OurStories.cz ~ naše povídky - Povídky » Na pokračování » Guardian demon 3. kapitola

18.10.2013 (18:00) • Rico • Povídky » Na pokračování • komentováno 4× • zobrazeno 719×

Opírala jsem se bokem o tribunu a sledovala zamilovanou dvojici na hřišti. Drew seděl na opěradle lavičky a Airana seděla mezi jeho nohama a opírala se o něj. Cítila jsem jeho přítomnost dřív, než vůbec promluvil.

„Opravdu vypadá jako ona, když se usměje, tak se celá rozzáří,” zašeptal překvapeně a já s mírným úsměvem přikývla.

„Má stejně velké a laskavé srdce,” zadívala jsem se na dívku, která byla tak moc podobná dívce, která pro nás oba byla důležitá.

„Tak kdy se chystáš jí zlomit srdce?” zeptal se ledově a já na vteřinu zavřela oči. Nadechla jsem se a poprvé se podívala na jeho profil. Byl stejný jako jsem si ho pamatovala. V ošoupaných modrých džínách a bílém tričku, které dokonale obepínalo jeho svalnaté tělo, vypadal jako obyčejný puberťák, ale já věděla, že je starší, než sám čas. Skousla jsem si spodní ret a snažila se zadržet zasténání. Svrběly mě prsty, jak moc jsem toužila se dotknout silné čelisti a měkkých rtů.

„Jestli se to k tobě ještě nedoneslo, tak jsem to byla já, kdo je dal dohromady,” procedila jsem skrz zuby a on se chladně uchechtl.

„Však ty to brzo napravíš, máš přirozený talent na lámání srdcí a rozvracení vztahů,” zadíval se mi do očí a v jeho temně modrých nebyla ani špetka citu, jen chlad a zase jen chlad. Po letech jsem opět cítila tu bolest a odmítla jsem ho nechat mně srazit na kolena.

„Dostala jsem svůj trest, který plním, takže si ty svoje kecy nech pro někoho, koho zajímají. A teď jestli nemáš na srdci něco důležitého, tak odsud vypadni!” zavrčela jsem nenávistně a on nadzvedl obočí.

„Nějak ses nám rozjela,” ušklíbl se a já se uchechtla.

„Jdi se vycpat idiote.” Otočila jsem se k němu zády a překvapeně jsem vypískla, když si mě otočil zpět k sobě a položil si obě ruce vedle mé hlavy.

„Pozor na pusu holčičko mohlo by se stát, že mi dojde trpělivost!” zavrčel mi zlostně do obličeje a já se vítězně usmála.

„Problém je, miláčku, že mě zabít nemůžeš. Rozpoutal bys tím totiž válku mezi vámi nahoře a peklem. A odnesli by to především vaši milovaní lidé,” pohladila jsem ho ukazováčkem po hraně čelisti a palcem mu přejel po spodním rtu. Maličko se zachvěl a v očích se mu objevila touha.

„Jednou děvka vždycky děvka, že ano Katashiro?!” ušklíbl se posměšně a znechuceně. Vzteky jsem zaječela a nakopla ho rovnou do jeho milovaného mužství. Anděl nebo člověk, všichni jsou tam zranitelní. S uspokojením jsem sledovala jak se bolestí svíjí na zemi.

„Dávej si pozor na ten svůj jazyk nebo ti ho jednoho krásného dne uříznu a nejen jeho rozumíš?” zasyčela jsem mu ledově do ucha. A on mě ze země probodl nenávistným pohledem, což ve mně vyvolalo jen úsměv. Ještě chvíli se kroutil a pak vstal a došel, až ke mně.

„Nedovolím ti, abys zničila další život. Celleste byla poslední!” zasyčel mi do obličeje a z toho mého zmizela všechna barva.

„Nikdo z vás nikdy neobviňoval jeho, ve vašich očích jsem vždycky byla vinná jen já. To on mě svedl, i když jsem nechtěla. Nikdo z vás se nepostavil na mojí stranu ani ty!” Sevřela jsem víčka a snažila se zahnat slzy, které se mi hromadily v očích.

„Byla jsem sama a nikdo neslyšel moje prosby o pomoc. A když bylo po všem, tak se tam objevila Celleste a uviděla ho, jak se obléká. Ten pohled jí zlomil srdce a ona pak skočila. A tys mi pak zlomil srdce tím, žes mi nevěřil a jako bonus jste mi napálili ten váš nesmyslný trest,” zabodla jsem mu prst do tvrdé hrudi a on na vteřinu vypadal, že mi věří, ale pak se chladně rozesmál.

„Opravdu si myslíš, že ti uvěřím tuhle nesmyslnou pohádku? Kvůli tobě zemřela a já ti to nikdy neodpustím, rozumíš?” Probodl mně pohledem plným nenávisti a já najednou byla moc unavená na hádky s ním. Zadívala jsem se opět na ty dva a jemně se usmála. Ať si o mě Gabriel myslí, co jen chce, ale štěstí těhle dvou za to stojí. Cítila jsem jeho pohled na své tváři, ale neotočila jsem se.

„Byla to moje malá sestřička a měl jsem jí ochránit,” zašeptal tak tiše, až jsem si myslela, že se mi to zdálo. Otočila jsem se a všimla si, že sleduje dívku, která vypadá jako dokonalá kopie jeho sestry a smutně se pousmála.

„Nejenom lidé v životě dělají chyby i my nesmrtelní nejsme neomylní. On jí nikdy nemiloval, nikdy nemiloval nikoho jiného, než sám sebe,” zamumlala jsem tiše a pak se kysele zasmála.

„Ale ty mi stejně nikdy neuvěříš, podle tebe jsem prostě vinná a tím to hasne!” Zakroutila jsem jemně hlavou a vzpomněla si na jemnou a tak zranitelnou Celleste, která milovala déšť a západ slunce a hlavně milovala Samaela. Toho největšího parchanta na tomhle světě, kterého jsem s obrovskou radostí zaživa vykastrovala a vyrvala mu vnitřnosti z těla. On mohl za smrt mojí a Cellestiny lásky. Přivřela jsem oči a cítila jsem, jak zmizel. S jeho přítomností odešla i moje bolest a vina. Opřela jsem se tváří o chladnou konstrukci tribuny a zhluboka se nadechla.

„Jsi v pořádku?” Málem jsem vyletěla z kůže, když se za mnou ozval Sebastienův hlas. Vyčítavě jsem ho probodla pohledem a on nevinně pokrčil rameny.

„Byla jsem, dokud jsi mě nevyděsil k smrti,” zavrčela jsem podrážděně a on pozorně studoval mojí tvář.

„Nevypadala si, že jsi v pořádku, když s tebou mluvil ten kluk,” přiblížil se ke mně a já o krok ustoupila, takže jsem se ocitla uvězněná mezi jeho tělem a tribunou.

„To byl jen jeden můj známý, máme spolu nevyřízený nějaký starý spory,” vysvětlila jsem částečně pravdivě a pak jsem ho od sebe odstrčila. V duchu jsem na toho bastarda nadávala, to se nemohl odhmotnit?!

„Za chvíli začíná trénink a tým potřebuje svého kapitána,” kývla jsem směrem k hřišti, kde už se začínali pomalu scházet členové fotbalového týmu. Zadíval se na hřiště a pak se pohledem vrátil ke mně.

„Oni počkají!” Usmál se jedním koutkem a já zvedla oči v sloup a strčila do něj, až málem upadl.

„Oni možná počkají, ale já nemám zájem být v tvé přítomnosti i nadále, takže mě omluv kapitáne,” ušklíbla jsem se ironicky a vydala se na hřiště, kde jsem narazila na Jeryho.

„Hned je ten den krásnější. Ahoj krásko!” usmál se na mě zářivě a já nemohla jinak, než mu úsměv oplatit a nechat se od něj políbit na tvář. Jednak byl opravdu fajn a hlavně jsem věděla, že Bastien dorazil na hřiště a sleduje nás.

Po rozhovoru s Gabrielem jsem se potřebovala uklidnit a přijít na jiné myšlenky. Flirtování s tímhle krasavcem bylo dobré odreagování a jako plus jsem naštvala kapitána našeho fotbalového týmu a to nikdy nebylo na škodu. Potřeboval chlapec srazit hřebínek a to hodně. Naštěstí pro něj okolo něj byl stále houf slepic, které ho obletovaly a lichotily mu.

Všimla jsem si pronikavého pohledu, kterým Jery probodával Ambeřinu blonďatou hlavu zatímco cukrovala na Bastiena. Překvapeně jsem nadzvedla obočí, copak to tu máme?

„Proč jsi jí neřekl, že o ní stojíš?” Zadívala jsem se mu do tváře a on okamžitě sklopil pohled k zemi a špičkou boty kopal do trávníku. Chtěl začít zapírat, ale můj pronikavý pohled mu v tom zabránil.

„Proč by se zajímala o mě, když může mít kapitána,” zamumlal závistivě a já si vjela rukou do vlasů. A pak jsem dostala nápad!

„Pomůžu ti,” zvedla jsem mu obličej nahoru a on se mírně zamračil.

„Proč bys to dělala? Nesnášíš Amber.” Nebylo v tom žádné obviňování jen konstatování faktů.

„Říkej mi dobrá vílo, prostě mám chuť dělat dobrý skutky, takže jdeš do toho?” Uculila jsem se a on pokrčil rameny.

„Nemám, co ztratit. Takže jaký je tvůj plán?” Zajímal se a já se k němu přiblížila, až jsem se dotýkala jeho hrudi a ruce jsem mu položila kolem krku.

„Spolupracuj!” špitla jsem mu do rtů těsně předtím, než jsem si stoupla na špičky a políbila ho. Zprvu byl zaskočený, ale po chvilce se velice aktivně zapojil. A já musela uznat, že ten kluk je nejen přitažlivý, sexy a vtipný, ale jeho rty byly stvořené pro líbání. Skousla jsem mu spodní ret a on si mě k sobě pevněji přitáhl. Jazykem zaútočil na můj a já mu s radostí vyhověla. Úplně jsem zapomněla, že stojíme uprostřed hřiště a že nás naprosto všichni vidí. Probralo mě až hromadné pískání a povzbuzování, lehce omámeně jsem se od Jeryho odtáhla a podle jeho výrazu ten polibek nezamával jen se mnou.

„Wow!” vydechl a já se lehce usmála. Skousla jsem si spodní ret a palcem jsem mu setřela muj lesk na rty z pusy. Spokojená sama se sebou jsem spatřila, jak Amber přímo zuří a potvrdilo se mi tím, že Jeryho náklonnost není jednostranná, teď jen přesvědčit tu blonďatou blbku, aby bojovala za to, co chce. A mezitím si užiji ještě trochu líbání s tímhle fešákem.

„Nebylo to špatný,” mrkla jsem na něj a odběhla jsem za překvapenou Arianu, která se opírala o svého stejně překvapeného přítele.

„Ty vole,” vydechl Drew a já se zasmála. Jeho přítelkyně ho plácla přes ruku a káravě se na něj zadívala.

„Promiň lásko, ale tohle bylo... nemám slov,” zakroutil nechápavě hlavou a já ho strčila směrem ke hřišti, kde jeho kapitán rozdával dost vztekle rozkazy.

„Nechceš mi něco říct?” zadívala se na mě upřeně Ariana a já přemýšlivě našpulila rty.

„Máš pravdu, nechci,” uculila jsem se nevinně a zamávala jsem na vesele se culícího Jeryho. Ariana mě ještě chvíli probodávala pohledem, ale když zjistila, že ze mě nic nedostane, tak se začala věnovat tréninku svého miláčka.

„Ty jsi taková děvka Guardianová!” Postavila se přede mě ta blonďatá kreatura a já se na ni pobaveně podívala. Mohla by se učit od nesmrtelných z mé minulosti, jak se někdo uráží. Naklonila jsem hlavu lehce na stranu a uculila se.

„Závidíš Kardashianová? Máš co, protože Jery líbá naprosto ú-ž-a-s-n-ě!” zamumlala jsem spokojeně a mlsně se zadívala na kluka s číslem 5. Vycítil můj pohled a i když byl uprostřed tréninku, tak se zastavil a poslal mi vzdušnou pusu. Zasmála jsem se a natáhla jsem ruku, chytla jí a dotkla se svých rtů. Amber náš polibek na dálku samozřejmě neušel a červená v jejím obličeji ještě o odstín ztmavla. V očích jí byla vidět vražda a já se pobaveně zasmála. Jery se naší hry chytil hodně rychle a šlo mu to.

„Už se nemůžu dočkat, až trénink skončí a my půjdeme ke mně. Mám totiž stále volný barák a určitě ti nemusím říkat, že se na televizi koukat nebudeme, že?!” Mrkla jsem na ni spiklenecky a v duchu se smála.

„Ty odporná mrcho já ti vyškubu všechny vlasy!” Chtěla se na mě vrhnout, ale to už u nás byli kluci a Bastien jí chytil rukama kolem pasu a držel jí v dostatečné vzdálenosti. Kopala a ječela, ale on jí dál držel. Jeremy si hned stoupl vedle mě a ochranitelsky mně objal kolem pasu.

„Uklidni se Amber a nech mojí přítelkyni na pokoji,” zavrčel na ni podrážděně a já málem nezadržela překvapený pohled jako ostatní. Rozhodla jsem se hrát jeho hru a přitulila se do jeho náruče. Sklonil se a políbil mě na vršek hlavy.

„Jak to myslíš přítelkyni? Jak dlouho spolu vy dva chodíte?” rozčilovala se ta malá fúrie a já zvedla hlavu, abych se moha zadívat do očí svému ”příteli” .

„Padli jsme si do oka na mojí uvítací party, ale dohromady jsme se dali, až o týden později,” usmála jsem se něžně a vysloužila si tím pusu na špičku nosu. Jo hráli jsme to perfektně.

„Chceš říct, že to spolu táhnete měsíc a nikdo o tom nevěděl? To ti neuvěřím!” rozčilovala se dál a já lhostejně pokrčila rameny.

„Nemám potřebu vytahovat svoje soukromí mezi lidmi, ale dneska jsem se prostě neudržela. Promiň zlato já vím, že jsme se dohodli, že to budeme zatím tajit, ale nemohla jsem odolat,” podívala jsem se omluvně na Jeryho, kterému v očích hrál smích a já si skousla spodní ret, abych se nerozesmála. Byla jsem odmala dobrá herečka, ale tohle už na mě začínalo být moc. Poznal to a proto se ke mně sklonil a dlouze mě políbil.

„Jsem rád, že jsi to nevydržela, já sám už jsem měl namále. Chci, aby každý věděl, že jsi jen moje,” usmál se na mě zamilovaně a já v duchu žasla, jak skvělý ten kluk je herec. Nebo si možná na mém místě představuje Amber, to bude pravděpodobnější. Tak či tak počítám, že do týdne budou ti dva spolu a já si zahraji na zhrzenou přítelkyni.

„Teda lidi vy víte jak překvapit,” zasmál se Drew a tím prolomil dusnou atmosféru. Všichni jsme se začali smát a trénink nakonec pokračoval, jelikož Amber odmítala být se mnou na jednom hřišti a odešla.

Autor: Rico, v rubrice: Povídky » Na pokračování

Sdílet

Diskuse pro článek Guardian demon 3. kapitola: