OurStories.cz ~ naše povídky - Povídky » Na pokračování » Goodbye Agony 10. kapitola

09.06.2019 (11:00) • Sabienna • Povídky » Na pokračování • komentováno 2× • zobrazeno 895×

Jakmile jsem si dobalila poslední nutnou věc, kterou jsem si chtěla od Andyho odnést, měla jsem konečně čas se zastavit a zamyslet se nad tím vším, co se po koncertě odehrálo. Nešťastně jsem se sesypala vedle větší cestovní tašky, do které jsem naházela vážně jen ty životně nezbytné věci. Po celou dobu balení jsem ze vzteku a zároveň i zoufalosti zajíkavě brečela a naprosto jsem se poddala tomu trápení, které mi Andy svou zradou způsobil. Nechtěla jsem odejít, ale cítila jsem, že v téhle situaci prostě musím. Větší problém je, že nemám kam…

Ovšemže mi ihned na mysl vstoupil Jared a naše poslední setkání, ale má hrdost a svědomí by mi nedovolilo přijít k němu na práh a škemrat o střechu nad hlavou. Z tohohle důvodu jsem za ním jít vážně nemohla. Lena bydlela ve dvou místnostech nad klubem a za kluky z kapely jsem taky nehodlala jít prosit o přístřešek, když všichni byli svědky toho, jak ze mě Andy přede všemi udělal totální krávu.

Jenže já tu zůstat nezvládnu. Musela bych toho šmejda zabít, abych mohla v tomhle bytě dál normálně fungovat. A že by si to zasloužil! Anebo přinejmenším aspoň brutální kopačku do koulí.

Na druhou stranu, proč bych z bytu odcházela já? Vždyť to on mě tak nechutně zradil, to rozhodně přebije fakt, že ten byt je jeho. Místo svých věcí mu sbalím ty jeho a vyhodím ho na ulici! No to je nápad! Za tu psychickou újmu mu to patří!

Dlouho jsem neotálela a pustila se do pakování jeho krámů. Vůbec jsem se nebála k jeho věcem chovat o něco hruběji než k těm svým. Stejně jako jsem se nebála nakopnout jeho kombo za několik tisíc, a když mi zrak sjel na jeho oblíbenou kytaru, ani tu jsem nemínila ušetřit. Bezmyšlenkovitě jsem ji popadla za krk a začala jsem s ní mlátit do toho komba, díky němuž mě zatraceně bolel palec u pravé nohy, takže jsem mu to chtěla vrátit. Gibsonkou z druhé ruky jsem rozmlátila kombo a nakonec jsem s ní plnou silou švihla o zem, až jsem ji pochopitelně rozlámala. Neskutečně se mi potom ulevilo, což ale i tak znovu spustilo ten bezmocný pláč, protože jsem uvnitř svého hrudníku cítila nesnesitelně palčivý tlak, který mi trýznivě zkracoval dech. Znovu jsem skončila zhroucená na zemi a připadala jsem si unavená tak jako snad ještě nikdy. Neměla jsem vůbec žádnou energii. Cítila jsem se odevzdaná absolutně všemu, co bude následovat. Ale to jediné, co v dalším nedlouhém okamžiku přišlo, byl utěšující spánek.

Celá vyděšená jsem se probudila až hlučným bouchnutím dveří, protože se zřejmě Andy vrátil po tahu domů. Po nevěře. Při tom pomyšlení na něj se mi udělalo okamžitě nevolno. Nestála jsem o to ho vidět. A už vůbec jsem nestála o to, aby v tomhle stavu viděl on mě. Měla jsem vážně raději odejít pryč. Tomuhle setkání jsem čelit nechtěla. Navíc jsem Andymu v záchvatu úlevné hysterie rozmlátila jeho nejoblíbenější majetek.

„Co to kurva je?! Co se to tady stalo?!“ zahřměl přes celý byt Andyho nemile užaslý hlas, který se stále nesl v tónech opileckého huhlání. Ihned jsem se zhrozila, protože mě očekával pekelně nepříjemný konflikt. Ačkoliv jsem byla nesporně v právu, opilý Andy si se mnou určitě nebude brát nějaké servítky. Záhy nato mě očividně nasraný Andy našel ležet za rohem vedle rozlámané kytary.

„Co jsi to provedla, Inesso?!“ osočil se na mě, protože hnedka přesně věděl, která bije. Z výšky na mě hleděl ledově kamenným obličejem od toho návalu nepotlačitelné zlosti.

„A co jsi to udělal ty!!!“ vyštěkla jsem na něj nazpátky a zmátožila jsem se dostatečně aspoň na to, abych se vyškrábala na nohy. Andy mi s tím ale pomohl, protože ke mně hbitě přiskočil a popadl mě za ramena. V jeho očích se nebezpečně blýskalo, ale mně pro tuto chvíli bylo všechno tak nějak jedno.

„Ale, do hajzlu, proč jsi musela zničit moji kytaru?!“ zaúpěl nechápavě a poměrně silně se mnou zatřásl, až jsem ve své slabosti způsobené tím emočním otřesem na moment ztratila pevnou půdu pod nohama. Tudíž jsem nechtěně dopadla na jeho vyzáblý hrudník, od kterého jsem se okamžitě znechuceně odtáhla. Sílu na to se mu vytrhnout ze sevření jsem bohužel ale neměla.

„To je to, co budeš řešit, Andy?! Nějakou podělanou kytaru?! A co náš vztah? To ti je zřejmě úplně jedno, že ty jsi totálně zničil to mezi náma, že jo?!“ spustila jsem na něj s jedovatou vyčítavostí a na zdůraznění jsem ho praštila oběma pěstmi do toho kostnatého hrudníku. Chtě nechtě se mi do očí natlačily štiplavé slzy, kvůli kterým mi bylo před Andym strašně trapně. O to víc, když on to přešel pouhým protočením svých pronikavě modrých panenek. A o to víc mě to všechno bolelo…

„Na mě to neházej, Inesso. Tys to podělala dřív, než jsem stihl zjistit, co se vůbec děje!“ odporoval zcela nekompromisně mému obvinění, opovržlivě ode mě odstoupil a nastavil mi svá záda.

„Co to meleš za blbosti! Přece sis nemyslel, že ti budu ty tvoje nechutný úlety věčně tolerovat! Třikrát a dost! Víc ze sebe krávu dělat nebudu, Andrew. Věci máš sbalený, tak měj aspoň dostatek soudnosti a vypadni pryč z tohohle bytu ty! Teď už tě tady stejně nic nedrží, když máš kytaru na třísky!“ plivala jsem na něj slova jako bazilišek a v tom zatmění mozku zajatém ve své vlastní pravdě jsem nedbala na jeho komentáře. Andy se na mě podíval úkosem, jelikož se ani neobtěžoval ke mně otočit čelem a mluvit se mnou z očí do očí.

„Krávu jsi ze sebe udělala jako první ty sama, když ses začala tahat s nějakým zazobaným hezounkem,“ zavrčel pohrdavě a konečně se na mě zase natočil zpátky. Když jsem uviděla v jeho sinavě bílé tváři to nekonečné opovržení, byla bych raději, kdyby ke mně dál stal zády.

„Takže ty jsi mi to všechno udělal naschvál, protože sis paranoidně myslel, že mám něco s Jaredem?! To snad ne, Andy…“ odkrývala jsem jeho scestné pohnutky, které ho dost možná vedly k těm nevěrám.

„Jestli jsi doteď neměla, tak budeš mít. Tím jsem si jistej,“ předvídal zcela rezolutně a do jeho od alkoholu lesklých očí se vtiskla taková nenávistná stopa. Jestli ke mně nebo Jaredovi, to těžko říct.

„To už ti může bejt úplně jedno, protože mezi náma je definitivní konec,“ konstatovala jsem smířeně, ale srdce mi u toho krvácelo. Andy na to nijak nereagoval, takže jsem s určitou provokací v tom monologu pokračovala: „Odpustila bych ti vážně skoro všechno, Andy, a že jsem i mnohokrát musela, ale tohle ne. Překročil jsi jedinou hranici, přes kterou jít dál nedokážu.“ Vysvětlovala jsem mu, ale on jako by ani nebyl duchem přítomný. Bez hnutí zíral do prázdna a neměl se k žádné odezvě. „Vůbec nechápu, kde se to zvrtlo,“ povzdechla jsem si dodatečně a svěsila jsem hlavu dolů.

„Tyhle kecy si laskavě odpusť, Ino. Jsi stejná vypočítavá mrcha jako ty ostatní. Tvoje kunda tě táhne za lepším, tak se nedělej!“ chytil najednou druhý dech a celkem zostra. Jen jsem na něj překvapeně vyvalila oči.

„Nehraj si na oběť, Andrew! Já se vůbec ničím neprovinila, zatímco ty ses kdoví kde všude kurvil!“ rozvázal se jazyk i mně, když Andy přede mnnou zvolil takový peprný slovník. Ten samotný mě sice neurážel, ale obsah jeho slov už ano. Znovu mi vnucoval, že jsem stejná jako ostatní. A přitom on se od ostatních sám vůbec nijak nelišil… Pokrytec...

„Kdybys mě k tomu nedonutil, tak bych tě neopustila! Miluju tě, Andy, vážně moc tě miluju, ale takhle si od tebe ubližovat nenechám. O takovýhle vztah já nestojím. To budu raději sama,“ vyznala jsem mu nejspíš úplně naposled svou lásku, se kterou budu asi ještě i nadále hodně bojovat, než ji ze svého nitra nadobro vypudím, ačkoliv mi hluboko do zad vrazil dýku svou krutou zradou v podobě opakované nevěry.

„No to vidím, jak moc mě miluješ, když tě pryč odtáhnou jen podělaný prachy!“ předhodil mi rozhořčeně a probodával mě svým odměřeným pohledem skrz na skrz.

„S tímhle běž do prdele! Kdyby ses netahal s jinýma ženskýma, tak se mezi náma nic nezmění! Ale tys mi tím jasně dokázal, že si mě nevážíš, takže pro mě, ani pro tebe, nemá žádný význam, abychom v tom pseudovztahu pokračovali dál,“ odkázala jsem ho do patřičných míst, protože to s tím svým neoblomným přesvědčením o mých zištných záměrech jednoduše přeháněl.

„Vždyť pro tebe jsou evidentně důležitější konexe, falešnej svět slavných a plný kapsy, který já prostě nemám! Holt nejsem dost dobrej pro nějakou tuctovou ruskou striptérku.“ Ve svém vlastním ublíženém náhledu na naší situaci přistoupil i k patetickým narážkám.

„I kdyby to bylo tak, jak tvrdíš, pořád by to by to byl rozumnější důvod, než podvádět a lhát ve vztahu, kde předstíráš, jak jsi hrozně šťastný! Co jsi z toho jako měl?“ zajímala jsem se čistě ze své ženské zvědavosti. „Teda krom rozchodu se svou dlouholetou přítelkyní,“ neodpustila jsem si kousavou poznámku, kterou přešel se zkřivenými ústy, které mu nakonec zůstaly zavřené. „Co jako měly na rozdíl ode mě navíc?!“ vyptávala jsem se, protože jsem to prostě chtěla vědět. I kdyby mi to mělo ublížit ještě víc, budu raději, když už si řekneme na rovinu úplně všechno. Aby taky mohlo být najednou po všem...

„Pro mě to nic neznamenalo!“ křiknul na mě pohoršeně a zamračil se na mě tak silně, že jeho zlostné oči nebyly zpod obočí skoro ani vidět.

„Tak proč?! Proč jsi musel všechno takhle zničit?! Co sis tím chtěl dokázat?“ zoufala jsem si, protože mi to celé začínalo být spíše líto, než abych byla naštvaná. Evidentně totiž sám nevěděl proč. Proč ten vůl občas musí dělat věci, které prostě nedávají žádný smysl?! Ani mně, ani jemu. Tohle je ale každopádně vrchol všeho…

„A proč ty ses musela spustit s tím krasoněm, co?“ odpověděl mi vyhýbavě na otázky otázkou a já si v ten moment naplno uvědomila, že jsem se vážně nemýlila v tom, když jsem na něj vyrukovala s tou jeho paranoidní představou o vztahu mezi mnou a Jaredem. Měla jsem co dělat, aby mi tím šokem neklesla spodní čelist o něco níž. Celé to na mě působilo natolik absurdně, že se mi záhy chtělo začít strašně smát.

„Proboha, Andy! Tohle nemůžeš myslet vážně… Nemůžeš po někom chtít, aby ti dokázal svou věrnost, když mu přitom sám budeš nevěrný! To nedává žádný smysl!“ vytkla jsem mu s takovým rozjařeným tónem hlasu, který celkem dobře odrážel tu nesmyslnost jeho chování. Andy se nad tím akorát kysele zašklebil a pravděpodobně si o tom myslel svoje. Nehodlal z toho svého zatvrzelého umínění jakkoliv slevit. Nehodlal věřit tomu, co jsem mu otevřeně říkala. A kde není důvěra, není ani vztah…

„Mně taky nedává smysl, že po tom všem… zdrhneš jako prodejná zlatokopka,“ shazoval mě teď snad už v každé větě a mně s ním pomalu docházela trpělivost. Tyhle nadávky jsem neměla zapotřebí. Na Andym jsem poznala, že on naopak pomaličku měknul. Sice byl vůči mně stále poněkud agresivní, ale pochopila jsem, že zřejmě už pouze nevěděl kudy kam. Možná byl jen natolik zoufalý. A zoufalí lidé dělají zoufalé činy…

„Já to ale nedělala pro sebe, ale pro nás pro oba, Andy! Mluvila jsem pravdu, když jsem ti o Jaredovi říkala. Nepopírám, že je to pěkný chlap a líbí se mi, stejně jako já jemu, a měl jsi pravdu, že jsem toho chtěla v jistých mezích využít, ale vždycky jsem na něj myslela jen jako na naši vstupenku k lepšímu životu! Věř mi, že přes něj bychom se z tohohle svrabu dostali! Ale my dva spolu, rozumíš? Já s tebou už od začátku ve všem počítala!“ zopakovala jsem mu všechno důležité, co by měl ještě jednou znovu slyšet. Ačkoliv vlastně proč? Stejně bylo po všem, tak jako tak. Ale mohli jsme se rozejít alespoň, v rámci možností, v dobrém. Andy byl ale zřejmě proti, jelikož se během mého úzkostlivého proslovu počínal tvářit čím dál nasraněji. Zřejmě jsem to poněkud přehnala, ale on by mi stejně nevěřil ani slovo. Jeho dutá palice si něco umanula a přes to nejel vlak. Navíc jsem se evidentně těžce dotkla jeho křehkého ega, které to domnělé ponížení nebylo schopné unést. A po mně by jako chtěl, abych ty jeho kolikeré zálety skousla. Sice to nahlas nevyslovil, ale to ani nemusel. Na to jsem ho měla dostatečně prokouknutého...

„Ale no tak, Ino, tomu snad sama nevěříš. I když asi jo, jak tě tak poslouchám, ale já ti tohle fakticky nežeru. Dřív nebo později mu stejně roztáhneš nohy, ať to bude pro prachy nebo pro něco jinýho,“ vedl si pořád tu svou zacyklenou smyšlenku a vysmíval se mé zaslepenosti rovnou do obličeje. Já už bohužel neměla víc sílu mu v tom odporovat. Dost možná měl i koneckonců pravdu. Nedá se tvrdit, že bych na sex s Jaredem nikdy nepomýšlela, že… To je to zakázané ovoce, nic jiného. Ale i tak bych Andyho nepodvedla. Kdyby mělo přijít na lámání chleba, tak vím, že bych to nedokázala udělat.

„Ty jsi snad zapomněl na to, co jsme si slíbili?“ užasla jsem nad tím, že ty sliby, které jsme si kdysi dali a které pro nás znamenaly všechno, zničehonic najednou ztratily veškerou váhu. Pro něj ji nejspíš ztratily dřív, než k těm nevěrám došlo. A proto k nim došlo. Andy po mně akorát prudce blesknul svýma rozezlenýma očima, ale doposud ta jeho podivně klidná tvář se najednou děsivě zkroutila.

„Až ke hvězdám?“ připomněla jsem mu polohlasně, což byla obrovská chyba. On totiž ani na sekundu nezaváhal a bez nějakých servítek mi vrazil pořádnou facku. V té své celkové slabosti jsem tu pohotovou ránu neustála a zřítila jsem se nevyhnutelně zprava k zemi, kde jsem si druhou ránu dala o tu rozmlácenou kytaru. Přestože se mi na několik vteřin doslova setmělo před očima, i tak jsem snadno rozpoznala v ústech železitou chuť rudé krve. Svým zamženým zrakem jsem našla Andyho zděšený obličej tím, co mi provedl, a ačkoliv jsem si přála rozmyslet, jak se zachovat dál, nebyla jsem schopná přes tu fyzickou bolest přemýšlet. Ta fyzická bolest byla ovšem stále menší než ta psychická. Na nějakou dobu jsem byla doslova ochromená tím, že na mě Andy vztáhnul ruku. Tohle bylo úplně poprvé, co se odvážil mě uhodit…

„Tohle už nikdy neříkej, kurva! Není to pravda!“ zavrčel varovně a tou rukou, kterou mě uhodil, na mě namířil ukazovákem. Ucítila jsem před ním krátký iracionální záchvěv strachu, ačkoliv jsem byla schopná i přes ty částečné mrákoty dojít k pochopení jeho činu. Jenže ani to mi nezabránilo v tom, aby se mě zmocnilo mstivé nutkání mu vrátit podobnou mincí. Způsobit mu také určitou bolest, protože on mi po tom všem, co mi kdy provedl, ještě uštědřil doopravdy plnohodnotnou facku.

„Dost mi to usnadňuješ, Andrew…“ vysoukala jsem ze sebe, zatímco jsem se škrábala zpátky na nohy. Postřehla jsem, že tomu idiotovi cukly naráz všechny končetiny, jak z mozku nejspíš dostal podnět mi v nesnázích pomoct, ale nakonec se ovládl a zůstal stát, i když pořád s tím vyděšeným výrazem v obličeji.

„Když jsem říkala, že jsi tou nevěrou překročil všechny hranice… tak to mě nenapadlo, že mě pak ještě praštíš! Teprve tohle byla ta… poslední kapka.“ Mluvila jsem ztěžka, poněvadž se mi celkem protivně motala hlava, jak jsem dostala hned dvě rány po sobě do hlavy a jak jsem polykala krvavé sliny. Kontrolně jsem si sáhla na pusu a pak i na spánek, abych zjistila rozsah škod, které byly poměrně značné. Měla jsem rozseknutý jednak ret, tak i pravé obočí. Opilý Andrew nikdy neuměl odhadnout míru své síly, ačkoliv vypadal jen jako kůží potažená kostra. Ten na mě akorát němě zíral a asi nevěděl co. Sám byl zaskočený tím, co mi provedl, ale omluvit se nebo se mě zeptat, jestli jsem v pořádku, bylo evidentně daleko nad jeho zájem a starost.  

„P-promiň, Ino, to jsem nechtěl,“ vypadlo z něj konsternovaně, ale sotva slyšitelně. Měl alespoň dostatek soudnosti, protože se na mě přitom raději ani podíval.

„Já taky nic z tohohle nechtěla!“ vyjela jsem po něm jako běsnící zvíře při útoku. „Ale bude to takhle lepší. Když už teď konečně vím, kdo vlastně seš. Už od začátku jsem věděla, že s tebou se nikam nedostanu a budeme hnít v tom tvým pajzlu, a i když jsi sliboval hory doly, tak jsi fakticky nezklamal. Nikam jsi to za tu dobu nedotáhl a já si vedle tebe vždycky připadala jako nicka, úplná nula, ale s Jaredem je to něco úplně jinýho. On se ke mně chová jako k opravdové ženě a já se s ním tak i cítím. Navíc už jen z toho, jak mě líbal, vím, že bude v posteli stokrát lepší než ty. Už se nemůžu dočkat, až s ním prošukám celou noc, kterou ty jsi kolikrát raději věnoval svým kámošům a stupidní zábavě!“ vyčítala jsem mu bezohledně a taky jsem mu prozradila takové věci, které jeho již tak paranoidní ješitnost totálně zadupou do země. Naopak se ale Andy rozhodl zadupat do země mě, když nejprve hrůzně zavrčel a následně proti mně prudce vystartoval. Nestihla jsem ani pípnout, načež mě velmi intenzivně chytil pod krkem. Úlekem jsem zalapala po dechu, což byl poslední kloudný nádech vzduchu, který mi svým sevřením dovolil. Pak mě necitlivě natlačil na zeď za mnou, až mi při tom střetu někde v páteři palčivě ruplo. Panicky jsem ho chytila za zápěstí při marném pokusu, aby povolil, a tak jsem musela hledět i nadále do té jeho maniakální tváře, ve které nebyly žádné známky po osobě, kterou jsem tolik milovala. Od tohohle člověka se mi bude odcházet daleko snadněji…

„Co… uděláš teď? Zabiješ mě… za to ty… magore?“ tlačila jsem přiškrceně ze sebe mezi zavřenými zuby a oči jsem měla nejspíš vyvalené jako dva tenisáky. Andyho jsem se právě opravdu nefalšovaně bála. A bála jsem se i o svůj život. Neměla jsem totiž ani nejmenší tušení, čeho všeho byl ten psychopat schopný.

„Už tě nikdy nechci vidět, Inesso,“ zaburácel svým hrdelním hlasem a až při tomhle bezprostředním vhledu do jeho tváře jsem si všimla jeho rozšířených zorniček. Jasně, zase nějaký fet, tím se mnohé vysvětluje...

„Ani já tebe... ty... ubohá smažko,“ slíbila jsem mu chraplavým hlasem a z toho nedostatku kyslíku se mi začínaly už protáčet bulvy. Andy mě konečně pustil, ale ještě mi narazil hlavu na zeď, kdyby za tuhle naši konverzaci na mně toho násilí nespáchal dost. Úlevně jsem se několikrát zhluboka nadechla, ačkoliv mě to po tom regulérním škrcení pálilo v hrtanu jako čert. Andy mezitím urychleně opustil byt. Já jsem zůstala strnule stát u té zdi a plnými doušky jsem si vychutnávala volné dýchání. Přitom jsem ve svých myšlenkách nemohla uvěřit tomu, co se to tu právě stalo… Tohle bylo naprosto mimo mé chápání... Mimo všechno, co jsem kdy zažila... 

 Gratuluju všem čtenářům, kteří se propracovali až k první kulaté desítce! Moc si vážím toho, že mi věnujete svůj čas a zájem! Všem tímto velice děkuji!

A ani tentokrát nevynechám speciální díky pro své nejmilejší čtenářky Flu a Mayu, jejichž bezkonkurenční komentáře mi každý týden vykouzlí široký úsměv na tváři! Pokaždé se na ně těším, protože mě Vaše postřehy a připomínky nesmírně baví a většinou mi nestačí si je přečíst pouze jednou! A tedy doufám, že se Vám má povídka bude i nadále líbit a nezklamu Vaše očekávání. Strašně moc Vám děkuju, holky moje!

Autor: Sabienna (Shrnutí povídek), v rubrice: Povídky » Na pokračování

Sdílet

Diskuse pro článek Goodbye Agony 10. kapitola: