OurStories.cz ~ naše povídky - Povídky » Na pokračování » High school - 14. kapitola

Pokračování načaté aférky.

23.05.2013 (17:00) • AnnieZet • Povídky » Na pokračování • komentováno 3× • zobrazeno 744×

ODHALENÍ

 

 

Hide se letmo podívá na mě, ale potom už nespouští oči z Matta. Cítím, jak spolu s ním vstupuje nenávist. Vypadá, že neví, komu dát první ránu. Po mírném zaváhání začne Matta spalovat pohledem. Malými krůčky se k němu přibližuje. Já se zase oddaluji. Jsem nalepená na dveřích. Sotva popadám dech. V jednom rychlém momentu Hide chytá Matta pod krkem a přitiskne ho ke zdi. Měla bych zasáhnout, ale moje tělo je ochromené.

„Ne, Hide, prosím,“ zašeptám.

„Mlč!“ okřikne mě, ale ani se na mě nepodívá. „S tebou si to vyřídím později.“ Matt jen hledí. On není zrovna typ rváče. Dostává první ránu. Na levou tvář. Znovu. Začínám propadat v hysterii a s pláčem se sesouvám k zemi. Zavírám oči a jenom poslouchám. Pěsti útočí ve stejném intervalu. Schovávám hlavu mezi nohy. Slzy mi začínají stékat po tváři.

„Prosím!“ zakřičím. Spíš zaúpím.

V krku mám takovou hořkost od pláče. Nic neslyším. Zvedám hlavu. Hide pouští ochablé tělo, které padá k zemi. Bere ho za ruku a vytáhne ho na nohy. Sotva stojí. Míří ke mně. Tedy spíš ke dveřím, ale tam jsem já. Hide mi věnuje jeden agresivní pohled. Odemyká a vyhazuje Matta ven. Mattovo tělo už je venku. Hide ho drží za ruku, která je ještě stále uvnitř. Vtom Hide prudce zavírá dveře. Ozve se nepřehlušitelné křupnutí Mattovy kosti a výkřik. Vytřeštím oči a mráz mi přejede po zádech.

„Matte!“ Chci to zakřičet, ale přes vzlyky z toho vznikne jeden neidentifikovatelný skřek. Hide pouští Mattovu ruku, zavírá dveře a opět zamyká. Nejradši bych teď utíkala za Mattem a odešla bych s ním. Nikdy by nás už nikdo neviděl. Teď však sedím u nohou klukovi, který má v sobě tolik zloby, že by jí mohl zabíjet. Podává mi ruku, aby mi pomohl vstát. Přijímám ji a ocitám se na jeho úrovni. Avšak jenom na okamžik. Jednou ranou do týla mě shazuje tam, kde jsem byla. Svět se mi zamlží. V uších mi píská. Opatrně zvedám hlavu a zadívám se mu do očí. Jeho výraz zůstavá kamenný. Chytne mi triko, čímž mě vytahuje na nohy. Postrčí mě směrem k posteli a já pochopím, že se mám posadit.

 

 

Z POHLEDU ANNIE:

 

Vcházím do naší chodby. Hlavu mám sklopenou a zírám do prázdna. Moji pozornost si získává sklíčený Matt, sedící na podlaze. Přiběhnu k němu a kleknu si na jeho úroveň. Leží ve vzdálenosti dvou dveří od našeho pokoje. Okamžitě mi dochází, co se stalo.

„Zavedu tě na ošetřovnu,“ zašeptám a pomůžu mu vstát. Teprve teď pořádně vidím všechna zasažená místa. Bere mi to dech. Poranění na obou tvářích, triko potříštěné krví. On zavrtí hlavou v nesouhlasu.

„Lilly je uvnitř, jdi za ní. Navíc by nás někdo mohl vidět, a to by vedlo k dalším problémům,“ vypraví ze sebe s přiškrceným hlasem.

Lilly! Do očí se mi nahrnou slzy. Co jí udělá? Velmi opatrně pouštím Matta a ujišťuji se, zda zvládne odejít na ošetřovnu. Přikývne a já vyrážím ke dveřím. Zatáhnu za kliku a vrážím do nich. Jsou zamčené. To ne. Sama nemám klíče, nebrala jsem si je na žádost Lilly, abych je nevyrušila. Bezhlavě buším do dvěří.

„Hide!“ zakřičím. „Vypadni a nech ji na pokoji!“

 

Žádná reakce. Propukám v pláč. Stále se dobývám bušením, ale marně. Nikdo se neozývá.

 

 

 

 

Z POHLEDU LILLY:

 

Uslyším hlas Annie. Oba se za ním otočíme. Hide mi naznačuje, že mám mlčet. Poslechnu ho. Sklání se ke mně. Je až nebezpečně blízko.

„Proč?“ zasyčí na mě.

„Zamilovala jsem se do něj,“ odpovím sladce.

Vráží mi facku. Vyjeknu.

„Jak k tomu vůbec mohlo dojít? Několikrát jsem opakoval, že se s nikým nemáte stýkat."

Pokrčím rameny, mám pocit, že dojde k další várce nekontrovatelného pláče, ale snažím se vypadat vyrovnaně. Myslím, že kdyby se dalo vraždit pohledem, jsem po smrti nejmíň pětkrát.

„Kdo o vás ví?“

Těžce polknu. Zadívám se mu do očí. Mám se zmínit o Ann? Bude lepší, když mu nebudu lhát? Skláním hlavu na bok.

„Nikdo,“ vypravím ze sebe nakonec. Očima přejíždím celou místnost kromě jeho tváře. Důrazně dupne, čímž si vyprosí, abych zvedla hlavu.

„Co si myslíš, že děláš? Ohrožuješ celý náš klan, ale hlavně sebe. Jestli vás spolu ještě někdy uvidím, jeden z vás beze stopy zmizí, a na moje triko to nebude,“ zavrčí a ztišuje se. „Máš jediný štěstí, že vím, co pro Annie znamenáš, jinak bys neskočila jenom s monoklem. Doufám, že jsme se pochopili,“ procedí mezi zuby. Nakonec se otáčí na patě, odemyká a vychází ven, kde skoro zakopává o Ann.

 

 

 

Z POHLEDU ANNIE:

 

Konečně se otevírají dveře. Stoupám si, otírám si slzy a vrážím mu facku. Zatváří se překvapeně a napřahuje ruku. Instinktivně se přikrčím, ale on zastavuje těsně u mé tváře. Nakonec křečovitě dává ruku v pěst a beze slov odchází. Vrhám se za Lilly a objímám ji. Otírám si slzy. Konejšivě ji hladím po zádech.

„Co ti udělal?“ promluvím mezi vzlyky.

„Nic moc,“ láme se jí hlas. Pevně mě k sobě přitiskne a podléhá pláči.

« Předchozí díl Následující díl »

Autor: AnnieZet, v rubrice: Povídky » Na pokračování



Sdílet

Diskuse pro článek High school - 14. kapitola:

Hidovi fakt zatnout tipec a to pořádně!

bit na Lilinom mieste zbalim si veci a odidem aj s Mattom. Hide by si zasluzil poriadnu nakladacku.

Já si nemůžu pomoct, ale Hide mi přijde fakt jako parádní hajzl. Chápu, že chrání klan, ale chovat se takhle... Obvykle nepřeju nikomu nic zlýho, ale jemu přeju, ať už mu to někdo vrátí a konečně mu srazí hřebínek

Přidat komentář:

Nick:

Text: