OurStories.cz ~ naše povídky - Povídky » Na pokračování » Hell, Destiny and Hope - 27. kapitola

01.05.2015 (09:00) • JanieHutcherson • Povídky » Na pokračování • komentováno 1× • zobrazeno 934×

Opravdu jsem právě řekla, že mě ošuká, a on řekl, že chtěl?

Tak počkat, chtěl? Minulý čas?

Ne. Tohle jsem asi v hodně ožralým stavu.

Zvedám ruku a začínám ohmatávat jeho obličej. Přidávám i druhou ruku a testuju pravdivost jeho identity.

„Můžu teď, prosím, mluvit s Nicholase Masonem?" Nechávám otevřenou pusu a testuju jeho vlasy, ruce, tváře, pusu.

„Mluvíš s ním," odpoví mi na otázku.

„Apríl už byl, uvědomuješ si to, že jo?"

„Zcela."

„Je tu někde kamera? Svatební žertík? Kde můžu zamávat mamince?" Otáčím se pořád dokola a zkoumám mlhavě každý roh výtahu.

Ozve se cvaknutí a dveře se začnou otevírat.

„Pojď," chytá mě Nicholas volnou rukou a táhne ven z výtahu.

„Takže tím hotoví jsi opravdu myslel hotoví?" ptám se pro jistotu.

„Žádný dvojsmysl ti neuteče." Pokračuje chodbou k poslednímu pokoji a pomocí karty ho odemyká. Zase mi je otevírá, abych mohla vejít.

Sotva to dělám, zmateně se otáčím a zvedám ukazováček. Napadá mě spousta otázek, ale nevím, kterou mám vyslovit první.

„Mám se svlíknout?" ptám se nakonec. Moje mysl zcela kapitulovala.

„To bych nechal na mně," zavírá dveře a přechází přes pokoj, aby na stolek u gauče položil to šampaňské a skleničky.

„Nezamkneš? Co když zdrhnu?" Zastavuje se uprostřed pohybu a narovnává se.

„Prosím," vztahuje ruku s jasným poselstvím. „Jestli chceš jít, můžeš," zase ruku nechává spadnout podél těla.

Jsme tam, kde jsme byli. Budu couvat.

Sleduju dveře a sleduju Nicholase. Pohledem zaletím k posteli.

Je jediný, kdo ví o mé jizvě, a chtěla bych s ním mít sex.

Zřejmě by ze mě ty šaty dostal a nechal mě zcela nahou.

Naposledy jsem byla takhle nahá ve sprše dneska ráno. Sama.

Vracím pohled na Nicholase, který se začíná vysvlíkat ze saka. Vypadá to, že se mu to zaháklo o kravatu. Zvedá ruku a vyprošťuje sako ze zajetí. Ten kratičký pohyb stačí k tomu, aby se mu vyhrnula košile z kalhot, a já jsem rázem rozhodnutá.

„Zůstávám," dělám rozhodný krok vpřed, až přicházím ke gauči.

„Skvěle," usměje se na mě Nicholas a začne se dobývat do láhve.

„Proč to?" ukazuju na sklenky.

„Jsem romantik," zkonstatuje.

„Nejsi," opravuju ho.

„Ty ale jsi," otevírá láhev a nalévá do sklenek.

„Někde hluboko možná," oznamuju mu holou pravdu.

„Tak fajn. Chci tě víc opít," podává mi sklenku a sedá si ke mně na gauč.

Moc blízko!

Proč jsem, sakra, tak nervózní? Není to první sex. Vlastně jsem měla tuhle jeden s Travisem.

Ani nevím, jestli ví, že jsem odjela.

Nemysli na to!

„Proč jsou ty sklenky teda dvě?" Nakláním k němu ruku s tou svojí.

„Pojďme to prostě zapít," zkouší ověřenou taktiku: pití. Ťuká si se mnou a pak si dáváme zároveň loka.

„Někdo tu měl pravdu, hm? Když říkal, že budeme mít vášnivější noc než novomanželé," jakmile to vyslovuju, uvědomuju si jednu pravdu. „Oh! Věděls, že to slovo obsahuje želé? NovomanŽELÉ!" Jsem nějaká chytrá.

Vysluhuju si jeho smích a nepatrné ošití.

Aha. Počkat, oprava, tohle nebylo ošití, ale posun jeho těla blíž ke mně.

„Tobě nic neunikne," znovu pije ze své sklenky a pak ji dopíjí a pokládá na stůl. Zřejmě u sebe navodil dostačující opilost, protože mi neohroženě pokládá ruku na stehno.

Sedím pěkně narovnaná s nohama dole. On sedí zcela mužně vedle - blízko - mě a má ohnutou jednu nohu, aby seděl natočený ke mně.

Ten dotek na stehnu mě paralyzuje jako nikdy.

Tělem mi projíždí neuvěřitelná elektřina a já se zasekávám v pohybu.

Ruka se přesunuje na vnitřní stranu a druhá ruka, kterou má opřenou o opěradlo gauče, se mi začíná přehrabovat ve vlasech.

Zcela v šoku se nahnu a pokládám sklenku na stůl. Pak se zvedám a upravuju si vršek šatů.

„Fajn. Tohle je divný. Nezdá se ti to divný?" Sleduju ho, jak se chytá za kořen nosu a pak si prohrabuje vlasy.

„Pojď sem," položí ruku vedle sebe.

„Tak jo," přicházím zpátky ze svého malého výletu po pokoji a kopu do sebe celý obsah skleničky. Vykasávám si šaty až nad kolena a klekám si na místo, kde jsem před chvílí seděla. Vlastně si i sedám na paty a chytám se za Nicholasova ramena.

Naklání se ke mně a s rukou zabodlou ve vlasech mi přejíždí po krku. Přitahuje si mě a dává mi polibek na rty.

Vlastně mezi námi právě probíhá neskutečný zápasení obou jazyků.

Odtahuju se a chytám ho za tu ruku, kterou mě ještě před chvílí držel za krk.

„Já... já jen. Nemusíš to dělat, víš to, že?"

„Vím," pouští moji ruku a přejíždí mi přes zápěstí po lokti až k rameni, kde mi přehazuje vlasy na bok. Zase si mě chytá za hlavu a přisunuje se blíž.

Blíží se k mým rtům a já zase cuknu a strhnu ze sebe jeho ruku. Tentokrát ho chytám pevněji.

„Neděláš to kvůli tomu, že jsme si zbyli, že ne?"

„Rozhodně ne," odpovídá mi zase pohotově, ale veškeré pokusy mě líbat vzdává.

„A je to správný? Totiž, budeme pořád kamarádi?"

„Samozřejmě," zvedá mi prsty a proplétá si je se mnou.

„Tak fajn," volnou rukou si vyndávám kytku z vlasů a nakláním se, abych ji položila na stůl. Když se vracím, Nicholas ke mně vztahuje volnou ruku a rozhazuje mi vlasy, které jsem měla sepnuté. Ve volných vlnách mi teď splývají podél celé hlavy.

„Už se můžeme líbat?" ptá se pro jistotu a já hluboce polykám.

„Já nevím," krčím čelo v nejistotě.

„Jane. Jestli to nechceš, nebudu tě do ničeho nutit. Jen ti chci dát ještě jednu pusu," povoluje si ode mě obě ruce a chytá mě za obě tváře. Přitahuje si mě a znovu si nárokuje má ústa. A to teda sakra hodně!

Můj obličej sám od sebe cuká.

Nicholas přerušuje spojení a otáčí se na gauči.

„Sakra!" zanadává si.

„Promiň! Já… nevím, co to se mnou je!"

„Hele. Řekl jsem, že do hodiny budeme zpátky. Potřebuju, aby ses rozhodla. Když mi teď dáš košem, musím si dát sprchu, a v tomhle případě mi to nebude trvat pět minut," vybaluje na mě rovnou a já se zmůžu jen na šepot.

„Promiň," stisknu rty hořce k sobě. Nicholas mi věnuje příliš dlouhý pohled z očí do očí, a když povolí, zvedá se a odchází ke dveřím koupelny.

„Můžeš jít dolů. Tady už stejně nebude do čeho píchnout," oznamuje mi a mizí za dveřmi.

Jsi koza!

Řekla bych si i hůř.

Všechno jsem zkazila. Jemu i sobě.

Sakra... vždyť o tomhle jsem snila už v patnácti a od té doby pořád!

Stoupám si a začínám si zběsile okusovat tisícový lak.

„Co to dělám!" říkám si pro sebe a vyplivuju na prázdno kusy laku. Sedám si na postel.

Tohle není dobrý. Chci to! Chci ho!

Chci s ním mít ten podělanej sex. A ne jednou.

Zase se zvedám a nervózně chytám láhev šampaňského. Přihnu si přímo z lahve, a to hodně. Mám pocit, že si tím vyplavím i mozek, což by v tomto případě nemuselo být tak strašné.

Čekala jsem na to roky. To nemůžu teď zahodit. Obzvlášť když chce i on, a to není ožralý. Teda myslím. Myslím, že naše líbání obsahovalo alkohol, ale ten byl většinou ze mě.

Sundávám si boty a znovu si lokám z láhve. Mám chuť plivat nosem a snažím se to potlačit.

Přecházím ke dveřím do koupelny a vztahuju ruku, abych zaklepala.

Jen tam, za těmi dveřmi je to, co chci.

A chci to moc.

Co jsem blbla?

Ještě si prohazuju vlasy a olizuju rty od zbytku rtěnky.

Jdeme mít sex.

Stačí párkrát zaťukat a ode dveří se ozývá jeho hlas.

„Ano?"

„Rozmyslela jsem si to." Ani to nestačím doříct a dveře se rozlítávají. Nicholas je stále oblečený, jen si vyzul boty a ponožky a rozepl košili. Asi taky nespěchal.

„Bože, děkuju." Vychází ven ze dveří a neobtěžuje se za sebou zavřít. Rovnou mě balí do náruče a začíná mi tvrdě dorážet na pusu.

Ani se nenaděju a vykasává mi šaty nahoru. Přejíždí mi u toho konečky prstů po holé kůži a mě naprosto paralyzuje, kolik chlupů se může najednou zvednout.

A zřejmě nejsou samy, co se zvedá.

„Tohle jsem chtěl udělat už od rána," mluví dál mezi polibky a mým vzdycháním. Posunuje se dál a s prsty zaháklými do mých šatů mi přejíždí přes celé boky až nahoru na prsa. Pouští mě ze zajetí jeho úst, aby ze mě ty šaty konečně dostal, ale jakmile jsou dole, zase pokračuje, kde přestal. Chytá mě za krk a tlačí na sebe. To mu ale nestačí a jeho ruka se ocitá i na mém zadku.

Mne mi jednu půlku, jako bych byla nějaká látka a on si s ní hrál.

Je to sakra příjemný, pokračuj.

Nalepuje si mě na sebe a já cítím jen jeho košili a kalhoty. Jsem nespokojená.

„Počkej."

„Děje se zase něco?"

„Jo. Chci tě vysvlíct," stoupám si kousek bokem, abych se dostala k jeho knoflíkům, ale přitom mu stále dovolila, aby mě líbal a dělal to s tou rukou vzadu.

Stahuju mu košili přes ramena a mé ruce se s dovolením vrací přes jeho nahou kůži a mně naprosto dostačující tělo.

„Tohle jsem vždycky chtěla udělat," odlepuju se z jeho tváře a přejíždím mu malými pusinkami až ke krku a mezitím mu zajíždím prstama do vlasů.

„Co přesně?"

„Celkově všechno, co odteď budeme dělat," oznamuju mu.

„Tak to se těším na to focení," usměje se na mě a já si uštědřím ránu do jeho hrudi.

„Ticho," tentokrát jsem to já, kdo si vynucuje pusu.

Cítím jeho ruku, jak mě drží za zadek a tlačí na sebe. Jenže ta druhá se dává na průzkum. A to přesněji na moje záda. Celá zkoprním a trochu sebou škubnu.

„Klid. Budu opatrný," zavzdychá mezi polibky a já se zase trochu ošiju, když palcem narazí na moji jizvu. Velice jemně se po ní začne sunout dolů. Prakticky se mě ni nedotýká.

„Nech toho, prosím," svojí rukou se ho snažím chytit a dostat ze svých zad.

„Bolí to?" ptá se najednou starostlivě.

„Není to příjemný," říkám tiše. „Ale někde jsme byli," vracím mu ovládání nad jeho rukou a on ji přesunuje na moji tvář.

„Už chci do tebe," oznamuje mi neslyšitelně a mně se při jeho slovech rozklepe celé tělo. Přestává mě líbat a obchází mě. Lehá si na postel a se zaujetím sleduje, jak si na postel klekám.

„Ale pořád máš kalhoty," ukazuju na jeho šatstvo.

„Budeš tak hodná?" věnuje mi tázavý pohled.

„Bude mi potěšením," odpovím mu radostným tónem a přesunu se na jeho nohy obkročmo. První, čím se zaobírám, je pásek. Rozepínám mu ho a pak se zaměřím na knoflík a zip. Vrhám na něj soustředěný pohled a sleduju, jak mě zaujatě sleduje on.

„Nikdy bych neřekl, jak zrovna u téhle činnosti budeš vypadat úžasně," řekne a mně tím vykouzlí úsměv na rtech.

„Smím něco zkusit?" Čekám na souhlas. Prvně se mi dostaví nechápavý pohled a potom pomalu kývne. „Slibuju, že to bude jenom příjemné," zahakuju prsty za jeho kalhoty i trenky a stahuju je pryč. Končí někde vedle mých šatů, ale to už je mi ukradené.

Přímo přede mnou uvidím to, co mi zůstalo skryto po čtyři roky.

Zjišťuju, že i když jsem si občas myslela, že moje fantazie dost přehání, tohle je teda fakt nečekaný.

„Páni," nedokážu popřít překvapení. Raději se mu nedívám do obličeje, abych viděla, jak se zatvářil. Možná jsem právě i zrudla a já se nikdy, opakuju nikdy, nečervenám!

„Podle toho, co chceš zkusit," ptá se mě mírně nakřáplým hlasem. Přesně tohle chci zkusit, chlapče. Chci tě dostat, obrazně, na kolena. To já budu na kolenou.

Zvedám k němu pohled, který se tvářil být jako smyslný. A možná už opravdu byl. Stačilo jen projít mojí osobní proměnou. Z běžné Jane, smutné, ztrápené, nechutné a sprosté, na úchylnou Janie, smyslnou, roztomilou - s tím pořád dost bojuju - a sprostou.

Tuhle moji přeměnu si nepředstavujte jako házení celým tělem. Nejsem Asterix a tohle není kouzelný nápoj.

Teda... když nad tím tak přemýšlím... jednoho odvážlivce bychom tu měli a kouzelný nápoj tu třeba taky bude. Záleží jen na tom, kam ho Obelix šoupne.

Tak jo. Jsem oficiálně úchylná osoba.

Muhahaaa!

Ne... pořád to trvá. Tohle teda nebylo vůbec smyslný, roztomilý nebo úchylný.

Klekám si na kolena a svírám mezi sebou Nicholasovu levou nohu. Musí ležet? Vkleče mi to jde líp. Takovej přirozenější pohyb.

Mohla bych se natočit zboku a dát tak na obdiv jeho očím svůj špek. Ne. Zůstávám, jak jsem.

Vztahuju ruku k jeho penisu a sjíždím jednou pomalu nahoru a pak dolů. Když kontroluju jeho stav, zjišťuju, že má zavřené oči a mírně semknuté rty.

Tohle nikdy nepochopím.

Nakláním se a přikládám mu ke špičce ústa.

Páni. V jeden den cítit jeho ústa a JEHO chuť, je skoro až neuvěřitelný. Štípněte mě!

Nebo ne. Tohle je až moc pěknej sen.

Obemykám ho rty a poslouchám jeho tenký povzdych.

Travis teda křičel víc. Možná to bylo trochu proto, že jsem ho kousla, a to, podotýkám, zcela omylem. I tak se nakonec udělal. Jednou ven, jednou dovnitř.

Tohle nechci. Ne s Nicholasem.

Prostě ho teď udělám pusou a pak zkusím využít druhou šanci.

Schovávám zuby za rty a sjíždím dolů. V pravidelném rytmu se mi začíná malými pohyby pánví přizpůsobovat a nakonec mě nemilosrdně chytá za hlavu a zaplétá si prsty do mých vlasů. Pf. Romantik toto.

„Janie, nech toho," šeptá mezi vzdechy a já cítím, jak si sám začíná udávat tempo rychlosti mojí pusy.

Chytám mu ruce a oddělávám mu je bokem. Tohle je moje práce, kovboji. Zpátky vracím jednu ruku na jeho druhé stehno a druhou ho chytám za spodek penisu a souměrně s ústy mu rukou přejíždím nahoru a dolů.

Nesnáším to slovo na h... honím ho... honím psa na zahradě, ne jeho péro.

Začíná se cukat.

„Janie! Pojď sem!" zase na mě mluví, ale jinak se vůbec nepohne. Opouštím ho ústy a nepřestávám v pohybu ruky.

„Říkal jsi něco? Máme asi deset minut, než nás začnou postrádat. Opravdu si chceš dát tu sprchu?" Zrychluju pohyby rukou.

„Jsem docela výkonnej," zmiňuje se.

„Nepochybuju. Jen jsem si jistá, že to nestihneme. Ne se mnou," zmiňuju se mu já o svém problému a on jen udeří hlavou o polštář.

„Panebože!" Projíždí si obličej a vlasy pod rukama.

„Tak já toho nechám," pouštím ho a dělám malý úkrok dozadu, abych mohla bezpečně dodupnout na podlahu.

V té chvíli je u mě a jeho nahé paže mě táhnou zpátky.

„Opovaž se, Brownová," chytá můj obličej do rukou a líbe mě. Když se odtrhne, dělá, že plive.

„Jsi nechutnej," bouchám ho do ramene a on toho předstírání nechává a místo toho si zase lehá.

„Nedokončíš to?"

„Bude mi potěšením," usměju se na něj a zase si klekám na své předešlé místo. Chytám ho do ruky a zvedám pohled.

„Ježiši, bejby. To je boží," cedí skrz zuby a pevně k sobě tiskne víčka. Přilepuju pusu zpátky na místo a zrychluju to.

Tempo mé ruky i úst už nejsou souměrná, ale když se vracím ke špičce a jemně zakroužím jazykem na tom vrcholku jeho důstojnosti, vždycky se pode mnou celý napne.

Najednou, a to opravdu zčistajasna, mi zaráží prsty do vlasů a stiskne dolů.

Zřejmě je mu najednou úplně jedno debilovi, že se dávím!

Pouští mě, ale po vteřině, a než stíhám podotknout nějakou uštěpačnou poznámku, plní se mi ústa. Překvapením se zakuckávám a první várku polykám. Druhá a větší však letí ven jak ze sopky a přistává mi na rukách a jemu na nohách.

Výborně, Masone. Jsi machr.

„Kriste! To bylo úžasný! Fakt. Nádherný!"

„Kdy jsi naposledy měl sex?"

„Co sex. Kdy mi ho nějaká naposledy kouřila," tiskne si ruce k obličeji a když je sundává, všímám si, že jeho oči jsou celé lesklé.

„Myslím, že adeptky by byly."

„Odteď chci jenom tebe. Kolik bereš na hodinu?" ptá se zcela vážně a já mu ušetřuju jednu tvrdou ránu pěstí do stehna. Ucukává a pokrčuje celou nohu.

Začíná se smát a mně překvapivě začínají taky cukat koutky. Natahuju se a beru mu polštář zpod hlavy.

„Co to..." nestíhá ani domluvit, protože mu onen polštář přistává na obličeji. Zvedám se a přecházím k místu, kam upustil moje šaty.

„Nicholasi! Brácho!" ozve se najednou ode dveří. Chvíli čekám, jestli se Mike nevyřítí z chodbičky, ale ta zůstává temná.

„Mikeu?" zvedá se Nicholas na loktech.

„Bože, kde vězíš?" To je Peter? Ten hlas tak zní. Jak to, že není rozvalený na taneční ploše?

„Co je?" stoupá si Nick a souká se do trenek.

„Nevěsta začíná odpadávat, Eleanor aktivně tančí na stole a nějaká příbuzná od Starku vyjela po tvým dědovi. Je jí tak patnáct," promluví Peter.

„A nemůžeme najít Jane," doplňuje ho Mike.

Už otevírám pusu, abych se ohlásila, že jsem uvnitř a že jsem v pořádku, když Nicholas vyskakuje z postele a zacpává mi pusu rukou.

„Hm?! Co t dls?!" ozve se nesrozumitelně z mých úst. Používám zuby a koušu ho do dlaně. Tiše zakvílí a já zase otevírám pusu na další pokus.

Omyl.

Nicholas se ke mně shýbá a uspává mi pusu, tentokrát mnohem účinněji, a to za použití jeho vlastních úst.

„Hej, brácho!" ozve se znovu ode dveří, ale my oba jsme zcela vně polibku a jen tak ho teda nepustím.

Nakonec je to Nicholas, který mě opouští.

„Musím mu odpovědět, aby vypadnul," zašeptá mi u obličeje a já se zmůžu jen na svraštěný obočí. „NO?!" zaječí mi u ucha a já pevně semknu rty a bouchám ho pěstí do hrudi. Polekaně sykne. „Co jsem udělal?" zeptá se nechápavě.

„Řveš mi do ucha, Einsteine." Otáčím se a sbírám ze země šaty. Přes spodek se do nich soukám a otáčím se, abych naznačila Nicholasovi, že je potřebuju znovu zavázat. Ochotně se tohohle úkolu ujímá a při tom si podivně nešetří jakýkoliv kontakt s mojí kůží.

„Starková tě očekává na focení. Za pět minut! Najdi Jane. Pět minut, bratře!" zdůrazňuje Mike za dveřmi.

„Tak jdeme asi dolů," otáčím se k němu čelem. Zvedám se a ukořisťuju si jeho pusu.

Je divný, že tohle najednou můžu.

A mohla bych to dělat celý den...

Přejíždím mu dlaní po hrudi dolů a sjíždím až k jeho rozkroku. Jemně ho koušu do rtu a zatahám. V tu stejnou chvíli moje ruka obkrouží jeho... no, to, co jsem měla před chvíli v puse. Stoupám si zase pevně na nohy a obcházím ho. Stojí na svém místě jako socha. Beru si svoje boty a připravuju se na odchod.

„Tímhle to nekončí, Brownová," sleduje mě očima. Moje koutky vyjíždí nahoru.

„Nebuď dokonalej, Masone," mrkám a otáčím se, abych vypadla ze dveří a poprvé za tu celou půl hodinu... nebo to bylo víc?... vypadla.

Autor: JanieHutcherson (Shrnutí povídek), v rubrice: Povídky » Na pokračování

Sdílet

Diskuse pro článek Hell, Destiny and Hope - 27. kapitola: