OurStories.cz ~ naše povídky - Povídky » Na pokračování » High school - 5. kapitola

03.12.2012 (21:00) • AnnieZet • Povídky » Na pokračování • komentováno 2× • zobrazeno 806×

KLANOVÝ SRAZ

Ležím v pokoji, je středeční odpoledne a za chvíli mě čeká klanový sraz. Údajně se stalo něco vážného, ale myslím si, že Hide zase přehání. Tahle škola je tak zapeklitě nudná, až bych si přála, aby se něco událo mezi klany. Nahlas vydechnu a převalím se na bok. Nemám si ani s kým popovídat, Lilly ještě pořád tvrdne ve škole a Veron se někde toulá s tím svým borcem. Snad se uvidíme tam. No nic, nastal čas se připravit k odchodu. Oblékám si poměrně krátké a roztrhané kraťasy a volné tílko. Dávám si sluchátka do uší, ruce do kapes a vycházím. Cestu si zkracuji nějakým tím tančením pohybem a občas si i zazpívám. Eventuální diváci se musí bavit. Vcházím do baru, vypadá to tady nějak podezřele čistě. Že by Dave, náš klanový lamač srdcí, přetáhl nějakou holku, aby nám tady uklidila? pousměji se nad svoji myšlenkou. Za barem nikdo není a tak si beru colu s rumem a jdu nahoru. Hide nervózně přešlapuje po místnosti, ani si nevšiml, že jsem přišla. Vytáhnu si sluchátka z uší.
„Hide?“ vyruším ho. Překvapeně se na mě podívá těma svýma modrýma očima.
„Aaa. Promiň. Ahoj,“ přistoupí ke mně a dá mi pusu na ruku.

„Co tak závažného se stalo?“ cuknu rukou a usrknu si coly s rumem.

„Tygři zaútočili,“ odpoví a zase pochoduje z jedné strany místnosti na druhou.
„Nemůžeš mi říct něco víc?“ dám si sklenici k puse a zírám na něj. On se zastaví.
„Vyhlídli si Kim, víš kterou myslím, ne? Ta z prvního ročníku,“ řekne.

„Cože?“ zamračím se a usednu do křesla, „Já myslela, že tu holku už nechají být,“ zadívám se do země. Nechápu to. Proč zase ona? Co tak zlého provedla?

„A co se jí stalo?“ přeruším chvíli ticha.
„To právě nevíme,“ zamračí se.

Tady se může stát opravdu cokoliv. „Ten hajzl,“ zamumlám si pro sebe. „Kde je Kim teď?“

„Čaaaau!“ přeruší nás Veron.

„No čauko,“ prohlídnu si ji.
„Zdravím,“ nezaujatě řekne Hide.

„Tak co se řeší?“ zeptá se Veron a usedne do křesla.

„Řeknu vám to všem, nebudu to dvacetkrát opakovat,“ prohlásí důrazně Hide a taky si sedne.

Přesně na čas jsme tady všichni. Vyhodím si nohy na stůl. Náš sraz začíná. Usrkávám colu s rumem. Hide nás uvádí do problematiky. Včera večer Hida kontaktovala nějaká holka. Tvrdila, že se včera společně s Kim vracela z nějakého klubu a překvapili je Derrylovi poskoci. Jednou ranou Kim srazili na zem a kamsi ji odvlekli. Holka utekla a víc nikdo neví.

 „Co budeme dělat teď?“ vykřikne někdo.

„Netuším,“ zavrtí Hide hlavou. Jeho zoufalý pohled mě ubíjí.

„Co když si to ta holka vymyslela?“ zeptám se a dopiju skleničku.

„Je to taky možnost, ale jak potom vysvětlíš to zmizení Kim,“ oponuje mi Veron.

Debatujeme už asi půl hodiny. Hide stále jenom sedí, ruce má spojené a dívá se před sebe. Jde vidět, jak mu to v hlavě šrotuje. Najednou se vyhoupne na nohy. Všichni zmlknou. Hned si bere slovo.

„Viděl bych to takhle,“ odmlčí se, „informace o Kim nemusí být pravdivá. Proto bude lepší, když vyčkáme do rána. Budeme doufat, že do té doby se nic nestane. Vy se bez mého vědomí o nic nepokoušejte.“
„Ale co když zemře?!“ snažím se to zakřičet, ale hlas se mi v půlce věty láme.

„Budeme doufat, nic jiného nemůžeme udělat,“ řekne a dřepne si k mému křeslu, chytí mě za ruku. Jeho gesto mě uklidnilo, ale i tak mám o ni strach. Škubnu rukou a stoupnu si. On dál pokračuje.

„Pro dnešní sraz je to všechno. Můžete jít,“ stoupne si a zavrtí hlavou. Do místnosti právě vchází Lilly. „Promiň, Hide, nestíhala jsem,“ omluví se.

„V pohodě, holky ti to všechno poví,“ mávne rukou Hide.

Místnost se pomalu vylidňuje.

„Ann,“ promluví na mě Hide.

„Ano?“ otočím se na něj.

„Zůstaňte tady, chci vám něco říct.“

Podívám se na holky, kývneme na sebe a sedáme si na gauč.
„Co bys rád?“ ptám se ho.

„Chtěl bych si s vámi promluvit o zítřejším plánu,“ řekne až tajemným hlasem.

„Povídej,“ pobídne ho Veron.

„Chci najmout Janie na získání informací,“ řekne, ruce si spojí před pusou a opírá se o ně.

„Janie?! Myslíš tu Janie, která tady přetáhla už skoro všechny ve škole a čeká jen na to, až získá i tebe,“ poznamená Lilly. Dostaneme výbuch smíchu. Hide se očividně na té poznámce moc nepobavil a tak radši dál pokračuje.

„Nepatří mezi nás ani mezi Draky, bude to nejlepší řešení. Šla by jenom vyzvídat k Tygrům, jak to vlastně je. Nic víc, nic míň,“ mluví přes zakrytou pusu, sotva ho slyším.

„A jakou roli v tom hrajeme my?“ zeptám se.

„Vy přemluvíte Jan, aby nám pomohla.“
Přikývneme a pomalu opouštíme bar. „Máte tušení, kde by mohla být?“ říkám a vycházíme z baru. Holky se na mě podívají jak na blbce. „Kde by asi mohla bejt?“ zahučí Veron. Já se jen usměju a hned vyrážíme. Jdeme dlouhou chodbou a vycházíme ze školy. Už se stmívá a my míříme do nočního klubu, kde si Jan přivydělává. Vstupujeme do něj a všechny pohledy mužů se soustředí jenom na nás. Jsme nový objekt. Vypadá to tady opravdu luxusně. Všude nové a krásné křesla. Úžasné osvětlení. Jenom stoly na mě působí trochu kýčovitě, jejich barva je křiklavě zelená a na nich křiklavě růžový ubrus, přes který je přehozen ještě jeden krajkový. Tohle není zrovna můj vkus. Kličkujeme mezi stoly a zastavujeme se u baru. Naštěstí Janie zrovna obsluhuje a tak ji nemusíme dlouho hledat. 

„Pojď ven,“ křičí Veron přes hlasitou hudbu. Jan vychází zpoza baru, má na sobě oblečení, které ladí s ubrusy. Přijde mi to opravdu zvláštní, ale tohle oblečení tady má každá holka. Po lopatky jí sahají lesklé hnědé vlasy. Je silně nalíčená, ale vypadá opravdu krásně.

 „Co po mně chcete?“ zeptá se.

„Máme malou prosbičku,“ řekne Lilly, „mohla bys nám zjistit nějaké informace?“

„Co za to?“ reaguje.

„Chce to Hide, tak si to vyřiď s ním,“ odpovím jí.

„Tak Hide. To je jiná, přesně vím, co od něj budu chtít,“ usměje se, je to až trochu ďábelský úsměv. „Jaké by to měly být informace?“

„Potřebujeme vědět, jestli Tygři unesli Kim, jednu holku od nás,“ odpoví Veron.

„Aha, aha, aha. Dobře, beru. Zítra ráno zajdu za Hidem a řeknu mu všechno, co zjistím. Teď už musím jít,“ pošle nám vzdušnou pusu a odcupitá pryč.

„Bože, to je kráva,“ zahlásí Lilly a dá ruku na čelo.

Je brzké ráno a na dveře nám někdo klepe. Spíš buší.

„Děláte si srandu?“ zakřičí Veron.

Vstanu z postele a jdu otevřít. Do místnosti vpadá zmordovaný Hide společně s Kim.
„Bože,“ zakřičím a jdu pro dezinfekci, kterou máme schovanou v šuplíku. Lilly bere obvazy a společně začínáme ošetřovat rány. Jde vidět, že jsme naučené prvně jednat a potom se vyptávat. Hide naše ošetření odmítá.

„Tak mi aspoň řekni, co se stalo?“ zeptám se a dezinfikuji ránu, kterou Kim schytala do brady.

„Náš plán vyšel. Všechno šlo, jak má, pak nás ale našli,“ řekne Hide a ukáže na svoje rány, „ale nic to není. Radši se postarejte o Kim,“ odchází.

„Počkej!“ zastavím ho, on se otočí. „A Tygři po nás nejdou?“ Přijde mi podezřelé, že by nechtěli odplatu.

„Jistě, že jdou. To je přece pořád stejné. Teď však po nás půjdou mnohem víc,“ odmlčí se, „do konce týdne se moc nikde neukazujte. Vycházejte z pokoje, jen když to bude opravdu nutné, a když už, tak všechny tři. Zítra se stavím,“ už opravdu odchází.

V mezičase mého rozhovoru s Hidem holky už ošetřily rány Kim.

„Ty nám řekneš, co se vlastně stalo, jak to celé bylo?“ zeptám se Kim a schovávám zbytek obvazů.

„Nechci o tom mluvit!“ zavrčí na nás.

„Dobře, chápu tě,“ protočím panenky.

„Ale Hidovi jsi to všechno pověděla, ne?“ zeptám se.

„Jistě, musela jsem,“ řekne Kim sklesle. „Můžu už jít?“

„Jo, ale doprovodím tě,“ zahlásí Veron, „potom rovnou skočím za Patrickem,“ doplní.

Veron si tedy bere kapesní nůž, který sem nějakým zvláštním způsobem propašovala, a společně s Kim odchází.

Autor: AnnieZet, v rubrice: Povídky » Na pokračování

Sdílet

Diskuse pro článek High school - 5. kapitola: