OurStories.cz ~ naše povídky - Povídky » Na pokračování » High school - 6. kapitola

06.12.2012 (15:00) • AnnieZet • Povídky » Na pokračování • komentováno 2× • zobrazeno 886×

CO JE ŠPATNĚ?

Sedím venku před školou, je krásný sluneční den. Za chvíli k nám do pokoje přijde Hide a já tam nejsem. Dokonce si myslím, že tam není nikdo. Jestli tam nebude ani jedna z nás, Hide nás přerazí. Vstávám z lavičky a upravuji si krátké černé šaty s modrou stuhou pod prsy. Vlasy si přehazuji na stranu a s klapotem podpatků se vydávám směrem k pokoji. Cestou nikoho nepotkávám, což mě v sobotním odpoledne nijak nepřekvapuje. Dávám klíče do zámku, ale nejde s tím hnout. Takže někdo je uvnitř? Vytahuji klíče a vcházím dovnitř. Na posteli leží Lilly a u ní sedí nějaký kluk. Má černé vlasy, které mu padají do tváře. Oba dva se na mě podívají. Toho kluka poznávám podle jeho hnědých očí, které mě často sledují, když procházím chodbou. Viděla jsem ho potloukat se u Tygrů, ale jeho jméno neznám. Patří k nim? Každopádně je momentální hrozba. Rychlým krokem se k němu přibližuji, chytám ho za triko a shazuji z postele. Podpatkem mu hrozím u obličeje. Jeden šikovný kopanec do spánku a můžu mu způsobit vážné zranění, nebo dokonce zabít.
„Co tady děláš? Kdo seš?“ zavrčím na něj.

„Prosím, uklidni se!“ zakřičí na mě Lilly, chytne mě za ruku, a tím mě posadí na postel.

Kluk celý vyjevený jenom civí. Pomalu se zvedá, ale stále mlčí. Střídavě se dívám na Lilly a toho klučinu. Nemůžu pochopit tuhle situaci.
„Všechno ti vysvětlím,“ prolomí ticho Lilly, „tohle je Matthew,“ ukáže na něj, „můj kluk,“ dodá a na tváři vykouzlí nevinný úsměv.

„A nepatří on náhodou k Tygrům?“ snažím se to říct tak, aby to Matt neslyšel, ale v téhle chvíli je to prakticky nemožné. Lilly jen přikývne a stále se usmívá. Ona vypadá tak šťastně. A to mě také naplňuje štěstím. Usměju se a podám ruku Mattovi, který stále vypadá poněkud zmateně.
„Jsem Annie,“ představím se.

„Matt.“

„Matte,“ zadívám se mu přímo do očí, „ublížíš jí a zničím tě,“ začnu se smát, ale pak zase zvážním. „Já myslím, že bys měl jít, za chvíli se sem přiřítí Hide a ono by nebylo dobrý, kdyby vás viděl,“ svraštím čelo, „spíš by to bylo moc zlý.
„Chápu,“ usměje se a dá Lilly pusu na čelo, „zejtra lásko,“ pomalu odchází.

„Ehm,“ odkašlu si, „bylo by lepší, kdyby si šel oknem,“ zašklebím se.
Matt na mě hodí něco mezi tázavým a vražedným pohledem a potom míří k oknu. Naštěstí nejsme zrovna vysoko, a tak skok úspěšně zvládá. Dívám se z okna za ním, potom si sedám a otáčím se k Lilly.

„Ty to Hidovi nepovíš, že ne? Nepovíš to nikomu,“ smutně na mě koukne. Dlouze ji obejmu.

„Ty si myslíš, že bych to někomu řekla,“ podívám se na ni. „Stejně si myslím, že to dřív nebo později praskne.“

„Já bych radši kdyby později,“ zasměje se.

Někdo klepe na dveře.
„Dále,“ zakřičíme zároveň.

Do místnosti vstupuje Hide, má na sobě modré volné tričko a rife. Jeho rány jsou pořád stejné jako včera, jenom si je asi vydezinfikoval. Lilly okamžitě mizí úsměv, rychle se zvedá a odchází. Hide ji mezi dveřmi chytá za paži ani se na ni neotočí.
„Kam jdeš?“ řekne chladným hlasem.
„Za sestrou, jdeme si koupit něco na jídlo,“ odpoví rozpačitě, on ji následně pouští a Lilly pokračuje v cestě. Celkem se bojím, co se bude dít. Dneska očividně nemá dobrou náladu. Zavírá za sebou dveře a sedá si vedle mě.
„Co ti je?“ opatrně se zeptám.

„Nic,“ osekne. „Já jenom mám,“ nervózně klepe nohou, „mám pocit, že se náš klan rozpadá, že už za nějakou dobu nebudu mít koho vést.“

„To si jen nalháváš,“ uklidňuji ho a hladím ho po ruce.

„Ne,“ postaví se a jde na druhou stranu pokoje. Já zůstávám strnule sedět. „Všechny věci jdou mimo mě,“ zamračí se a podívá se na mě. „Lidi nejsou upřímní. Můžu jen doufat, že se to zlepší,“ sedá si zpátky.
„Proč si myslíš, že nejsou upřímní?“
„Pro tohle,“ zašmátrá v kapse a vytáhne kus papírku a podá mi ho do ruky. Začnu si ho nahlas číst „Sejdeme se později, nemůžu déle čekat. W.,“ zatřesu hlavou a papírek zmačkám.
„Vždyť to ničemu nenaznačuje tak se uklidni,“ hodím papírek do koše, „ani nevíš, kdo to psal,“ dodám.

„To náhodou vím, byla to Wendy, od nás, viděl jsem ji, jak tam ten papírek pokládá,“ z jeho tónu hlasu nejde nic vyčíst.
„Aha,“ vydám ze sebe tlumeně, „ale co ty víš, komu to posílala?“
„To nevím, ale přece jen, co když Tygrům.“

„Ale prosím tě, si jen moc podezřívavý,“ zaculím se na něj a rozcuchám mu vlasy.

„Asi ano,“ pousměje se a upraví si zpátky účes. Konečně vidím jeho úsměv.

„Já tě nebudu dál zdržovat, uvidíme se později,“ vstane a jde pryč.

Fuu. Nahlas vydechnu. Na tohle opravdu nemám nervy, na tyhle jeho špatný nálady. Beru si mikinu, ve které mám krabičku cigaret a mířím do mé nejoblíbenější části školy.
Stoupám po schodech nahoru. Vstupuji na půdu, je tady pár starých otrhaných křesel, krabice s nepotřebnými věcmi a stolek. Všude prach a špína, ale i tak to tady miluju. Ten klid. Světlo do místnosti proniká jenom dvěma malinkými okýnky. Můžeme odtud vstoupit na střechu, já však zůstávám uvnitř. Sedám si do křesla a zapaluji si cigaretu. Dlouze potahuji. Konečně. Zakláním hlavu a přemýšlím nad tím, jak asi dopadne vztah Matta s Lilly. Vracím hlavu do normální polohy a zadívám se na cigaretu. „Asi bych s tím měla přestat,“ špitnu si pro sebe.
„Ale, ale, ale,“ promluví mužský hlas. Škubnu sebou a lehce se začnu dusit kouřem.

„Nemáme tady náhodou Dráče?“ promluví znovu. Teď už ten hlas poznávám. Rychle popotáhnu a pak kouř vyfukuji. Nevím, jestli si myslím, že se v kouři schovám. Nejsem ani ozbrojená. Sakra.

„Vypadni, Derryle,“ zavrčím na něj.

Autor: AnnieZet, v rubrice: Povídky » Na pokračování

Sdílet

Diskuse pro článek High school - 6. kapitola: