OurStories.cz ~ naše povídky - Povídky » Na pokračování » Gryphonova dcera 2. kapitola

22.07.2013 (22:00) • Mea • Povídky » Na pokračování • komentováno 6× • zobrazeno 1177×

EDIT: Článok neprešiel korekciou!

Křičím... A najednou se probouzím. Uf, byl to jenom sen. Strejda Julem mě vede do školy a najednou se přede mnou zjeví ten samí stín, ale teď už mu vidím do tváře, ale nedokážu křičet...

„Ahoj Maleni,“ to, ale není ten hlas, který jsem všera v noci ve snu slyšela, tenhle byl zvláště vábivý, ale já jsem v něm cítila faleš „tvůj taťka byl včera ve tvém pokoji, co? Řekni Maleni, co ti řekl?“. Můj taťka? To byl můj otec? Takže to vlasně nebyl sen? Chci říct, že mi nikdo nic neřekl a i kdyby, že nemám ani jeden důvod se před ním zpovídat! Ale neřeknu to nahlas.

Najednou jsem měla strach i vztek, kolem jsem začínala vidět pouze černý dým, temný dým. Bála jsem se ho. Bála jsem se ho ještě víc, když jsem zjistila, že pochází ode mne. Najednou jsem byla na mýtině sama...

Probouzím se na lavice ve třídě. Jak jsem se sem dostala! Co to má být! Po škole jdu domů a zase mám takový ten divný pocit. Vydím zase ten dým, ale tentokrát mě láká. Jdu na odlehlou louku a najdnou vidím gryphona. Ano, opravdového gryphona. Páni! „Na gryphonas, forda mi Maleni oda li ?“

Stará gryphonština mě vždy fascinovala a říct opravdovému gryphonovi Ahoj, jmenuji se Maleni a ty? Maminka mi, ale zakázala učit se gryphonštinu, prý ji nikdy potřenovat nebudu. On se na mě usmál, opravdu se na mě usmál! Je tohle možné!? „Ale Maleni, já tě přeci znám. Ty jsi moje dcerka.“ Co!? Já ho slyším! On se na mě jenom dívíá a já slyším, co mi říká!? Já teda jen zírám! Můj táta? „Musel jsem odejít, nevěděl jsem, že existuješ, tohle zakázané, víš? Milovat někoho jiného, než svou rasu. Donutili mě odletět dost daleko na to, abych tvou matku, ještě mohl spatřit. Ale vrátil jsem se, škoda, že jsi se mnou nemohla mluvit, když já ještě mohl.“ Měla bych nenávidět, protože odešel, ale on nechtěl. Nemůžu do nenávidět.

„Aha, jak to, že tě slyším?“ to je opravdu záhada.

„Jsi má dcera a tak nám gryphonům můžeš rozumět i beze slov. I tvá maminka to dokázala a to nebyla potomek žádného gryphona, nejspíš za to mohl ten její dar porozumnění, ta její čirá dobrota.“

Páni, mám tátu a ještě to je gryphon! Počkat! Něco tady nesedí. „A kdo to na mě mluvil, když jsem šla do školy?“ nechápavě na mě hledí.

„To nevím, Maleni, jak vypadal.“ mluví zvláštně, skoro vystrašeně.

„Jako ty, když si za mnou přišel v noci, ale tentoktát to bylo jiné. Bála jsem se a taky tam byl ten... temně černý dým...“

„Dým? Jaký dým?“ zbytek, už nedořeknu, protože se ozve nějaký hlas.

„Maleni! Kde jsi! Maleni!“ ozívá se z dálky maminčin hlas.

„Měla bys jít, aby si maminka nedělala starosti.“ Zase se ozve moje jméno.

„Tady jsem!“ zakřičím do dálky a pak se znovu obrátím na svého tatínka. „Uvidím tě ještě?“ Na to jenom přikývne a mávne, ať už běžím a pak máchne křídly a je pryč a chvíly se sem přiřítí maminka.

„Maleni! Co tady děláš!? Proč jsi nepřišla rovnou domů! Měla jsi být doma, už tři hodiny, víš, jaký jsem měla strach?“ Vezmě mě do náručí a obejme.

„Promiň, mami, už se to nestane. Přísahám!“ Pak se maminka louku přejede zvláštním pohledem.

„Co, na téhle louce vůbec děláš? Jak si ji našla?“ Proč se mě na to ptá, je to jenom louka, stejná, jako všechny ostatní louky, ale i tak je jiná, tady jsem potkala svého tatínka.

„Sledovala jsem motýli a najednou jsem byla tady a nevěděla kudy na zpátek. Ještě, že jsi mě našla.“ Nenávidím, že jí musím lhát! Ale ktvůli tatínkovi to udělám. I když toho gryphona vlasně neznám, cítím mezi námi to pouto a cítím, že ho mám ráda.

Doma přemýšlím. Hlavou mi výří, asi milion různých myšlenek a otázek. Já mám tátu. Je to gryphon. Maminka se vrátila. Maminka mě hledala. Tatínka zase uvidím. Co byl ten dým? Měla bych mít strach? Proč měla maminka, tak divný výraz ohledně té louky? Co bude zítra? Jak se maminka na srazu Hurlenu měla? Co bude k večeři?

Na tu poslední otázku je mi odpovědí kručení v žaludku a tak ji řeknu na hlas. Maminka se jenom usměje a dá se do vaření. U večeře však příjde na zvlášní téma.

Děkuji čtenářům: arleen ariel carus, lokinm a solaris. Dále děkuji všem, co se do další kapči GD pustili. Díky! :D

Vím, že to nebyl nějaký extra akčňák, jak jsem psala a doufám, že druhá kapča nezklamala. No a jaké to bylo téma? Na to si budete muset počkat, protože jedu na dovču. :D

Autor: Mea (Shrnutí povídek), v rubrice: Povídky » Na pokračování

Sdílet

Diskuse pro článek Gryphonova dcera 2. kapitola: