OurStories.cz ~ naše povídky - Povídky » Na pokračování » Goodbye Agony 18. kapitola

08.08.2019 (16:00) • Sabienna • Povídky » Na pokračování • komentováno 3× • zobrazeno 927×

Mířila jsem si to po schodech do Andyho bytu, abych si u něj vyzvedla tu tašku s oblečením na vystoupení. Dole v baru jsem potkala Ashleyho, který mě ubezpečil, že je Andy určitě v bytě, ale i kdyby tam náhodou nebyl, byt si většinou stejně nezamykal, takže bych se tam dostala tak jako tak, ačkoliv jsem mu klíč nechala na stolku už v ten den, co jsem se sbalila a odešla od něj. Tehdy jsem byla stoprocentně rozhodnutá o tom, že s ním utnu veškeré kontakty a již nikdy víc jsem ho nechtěla spatřit. Ale o nějaký ten týden později se všechno kupodivu změnilo. A něco zůstalo pořád stejné…

Vtrhla jsem do bytu jako střela a nějak jsem se nepozastavila nad tím, že by tam třeba mohl mít jednu z těch svých dámských návštěv, kterým se tady poslední dobou dveře v podstatě netrhly. Z útrob bytu se ozývala tvrdá hudba, která značila, že se tu Andy zcela jistě někde nachází. Zarazila jsem se až v ten moment, když jsem mu nezřízeně vlítla do ložnice, kde si to právě s někým slušně rozdával. Ve mně okamžitě hrklo, jak jsem se zděsila toho, čemu jsem tu byla zrovna svědkem. Vědět o tom a vidět to na vlastní oči byly dvě dost zásadně rozdílné věci. Ještě větší šok mě čekal, když jsem zjistila, že ta frajerka, co na něm divoce rajtovala, byla moje kamarádka Lena, která u toho hekala jako nějaká německá pornoherečka. Andy si to s ní nepopiratelně užíval, protože si pod ní ležel s přivřenými víčky, zatímco ji držel za oblé boky a přirážel si ji k sobě. Několikrát jsem vykuleně zamrkala očima, zdali se mi to celé náhodou nezdá. Z toho nečekaného zjištění se mi udělalo nefalšovaně slabo, až jsem se musela chytit něčeho pevného, jako třeba futer dveří, a trochu jsem zalapala po dechu, poněvadž jsem z toho všeho jaksi zapomněla i dýchat. Tohle snad nemůžou myslet vážně?!

Vtom si mě Andy všiml, jak tam s nebetyčným překvapením stojím a doslova na ně zírám. Zasekl se úplně stejně jako já před pár vteřinami, ale Lena si na něm dál nerušeně zvesela hopsala. Jeho doteď slastný výraz se neprodleně proměnil na šokovaný a zblednul u toho jako stěna. Já se zatvářila křečovitě, poněvadž jsem vůbec nestála o to, aby někdo z nich o mé přítomnosti věděl. Chtěla jsem se neslyšně vypařit a tuhle nechutnou scénu si nějak vymazat z paměti. To si ale asi budu muset omlátit hlavu o zeď, abych o tu paměť nejlépe zcela přišla a o tomhle nic nevěděla.

„Isso?“ oslovil mě Andy zděšeně, čímž upozornil i Lenu na to, že tady jsem. Ta konečně sklapla, bleskově se na mě podívala a tvář se jí u toho zkroutila pod tím návalem nevítaného zaskočení a ostudného přistižení, které ji bez prodlení atakovalo po navázání očního kontaktu se mnou. Vzápětí nabrala barvu tmavé červeně, jak se za tuhle absolutně nevhodnou situaci hluboce styděla. Oprávněně.

„P-pardon. Asi… asi jsem měla zaklepat,“ zakoktala jsem se, stále vyvedená z míry z tohohle příšerného výjevu, který se Andy záhy snažil zrušit tím, že z něj Lenu nutil slézt stranou. Tomu už jsem přihlížet skutečně nehodlala, takže jsem se poněkud nemotorně otočila na patách, poněvadž mi z těch dvou bylo stále značně nevolno, abych mohla kvapem zmizet pryč.

„Počkej, Inesso! Nikam nechoď!“ křikl na mě Andy prosebně, aby zastavil můj již tak vratký krok. Díky němu jsem si uvědomila, že jsem vlastně z nějakého důvodu přišla a že jenom tak odejít nemůžu. Strašně moc se mi tu ale nechtělo zůstávat potom, co jsem tu neplánovaně zahlédla, z čehož jsem začala být značně nervózní. Zastavila jsem se v tom odchodu, abych se zamyslela nad tím, kde ta moje zatracená taška je. V myšlenkách se mi neustále opakoval ten obraz toho, jak si spolu užívají můj bývalý a moje nejlepší kamarádka. Na nic jiného mi nešlo se soustředit a z toho jsem byla nervózní ještě víc. Andy využil mého zaváhání a s přehozem omotaným kolem pasu mě dohnal ve vedlejší místnosti, kde se mi postavil do cesty, abych v ní nemohla pokračovat dál.

„Jestli řekneš, že to není tak, jak to vypadalo, tak přísahám, že tě na místě zabiju,“ varovala jsem ho, aby se na tuhle otřepanou frázi neopovažoval ani pomyslet a zabodla jsem se do něj krátce pohledem, přičemž jsem zjistila, že mi to upřímně vadí se na něj dívat tváří v tvář. Navíc se mě uvnitř zmocnil iracionální pocit křivdy a dotčení z toho, že jsem ty dva spolu přistihla v akci. Přišlo mi to jednoduše jako dost drsný podraz od těch dvou. Ani ne tolik od Andyho, který po tom našem rozchodu asi příliš neřešil, komu roztáhne nohy, ale především od Leny, která si hrála na mou přítelkyni, ale jakmile se jí naskytla příležitost vlézt Andymu do postele, neváhala s tím. S takovouhle podlou mrchou končím! I s Andym a s celým tímhle podělaným barem!

„Vidět jsi to nemusela,“ připustil rozvážně, ale víc do detailu to nerozváděl. Pochopitelně jsem od něj nějaké omluvy nebo vysvětlení neočekávala, poněvadž mezi námi něco takového ani nebylo potřeba. Nic z toho už nemusel. I tak mě to ale nevýslovně štvalo a nejraději bych tu na něj spustila zplna hrdla, co to zase pro jednou kolosálně podělal, ale udržela jsem se a naštěstí ty všechny vyčítavé komentáře jsem si nechala pro sebe.

„Aspoň ji jsi mohl vynechat,“ neodpustila jsem si jednu dopálenou poznámku, kterou jsem ale k mému údivu vyslovila naprosto věcně.

„Takže ty si můžeš se svým zazobaným zpěváčkem vyšukávat, jak chceš, ale já bych se tě měl ptát na dovolení, s kým můžu nebo nemůžu, nebo co?“ ohradil se popuzeně, což byl jeho klasický počáteční přístup, než by po krátké ostré výměně názorů úplně otočil a nakonec by opět skončil u breku a škemrání. Ale nejspíš před Lenou, která seděla na posteli hned vedle, si bude hrát na drsňáka, ačkoliv i ona dobře věděla, jak je Andrew z toho našeho rozchodu těžce v hajzlu .

„Ne, můžeš si dělat, co chceš a s kým chceš. Klidně si ji vezmi za ženu a žijte spolu šťastně až navěky,“ utrousila jsem jízlivě, což mi poněkud ujelo, ale v tom rozčarování a rozčilení mi to bylo každopádně jedno.

„Jestli mi taky neuteče za někým prachatým, tak klidně,“ odsouhlasil ironicky můj návrh a ušklíbl se.

„Já jsem se nepřišla dohadovat o nesmyslech, Andrew. Potřebuju si vzít tu mou tašku s věcma, jdu tancovat,“ oznámila jsem mu o něco smířlivějším tónem hlasu, který mi byl děsně proti vůli, poněvadž jsem měla vážně sto chutí po něm vyjet a udělat mu neskutečnou scénu. Ale vědomí toho, že na to nemám právo, mě pořád drželo na uzdě.

„Tak proto jsi přišla,“ dovtípil se k odpovědi na svou nevyřčenou otázku a zatvářil se u toho docela nespokojeně, že to nejspíš asi nebylo to, co chtěl opravdu slyšet.

„No, rozhodně jsem se nepřišla podívat na to, jak si to rozdáváš s mou nejlepší kámoškou,“ zavrčela jsem znechuceně a opět jsem měla celou tu intimní scénu před očima, z čehož se mi úplně zhoupnul žaludek, jak kdybych jela na horské dráze. Tohle budu rozdýchávat asi ještě dlouho…

„Sere tě to, co?“ rýpnul si do mě necitelně a s pobavením se na mě zaculil.

„Stejně jako tebe, že jsem s Jaredem,“ vrátila jsem mu to obratem, čímž mu ten sarkastický úsměšek na rtech okamžitě zmrznul.

„Byla to tvoje volba, tak teď nebuď uražená,“ odsekl nedůtklivě a zavrtěl nade mnou hlavou.

„Ty mi to děláš naschvál, že jo? A co by to podle tebe mělo mít za výsledek? To má být zas nějaký stupidní výmysl toho tvýho chorýho mozku? Zkoušíš na mě nějakou reverzní psychologii?“ tipovala jsem, jestli to jeho rozhodnutí něco mít s Lenou nevzniklo náhodou z nějaké pošetilé pohnutky týkající se mě. Andy moc dobře věděl, jak jsme si my dvě rozuměly, a musel taky přesně vědět, že mě hodně namíchne, když zjistím, že ti dva spolu mají nějaké pletky.

„Co to meleš?“ nerozuměl mým narážkám, tak se na mě značně mračil.

„No jestli si kvůli tý svý obrácený logice myslíš, že se nakonec po tom všem rozmyslím a vrátím se k tobě, tak to se šeredně pleteš. Teď spíš budu konečně moct všechno nechat za sebou,“ přiblížila jsem mu směr svých myšlenek, aby pochopil, co jsem mu tím naznačovala.

„Tak až budeš na odchodu, nezapomeň za sebou zavřít, jo?“ instruoval mě odměřeně, čímž mě totálně dorazil. Tenhle jeho nezúčastněný přístup mě zasáhl poměrně silně, protože oproti dřívějším rozhovorům, ve kterých mě úzkostně odprošoval a přemlouval, byl najednou zcela vyrovnaný a snad i povznesený. A hlavně věrohodně působil, že není pod vlivem žádných omamných látek, což taky dělalo svoje. Dost možná to mohla být jen přetvářka, ale momentálně toho na mě bylo prostě příliš.

„Seš v pořádku, Andy? Nestalo se něco?“ starala jsem se o jeho duševní zdraví, které na mě kupodivu takhle působilo daleko neobvykleji, než kdyby mi tu předvedl tu jeho typickou etudu na nešťastnou lásku.

„Vůbec nic, akorát jsem si promyslel, co jsi mi říkala minule. Rozhodl jsem se ze sebe přestat dělat kvůli tobě debila a uvědomil jsem si taky, že nejseš jediná ženská pod sluncem. Ty se mnou být nechceš, třeba nějaká jiná chtít bude. A třeba je to právě Lena,“ pochlubil se mi pyšně se svou nejnovější změnou náhledu na věc, který vyzníval skutečně vyspěle a taky racionálně. Bylo to přesně to, co jsem po něm po celou tu dobu chtěla. Jenomže když jsem to slyšela přímo z jeho úst, tak to bylo najednou jako ledová sprcha. Nemělo to na mě ani zdaleka takový vliv, jaký jsem původně očekávala. Ani trochu se mi neulevilo, ale naopak mě to uvrhlo do ještě do hlubšího údivu, který mě přepadl téměř ihned, co jsem sem vkročila. „Navíc mám dojem, že na to čekala asi docela dlouho,“ dodal kousavě s nápadnou narážkou a posměšně se na mě křenil tak, jak to umí jenom on. Mě tím akorát o to víc jednak popudil, ale zároveň i překvapil.

Než jsem se z toho dvojitého šoku vzpamatovala, Andy se ke mně otočil zády a odkráčel zpět do ložnice, přičemž ze sebe teatrálně shodil to prostěradlo, abych se taky mohla rozloučit s jeho nahatou, kulatou a pevnou zadnicí. Znovu jsem zůstala zírat do jednoho místa jako očarovaná, než jsem postupně pojala všechno to, co se tu během té chvilky semlelo a mohla jsem se znovu rozhýbat. Nakrátko mě v očích zaštípaly ublížené slzy, které mi vyhrkly i proto, že jsem byla vzteky bez sebe. Urychleně jsem si došla pro tu zpropadenou tašku a nadobro jsem opustila tenhle byt i bar, do kterých jsem se tentokrát doopravdy neplánovala ještě někdy vrátit. Jednou provždy tuhle svou životní kapitolu uzavřu a nechám ji ve své nesnadné minulosti. Možná pak budu moct naplno prožívat svou přítomnost po boku Jareda, se kterým mě čekají určitě mnohem příjemnější časy. Já o ně klidně zabojuju!

Za Jaredem jsem se vracela s náladou hluboko pod bodem mrazu. Vystoupení na rozlučce se svobodou se mi rozhodně nejlíp nevyvedlo. Byla jsem pořád dost rozhozená z toho, co se stalo u Andyho v bytě. Potýkala jsem se s všemožnými a nemožnými negativními pocity, které se mnou pořádně cloumaly, což se na mně bohužel znatelně promítlo i navenek. Výška dýška, které bylo nezvykle mizerně nízké, ačkoliv jsem si dala na sobě jinak velice záležet, mě protentokrát stejně absolutně nezajímala, protože jsem se maximálně těšila do měkké postele, ve které si po celém neslavném dni odpočinu a dám průchod svým utlačovaným emocím.

Procházela jsem zrovna kolem jeho ložnice, kterou mě nejspíš schválně otevřenou, a zahlédla jsem Jaye ležet v peřinách, zatímco sledoval něco v televizi. Byl do toho natolik zabrán, že si ani nevšiml, jak ho při tom zpoza dveří šmíruju. Zvažovala jsem, zdali ho mám vyrušit, anebo se jít pro dnešní noc odebrat do svého původního pokoje. Náš poslední rozhovor, před mým odchodem, nedopadl vůbec dobře a nebyla jsem si jistá, jestli je to vhodný nápad do toho dneska ještě víc rýpat. Ale měla jsem neuvěřitelné nutkání s ním prostě jen mluvit. Ještě lépe se mu chvilku choulit v náručí, ale to po dnešní neshodě nepřicházelo v úvahu. Nedalo mi to a zlehka jsem mu zaťukala na dveře. Jared se na mě pohotově zadíval, ale jinak na mě mlčky koukal s očekáváním toho, co jsem mu přišla říct, aniž by sám vyvinul nějakou snahu o komunikaci.

„Ahoj, Jarede, já jen… že už jsem zpátky,“ oznámila jsem mu a trochu jsem si nakročila do místnosti na nenucený náznak toho, že bych s ním ráda prohodila aspoň slovo.

„Dobře,“ okomentoval nanejvýš stručně, což mi udělalo čáru přes rozpočet. Dnes již poněkolikáté, až se to začínalo stávat spíš takovým standardem, že mi to vlastně nepřipadalo už ani nepříjemné. Mezi námi vězelo takové neprostupné napětí, které on zjevně prolomit nijak dvakrát netoužil, proto jsem se začínala cítit čím dál hloupěji. Dnešní den nestál vážně za nic…

„Na co se to díváš?“ zajímala jsem se o jeho večerní program, což se u něj s nějakým extra nadšením vážně nesetkalo. Vzal si do ruky ovladač a ten film, nebo co to sledoval, a kvůli mému vyrušování to pozastavil. Pak se posadil o něco rovněji, aby mi mohl věnovat svou plnou pozornost. Kdybych ale předem tušila, co se mi chystal sdělit, tak bych tuhle marnou snahu předem raději vzdala: „Nezlob se, Iso, ale já si nechci povídat. Dneska už jsme si toho podle mě řekli až dost. Potřebuju teď nějaký čas jenom pro sebe.“ V rámci nejryzejší slušnosti mě poslal někam, čímž mi zasadil poslední ránu. Ani ne tak z milosti, ale spíš pěkně krutou. Takhle nekompromisně mě odbýt, to nebyl úplně Jaredův styl. Nicméně jsem si po téhle jeho autentické reakci mohla o něco přesněji představit, jak moc dalece se ode mě odtáhl. S problematikou mužského chování jsem byla seznámena skrze několik moudrých knih, které jsem si kdysi přečetla, takže jsem nepochybovala o tom, že Jared musel nutně strávit nějaký čas ve své ,jeskyni‘. Přesto jsem z toho byla strašlivě nesvá a jako ostatní ženy jsem měla potřebu mu vyjít naproti, jenže to byla ta nejkontraproduktivnější věc, kterou jsem mohla udělat.

„Já to chápu… Mrzí mě, že se ta naše večeře nepovedla. Tak dobrou, Jayi,“ rozloučila jsem se s ním smířlivě, a když jsem couvala zase ven, Jared mi to přání na dobrou noc vrátil, ačkoliv tedy sotva slyšitelně. Pak si znovu pustil přehrávání a nerušeně pokračoval ve sledování.

A tak jsem se zničeně odebrala do pokoje pro hosty, ve kterém jsem pár nocí již nespala, a tam jsem se zhroutila do peřin. Cítila jsem se opravdu hrozně. Kvůli Jaredovi i kvůli Andymu a nedovedla jsem se s tím nějak schopně vypořádat. Ty pocity osamělosti, odmítnutí, nepotřebnosti či nezájmu mě totálně převálcovaly. Hm, jednu dobu jsem měla dva chlapy najednou a teďka o mě nestojí ani jeden z nich. Jen jestli tohle nebude ta karma! Nevydržela jsem to a regulérně jsem se rozbrečela, abych si alespoň nějak částečně ulevila. Nerada jsem projevovala tuhle typickou dívčí slabost, přestože se o pláči všeobecně ví, že má na člověka blahodárné účinky. Nejenom úlevné, ale také katarzní. Pro mě ale po celém emocionálně náročném dni měl zejména účinek uspávající, který mě přemohl sotva po deseti minutách, co jsem se uvrtala pod ty nadýchané peřiny. Zatímco jsem ze sebe slzami nechávala vyplavovat všechno zlé, pevně jsem doufala, že se zítra všechno v lepší obrátí. Já se o to hodlám alespoň nějak pokusit!

 Mnohokrát všem děkuji!!! 

Autor: Sabienna (Shrnutí povídek), v rubrice: Povídky » Na pokračování

Sdílet

Diskuse pro článek Goodbye Agony 18. kapitola: