufat, že se pak vymluvím. A překvapivě to taky udělám.

Annie

Domluvila jsem Janie rande a vracím jí mobil. Netrvalo to tak dlouho a už jsme tady.

„Fakt moc díky, Dame," políbím ho na tváře, poté i na ústa „Máme tě rádi, brouku," ještě dodám, když s Janie stoupáme ke vchodu, pošlu mu vzdušnou pusu. On nám zamává a taky jich pár pošle. Z krvavě rudé Audi vystupuje Matt. Mávám na něj. On se usměje, sundá si brýle a jde za námi.

„Annie," políbí mě na ruku, „a ty jsi?" vycení své dokonalé bíle zuby.

„Pardon," odkašlu si, „Matte, toto je moje nejlepší kamarádka Janie, Janie, toto je Matt, ten, o kterém jsem ti vyprávěla," představím je.

„Tak vy jste o mně vyprávěla?" šibalsky se na mě podívá.

Jen ze sebe vydám něco jako smích.

„Můžeme vyrazit?" pobídnu jej.

„Prosím, dámy," pokyne k autu, které odemyká.

Nasedám dozadu, Janie vedle mě. Necpu se dopředu ze dvou důvodů. Myslím si, že zpočátku je to i nevhodné, a taky tady nechci nechat Jan o samotě.

Zapíná motor a vyrážíme. Z okna sleduji prostředí, který projíždíme. Domy, domy, domy, keř a... Zastavujeme?

Jak dlouho jsme jeli, pět, deset, patnáct minut? Vysedám. Tuhle budovu znám, ale odkud? Mohutné, velké stavení, až kýčovité. Natřené rudou barvou doplněné bílou. Působí spíše jako bordel. Vcházíme dovnitř.

Janie

Dívám se, jak si sundává brýle a sexy krokem jde k nám. „No... ó... můj... bože!" Žďuchnu do Annie a nemám slov. Ten kluk je naprosto sexy! „Tenhle?! Tenhle?!" Nechápu, jak tam mohla sedět. A pak... jen tak mi říct, že je to nějakej kluk! Vždyť je to bůh!

„Jo! Tenhle!" okřikne mě Annie a pak se zdraví s ním... s tím bohem! Podá mi ruku a já ji přijmu, ale on se stejně stále dívá na Annie. Trochu nezdvořák. Protože ho asi ani nezajímám. Super... vcházím jako poslední. On podrží dveře. Annie projde a pak chci já, ale on na mě dveře pustí a pokračuje za Annie. Poskakuje kolem ní jak nadrženej pudlík. Už s naštvaným výrazem jdu za nimi a ani se nerozhlížím. Stejně ale nevím, kde to jsme. Nikdy jsem tady nebyla.

Annie

Všímám si, že Jan nevypadá moc nadšeně. Na jejím místě bych taky nebyla. Vždyť kolem mě hopsá, ale on jě tak nádherný. Proč to dělá? Může mít každou. Pokrčím rameny a raději se rozhlížím po okolí. Všude samé kabely, kulisy, židle, stoly a poházené rekvizity. Sem tam nějaký člověk. Z každého koutu se line něco jiného, hudba, křik nebo jenom prosté rozhovory lidí. Nevím, kam s očima.

Matthew si odkašle. Získává naši pozornost.

„Tudy, prosím," ukáže na úzkou chodbu s dveřmi na konci. Jdu první a Janie za mnou.

Nacházíme se v obrovské místnosti. Zraky všech se upřou na nás. Kameraman na nás natočí svůj výrobní prostředek.

„Takže," Matt spráskne ruce, „tohle jsou nejspíš vaše budoucí spolupracovnice. Ještě si je krapet prověřím, prodiskutuji to s ředitelem a uvidíme!," zakřičí a vyvádí nás z mísnosti. Nerozumím jeho postupu práci. Prvně bych nás prověřila, a když vše bude jisté, přešla bych k seznamování s kolegy.

„Neztrácejme čas," postupuje dál k dalším z mnoha dveří. V místnosti sedí pár osob. Starší paní a pán a také nějací dva muži. Matt nám vráží do rukou texty a usedá za stůl.

„Prosím," ukáže na prostor před nimi, „ukažte, co je ve vás."

Janie

S otevřenou pusou zírám na text, co jsem dostala. To... to si dělají srandu? „Ale tahle scéna je žena a muž." Matt se nakloní a sepne ruce.

„Tudíž některá z vás musí být muž," ozáří mě svým úsměvem, až musím pokrčit nos. To si dělá srandu. „A když už jsi se k tomu přihlásila."

„Cože? K ničemu jsem se nehlásila." Tak fajn, řekněme si to na rovninu. On tady chce jenom Annie a o mě očividně nestojí. Dobře, takže moje role teď: Pomoct získat Annie roli. Tak začínám.

Annie

Podíváme se s Janie na sebe. Začne hrát roli muže. Ne. To jsem nechtěla.

„Promiňtě," kývnu na porotu a přiblížím se k Jan, „jestli chceš, vezmu si tu roli já," zašeptám jí.

„Ne! Já jsem jasně lepší chlap!" usměje se na mě.

Začínáme hrát. Obě se snažíme ze sebe vydat to nejlepší. Zvládneme to?

HLAVNÍ OTÁZKA:

Kdo získá roli?

a) Annie
b) Janie

1. Jaké role se nabízí?

a) milenka jedné z hlavních postav
b) ztracená dcera jedné z hlavních postav
c) prodavačka
d) zakomplexovaná doktorka

2. Co přesně domluvila Annie pro Janie?

a) rande, na které Janie nedorazí

b) domluvila, že Adam přijde k nim domů

c) večeři v mexické restauraci

d) výlet po Las Vegas a okolí

« Předchozí díl Následující díl »

Autor: JanAnn (Shrnutí povídek), v rubrice: Povídky » Na pokračování