OurStories.cz ~ naše povídky - Povídky » Na pokračování » High school - 7. kapitola

20.01.2013 (12:00) • AnnieZet • Povídky » Na pokračování • komentováno 4× • zobrazeno 851×

Nemilé setkání

Mám strach. Strach z toho, co se stane, ale nesmím ho dát najevo. Vím, že by toho využil. Ani nevím, odkud vychází jeho hlas, ale přibližuje se. Konečně ho vidím, celou tu dobu byl na střeše. Jsou tady s ním ještě další dva, ale ty opravdu neznám. Jedna je holka menšího vzrůstu s dlouhými černými vlasy. Z jejich hnědých očí jde vyčíst jenom nenávist. Na tváři se jí však rýsuje úšklebek. Druhá osoba je naopak vysoký kluk. Není až tak pohledný, ale je pořádně namakaný. Derryl prochází kolem mého křesla a vezme mi cigaretu. Hlavou mi proběhne několik urážek. Měla jsem mu tu cigaretu típnout o čelo. To bych si ale moc nepomohla. Usadí se naproti mně. „Díky,“ posměšně zvedne koutek. Jeho dva poskoci stojí vedle mého křesla. Zblízka si prohlížím jejich tváře, ale potom se zaměřím na Derryla.

„Vypadni,“ opakuji. On se jenom zasměje.

„Copak se ti nelíbí naše společnost?“ potáhne si z mé cigarety.

„Haha,“ vyrazím ze sebe, „táhni a ty svoje poskoky si vem s sebou.“ Z mé tváře doufám nejde nic vyčíst. On mě obratem chytá za bradu a pevně ji stiskne. Cítím, jak se mi bolestí derou slzy do očí. Přiblíží se ke mně, tak, jak to udělal, když jsme se viděli poprvé.
„Být tebou, držím hubu a odkráčím,“ pustí mě. Promnu si bradu. On si opět spokojeně kouří cigáro.

„Já jsem tady byla první.“ Silně pochybuji, že díky tomuto argumentu se Derryl zvedne a odejde. Jsem prostě jenom tvrdohlavá. On se zase zasměje. Už mě s tím sere.

„No, tak co budeme dělat?“ opře si hlavu o ruku. „Víš moc dobře, že neodejdu, a když nechceš odejít ani ty, tak bychom mohli podniknout něco společně,“ típne cigaretu o křeslo. Mlčím. Proč vlastně neodejdu? Jaký mám důvod k tomu tady zůstávat? Žádnej.

„Tak co budeme dělat?“ zopakuje, když dlouho nic neříkám, a podívá se mi pod triko. Odstrčím ho a přitisknu si tričko k tělu.

„Jdi do prdele!“ vykřiknu na něj.

„Já vím, že jsi vzhůru.“ Podle hlasu je to Derryl, nic neříkám. Ostrá čepel zbraně mi jede po tváři. „No tak,“ promluví a stále pokračuje. Zděšením otevřu oči, vtom přestává. Z rány tryskají pramínky krve.
„Co po mně chceš?“ zavrčím na něj.
„Pomstu,“ říká důrazně.

„Vždyť jsem ti nic neudělala.“

„Ale ano,“ pousměje se, „špatně sis vybrala.“ Chytne mě za zadek a přitáhne se ke mně ještě blíž. „A teď za to budeš pykat.“ Začnu sebou škubat a volat o pomoc. Dá mi ruku na pusu. „Víš, co by za to jiné holky daly? A navíc, volání přírody je volání přírody.“ Rozepíná si kalhoty. Kopu ho do obličeje, čímž zastavuji jeho činnost. Znovu začnu křičet.

„Ty malá mrcho,“ zařve na mě a vráží mi facku. Odmotává si obvazy z ruky a rve mi je do pusy. Mám je skoro až v krku. Začne mi hrozit nožem u tváře, jestli se pohnu, budu mít na tváři o několik ran víc. „Přece si nechceš zničit tvářičku, tak se uvolni.“ Nasucho polknu. Snažím se co nejvíc oddálit hlavu od nože. Přitiskne se ke mně ještě blíž. Nemám šanci ho kopnout či mu jakkoliv ublížit. Natáhne ruku a pokládá nůž na umyvadlo nade mnou. Rozepíná si kalhoty. Lehce se poodsune a sundává si je, zůstává pouze v trenkách. Sahá mi pod sukni a až agresivně mi přejíždí po klíně. Začnu sebou třepat a házet na všechny strany. Nevšímá si toho. Ruka mu zajíždí pod kalhotky a já začínám rudnout vzteky. Do očí se mi hrnou slzy. Zaleje mě studený pot. Podívá se mi do tváře, stále si tam dole hraje.

„Víš,“ chce mě pohladit po tváři, já však uhnu, „já to zpočátku nechtěl udělat, ale on ano,“ volnou rukou ukáže na svůj rozkrok, druhou rukou do mě prstem vniká. Začnu sebou opět škubat, on obratem zajíždí hlouběji. Pohlcuje mě palčivá bolest. On prstem jezdí sem a tam. Zakláním hlavu a křečovitě zavírám oči. Snažím se vymanit. On však nepřestává, cítím jeho pohled, představuji si jeho posměšný úšklebek na tom jeho nechutným Tygřím ksichtu. Tohle nemá cenu, přestávám vzdorovat, unavil mě. On okamžitě přestává. Sklápím hlavu a otevírám oči, jak nemilé překvapení. Už je úplně nahý. Odvracím zrak a hlavu otáčím na bok. On mě však chytá a nastavuje mi hlavu tak, abych ho viděla. Zhluboka se nadechnu a zavírám oči. Do prdele. Zajíždí mi rukama pod tričko a podprsenku. Bez hnutí sedím, nereaguji na jeho pohyby, i když se mi příčí. Sundává mi kalhotky. Jednou rukou mi přejíždí po stehně, druhou mi drží prso. Vniká do mě. Okamžitě se mi napnou snad všechny svaly v těle. Zarývám nehty do topení. Otvírám oči a panenky se mi protočí. Pohybuje se sem a tam a stále víc přitlačuje. Z očí se mi hrnou slzy. Jsou to slzy zoufalství, vzteku, bolesti nebo snad všechno dohromady? Nejradši bych omdlela a nikdy se neprobudila. Zakláním hlavu a dívám se do stropu. Slzy mi v pravidelných intervalech stékají po tváři. Z posledních sil sebou škubnu. Potom opět ztuhnu. Najednou se zastavuje. V mých očích se zablýskla naděje, podívám se na něj. Pomalu se ode mě odtahuje, bere si trenky a rifle. Obléká si je. Moje tělo se uvolnilo a já si vydechla. Stále ho pozoruji. Sahá na umyvadlo nade mnou a bere si z něj nůž. Opět ke mně přistoupí a přikrčí se na mou úroveň. Na tváři se mu vytvoří úšklebek, který mě nehorázně irituje. Bere do ruky moji ubrečenou, rudou a opuchlou tvář a ze všech stran si ji prohlíží.

„Devět,“ prohodí a pouští mi bradu. Chytne mě za nohu a nožem mi po ní začne jezdit. Spíš mi tam něco vyrývá, protože bolest, kterou mi to způsobuje, je neskutečná. Když práci dokončí, přeřízne lano, které mě drží u topení, a bez slov odchází. Mnu si ruce odřené od lana a dívám se na ránu, kterou mi vyřezal na stehno. Devět? Nemám zájem se momentálně zabývat tím, co to znamená. Jsem plná nenávisti, bolesti a smutku. Doplazím se pro kalhotky a choulím se na zem. Kolem mě jsou kapičky krve. Rozbrečím se. Nechápu to. Proč? Proč já? Proč mě rovnou nezabil? Teď se o tomhle dozví celá škola a já budu trpět tuhle potupu. Skřípu zubama. Nesnáším toho hajzla.

Omlouvám se, že tahle kapitola vyšla s takovou trošku delší pauzou.:D Aby vám tahle kapitala dávala smysl, musíte si přečíst tu před tím:)

Autor: AnnieZet, v rubrice: Povídky » Na pokračování

Sdílet

Diskuse pro článek High school - 7. kapitola: