OurStories.cz ~ naše povídky - Povídky » Na pokračování » Goodbye Agony 17. kapitola

01.08.2019 (12:00) • Sabienna • Povídky » Na pokračování • komentováno 4× • zobrazeno 864×

Seděla jsem ohnutá nad skicákem, na který jsem zapáleně přenášela svoje nejnovější nápady pro návrhy dámského oblečení. Během dnešního dne jsem si na tvoření vyšetřila spoustu času, poněvadž mě až večer čekalo to vystoupení na rozlučce se svobodou, což mi dohodil Ashley. V dílně se mi pracovalo skvěle, byla jsem v novém a měla jsem tu všechno potřebné, čímž jsem mohla správně podpořit svou kreativitu. Už jsem se ale nemohla dočkat toho, až s těmi návrhy pokročím k realizaci. To je teprve to pravé ořechové…

„Tak tady jsi!“ Nadšeně se do místnosti nahrnul Jared a nesl v rukou papírovou tašku z nějaké restaurace, čímž mě neplánovaně předběhl s vařením večeře, čímž mi aspoň ušetřil jednu starost navíc.

„No kde jinde než ve svém království?“ odvětila jsem mu otázkou, ve které jsem pozorně zmínila to, jak mne štědře obdaroval tou nejlepší pracovnou, kterou jsem si ještě donedávna mohla leda tak představovat. A on mi ten jeden dílčí vysněný cíl velkoryse splnil. Jared ke mně zakrátko přišel, aby mi mohl vlípnout jednu sladkou pusu na přivítanou, kterou jsem velice vřele přijala.

„Hmm, ahoj, zlato. Copak to neseš dobrého?“ zamručela jsem spokojeně a vyzvídala jsem přitom, čímpak si společně naplníme žaludky. V dílně jsem byla zavrtaná tak dlouho, že jsem dočista ztratila pojem o čase. Akorát jsem věděla, že Jared před odjezdem zmínil, že se vrátí kolem páté hodiny odpolední.

„Jarní závitky, a kdyby to nestačilo, tak ještě poké misky,“ sdělil mi pyšně, že se mu tenhle výběr zřejmě nadmíru vyvedl. Nepochybovala jsem o tom, že by ty pokrmy nebyly vegan nebo přinejmenším vege. Jak jsem předpokládala, po Jaredově boku jsem se pustila na zdravější alternativu stravování a rozhodně jsem toho nelitovala. Cítila jsem se celkově lépe. Ale to mohlo být i tou změnou prostředí. A taky partnera, že.

„To zní dobře. No to si asi udělám na chvíli pauzu,“ usoudila jsem, že bych si měla chvilku odpočinout a na večer se posilnit, abych to jídlo stihla i včas strávit a nešla tancovat jako nadmutá koza.

„Kvůli jídlu jo, ale kvůli mně by sis ji neudělala, co?“ rýpnul si do mě s nepřeslechnutelnou rozverností, kterou nešlo brát jinak než s úsměvem. On mě tím ale regulérně rozesmál, protože v podstatě uhodil hřebíček na hlavičku. Ale na pár sladkých polibků bych si čas udělala stoprocentně.

„Když bys mě potěšil stejně jako to dobré jídlo, tak klidně,“ uvedla jsem na pravou míru, přičemž se mně povedla pěkná dvojsmyslná narážka, na kterou on párkrát zahýbal obočím ve stylu, že tuhle výzvu přijímá. Co si budeme povídat, stokrát raději bych si dala jeho než nějaký kus žvance. Nenechala jsem ho na pochybách, když jsem mu vtiskla o něco vášnivější polibek, než který předtím on daroval mně.

„Jen si vyber, co chceš dřív,“ vyzval mě s teatrální významností, kterou mě opět nezadržitelně rozesmál.

„Jako první asi to jídlo. Mám už fakt hlad,“ upřednostnila jsem přeci jen ten kus žvance, proti čemuž Jared nic nenamítal, když mi ho sám přinesl až pod nos. Neměla jsem problém udělat trochu místa na svém širokém pracovním stole, poněvadž jsem zase tolik věcí rozházených všude kolem sebe jako pravá umělkyně neměla, ale to byla nejspíš otázka jen pár dnů, které tu strávím.

„Co to tvoříš?“ zajímal se ihned s nepředstíraným zájmem a nakukoval mi do mých nakreslených návrhů, které jsem vzápětí šoupnula před něj, aby se na ně mohl sám podívat. „Ty jsou pěkný, Issie! Jsi vážně šikovná, ale jako vážně! Mně se ty nápady fakt líbí. Kdybych byl ženská, tak je na sebe hnedka vezmu a dělám ti v nich pořádnou reklamu,“ prohlásil skálopevně a ty moje nákresy pozoroval s opravdovým obdivem, který mě neskutečně zahřál u srdce. No škoda, že není ženská. Hned bych měla o propagaci postaráno…

„A nemáš nějakou pěknou slavnou kamarádku, která by mi dělala reklamu místo tebe?“ Hledala jsem si jinou alternativu, která by stále přicházela v úvahu. Navíc bych tím zjistila i počet pěkných kamarádek, které Jared má. Zabila bych tím rovnou dvě mouchy jednou ranou.

„No ale… však si můžeš dělat reklamu sama na sobě. Něco si ušij, vezmi to na sebe a já tě pak někam vyvedu mezi lidi jako svou drahou polovičku,“ poskytl mi další možnost, která popravdě řečeno nezněla vůbec špatně. Nejdřív mě ta představa ale nečekaně rozesmála. Možná spíš způsob, jakým mi to podal, ale jinak ten nápad měl hodně co do sebe. „No co se směješ, hele! To teprve uvidíš, až si spolu někam vyjdeme do společnosti a na tebe se sesypou desítky fotografů. Potom určitě někdo začne vyzvídat v čem si to oblečená, a toho můžeš hnedka využít, aby ses zpropagovala,“ popsal mi předpokládaný scénář mého zviditelnění, který by takhle s poměrně vysokou pravděpodobností mohl proběhnout. Zadumaně jsem se na něj podívala, zatímco on už se zakusoval do jednoho z půl tuctu výjimečně chutných závitků. No nasadil mi evidentně brouka do hlavy…

„A ty mě vezmeš někam do společnosti?“ chytla jsem se pohotově a netrpělivě jsem vyčkávala, jak na tohle Jared zareaguje.

Neubránil se potutelnému úsměvu, když jsem se zeptala zrovna na tohle, a jakmile dožvýkal své sousto, záhy mi odpověděl: „Jsi má přítelkyně, takže dřív nebo později spolu určitě někam půjdeme. Já tě nebudu před ostatníma pořád schovávat. Jen ať ostatní vidí, jakou mám doma krásku. Tak se na to připrav, miláčku,“ obeznámil mě s takovým sebejistým klidem, ale přesto se na mě rozverně zaculil, protože asi moc dobře věděl, jaké uvědomění mě zrovna čeká. Nebude to pro mě sice lehké, ale to nebylo ani předtím.

„A co až ostatní zjistí, že jsem striptérka? To ti asi neudělá úplně nejlepší reklamu,“ vypadlo ze mě vzápětí zcela zaskočeně, protože tohle byla další strana mince té naší nesnadné situace. Jared na to zareagoval ale pouze tím, že se suverénně ušklíbl. Zřejmě nad tím již sám přemýšlel.

„Tak to zjistí, je mi to jedno. S tímhle vědomím jsem do toho s tebou šel, takže jsem smířený se vším, co nás v tomhle směru čeká. Mně na tom nezáleží, dokud na to budeme oba dva, Is,“ vyznal se mi naprosto otevřeně a tak neskutečně roztomile se na mě díval, že jsem měla sto chutí se spíš zakousnout do něj. V tom jsem se sice ovládla, ale alespoň jsem se k němu natáhla pro jedno vděčné objetí. On prostě vždycky věděl co a jak říct, aby mě tím úplně dostal do kolen. Nedalo se mu upřít, že se živil právě skládáním hudby a textů.

„Jsme v tom spolu,“ šeptla jsem mu do ucha šťastně a pak jsem mu na tvář mlaskla jednoho masného hudlana od těch závitků, který se mu očividně i tak líbil, protože se tou tváří do mě lehce opřel.

„Jsme v tom spolu,“ zopakoval po mně taktéž polohlasně a navíc takovým jímavým podtónem, který jasně napovídal tomu, že jsem naopak já dostala jeho tímhle svým prohlášením. Když jsme si navzájem opět pohlédli do očí, spatřila jsem v těch jeho nebeských drahokamech takovou neskutečnou dávku porozumění a souznění, že jsem neměla sebemenších pochyb o tom, zdali jsem to naše sblížení příliš neuspěchala.

„A když jsme spolu, tak co kdybys tady i zůstala a nehledala si ten byt?“ vyrukoval na mě s dost ošemetným dotazem, který jsem od něj ale asi dřív nebo později mohla čekat. Zatím mě ale ještě poměrně hodně zaskočil. Jared na mě nejistě pomrkával a trpělivě vyčkával, než vyladím nějakou smysluplnou odpověď, která mi nejspíš trvala až příliš dlouhou dobu, protože se Jay vypadal čím dál víc rozhozený tím, jak mlčím.

„Neříkal jsi, že na to chceš jít pomalu?“ vypadlo ze mě jenom tohle, a ještě s dost chabým pokusem o vtip, který vyzněl víceméně trapně, protože Jaredovi přes obličej přelítlo nesouhlasné podmračení.

„No to jsem sice říkal, ale sama dobře víš, jak to dopadlo. Proto mi přijde zbytečný, aby ses odsud stěhovala někam jinam a pak zase ke mně zpátky, až se dostaneme do toho správného bodu,“ argumentoval velice obstojně, což mu bylo tolik vlastní. A jako již bylo pro mě téměř zvykem, neměla jsem proti tomu žádných námitek. Zatímco u Andyho jsem docela často byla v opozici. S Jayem to proto byla příjemná změna…

„V tom máš zřejmě pravdu. Ale v tom případě se ty zas připrav na to, že si o to dřív začneme lézt na nervy.“ Svolila jsem vyjít vstříc jeho návrhu, protože jsem mu neměla čím protiřečit. Především jsem nechtěla, aby z mého přístupu získal dojem, že s ním bydlet nechci. Pro mě byla důležitější spíš ta určitá nezávislost, kterou jsem si po rozchodu s Andym toužila vybudovat, ale ještě důležitější pro mě bylo, aby Jared věděl, že s ním chci být, se vším všudy. I navzdory tomu, že té finanční i existenční nezávislosti nedosáhnu, poněvadž se svým způsobem zase uvážu na Jareda. Neodpustila jsem si aspoň jedno konkrétní varování, které ho lehkovážně rozesmálo. Raději jsem se v tom víc nevrtala, avšak jsem měla na paměti, že při častějším kontaktu i rychleji zmizí veškeré iluze, které o sobě s Jaredem máme.

„I kdyby to tak mělo být, já jsem rád, že jsi tady, Issie. Nechci, abys odcházela někam jinam. Chci tě mít tady, u sebe. Vidět tě každý den. Každé ráno tě po probuzení políbit. Kdykoliv tě obejmout a kdykoliv se s tebou milovat. A když tu zůstaneš, nic z toho nebude problém,“ přesvědčoval mě relativně věcně, ale v jeho hlase se nedal schovat ten dychtivý tón, který mi jasně sděloval, že mě tu chce vážně mít.

„To je víc než dost důvodů proto, abych tu zůstala,“ připustila jsem uznale a hleděla jsem na něj s jistou užaslostí, poněvadž pro mě všechny ty vyjmenované podněty byly nanejvýš lákavé a bylo to všechno to, co jsem chtěla ze všeho nejvíc. Zrovna teď!

„Můžu tě o nich i snadno přesvědčit,“ pronesl sebevědomě a do jeho pohledu se vmísila taková smyslná provokace, která by na mě jinak ihned zafungovala, kdybych neměla jiné věci na práci.

„Já se nechám přesvědčovat moc ráda, Jayi, ale nechme to až na později, jo? Za chvíli se musím jít připravovat.“ Smetla jsem ze stolu jeho pokus o to mě svést, který bych teda sama nanejvýš uvítala. Ale nedalo se nic dělat, už moc času mi nezbývalo. Musela jsem dát samu sebe do gala a navíc jsem měla zastávku v baru, kde jsem si potřebovala u Andyho vyzvednout svou tašku s nejrůznějšími kostýmky, obleky a spodním prádlem určeným pro taková vystoupení. Když jsem se po tom rozchodu balila, tak jsem tam tu sportovní tašku nechala, ale dosud jsem pro ni stejně neměla žádné využití. Až do dneška, kdy jsem se měla obléknout jako přísná paní učitelka a svlékat se na rozlučce nějakému učiteli. Zřejmě měl velmi vtipné kamarády…

„Ty jdeš dneska do baru? Já myslel, že máš volno,“ vybavil si Jared pohotově, co jsem mu říkala o svých směnách, což mě na jednu stranu fascinovalo, protože on mě zjevně skutečně zúčastněně poslouchal.

„Dneska do baru ne, ale jedu na jednu rozlučku se svobodou,“ oznámila jsem mu věcně, což byla taková má automatická reakce naučená ještě z dob vztahu s Andym, kterému to bylo v podstatě fuk. Jared to ale rozhodně komentovat mínil dle jeho výrazu.

„P-počkej, co? Ty se budeš někde svlíkat?“ ujišťoval se, jestli mě pochopil správně. Pouze jsem mu to odkývala, že to tak skutečně je.

„Proč?“ Jared svou nechápavou otázku minimalizoval pouze na jedno slovo, které vyjadřovalo vše. „Že jsi chtěla zůstat za barem, to jsem ještě nakonec pochopil, ale proč se chceš někde svlíkat, tomu nerozumim,“ rozvedl svou původní otázku, abych se měla čeho chytnout. Jared mě u toho pozoroval s takovým nepřehlédnutelným pobouřením a také nešlo přeslechnout, že jeho tón hlasu byl opepřen o osten výtky.

„Tobě to vadí,“ konstatovala jsem suše, a přestože jsem jeho rozhořčení plně chápala, i tak se mě to nečekaně dotklo. A hodně hluboce. Kázal tu o tom, jak mě přijal se vším všudy, ale hned nato ho naštvalo, že se chystám jít dělat svou práci, která je mou součástí a která částečně definuje i mou osobnost.

„Jasně, že mi to vadí! Vždyť jsem ti jasně říkal, že nic z tohohle dělat už nemusíš. Proč na tom pořád trváš?“ vyptával se konsternovaně a jaksi odměřeně se narovnal, aby zaujal o něco ostentativnější postoj.

„Tohle jsem s Ashleym domluvila ještě předtím, než jsme se dali dohromady. Ale i kdyby… teď jsi tu prohlašoval, jak mě bereš takovou, jaká jsem, ale jakmile na to má dojít, tak se ti to nelíbí,“ vyrazila jsem do protiútoku, poněvadž jsem měla opět potřebu bránit samu sebe. Byl to takový nepodmíněný reflex, který jsem si vytvořila už s Andym, a hodně těžko se mi ho bude zbavovat, jestliže s Jaredem budeme procházet takovýmihle rozhovory.

„Ale já tě takovou beru, jenom…“ odmlčel se, jak nejspíš nemohl najít vhodná slova, kterými by adekvátně vyjádřil to, co si myslí, a to, co cítí.

Já jsem té jeho pauzy duchapřítomně využila a odhadla jsem jeho myšlenky sama: „Nechceš, abych v tom pokračovala, když jsme teď spolu. Nechceš chodit se striptérkou, aby ti to nekazilo image.“ Jared si nejprve rezignovaně povzdechl, jak mi neměl sílu odporovat, ale pak zřejmě chytil druhý dech a v naší poněkud vyostřené debatě pokračoval dál.

„Vždyť sis sama stěžovala na to, čím se živíš! A když už nemusíš, protože já se o tebe klidně postarám, tak v tom stejně pokračuješ dál?! Já prostě nerozumím tomu proč? Proč toho prostě nenecháš?“ zahrnul mě nechápavými dotazy, protože mu moje chování asi nedávalo smysl. To dokazovalo i jeho podmračené čelo, které hyzdilo několik nevzhledných vlnek.

„Co jsem tady ve Státech, tak dělám tohle, a to už je spousta let. A doma v Rusku jsem taky pracovala, abych si mohla dovolit koupit letenku sem. Jsem prostě zvyklá pracovat, neumím nic nedělat,“ zkusila jsem mu přiblížit svůj náhled na práci, který by se dal přirovnat k úsloví, že zvyk je železná košile. U mě to tak alespoň fungovalo. Jaredovi se ale moje vysvětlení asi moc nezdálo, protože se zamračil ještě víc. Vtom mu nepatrně povolila brada, jak ho jeho myšlenkové pochody přivedly k jistému údivu.

„Ty tam zůstáváš kvůli Andymu!“ obořil se na mě šokovaně a najednou mu obočí vyjelo vysoko nad nadočnicový oblouk, protože já jsem se při vyslovení té jeho teze viditelně zarazila. Moje první tendence byla to kategoricky popřít, ale jakmile jsem se do toho jeho zdánlivého výmyslu trochu hlouběji zabrala, v tichosti jsem musela uznat, že na té jeho teorii nejspíš něco bylo. Možná trochu víc. Velmi dobře jsem věděla, jak Andy zvládá osobní krize a jaké má sebedestruktivní sklony, které jsem několikrát zažila na vlastní kůži a které po našem rozchodu opět nechal plně projevit. Moje city k němu prozatím ještě zcela nevyprchaly, a kdo ví, jestli někdy vůbec zmizí, ale prostě jsem měla o Andyho starost. Pravděpodobně proto jsem v baru i nadále zůstávala. Abych měla Andyho stále na očích a mohla tak kontrolovat jeho stav, jak si vede.

„Vždyť já dneska ani nejdu do baru,“ vzmohla jsem se na jedinou námitku, kterou jsem se opravdu slabě vzepřela jeho trefnému nařčení a kterou jsem se tak trochu i pokoušela odvést jeho pozornost jinam. Že se za Andym musím zastavit, abych si vyzvedla tašku s věcmi, jsem se raději rozhodla před ním úplně vynechat.

„To není odpověď na mou otázku,“ uzemnil mě nekompromisně a působil najednou dost přísně.

„Ty ses ale neptal,“ konstatovala jsem prostě, ale jeho to akorát víc popudilo. Tohle mé košaté vykrucování ho nejspíš pouze utvrdilo v tom, že se ve svém úsudku nemýlí. „Jayi, mohli bychom tuhle diskuzi nechat na později? Celkem spěchám,“ zvolila jsem prozíravě couvací taktiku, protože jsme se obratně propracovávali až k jisté hádce, o kterou jsem ani v nejmenším nestála.

„No jen běž. A aspoň si mezitím pořádně promysli odpověď,“ doporučil mi uštěpačně a na protest nechal zbytek jídla ladem, aby mi tím dal na odiv, že ho díky mně přešla chuť k jídlu. Takovým stylem, že od sebe odstrčil misku s jídlem. Tím mě ale pořádně namíchnul. Cítila jsem se pořádně ukřivděně, že on to svoje dotčení takhle přeháněl, zatímco moje přešel s naprostou lhostejností. A to bylo vážně nespravedlivé…

„A ty se zas zamysli nad tím, co ode mě vlastně chceš. Nebo spíš jakou mě chceš,“ zabručela jsem otráveně a odhodila jsem skicák, který doteď ležel před Jaredem, na druhou stranu stolu, čímž jsem zase já mínila vyjádřit svůj oprávněný odpor a taktéž to byla i narážka na to jeho gesto s miskou. 

„Já si teď nejsem jistý, jestli tě ještě vůbec chci,“ pravil naprosto vážně a tvářil se u toho hodně sklíčeně. Na mě se ale už nepodíval, čímž mě totálně odrovnal. Prudce se mi rozbušilo srdce po tom, co za úděsná slova vyšla z jeho úst, protože mě tím regulérně vyděsil. Náš rozhovor Jared definitivně ukončil tím, když sesedl z židle a mlčky odešel někam pryč. Okamžitě nato se mi oči zalily lítostivými slzami, poněvadž něco takového jsem samozřejmě nechtěla slyšet. Jeho sdělení znělo jednoznačně, takže jsem si nic nemohla vyložit špatně. Pochopitelně jsem měla silné nutkání za Jaredem jít a navázat na jeho poslední výrok, protože pro mě byl skutečně těžko zpracovatelný, ale jediné, co jsme oba dva teď nutně potřebovali, byl odstup a prostor. Čas sedět tady a dumat nad tím jsem ale naštěstí neměla, takže jsem zatlačila slzy a dala jsem se do pohybu kvůli nezbytným přípravám pro své blížící se vystoupení. Tenhle nemilý zádrhel vyřeším až později. Sice zatím netuším jak, ale vyřeším. Budu muset vymyslet, jak z tohohle průšvihu nějak elegantně vykecat, aniž bych Jaredovi narovinu přiznala, že měl ve svém podezření pravdu. Nemůžu mu přece říct, že k Andymu stále něco cítím, když on má o mě nepopiratelný zájem, který tím teďka dost pravděpodobně utržil na intenzitě. Já o Jareda stojím naprosto stejně, nejsem vůbec daleko od toho, abych se do něj zamilovala až po uši. Ale zatím se mi do toho nedařilo naplno spadnout. Dost možná právě kvůli Andymu, který mě nějakým způsobem stále držel zpátky. Musím to nějak dořešit s ním! 

 Děkuji všem za stálý zájem!

Autor: Sabienna (Shrnutí povídek), v rubrice: Povídky » Na pokračování

Sdílet

Diskuse pro článek Goodbye Agony 17. kapitola: