OurStories.cz ~ naše povídky - Povídky » Na pokračování » Goodbye Agony 9. kapitola

01.06.2019 (11:00) • Sabienna • Povídky » Na pokračování • komentováno 2× • zobrazeno 936×

Od poslední schůzky s Jaredem čas plynul o poznání pomaleji. Ne že bychom mezi sebou kontakt nadobro utnuli, ale žádná sláva to taky nebyla. Občas pár textovek, aby se neřeklo, a tím to haslo. Alespoň jsem měla větší motivaci vyřešit svůj vztah s Andym. Jestli se to tedy tak stále dalo nazývat. Andy se ke mně choval od onoho incidentu v kanceláři neustále odměřeně. Sice ne vyloženě fyzicky, ale něco v jeho přístupu ke mně bylo prostě jinak. Nedokázala jsem to sice pojmenovat, ale cítila jsem to. Nesnažila jsem se to nijak zvrátit, stejně jako Andy na tom evidentně nemínil nic měnit. A čím déle ke mně byl Andy takový rezervovaný, tím více jsem dychtila po tom utéct do Jaredovy náruče. Dřív bych se snažila kvůli té krizi mezi mnou a Andym udělat cokoliv, abych ji zažehnala, ale teď mi to kupodivu vůbec nevadilo. Ať se stane, co se má stát. Jestli nám to s Andym nemá vyjít, tak se takovému osudu nebudu vzpírat. Jestli mám být s Jaredem, tak s ním i přese všechny okolnosti, které tomu přecházely, klidně budu!

Přestože to mezi námi s Andym nebylo kdovíjak růžový, tak mě nečekaně velice hezky požádal, abych ho doprovodila na koncert jejich kapely do klubu Fabrika. Samozřejmě jsem ho nemohla odmítnout, jednak proto, že mě mile pozval, a také proto, že jsem raději chtěla být přímo u toho, aby mi náhodou něco neuniklo. Třeba další botoxová krasotinka. Dost pravděpodobně jsem to nezamýšlela ani tak proto, aby mě znovu nepodvedl, ale spíš proto, abych měla v rukou další nediskutabilní důkaz potřebný k oprávněnému rozchodu. Bylo by to mnohem snazší odůvodnění, než mu vysvětlovat, že jsme se jeden druhému citově odcizili. Takové důvody by Andy stejně absolutně nebral v potaz. Každopádně jsem si stejně nebyla pořád úplně jistá, jestli to opravdu chci s Andym všechno jen tak zahodit. Prošli jsme si spolu mnohým, překonali jsme spoustu překážek a vždycky jsem u něj měla neochvějný pocit, že mezi námi to není úplně tak obyčejný vztah. No jo, možná si jako většina ženských myslím, že zrovna ten náš vztah je něco víc. V každé z nás je ukryta malá naivní holka…

„Během koncertu budu sedět na baru, jo? První řadu přenechám největším fanynkám,“ oznámila jsem Andymu bez nějakého zvláštního tónu, zatímco si s kluky vybaloval aparaturu.

„Ty jako nejseš naše největší fanynka?“ zarazil se s lehce podmračeným obočím, avšak jen tak na oko.

„Jasně, že jsem, ale ty nejlepší místa na házení spodního prádla klidně přenechám jiným. Já jsem ráda, že se aspoň jeden večer nemusím svlíkat.“ Naladila jsem se na ironickou frekvenci, kterou Andy ocenil pobaveným úšklebkem.

„Tak to asi ještě nevíš, co si na tebe Ollie připravil,“ uzemnil mě naprosto nekompromisně a ani u toho nemrkl. Zato mně ihned zamrzl ten sarkastický úsměv na rtech, protože já jsem s Oliverem doteď nemluvila.

„No to nevím a ani vědět nechci. Andy, já si to sem dneska přišla užít jako divák a posluchač, nic dalšího po mně nechtějte,“ srozuměla jsem ho se svou nepřekonatelnou nechutí tu cokoliv předvádět, ačkoliv jsem v tom profesionálka. Alespoň jeden normální večer, prosím!

„Dělám si prdel, brouku,“ uklidnil mě hnedka vzápětí, abych se nestačila zbytečně naježit a pohotově mě objal kolem pasu, aby mě trochu ukonejšil. Ty jeho suverénní dotyky se mnou dělaly divy. „Běž si prostě jen sednout k baru, dej si tam něco dobrýho a koukej, jak to tvůj kluk na podiu totálně rozbije,“ zopakoval mi seznam věcí, které mám dneska v klubu na práci, a mezitím mně rukama šátral po zadnici. Zezačátku kdy začínali kluci hrát, jsme spolu s Andym před koncertem vždycky dali rychlovku, aby se odreagoval a zbavil trémy. Teď už si zřejmě vystačí jen s osaháváním.

„Skvělý, jen… doopravdy nic nerozbíjej, jo? Ty věci jsou vaše. Kluci by ti za to asi moc nepoděkovali,“ připomněla jsem mu, aby ho to v zápalu atmosféry metalového koncertu zase nechytlo a nerozflákal o zem další kytaru nebo kombo, což už se mu kdysi taky povedlo. Nejednou.

„To mi nemusíš připomínat furt dokola, Issie,“ odbyl mě otráveně a naschvál protočil své panenky.

„Stačí kluci z kapely, co?“ rýpla jsem si do něj ještě jednou, načež mi pořádně zmáčknul zadek, až jsem si povyskočila, protože to bylo moc. Chtě nechtě mě tím rozesmál. „Tak to pořádně rozjeďte, jo? Hrajete dobře, máte skvělý pecky a ty lidi si vás sem přišli poslechnout, tak jim ukažte, jak to umíte a oni budou vaši. Jen do nich, tygře,“ povzbuzovala jsem ho, aby do toho šli naplno, protože Deathly Hallow na to rozhodně mají. Andy očividně moji podporu otevřeně uvítal, protože mě s tichým díkem přivinul k sobě na hruď a něžně mě objal. Jako již proklatě dlouho ne. Tohle byl zase můj Andy. Pak mi přiložil rty těsně k uchu a pošeptal mi do něj: „Miluju tě, Issie. Budu hrát jenom pro tebe.“ Načež mě opravdu vášnivě políbil na rty takovým dechberoucím způsobem, až se mi z toho málem podlomila kolena. Šmarja, můj Andy je vážně zase zpátky?! Potom se na mě neskutečně sladce usmál a šel pomoct klukům s přípravou na podiu. Mně mezitím nějakou tu chvíli trvalo, než jsem se vzpamatovala z toho jeho nezvykle vroucího projevu lásky, ale nakonec jsem se přeci jen, avšak poněkud vláčně, domotala k baru, kde jsem si to musela hned zapít panákem tequilly. A pak dalším. A dalším. A dalším…

Andy na tom byl s picím režimem podobně jako já. A čím víc se dostával při koncertu do varu, tím se jeho tempo zrychlovalo. Zpočátku koncertu jeho plná pozornost patřila pouze mně, ale čím víc se nalejval a čím déle sledoval ty vlasy rozhazující a výstřih ukazující mladé holky pod sebou, tím se jeho oči čím dál častěji zatoulávaly tím směrem. A mně to překvapivě hrozně moc vadilo. Nevím jistě, jestli mě to vytáčelo proto, že jsem před koncertem dostala takový dychtivý polibek, anebo že jsem pořád Andyho vnímala jako svého partnera, kvůli čemuž má člověk většinou nutkání si toho druhého jaksi majetnicky nárokovat. Na tuhle akci jsem šla přesně s tímhle vědomím, že tu Andyho bude rozptylovat spoustu nejrůznějších ženských, ale byla jsem vnitrně přesvědčená, že mi to bude absolutně jedno. Jenže teď mi to není ani trochu jedno! Nicméně jsem do toho nemínila jakkoliv zasahovat. Spíš jsem chtěla vidět Andyho autentickou, avšak opileckou reakci. Po tom excesu s jistou Sugar jsem od Andyho očekávala víceméně cokoliv. Obzvlášť jestliže byl opilý. A kdo ví, jestli si s kluky nedali něco na povzbuzenou před začátkem koncertu. Občas to takhle dělávali.

Schválně jsem Andyho po závěru koncertu nechala, ať se projeví po svém. Chtěla jsem si prostě zjistit, jak si u Andyho stojím. Jestli za mnou sám od sebe přijde, nebo ne. Vzhledem k tomu, že se téměř po celý koncert docela soustředěně zahleděl kamsi do davu pod podiem, byla jsem na to opravdu zvědavá. Jakmile kluci definitivně odložili své nástroje, to hejno rozjařených ženských se na ně okamžitě sesypalo. Andy se tím rojem kupodivu nakonec prodral až ke mně a nechal zbytek kapely, aby si nějak poradil s nájezdy roztoužených posluchaček. Ollie se tomu jako vždy nikterak nebránil. To samé Chris, který byl rovněž nezadaný. No a Ashley zase jako vždy úspěšně odháněl všechny nápadnice, protože jednou kdysi prohlásil, že ho nějaké pošahané fanynky, které všem rovnou lezou do postele, nezajímají a nestojí o ně. Zřejmě je to pod jeho údajnou úroveň, či co. Anebo jde úplně o něco jiného. Jakože mu nevoní broskvičky, ale dává spíš přednost banánům.

„Tak co, zlato? Jaký jsme byli?“ dožadoval se Andy obdivu a pochvaly, což si ale popravdě řečeno opravdu zasloužil. Hráli výborně.

„No jasně, že skvělý, Andy! Vážně jste hráli naprosto fantasticky. Podle mě byl tohle zatím váš nejlepší koncert. Teda alespoň, na kterém jsem byla i já,“ vychválila jsem jejich výkon bez nějakých okolků, poněvadž jsem o tom byla skutečně přesvědčená. Andy mě akorát nadšeně objal, jak byl úplně plný těch opojných pocitů a chtěl se o ně zřejmě podělit se mnou. Se svou přítelkyní.

„Že jo? To víš, řekl jsem klukům v šatně to samý, co jsi říkala ty mně a ono to zabralo i na ně. My tě nemít, brouku…“ pochvaloval si on mě a moji účinnou psychickou podporu. Takhle to mezi námi skoro vypadalo jako v normálně fungujícím vztahu.

„Mnou to není. Vy prostě umíte parádně hrát,“ konstatovala jsem jednoduše a vlípla jsem mu pusu na tvář. Andy už mě nenechal se odtáhnout a místo toho mi vzrušeně zašeptal do ucha: „Teď bych si nejraději zahrál na tebe.“ Načež mi přisál rty na krk, kde si mě začal evidentně značkovat. Krk patřil mezi jednu z mých erotogenních zón, a tak jsem ho klidně nechala, ať mi projeví své vášně a rozjařené emoce. Po té době chladného odstupu to byla nevídaně příjemná změna. Dnešním večerem by se mohlo mnohé změnit…

„Počkej si až domů, jo?“ brzdila jsem ho, když byl čím dál odvážnější navzdory tomu, že kolem nás bylo plno lidí. Andy se ode mě odmítal odtrhnout, a tak jsem na něj musela silou zatlačit, aby mě před ostatními přestal jednak až příliš vášnivě líbat, ale také poněkud nestoudně osahávat. Kdekoliv. Všude…

„Ty si na to počkej taky, protože já jsem ještě slíbil rozdat pár podpisů,“ prohlásil důrazně a najednou se ode mě poněkud prudce odtáhnul. Skoro jakoby dotčeně. Zahleděl se mi přitom provokativně do očí a první co mi díky tomu naskočilo, byly ty jeho upřené pohledy kamsi do davu. Na nějakou vyprsenou blbku. Netušila jsem, co mi tím chce naznačit, ale nemínila jsem kvůli tomu jakkoliv vyvádět. Jeho volba…

„Ale zkus se vyhýbat prsům a zadkům, jo?“ varovala jsem ho, aby to zase moc nepřeháněl.

„To jsou jediný dvě místa, který chci podepisovat,“ odpálkoval moje sarkastické upozornění a vydal se otočením na paty za svými rozhicovanými obdivovatelkami. Sotva jsem ho stihla aspoň udeřit pěstí do ramene, abych tomu svému varování dodala na důraznosti, ale to už se Andy sebevědomě šinul vstříc těm hysterkám. Nijak dvakrát jsem nestála o to přihlížet tomu, jak se Andy nakrucuje před těmi nanynkami, takže jsem se raději otočila k baru a objednala si další drink. Jakmile jsem ho středním tempem dopila, obrátila jsem se zpět k podiu, abych zmapovala současnou situaci ohledně svého přítele. Neměla jsem to dělat. Andy byl v těsném sendviči se dvěma obdařenýma ženskýma a vůbec se jich nebál dotýkat tak jako před chvílí mě, což se mě upřímně hodně dotklo. Připadala jsem si kvůli němu jako další tuctová fanynka, které se pouze smiloval věnovat svou pozornost. Bylo to strašně potupné. Ještě než jsem se rozhodla, co s tím hodlám udělat, se Andy s těma ženštinama odebral kamsi dozadu do backstage. Neušly mi přitom pohledy jeho kamarádů z kapely, které ho na té jeho cestě doprovázely a kterými ho od toho nesouhlasně zrazovaly. Jenže Andymu to bylo jedno. A bylo mu i jedno, že mě tady nechal stát jako kůl v plotě. Jako bych nic neznamenala. To zabolelo. Taktéž mi to vlilo do žil pořádnou dávku horkosti, protože já nikdy nebyla ten typ, který by se sebou nechal zametat. Než jsem se odhodlaně rozpochodovala za svým pošetilým přítelem, hrkla jsem do sebe asi pátého panáka tequilly. Na kuráž.

Poměrně rozvážně jsem otevřela dveře od šatny, kde se kluci z kapely před koncertem převlékali. Byl tam totiž velký pohodlný gauč s konferenčním stolkem, na kterém stály nejspíš dva tucty vypitých lahváčů. Andy samozřejmě ležel roztažený na gauči, už svlečený do půl těla s těma dvěma courami na sobě.

„Co to, do háje, děláš, Andrew?!“ udeřila jsem na trojici polonahých těl, které se sobě vzájemně velmi náruživě věnovaly. Andy ke mně pouze líně natočil hlavu a trochu přimhouřil víčka, aby na mě zaměřil svůj zamžený zrak.

„Aaa, Inesso! Nechceš se k nám přidat, zlato?“ vyzval mě s absolutní vážností, avšak v totální opilosti.

„Ty tohle všechno myslíš fakt vážně?“ přeptala jsem se ho, abych mu dala tu možnost se nad tím zamyslet a třeba i přehodnotit absurdnost svého chování. Ony dvě laciné buchty konečně přestaly oblejzat mého přítele a usadily se bokem na gauč, zatímco byly svědkyněmi našeho osobního rozhovoru.

„Proč by ne?“ nerozuměl Andy mému konsternovanému údivu, zatímco mě kousek po kousku vnitřně pohlcovala nesnesitelná zoufalost. Naprosto jsem nechápala jeho chování.

„Na co si to jako hraješ?! Nejseš žádnej podělanej Izzy Cole, abys po každým koncertě ojel každou fanynku!“ zaútočila jsem na něj ostře, protože on očividně nebyl schopný pojmout rozsah svých mylných rozhodnutí. Andy na mě akorát tupě zíral a pokoušel se nejspíš vzpomenout si, kdo je to Izzy Cole. Filmová postava z mého oblíbeného filmu Rocker, kde hrál hlavní roli Mark Walhberg. A jeho přítelkyni Emily ztvárnila Jennifer Aniston, která ho opustila záhy poté, co se začal chovat jako pravá rocková hvězda. A já klidně udělám to samé, jestliže budu muset. Nebudu se trápit v nějakém pseudovztahu, ani i když Andyho pořád miluju…

„No dovol!“ „To jsi jako přehnala!“ „Já nejsem žádná vypatlaná fanynka!“ „To ty jsi leda tak vypatlaná!“ Sesula se na mě lavina stížností od těch dvou slečiněk, které měly asi víc na hlavě než v ní. Ignorovala jsem je, protože jsem měla plno starostí s tím, abych nevystartovala po tom potetovaném idiotovi mezi nimi, který na mě neustále hloupě zíral a nejspíš se pořád zaobíral tím, kdo je ten zmíněný Izzy Cole.

„Nevim, kdo je podělanej Izzy Cole, ale já jsem zaručeně lepší než on. Že jo, dámy?“ vynucoval si hodně uboze u těch dvou pipinek slova obdivu a uznání. Ty se samozřejmě nenechaly víc pobízet a i před mýma očima mu je daly řádně najevo. Andy si jejich doteky a polibky nepopiratelně užíval. A mně se chtělo brečet…

„Tohle já nedávám Andy. Užij si to…“ S rezignujícím tónem jsem se urychleně zdekovala z pokoje a rozhodla jsem se odjet na byt, kde jsem měla v plánu pouze jediné – sbalit si všechny věci a odejít od Andyho.

 Děkuju moc a moc všem, velmi si vašeho zájmu a podpory vážím! 

A opět přidám speciální poděkování svým dvěma nejúžasnějším čtenářkám, které mi u každé kapitoly dělají úplně maximální radost, takže tímto velice děkuji Flu a také velice děkuji Maye, jste skvělé, dámy!

Autor: Sabienna (Shrnutí povídek), v rubrice: Povídky » Na pokračování

Sdílet

Diskuse pro článek Goodbye Agony 9. kapitola: