OurStories.cz ~ naše povídky - Povídky » Na pokračování » Goodbye Agony 48. kapitola

17.04.2020 (12:00) • Sabienna • Povídky » Na pokračování • komentováno 3× • zobrazeno 699×

Z tvrdého spánku mě probudilo vytrvalé vyzvánění mého telefonu. Rozlepila jsem víčka od sebe a jen jsem rukou hmátla na noční stolek vedle postele, kde by můj mobil někde mohl být. Asi na čtvrtý pokus jsem ho sebrala do ruky a přitáhla si ho k sobě, abych se mohla podívat na display, kde se mi k mému překvapení ukázalo Ashleyho jméno. To mě značně probralo z toho rozespalého bloumání, protože při přečtení jeho jména jako by do mě uhodilo. Mozek se mi ihned nastartoval, protože jsem okamžitě věděla, že je něco špatně. Ashley mi nikdy nevolal jenom tak. Naštěstí jsem si jeho číslo nesmazala, po tom našem posledním setkání, kdy mě Ashley požádal, abych si promluvila s Andym, který se tehdy nejvíc topil ve své závislosti na drogách. Tenkrát když ten pokus Andymu domluvit nevyšel, tak mě obvinil z toho, že za všechno můžu já a že jsem ještě ke všemu neschopná s tím něco udělat. To mě Ashley naštval jako nikdy předtím a dlouho jsem mu pak nemohla přijít na jméno, ale od té doby uteklo spoustu vody v řece a při zírání na ten displej mě ani nenapadlo to nevzít. Kdyby sháněl Lenu, tak zavolá přímo jí. Leda že by měla vybitý telefon, to by mohlo být určité vysvětlení, ačkoliv mi nic neříkala o tom, že by zítra měla být dopoledne v práci. Při pohledu na hodiny tedy spíš odpoledne.

„Noo, Ashley? Děje se něco?“ ozvala jsem se jako první do telefonu, když jsem hovor přijala.

„No, děje, jinak bych ti nevolal. Jsem tě probudil, co? To jste s Lenou musely mít docela náročnou noc u těch dvou vyzpívaných šašků.“ Jako již tradičně si nemohl odpustit jakýkoliv sarkasmus, zesměšňování či ponižování, přestože to on sám první volal a pravděpodobně něco chtěl. Proto tím ve mně vzápětí vyvolal takovou nechuť s ním dál mluvit, že už jsem si chystala palec na červené tlačítko.

„Jestli v tom budeš pokračovat, tak tě normálně vytípnu a je mi úplně jedno, co se děje a co chceš,“ varovala jsem ho naprosto nekompromisně a už jsem se viděla, jak zase zabořím hlavu do polštáře, protože něco takového Ash s největší pravděpodobností stejně nezvládne.

„Jde o Andyho, myslel jsem, že bys chtěla vědět, že sedí ve vazbě,“ sdělil mi naprosto suše, jako by vlastně o nic nešlo.

„C-cože? Ve vazbě?! Proč? Co se stalo?“ vyhrkla jsem na něj zděšeně a ihned jsem seděla v pozoru, protože mě tahle zpráva vyloženě šokovala. Lena se vedle mě začala pod peřinou vrtět, slabě zamručela, ale pak spala v klidu dál.

„Přijeď do baru a já ti…“

„To mi to nemůžeš říct prostě po telefonu?!“ skočila jsem mu do řeči pobouřeně, když kolem toho dělal takové cavyky, kterými mě bude tak akorát mučit, než se dám dohromady a dopravím se do baru, protože mi během toho budou hlavou probíhat všelijaké možné i nemožné myšlenky o tom, co se asi tak mohlo stát. Já ho tak nesnáším!

„Mám lepší věci na práci než žvanit po telefonu, Inesso. Jestli chceš vědět, co se stalo a co se bude dít dál, tak prostě přijeď a já ti to řeknu. Jinak mi to je jedno, dělej si s tou informací, co chceš. Taky jsem se na tebe mohl úplně vykašlat a nic ti neříct. Stejně za to můžeš zase ty!“ vyčetl mi bez nějakých okolků a pak mi to záhy rovnou položil, jak už se mnou dál nechtěl diskutovat a ztrácet tak svůj drahocenný čas. Chvíli jsem zírala na zhasnutý displej telefonu, než jsem byla schopná se vzpamatovat z toho, co jsem se právě dozvěděla, když jsem odložila mobil zpátky na stolek a otočila jsem se na Lenu, kterou jsem začala netrpělivě budit.

„Co je? Co děláš?“ zavrčela na mě mrzutě, jakmile otevřela oči, protože jsem s ní docela hrubě lomcovala.

„Vstávej, Leno, hned teď jedeme do baru! Andyho zavřeli do lochu!“ vysypala jsem ze sebe překotně, načež jsem vyskočila z postele, abych si mohla dojít pro čisté oblečení a co nejrychleji se odsud vypravit.

„Cože? Co to meleš za blbosti? Nejseš ještě náhodou opilá?“ nechtělo se jí věřit mi, přičemž se znovu pokládala, aby mohla pokračovat ve sladkém spánku.

„Teď mi volal Ashley! A sama moc dobře víš, že ten mi jinak nevolá. Něco se stalo a ten šmejd mi po telefonu nechtěl říct co, takže se prober, jedeme do baru!“ objasnila jsem jí s o něco těžkopádnějšími argumenty, protože Lena, jakožto moje nejlepší kamarádka, moc dobře věděla, jaký vztah mezi sebou s Ashleym máme. To ji přimělo se trochu sebrat, protože za moment už taky seděla a protírala si zalepené oči od špatně odlíčených šminek. Já už jsem se mezitím oblékla, vlasy jsem si stáhla do neforemného drdolu a víc jsem svůj zjev řešit nehodlala. „Jestli tady chceš zůstat a vyspávat si, tak klidně můžeš, ale já si už volám taxi,“ navrhla jsem jí, ať si tu zůstane, jestli chce, což mi vůbec nevadilo. Já jsem se teď chtěla v první řadě bez co nejmenšího zdržování přemístit do Leather Wings.

„Ne, ne, pojedu s tebou. Už jsem vzhůru!“ zvolala o něco svěžejším hlasem, načež se taky vyhrabala z postele, aby se mohla obléknout a trochu se zpacifikovat. Během deseti minut jsme byly obě na cestě, ačkoliv Lena vypadala daleko víc zmoženěji než já. To ty její whiskey, oproti nim bylo moje pivo dost slabý odvar. Ale bez té whiskey by se zas nakonec nevyhecovala a Letovci by neměli to vytoužené karaoke, ze kterého měli pozdvižení ještě asi další dvě hodiny. Jo, a ty hitovky od Tatu taky proběhly…

Vtrhla jsem jako tajfun do klubu, s Lenou hned v závěsu, a automaticky jsem si to zamířila k Ashleyho místu v boxu hned za rohem. Naštěstí tam seděl a věnoval se papírům, když jsem bez varování usedla naproti němu a vrhla jsem na něj pohled, který kdyby mohl zabíjet, tak to má Ashley už za sebou. Lena si záhy nacpala svůj drobný zadek hned vedle mě.

„Tak co se stalo Andymu?“ Neobtěžovala jsem se s nějakým zdvořilým pozdravením, protože Ashley se ke mně taky nechoval nijak dvakrát uctivě, takže jsem rovnou přešla k věci. Ashley ke mně zvedl hlavu od papírů, obě obočí povytažené výš a jeden koutek rtů ironicky vyhouplý vzhůru. Proto jsem se na něj bez zaváhání zamračila, protože tenhle jeho rádoby frajerský přístup mě nemálo iritoval. A to, že jsme se my dva vídali, jenom když se dělo něco vážného, tomu taky moc nepřispívalo, ale ani jeden z nás se nikdy netajil tím, že vůči tomu druhému chová ryzí averzi.

„No ahoj, Iso, taky tě po tom čase zase rád vidím. Takhle rychle jsem tě tady nečekal.“ Nasadil na mě takový medově povznesený tón hlasu, aby se nade mnou mohl zase povyšovat, ale já na tohle kočkování teď opravdu neměla náladu. Navíc mě trochu pobolívala hlava, což nebylo ani tak tím alkoholem, ale spíš nekvalitním spánkem. Zdálo se mi o Jaredovi i o Andym zároveň a bylo to stejně divoké, jaké by to asi bylo i v realitě, kdybychom se my tři setkali. „Nebo teda vás, když sis sebou přivedla i Lenu. Klidně můžeš za bar, jestli seš toho teda schopná,“ zaměřil se i na Lenu, která vedle mě seděla tiše jako pěna, jak byla nejspíš stejně jako já napjatá ohledně toho, co se Andymu stalo.

„Ne ne, směnu mám dneska až večer, Ashi,“ zamítla Lena rezolutně, protože ta byla ještě zralá na pořádného šlofíčka, aby se z té náročné a dlouhé silvestrovské noci řádně vyspala.

„Nech si ty kecy, laskavě. Tak co se teda stalo tomu Andymu, že skončil ve vazbě?!“ zopakovala jsem o něco důrazněji, aby nás ušetřil takových stupidních poznámek, kterými záměrně oddaloval to, co jsem chtěla slyšet ze všeho nejvíc, což byl jeho nenávistný způsob, jak si mě pěkně vychutnat. Lena vedle mě seděla taky jako na trní, protože se neustále vrtěla a poposedávala si, jak se toho odhalení sama nemohla dočkat.

„Nějaká nabroušená seš, ne?“ rýpal do mě dál, a to už mi tedy začínala cukat pravá ruka, která se automaticky zabalila do pěsti, kterou bych mu nejraději jednu vpálila přímo mezi oči.

„Dělá ti to dobře, Ashley? Chovat se jako úplný idiot?“ Neudržela jsem se a poctila jsem ho regulérní nadávkou, když mi s ním docházela veškerá trpělivost, kterou jsem v té tísnivé situaci pochopitelně příliš neoplývala. Ashley se na mě mírně zamračil, ale dle jeho zlostného blýsknutí v očích mi bylo jasné, že si to rozhodně nenechá líbit.

„A tebe baví ničit lidi kolem sebe?! Baví tebe dělat z Andyho idiota?“ osočil se na mě rozhořčeně a pro změnu zabíjel pohledem on mě. Tyhle jeho obviňující komentáře jsem brala s absolutním přehledem, protože Ashley na mě kdykoliv rád něco svedl, když bylo co, takže jsem si to vůbec nebrala osobně. Tohle už tu jednou taky bylo... 

„Co je ti vlastně do toho, Ashley?! Víš ty snad něco o tom, jak to mezi námi bylo anebo jak to je?“

„Nemusím o tom nic vědět, protože mi stačí to, co vidím! Andy je z tebe zas úplně na prášky! Ty ho pořád jenom deptáš, nic jinýho! Nechápu, co na tobě pořád vidí, když ho akorát ničíš. Jako by neměl na někoho lepšího,“ rozčiloval se naprosto neskrývaně a poslední větu pronesl s takovým dotčeným tónem hlasu, který ve mně vyvolal hrozně zvláštní pocit. Celkově to Ashleyho chování, ke mně a k Andymu, bylo dost zvláštní. Na to, že Ashley byl v mnoha ohledech takový bezcitný a bezohledný k ostatním, na Andyho byl odjakživa poněkud vysazený, ale v tom dobrém slova smyslu. Vždycky jsem to přikládala tomu, že to byli poměrně dobří kamarádi, založili si společně tenhle klub a taky kapelu, ale Ashley nikdy ostatní členy kapely, takhle jako Andyho, fakticky neřešil. Nepřehlédla jsem snad něco? U Ashe jsem měla odjakživa podezření, jestli není spíš na kluky, což by mi na něj vážně naprosto sedlo, takže… Co kdyby byl zakoukaný rovnou do Andyho? Vysvětlovalo by to docela dost věcí… Páni, tak to by bylo moc, to prostě nemůže být pravda!

„Na někoho lepšího, jo? A máš tím na mysli někoho konkrétního?!“ uhodila jsem na něj na rovinu, ačkoliv jsme spolu pořád nemluvili zcela otevřeně. Vykulil na mě konsternovaně oči, že mě napadlo něco takového, a hned nato se viditelně stáhl a tvářil se jako krotký beránek. No páni, páni! Takže to tak zřejmě bude, ne?! Proboha!

„Proč ne zrovna Lena,“ ucedil skrz zaťaté čelisti a jen po mně a po Leně krátce střelil očima, kterými na nás doslova pouštěl hrůzu. Lena se na mě v ten moment zmateně podívala, jestli to jako Ashley o ní a o Andym ví, anebo jestli to Ashley řekl jenom tak. Zavrtěla jsem na ni odmítavě hlavou, že by o té jejich epizodce neměl nic vědět, leda že by mu to ovšem nevyzradil samotný Andy, ale o tom jsem silně pochybovala. Andy nebyl úplně svěřovací typ…

„Mohl bys přejít konečně k věci, Ashley?“ upozornila ho sama Lena, a to docela svérázně, že stále odbíhal od toho stěžejního tématu, kvůli kterému jsme tu obě byly a snažily se s ním o nějakou rozumnou konverzaci.

„Fajn, fajn… Andyho chytili nad ránem policajti, když řídil pod vlivem,“ podělil se s námi o tuhle novinku, která mi málem přivodila menší infarkt.

„Vlivem čeho?“ vylítlo ze mě bezmyšlenkovitě, protože jsem se logicky obávala toho nejhoršího.

„Drog?“ A Lena evidentně taky. Prosím, ať se ta šílená historie už znovu neopakuje!

„Ne, jen alkoholu,“ uklidnil nás obě dvě Ashley, když nám prozradil, co Andymu v době zatknutí proudilo žilami. Nefalšovaně se mi přitom ulevilo, ale pořád jsem měla vědomě na paměti, že tohle je další příšerný průšvih, který si Andy za rámeček určitě nedá. Jak je to jenom možný? On ty průsery fakt snad přitahuje, protože tohle se jinak dít nemůže! 

„Tak skončil na záchytce nebo normálně ve vazbě?“ ujasňovala si Lena, protože i v tomhle byl dost zásadní rozdíl, nebo alespoň v tom, jak to budou řešit dál policisté.

„Ve vazbě, on nebyl vyloženě opilej, když ho chytili, ale při dechový zkoušce prostě něco nadejchal, takže ho nakonec sebrali,“ rozpovídal se Ashley o něco detailněji, abychom si mohly udělat o něco lepší představu. Ashley se ale po celou dobu tvářil naprosto vážně a mně pomaličku začínalo docházet proč.

„Tak to zaplatí nějakou pokutu a pustí ho, ne? Nebo mu vezmou řidičák?“ ujala se slova zase Lena, která měla o něco pohotovější reakce, protože já už jsem se v duchu děsila toho, co Andyho všechno čeká. 

„No, řidičák mu určitě vezmou, ale… jen tak ho nepustí,“ vložila jsem se do toho i já, protože jsem velmi dobře znala ten jeho seznam dalších průšvihů, který měl na kontě, a že nebyl úplně krátký. Andy byl vždycky takový střelec, což jsem na něm už od začátku zbožňovala. Byl to typický rebel, který se nebál ani zajít za hranice zákona, což dřív dělal docela často. A teď s tímhle dalším přestupkem už to bylo pravděpodobně příliš.

„Proč? Bude muset platit snad nějakou kauci?“ pletlo se jí jedno přes druhé, jak sama nevěděla, jak tyhle policejní a soudní záležitosti chodí, s čímž jsem měla sama problém, ale teď jsem si celkem živě dovedla představit, jaké všechny nepříjemné a hlavně nesnadné procesy má Andy před sebou.

„Kéž by…“ povzdychla jsem si bezradně a úplně jsem ztratila elán pokračovat dál v téhle debatě.

„Co? Nemůžou si ho tam přece nechat, ne?“ vyptávala se Lena vytrvale dál a dle hlasu čím dál nechápavěji.

„Andy toho má v trestním rejstříku už víc, chápeš? Dřív docela dost blbnul, nasčítalo se mu to a tohle byl asi poslední přestupek, který ho pošle rovnou k soudu. Tohle už mu neprojde, alespoň tak mu to řekli na okrsku, kde je Andy už známá firma. Naštěstí nepřišli na to, že Andy dřív překupoval docela ve velkým i drogy, to by bylo potom daleko horší,“ dovysvětloval Ashley Leně, která na něj po čas toho jeho monologu valila bulvy čím dál víc. Pak se na mě tak lítostivě podívala, čímž i zkontrolovala, jak se na to tvářím já. Byla jsem jednoduše v šoku…

„Takže to znamená co? Že půjde do vězení?“ zahrnovala Ashleyho dalšími dotazy, aby se dopátrala ke všem odpovědím, které směřovaly k tomu nejhoršímu.

„Jo, půjde,“ přitakala jsem jí polohlasně.

„Tentokrát natvrdo, protože podmínku dostal už posledně,“ dodal Ashley místo mě, protože na to už jsem vážně neměla sílu. Byla jsem jako paralyzovaná tím zjištěním, že pro Andyho se mometálně zřejmě chystá cela. Dočista se mi stáhlo hrdlo a na hrudi se mi tak přitížilo, jako by mi na ni dosedl několikatunový slon. Zároveň se mi prudce rozbušilo srdce a krví se mi rozproudil adrenalin, protože jsem z toho překvapivého faktu ve své mysli dočista panikařila. Co se stane s Andym, když skončí ve vězení? A co v tom případě pak bude s náma dvěma?

„Tohle ti řekl sám Andy? Volal ti z vazby?“ přemohla jsem se i já k nějakým otázkám, ačkoliv můj hlas byl poměrně slabý a nepatrně se třásl.

„Jo, tohle mi řekl sám Andy, protože to takhle říkali jemu na tom okrsku. Nebyli moc nadšený z toho, že ho tam po tý době zase vidí, ale bohužel… měl fakt pech, že ho chytli,“ postěžoval si nad tou nemilou náhodou Ashley a zavrtěl bezděčně hlavou, protože v tomhle jsme Andymu prostě pomoct nemohli. Já jsem si naopak bezradně povzdechla a na pár sekund jsem si dlaněmi přikryla oči, protože mě v nich začaly dost pálit slzy, které jsem před Ashleym prostě ukazovat nechtěla.

„A ví už kolik asi dostane?“ zajímala jsem se zkroušeně, protože to hrálo opravdu velkou roli, samozřejmě zejména pro Andyho, ale současně i pro nás dva. Nemohla jsem popřít, že jsem Andymu slíbila, že na něj počkám, děj se, co děj, ale tahle zpráva znovu všechno totálně změní.

„Prý mu slibují tak dvacet šest měsíců nepodmíněně,“ vyřkl onen ortel, z čehož jsem měla málem mžitky před očima. Vůbec jsem si nedovedla představit, jak na to reagoval asi Andy.

„Ale… třeba ho pustí o něco dřív ven za dobrý chování, nebo tak? To se dělává, ne?“ snažila se do toho vnést trochu entuziasmu Lena, čemuž jsem se mohla pouze hořce ušklíbnout. Ashley na ni koukal docela skepticky, ale když si to trochu promyslel, stejně jako já, neznělo to vůbec tak hloupě jako na první dobrou. Ale to jsme spekulovali nad něčím hodně vzdáleným a něčím, co bude mít ve svých rukou pouze Andy. Stejně jako náhled na celou tuhle věc, tak uvidíme, jak se k tomu Andy postaví.

„Třeba jo… A můžeme jet za Andym? Má povolené návštěvy?“ propracovala jsem se až k tomu nejdůležitějšímu dotazu, u jehož odpovědi jsem se v duchu modlila, aby byla kladná. Potřebovala jsem Andyho vidět co nejdřív.

„Ale Andy tě nechce vidět, Inesso,“ oznámil mi Ashley pobaveně, čímž se mi dokonale vysmál do obličeje. Já jsem ale zcela ustrnula nad tím, že by Andy nestál o mou návštěvu. To mě dost zarazilo vzhledem k tomu, v jaké nepřívětivé situaci se ocitl. Nechtěla jsem své myšlenky zahlcovat náporem nepodložených domněnek, které se mi ale svévolně začínaly odevšad rojit, protože jsem skutečně nerozuměla tomu, proč by mou přítomnost odmítal. Mohlo to mít hodně důvodů, a já se nejspíš právem obávala, že to bude nějaký z těch negativních.

„Co prosím?! Jak mě nechce vidět? Co to znamená?!“ vysoukala jsem ze sebe zaraženě a velmi nevraživě jsem se na něj mračila, protože se mi tomu prostě nechtělo věřit. A vůbec by mě nepřekvapilo, po těch jeho výčitkách, kdyby si to Ashley vymyslel, aby mi tím mohl nějak škodit a hlavně si to nějak pokazit u Andyho. Ačkoliv to už jsem asi s přehledem zvládla nedávno já sama, že?

„Špatně jsi mě slyšela, nebo co? Andy tě nechce vidět, což prostě znamená, že tě nechce vidět!“ zopakoval mi o něco hlasitěji, což byla jen další z jeho dětinských provokací.

„Řekl ti proč jako?!“ vyštěkla jsem na něj neurvale, protože mě to zrovna z Ashleyho úst nemálo popudilo.

„Hele, já nejsem žádná Oprah Winfreyová, abych se šťoural ve vašich problémech. Mně je to uplně fuk! Možná už mu konečně taky došlo, co seš zač,“ uzemnil mě, když jsem se ho vyptávala na jeho vkus až příliš detailně, a přitom si do mě opět nevybíravě rýpnul.

„Do jaký věznice ho budou převážet a kdy?“ uhodila jsem na něj nesmlouvavě a propichovala jsem ho zrakem skrz na skrz, protože jsem to z něj hodlala dostat za každou cenu.

„K čemu ti to jako bude to vědět?“ vykrucoval se Ashley, protože zjevně usoudil, že to vůbec vědět nemusím, když Andy nestojí o to, abych ho v tom vězení navštívila. Jestli to tak doopravdy je, pak bych to ráda slyšela přímo od Andyho, protože Ashovi fakticky nevěřím ani nos mezi očima.

„Až uslyším na vlastní uši, že mě vidět nechce, pak už tam za ním nepůjdu. Asi chápeš, že ti úplně nevěřím, Ashley,“ neostýchala jsem se opět zmínit tu naši oboustrannou nesnášenlivost, protože to podle mě bylo zcela na místě.

„V západní hollywoodský, tam spadá ten okrsek, na kterým je. Mají ho tam přemístit nějak touhle dobou,“ zasyčel na mě zlověstně, ale plus pro něj bylo, že mi to bez nějakých dalších trapných průtahů prozradil. Kdyby mně tolik nehýbal neustále žlučí, asi bych se donutila a alespoň se na něj s vděkem usmála, ale teď by to ode mě byla naprostá křeč, kterou jsem raději nepokoušela.

„Fajn, díky ti. Doufám, že se tam společně dohromady nesejdeme,“ varovala jsem ho s nepatrnou výhrůžkou a nedalo mi to, abych k tomu ještě škodolibě nepřidala: „Jestli tam už víckrát nepůjdu, tak tam za ním můžeš chodit třeba každý den, Ashley.“ Ten se na mě přitom podíval s takovou ledově chladnou zlostí, když jsem mu znovu mezi řádky naznačila, že pochybuju o jeho orientaci, což by mi touhle neverbální odezvou spíš jenom potvrdil. Ale co, čert to vem, jestli je Ash homosexuál a je tajně zamilovaný do Andyho, u kterýho stejně nemá nejmenší šanci. Jestli to tak je, fakticky by mu patřilo, za to, jaký jinak je, aby se sžíral city k někomu, kdo mu je nikdy opětovat nebude.

„Trhni si,“ ukončil tuhle naši debatu s urážkou, ale já to nechala velkoryse být. Nechtěla jsem se jím už dál zabývat, než by bylo nezbytně nutné, protože v mé mysli jsem se zaobírala tím, proč by mi měl dávat Andy po Ashleym vědět, že je ve vězení, ale přitom by si zároveň nepřál, abych se tam za ním zastavila. Zvedla jsem se od stolu, když jsem zadnicí vyšoupla Lenu, která doteď strnule seděla vedle mě, abych odsud mohla konečně vypadnout.

„Seš v pohodě, Issie?“ starala se o mě pečlivě Lena, když jsem tak chvátala pryč, a kdyby na mě nepromluvila a nepřipomněla se mi tím, tak bych asi zmizela i bez rozloučení. Byla jsem z toho všeho tak mimo, že jsem pomalu brkala o vlastní nohy.

„Ne, Leno, nejsem. Tohle je docela síla… Jak je možný, že se kolem Andyho dějí pořád takový šilenosti?!“ položila jsem jí spíš řečnickou otázku, ale duchapřítomné vysvětlení bylo hned nasnadě. Ani jedna jsme ho nemusely vyslovit nahlas, ale obě nás svrbělo na jazyku slovo karma. Jestli tenhle vesmírný zákon opravdu fungoval, Andy by se mohl dávat jako jeho zářný příklad.

„Já to nechápu, že má pořád takovou smůlu,“ podivila se nad tím Lena s takovou zoufalostí, která už prostupovala každou buňkou mého těla a ústila ve štiplavé slzy v mých očích. Bylo mi Andyho nesmírně líto.

„Už by to mohlo konečně stačit! Kdy tohle všechno, proboha, skončí?!“ pronesla jsem poněkud rozčileně, protože mi to, i přes tu narážku o karmě, připadalo neuvěřitelně nespravedlivé. Možná že tímhle měl osud s Andym v plánu to, aby skutečně dodržel to svoje velké předsevzetí, že se změní, protože poslední dobou akorát znovu spíš sklouzával do starých zlozvyků.

„Chceš, abych tam šla s tebou? Nebo raději půjdeš za Andym sama?“ přeptala se kontrolně, aby se přímo přesvědčila o mém rozhodnutí, o kterém jsem nijak dlouho neváhala.

„Díky ti, Leno, ale… pojedu tam sama a teď mizím, protože… potřebuju si chvíli v klidu sednout a… nějak to vstřebat. Pak se ti ozvu, jo? Zatím ahoj,“ rozloučila jsem se s ní kvapně, což mi Lena chápavě odkývala a s mávnutím na závěr mě nechala zmizet z baru ven na čerstvý vzduchu. Několikrát jsem se tam zhluboka nadechla, protože jsem tuhle další pecku musela trochu rozdýchat a taky se připravit na můj výlet do věznice, kde to bude určitě psychicky daleko náročnější… Já prostě nebudu mít klid a nebudu!

 Mockrát všem vřele děkuji! =) 

Autor: Sabienna (Shrnutí povídek), v rubrice: Povídky » Na pokračování

Sdílet

Diskuse pro článek Goodbye Agony 48. kapitola: