OurStories.cz ~ naše povídky - Povídky » Na pokračování » Heaven or Reality? 1. Kapitola

02.11.2009 (14:00) • Katja007 • Povídky » Na pokračování • komentováno 2× • zobrazeno 857×

Byla jsem na nádherné louce plné barevných květů, listí a různě nádherných stromů a poslouchala jsem jen jemné šustění větru o listí. Věděla jsem, že je to sen, ale užívala jsem si každé vteřiny tady. Běhala jsem bosýma nohama mezi listím a smála se tomu štěstí, které jsem v tu chvíli pociťovala. Nechtěla jsem myslet na to jaká je skutečnost, protože bych si jen tuhle krásnou chvíli zkazila. A najednou jsem uslyšela to povědomé pípání a hlas sestry jak na mě volá. Krásná louka strácela detaily a já najednou otevřela oči.

Nademnou se skláněla mladá, nemocniční sestřička a usmívala se na mě. Jako bych nevěděla, že mě lituje.

"Deine musím vám podat vaši ranní infuzi proti bolesti. Je 6 hodin ráno." Řekla s předstíraným usměvem a začala něco kutit na kapačce, která nademnou visela. I když se občas přetvařovala, měla jsem ji ráda. Byla jedna z mála osob, která nevyjekla hrůzou když mě spatřila. Nemohla jsem protestovat byla jsem od hlavy k patě ochrnutá. Jediné co jsem mohla dělat, bylo mrkaní očima, jemné pootočení hlavou a 3 prsty na pravé ruce. Pomocí těch prstů jsem se dorozmívala. Když jsem chtěla něco vzkázat vzala mamka nebo setra tabulku s písmeny a ukazovala na ně tak dlouho, dokud to nebylo to pravé písmeno. Ale máme na to zjednodušení. Když zvednu ukazováček, sestra ví, že chci písmeno z první části abecedy. Když zvednu prostředníček, chci prostřední část abecedy a když zvednu prsteníček, sestra už ví, že to znamená, že chci nějaké písmeno z poslední části abecedy. Když je to správně, zvednu všechny 3 prsty a když jen 2 tak to správně není. Jsem napojená na spoustu hadiček a dýchací přístroj, který mám pořád na puse. V krku mám díru na hadici, protože samostatně dýchat nemůžu. A proč vlastně to všechno?

Před 7 měsíci jsem jela odpoledne za mamkou do práce. Chytila jsem si taxík a nasedla. Jenže to jsem nevěděla, že řidič je opilý. Jel asi 200km/h a plnou parou narazil do jiného auta. Řidič nepřežil a já si teď myslím, že měl větší štěstí než já. Já, která má 15 let a do konce života bude na přístrojích ochrnutá. Už 7 měsíců tu ležím a žiju svůj zmařený život. Jediné co mě drží při životě jsou ty sny, ve kterých můžu běhat a dělat vše co se mi zachce.

"Dnes přijde opět tvá matka, volala, že se zpozdí a přijde až ve 4 hodiny." Zvedla jsem 3 prsty, že to beru a pak sestřička odešla a já zase byla sama. Kdysi před nehodou jsem měla kluka, Toma. Ale po té nehodě mě ani jednou nepřišel navštívit. Asi se dal dohromady s mou bývalou "nejlepší" kámoškou Alishou, která též o mě nejeví zájem. Ale já už se nezlobím. Teď už mi může být všechno jedno. Mám jenom mamku Helen. Otec mamku opustil, když zjsitil že je těhotná a od té doby se neozval. Nemám žádné sourozence jen jednu tetu, sestru mamky. Teta mě občas přijde navštívit, ale já vím, že toho má moc. Je realitní agentka a každý den má co dělat aby vůbec stihla svoje povinosti natož chodit za svou mrzáckou neteří. Tady v městečku Even v Americe, žiju odmalička. Do té nehody mě zajímaly kluci, nákupy a časáky. Ale teď kdy jsem měla 7 měsíců na přemýšlení o životě vím, že tenhle život je úplně o nečem jiném. Je o zdraví, rodině a lidech, kterým na vás záleží. Jsem unavená asi to bude tou infuzí. Zdřímnu si a snad se mi bude zdát ten úžasný sen.

Povedlo se! Jsem zpátky na své louce. Je to tu krásné jako vždycky. Ale je tu něco co mi tu nesedí. V dáli vidím bránu a od ní směřem ke mně míří dívka. Zatím ji vidím z velké dálky, ale vím že je v něčem důležitá a že to není jen moje fantazie. To co mi totiž přišla říct, mi rozhodně vyrazilo dech.

Autor: Katja007, v rubrice: Povídky » Na pokračování

Sdílet

Diskuse pro článek Heaven or Reality? 1. Kapitola: