Goodbye Kate! (prolog + 1. kapitola) • OurStories.cz ~ naše povídky

Tento příběh je o dívce jménem Kate a o tom, jak se stala upírem, snad se Vám bude líbit a děkuji za komentáře. :) Vaše WeLoveDamon ;)

01.06.2013 (15:00) • WeLoveDamon • Povídky » Na pokračování • komentováno 1× • zobrazeno 483×

Prolog: Nikdy bych nevěřila, že upíři existují.

„Dobrý den, tady je formulář. Vyplňte ho tak, jak si přejete být přejmenovaná," koukla na mě osůbka za pultem, která mi formulář podávala.

„Děkuji." Vzala jsem si formulář a šla si sednout.

Skutečné Jméno: Kate Skutečné přijmení: Donovan

Nové jméno: Becca Nové přijmení: Swan

Všechno jsem vyplnila a odevzdala.

Proč si chci vlastně změnit jméno?! Chci, aby lidé zapomněli na Kate Donovanovou, slabou a plachou dívku, kterou každý přehlížel, a zapomněli, že někdy žila. Odstěhuji se, začnu chodit na novou školu a začnu žít svůj nový život.

Říkáte si, kdo, sakra, je tahle holka?! Řeknu Vám to!

Jsem Becca Swan a jsem upír! A toto je můj příběh, než jsem se jím stala!

1. kapitola:

Narodila jsem se v malém městečku ve Virginii. Táta umřel, když jsem byla malá, a s mamkou jsme zůstaly samy. Od mých pěti let jsme se často stěhovaly. A já se od mamky čím dál víc oddalovala. Buď musela hodně pracovat, nebo jsem byla pořád s chůvou. Konečně, když už jsme se částečně usadily, nastoupila jsem na Columbus High School v Georgii...

„Tady vám něco chybí, paní Donovanová," koukla zástupkyně ředitele do papírů s mou přihláškou a zároveň na moji matku, která vyplňovala chybějící okénka ve formuláři.

„Hotovo," zvedla obličej a podala formulář zástupkyni.

„Vydržte chvilku, jen pro vaši dceru vytisknu rozvrch." Otočila se k tiskárně a tiskla. „Tady je!" podala rozvrh mámě.

„První hodinu máš biologii, Kate!" koukla na mě máma.

„Hmm," odpověděla jsem a šla na chodbu.

„Co ti zase je?" koukla na mě a podala mi rozvrh.

„Co mi je?! Opravdu to chceš vědět?! Je mi to, že hraješ, jak mě máš ráda!" Vzala jsem si rozvrh a vydala se chodbou k učebně, kde jsem měla mít první hodinu.

„Kate!?" doběhla mě a zastavila mě.

„Co je?!" Rozhlédla jsem se a všimla si, že už stojím u třídy č. 110, kde jsem měla první hodinu.

„Proč si to myslíš, vždyť jsme rodina," koukla na mě smutně.

„Rodina? Děláš si srandu? Vidíš mě, jenom když se máme stěhovat nebo mám ve škole nějaký průšvih." Zamávala jsem rukou, ve které jsem měla rozvrh, a vpálila do třídy, než něco chtěla máma říct.

Všichni se na mě otočili.

„Dobrý den," koukla jsem na učitele, který stál u tabule.

„Dobrý, vy musíte být Kate, že?" měřil si mě pohledem.

„Ano." Koukla jsem se na tabuli, byly tam nějaké zápisky, a vyšla jsem k učiteli, který mi podával učebnici biologie.

„Já jsem pan Saasgard," dodal.

„Děkuji," odpověděla jsem mu na podanou učebnici a šla si sednout do poslední lavice, která, díky bohu, byla prázdná.

„Máte na lavici slupky cibule, chtěl bych, aby..." Poslouchala jsem pana Saasgarda, ale jedním uchem tam, druhým uchem ven.

Hodina probíhala celkem normálně až na některé studenty, kteří se na mě pořád otáčeli. Celý den proběhl v pohodě a celkem rychle.

Když jsem přišla domů, máma byla v práci.

„Jako vždy! Nikdo není doma!" Vzala jsem tašku do školy a hodila ji na schody.

Vyšla jsem do kuchyně udělat si něco k večeři, když vtom někdo zazvonil.

„Ahoj! Jsem Jeremy a bydlím hned vedle!" řekl a ukázal na dům, kde bydlí. Zůstala jsem na něm viset a všímala si, jak je bledý, jaký má tvar obličeje, jeho hnědé vlasy... No prostě byl DOKONALÝ!!!

„Ehm, ahoj! Já jsem Kate!" Podala jsem mu ruku a čekala, co se bude dít dál, cítila jsem něco, jako kdybych se na něj přisála, a rychle jsem jeho ruku pustila.

Autor: WeLoveDamon, v rubrice: Povídky » Na pokračování