High school - 4. kapitola • OurStories.cz ~ naše povídky

Tak jsme se definitivně rozhodli. Přidáme se k Drakům. Kapitola je delší než obvykle a tak doufám, že se vám bude líbit.:)

28.11.2012 (10:00) • AnnieZet • Povídky » Na pokračování • komentováno 5× • zobrazeno 753×

DRACI

„Dobré ráno,“ vysouká ze sebe Lilly

„Brý,“ odpovíme s Veron zároveň.

Včera se stal ten incident s Derrylem, holky ještě o ničem neví. Moje tvář září různými barvami, od zelené po žlutou. Bolí to jako čert a je to neskutečně napuchlý.
Lilly si protře oči a podívá se na mě.

„Proboha, co to máš s tou tváří?“ zakřičí na mě.

„Včera jsem potkala vůdce Tygrů. Trochu netradičním způsobem mě chtěl přesvědčit, abych se přidala k nim,“ sotva to dořeknu a Lilly jde shánět obklad. Odchází a já s Veron zůstáváme samy. Veron se posadí na postel.

„No tak?“ sedá si do tureckého sedu. „Draci?“ ptám se jí. Přikyvuje. Tak to bylo celkem rychlé. Lilly se vrací i s ledovým obkladem. Dává mi ho na ránu. „Díky,“ usměju se na ni.
„Pojďme,“ řeknu, položím na chvíli obklad, obleču se a zase si ho přiložím k tváři. Lilly se na nic neptá, obléká se a je připravená k odchodu. Samozřejmě Veron to trvá nejdéle. Konečně vyrážíme. Je čas oběda a tak jsou všichni někde na jídle. Na chodbách to číší prázdnotou, dokonce i hlídač má dnes volno. Zastavujeme se před vchodem do baru. Doufám, že tam někdo bude. Vstupujeme dovnitř. Všude na zemi jsou sklenice, brouci a zvratky. Za barem stojí jakási dívka, že by tady byla obsluha? Holka si nás ani nevšimla, soustředí se na svoje nehty.

„Co tady vlastně děláme?“ zeptá se Lilly.
„Uvidíš,“ odpovím jí.

Ozve se prásknutí do stolu.
„Holka, no máš krásny prstíky, kde najdeme vůdce Draků?“ zakřičí na obsluhu Veron.

Dívka Veron zabíjí pohledem. „Nahoře,“ odpoví a opět se věnuje své předešlé činnosti.

Nahoře je jedna velká místnost. V ní obrovský červený gauč a u něj moderní stolek. Válí se tady lahve od alkoholu, na každém rohu popelník a prázdné krabičky od cigaret.
„Kdo vás sem pustil?“ ozve se a z křesla v rohu vstane ten kluk, kterého jsme kdysi viděly ve škole.

„Ta dole,“ odpoví Veron.

„Chceme se k vám přidat,“ skoro na něj zakřičím, chci, abychom to vyřešili rychle. Stále si držím obklad u pusy. Lilly se na mě obrátí a hodí na mě nehezký pohled, něco tak důležitého jsme jí nejspíš měly říct.

„A to mi říká někdo s rozbitou držkou hned první týden,“ sarkasticky poznamená. Zamračím se na něj a odhodím obklad.

„Měl bys být rád, že se chceme přidat k vám a ne k Tygrům,“ křičím na něj.
„Dobře, dobře, uklidni se,“ pousměje se a natáhne ke mně ruku.

„Jsem Hide.“

„Annie,“ pevně mu stisknu ruku a nuceně se na něj usměju. Políbí mi ruku, trochu se začervenám a můj úsměv se změní na upřímný. Je pořád tak krásný jako předtím. Zdá se mi to nebo je ještě namakanější?

„Konec formalit,“ přeruší nás Veron a překříží ruce na prsou, „co obnáší členství v klanu?“ zeptá se.

Hide na ni pohlédne. „Poznáte časem,“ odpoví klidným hlasem. „Vy jste sestry, ne?“ ukáže na Veron a Lilly.

„A jak to můžeš vědět?“ zeptá se Lilly.

„Nechal jsem si o vás třech něco málo zjistit.“
Cože zjistit? Jak? Tahle informace mě celkem vyděsila. Z přemýšlení mě vytrhne opět Hide.

„Kdo ti to udělal?“ zeptá se a ukáže na ránu na tváři. Jemně přes ni přejede prsty. Zasyčím.

„Není to jedno?“ škubnu hlavou.

„Teď patříš k nám, takže mi laskavě odpověz.“

„Derryl.“

Chytá mě za bradu a ještě podrobněji si prohlíží ránu. „Tak to buď ráda, že jsi nedopadla ještě hůř.“ Pouští mě. Bere do ruky mobil a komusi píše.
„Máte ještě čas, ne?“ zeptá se nás.
„Jo,“ odpoví Lilly, která by určitě radši byla někde úplně jinde.

„Tak se usaďte, do pěti minut jsou tady ostatní.“

A opravdu, za pět minut tady byli všichni. Tak Hide má takový respekt? Hmm... Místnost se celkem zaplnila. V klanu je dohromady patnáct lidí. Od těch z nejnižších ročníků až po ten náš. Tihle lidé vypadají zajímavě, ale opravdu se mi nechce seznamovat se všemi, ono to snad nějak přijde samo. Hide má proslov o tom, že největší zrada je se za zády klanu stýkat s někým z Tygrů. Potom nás představuje ostatním a říká nám, abychom nikam nechodily samy. Dál moc neposlouchám, přemýšlím nad tím, jak to vypadá u Tygrů. Opravdu tyhle nezáživný kecy nesnáším. Momentálně mě zaujalo víčko od coca-coly. Hide ukončil svůj monolog a rozpustil tohle setkání. Zůstávám sedět v křesle a stále si hraju s tím víčkem. Pobrukuji si jednu písničku, nohou poklepávám do rytmu.

***

Už jsou to tři měsíce, co jsme se přidaly k Drakům. Žádný vážný konflikt mezi klany se nestal. Nikdo z našeho klanu neubyl, ale ani nepřibyl. Všichni jsme celkem dobří přátelé, ale i mezi námi to občas skřípe. Dá se říct, že jsem se stala pravou rukou Hida.

Z pohledu Lilly

Jsou to přesně tři měsíce od toho, kdy jsem byla donucena se přidat k Drakům. Ani mi to moc nevadí, ale jde mi o princip. Nikdo se mě neptal, jestli tam chci, ale na to už bych měla být zvyklá. K tomu všemu si Veron našla kluka. Nevadilo by mi to, kdyby všechen svůj volný čas netrávili v našem pokoji. Pořád se tam olizujou a v noci. Grrr. Kdyby to byl jenom jejich pokoj, ani neceknu, ale takhle... Annie tráví noci většinou v baru, takže ta o tom podle mě ani neví.

„Lásko?“ pohladí mě po vlasech, „Na co myslíš?“

„Ale na nic, Matte“ odpovím mu. Všechny starosti se rozplynou, položím hlavu na jeho hruď. Je letní večer, sedíme na střeše školy a díváme se na hvězdy. Romantická scéna jako vystřižená z filmu. Políbí mě na vlasy a zhluboka se nadechne.

„Co budeš zítra dělat?“ zeptá se.

„Máme klanovej sraz. Však znáš to,“ odpovím mu a dám si nohu přes nohu. „A stejně přes den spolu nemůžeme být,“ zašklebím se na něj.
„Vím, Hide by to zjistil.“ Ano, pokaždé je tady nějaký problém. Tentokrát je trochu většího rázu.

Matthew patří k Tygrům.

„Myslím si, že Hide něco tuší, a tak radši budu celý den trávit v baru. A ty se opovaž tam jen vkročit, víš, že by ti ostatní rozbili hubu. A já bych jim musela pomoct,“ dodám sklesle.

Protočí panenky. „Já vím, vždyť nejsem sebevrah.“ Dá mi pusu na čelo, opatrně odsune moji hlavu ze sebe a zvedne se.
„Ale teď mám já klanové povinnosti,“ zaculí se na mě a podívá se mi do očí, „uvidíme se později,“ dodá a odchází. Tohle mi dělá pořád. Zajímalo by mě, co tak důležitého v tuhle hodinu může mít za povinnosti. Nechám to radši být. Beru si své věci a vracím se do pokoje. Tam je samozřejmě Veron a ten její kluk. Jmenuje se Patrick. Je to trošku slizoun, ale vcelku není škaredý. Má krátké rezavé vlasy, modré oči a pihy, trochu mi připomíná Ann. Nevšimli si, že jsem tady. Ostatně nikdo si toho nikdy nevšimne. Házím po nich polštář, čímž jsem úspěšně upoutala jejich pozornost.

„Vypadni!“ zakřičí na mě Veron.
„Drž hubu, je to i můj pokoj, ať vypadne ten tvůj frajer.“ Sesterská láska je něco úžasného.

„Děláš si ze mě srandu?“ dívá se na mě nechápavým pohledem. „Nikdy ti nevadilo, že tady jsme….“

„Vadilo, vždycky mi to vadilo,“ přeruším ji, „běžte někam jinam.“
„Dobře,“ bere Patricka za ruku a odcházejí. Nejspíš pochopila, že když jsem to konečně řekla, že to musí být vážný. Padám na postel a hlavu zabořím do polštáře.

« Předchozí díl Následující díl »

Autor: AnnieZet, v rubrice: Povídky » Na pokračování