High school - 3. kapitola • OurStories.cz ~ naše povídky

V noci Annie uslyší nějaké zvuky. Tím odstartují následné problémy. Potká určitého Derryla a ten jí pomůže rozhodnout se, který klan si vybrat.

21.11.2012 (10:00) • AnnieZet • Povídky » Na pokračování • komentováno 5× • zobrazeno 815×

ROZHODNUTÍ

Z chodby se ozve rána a následně několik urážek. Vyběhnu ven z pokoje ve starém tričku po kolena. Byl to ženský hlas, ten, který mě tak nemile probudil. Je asi jedna hodina ráno a já vidím dívku ležící před toaletami. Zavírám dveře od pokoje a nechávám holky spát. Pomalu se k té dívce přibližuji.

„Co se ti stalo?“ šeptám tak, abych nevzbudila někoho dalšího.

Dívka na mě s úlekem pohlédne. V očích má strach, tvář zakrvácenou a opuchlou. Pomůžu jí vstát.
„Co se to tady stalo?“ opakuju dokola.

Dívka mlčí, jenom se stále dívá před sebe a celá se třese. Stoupnu si před ni, abych upoutala její pozornost. To, co se událo, se asi hned tak nedovím, a tak začnu s něčím jiným.
„Půjdeme na ošetřovnu,“ dívám se na její rány.

Děvče vytřeští oči a zavrtí hlavou. „Ne!“ řekne chraptivým hlasem.

Beru ji za ruku a táhnu směrem k ošetřovně. Ošetřovna je asi jediné, co na této škole funguje, protože tam skončí nakonec všichni. Než tam dojdeme, tak to bude ještě chvíli trvat, a tak se snažím cestu nám zkrátit.

„Jak se jmenuješ?“ zeptám se jí.

„Kim,“ vydá ze sebe, jde vidět, že do řeči jí moc není.

Čím déle jdeme, tím míň vdzoruje.
„Do jakého ročníku chodíš?“ pokračuji.

Jedna, ukáže na prstech a protočí panenky.

„Klan?“ vyptávám se dál.

„Draci,“ špitne.

„Já…“

Vtom zpoza rohu vykročí kluk. Ruce má v kapsách, na sobě černou koženou bundu a rifle. Hnědé vlasy nagelované nahoru. Na tváři posměšný úšklebek. Frajírek.

„Nechtěla jsi doufám říct, že jsi taky Drak?“ zadívá se mi do očí. „Radši si to pořádně rozmysli, co odpovíš,“ pokračuje, „nebo dopadneš jak ona,“ kývne na Kim. Vtom Kim okamžitě dává zpátečku a utíká pryč. Ten kluk ke mně přistoupí, cítím jeho dech na tváři, mráz mi přejíždí po zádech. Vyhýbám se jeho pohledu.

„Tebe ještě neznám,“ bere mě za bradu a prohlíží si mě, já se stále vyhýbám očnímu kontaktu.

„Nech mě,“ odrážím jeho ruku, na víc se nezmůžu, strnula jsem.

Chytá mě znovu za bradu. Přibližuje se ještě víc, sklání se ke mně. „Já si budu dělat, co chci,“ šeptá mi do ucha a vteřinu potom mi na tváři přistane facka. Chytám se za tvář, čekala jsem cokoliv, ale tohle ne.
„Kdo si myslíš, že jsi?“ zakřičím na něj. Chytí mě za triko a přitáhne k sobě. „Jsem král téhle školy,“ odpoví. Jednou rukou mě chytá pod prso a jede nahoru, druhou mě chytá za zadek. Tiskne si mě k sobě. „Promiň, nepředstavil jsem se,“ zašklebí se na mě a ještě silněji mě stiskne „Derryl, vůdce Tygrů.“ Odhodí mě. „Pořádně si to rozmysli.“ Upraví si svoje vlasy, strčí si ruce do kapes a se stejným úšklebkem na tváři, se kterým přišel, také odchází. Já zůstávám stát na místě, dívám se směrem, kterým odešel. Co to mělo znamenat? Otočím se a pomalu jdu směrem k našemu pokoji. Dívám se skelně před sebe, ruce mám na prsou a tvář se mi začíná zbarvovat a natékat. Vcházím do pokoje, holky si ani nevšimly, že jsem tu nebyla, pořád spokojeně spí. Schovávám si hlavu pod peřinu, nevím, jestli mám brečet nebo být naštvaná. Moje starosti se však přesměrují na ránu na tváři. Jemně si na ni sáhnu. „Debil,“ zasyčím. Tygři si tímto podepsali svůj ortel.

« Předchozí díl Následující díl »

Autor: AnnieZet, v rubrice: Povídky » Na pokračování