High school - Úvod + 1. kapitola • OurStories.cz ~ naše povídky

Annie byla donucena jít na novou školu. Její dvě kamarádky se rozhodly, že ji podpoří. Na jakou školu se vlastně holky dostaly?

05.10.2012 (14:00) • AnnieZet • Povídky » Na pokračování • komentováno 2× • zobrazeno 1200×

EDIT: Článek neprošel korekcí!

Úvod

Mé jméno je Annie, pocházím z většího města. Mám devatenáct let. Můžete mě poznat díky mým dlouhým špinavě blonďatým vlasům. Obličej mi zdobí oči modré jako pomněnky a velké množství pih. Bydlím ve městě asi hodinu cesty od vesnice, kde bydlí mé kamarádky. Teď něco o nich. Jsou to sestry, ta první - Veronica je stejně stará jako já, má blonďaté vlasy a hnědé oči. Na její tváři můžeme vidět jizvu přes pravé oko, kterou má kvůli havárii před několika lety. Druhá ta mladší - Lilly má sedumnáct let, je velmi podobná své sestře, ale každá má úplně jiný charakter.

Matku vyhodili z práce, a tak nemá peníze na platbu soukromé školy, kam chodím. Byla jsem proto donucena odejít na jinou, mnohem horší školu. Spím u svých kamarádek, po bujné a hlavně pochmurné noci konečně vychází slunce.

"Dobré ráno" sedám si na postel a opírám se o stěnu.

"Dobrý" odpovídá Veron unuděně. Lilly ještě spokojeně pochrapuje.

"Chci chodit do stejné školy jako ty, jsou tam koleje, takže by to neměl být problém" zašeptá Veron po chvilce ticha.

"Jsi normální? To ti neprojde."

" Řeknu matce, že chci jinam, udělá všechno, co mi na očích vidí" řekla tvrdohlavě.
"Co se děje?" řekne rozespalá Lilly.

"Ale nic, jen tvoje sestra si právě usmyslela, že se mnou jde na školu"

"Aha" vydala ze sebe, zabořila hlavu do polštáře a spala dál.

Veron někam zmizela. No co, lehám si opět na postel a usínám. Po několika minutách Veron rozráží dveře, "Musím se sbalit, odcházím na novou školu" její hlasitý řev mě probouzí a s údivem ve tváři ji pozoruji. "Tobě to opravdu povolila?" sleduji, jak si balí věci. "Ano, ale pod podmínkou, že Lilly jede taky" odpovídá mi. "Ale Lilly ti neřekla, jestli chce jet" svraštím čelo. "No ale pojede" říká klidným hlasem.
"Lillinko, vstávej, sbal se, odjíždíme" probouzím ji mile.
"Kam? Proč? Kdy?" odpovídá zmateně.

"Do nové školy. Protože tvoje sestra chce se mnou do školy. Teď" ach, miluju když můžu takhle odpovídat. Lilly vmžiku reaguje tím, že si jde balit věci. "Cože, ty nemáš žádné námitky?" divím se. "Jistě, že mám, ale stejně by to bylo k ničemu" smutně zachlácholá. "To jí přece nemůžeš udělat" s těmito slovy se otáčím směrem k Veron, "ve své škole má přece přátele" pokračuji.
"Vím, že nám to prospěje. S otcem moc nevycházíme, odloučení nám pomůže." důrazně vysvětluje Veron. Lilly jen mlčky přikývne, poté na její tváři vidím něco jako náznak úsměvu.

"Děkuju vám" uculím se na holky.

První den

Cesta byla náročná, ale konečně jsme dorazili. Je asi jedenáct hodin odpoledne a já i holky jsme z cesty dost unavené. Dávám si kufry do velké haly a rozhlížím se okolo. Můžete zde najít jen jeden starý stůl s židlí, na které sedí něco jako hlídač, který má očividně všechno v paži.
"Mohu vás poprosit?" lehce poklepu na rameno hlídači.

"Co chceš?" odsekne nevrle.

"Jsme tu nové a rády bychom se ubytovaly" rukou mávnu směrem k holkám.

Po těchto slovech si nás hlídač zkoumá svým nevěřícným pohledem.

"Zavedu vás tam" zvedne se ze židle a až úchylně se zasměje.

Jdeme chodbami, které jsou plné prachu, odpadků a špačků od cigaret. Vcházíme do části budovy, kde jsou každé dveře očíslovány. My vstupujeme do dveří číslo 22.
"Tady" prohodí hlídač, opět si mne i holky prohlédne a odkráčí.

Zůstáváme stát jako zařezané. Tento pokoj už dlouho žadná uklízečka neviděla. Jsou tu tři postele, ze kterých jde vidět, že toho zažili už hodně, dále pracovní stůl s židlí a skříně. Nemluvě o kupě prachu, špíny a hmyzu. Bohudík je tady aspoň celkem dost místa, a tak můžeme zavést náš systém ukládání věcí volně po pokoji. Veron si bere postel u okna, já u velkého obrazu a Lilly tu nejdál od nás obou, na druhé straně místnosti.

"To bude něco," řekne Veron do ticha a začne si vybalovat. Já i Lilly tedy opakujeme po ní a vyskládáváme si věci do skříně, na židle, na zem.

"Nezdál se vám ten hlídač nějaký divný?" řekne Lilly znechuceně a začne se smát na celé kolo.

"Trochu" odpovíme s Veron zároveň a smějeme se taky. Když náš záchvat smíchu konečně přestane, navrhnu jít prozkoumat okolí.

Vycházíme tedy ze třídy a bloudíme chodbami. Zjistili jsme, že škola je rozdělena do dvou částí - ubytovna a třídy. Přechod z jedné budovy do druhé je přísně hlídaný, no nevíme proč. Třídy jsou malé a pro několik žáků. Lidi, které potkáváme, si nás prohlíží, vypadají, že po nás něco chtějí, ale snažíme se to ignorovat. Lilly se od nás po prohlídce odpojuje a jde do své třídy, já a Veron zase do té naší. Sedáme si do prázdné lavice přímo před stolkem učitele. V tom někdo přichází, je velké postavy, má malé brýlky a krátké modré vlasy. Sedá si za stůl před nás "TICHO" zakřičí tvrdým hlasem. Takže tohle je náš učitel. Zakrývám si obličej rukou a mumlám si pro sebe něco ve smyslu, že mě asi brzo trefí. Pana Modré vlasy hned upoutáme, a tak na nás chvíli hledí.
"V naší třídě se objevili dvě nové žačky" vstane a ukáže rukou na nás. Odkrývám si tedy tvář a pokouším se o úsměv, moc se mi to nedaří. Veron mezitím nastepovala k němu a hned si bere slovo.
"Čau, mé jméno je Veron. Pocházím z malé vesnice, je mi devatenáct let. Ráda hraju fotbal a věnuju se kreslení" odmlčí se "tohle" ukáže na mě "je moje kamarádka Annie." Zamávám všem a zašklebím se na Veron "fakt díky" šeptám si pro sebe. Vstanu a jdu k nim"Teď se představím já," důrazně a hlasitě tlestknu, ale ruce si nechávám spojené, "Jak už jste zjistili, jsem Annie. Bydlím, teda bydlela jsem ve městě a jsem stejně stará jako tady Veron" nesnáším, když se musím představovat. Učitel vstává a představuje se nám. Dozvěděli jsme se, že jeho jméno je Garry, pracuje tady už dvanáct let, má dvě děti a hodnou manželku. Sedáme si zpět do lavice a začíná výuka. Z matiky přeskakujeme na fyziku, poté i na chemii a jazyky. To vše v jedné hodině, tahle škola je hotový chaos. Konečně zazvoní na přestávku. Učitel k nám přichází a dává nám rovrh, dnes máme ještě jednu hodinu. Vyhazuji si nohy na lavici a rozhlížím se po třídě. Lidi na nás pořád zírají. Vtom se ke mně přiklání Veron "Pořád na nás zejraj" zašeptá mi. "Právě nad tím přemýšlím" odpovím jí. K naší lavici se blíží kluk, vyšší postavy a s průzračně modrýma očima. Opře se o naší lavici. "Dávejte si pozor, s kým se bavíte" promluví na nás chladným hlasem a zase odejde. "Cože?" nechápavě nadzvednu jedno obočí a kouknu na Veron. " No na mě nekoukej, vím toho asi tolik, co ty." Otáčím se na lavici za námi "Můžeš mi říct, proč na nás všichni vejráte?" řeknu neznáme dívce. "Čekáme na to, jak si vyberete" odpoví mi. "Jak vybereme? Co si máme vybrat?" začne na ni křičet Veron. "No přece ke komu budete patřit" říká dívka klidným hlasem. "Můžeš nám objasnit situaci?" V tu chvíli se dívka zvedne, veme obě za jednu ruku a odtáhne ze třídy. "Tady je klid" řekne. "Pro začátek, jsem Keary" důležitě si odkašle. "V naší škole existují dva klany, o žádném se nedá říct, že je ten dobrý nebo zlý. Válčí se zde o moc, o to, kdo bude vládnout celé škole, protože učitelé zde nemají žádný respekt. Můžete si vybrat Draci a nebo Tygři, šarvátky mezi nimi někdy končí i smrtí, ale nechci vás strašit. Já například nepatřím ani k jednomu, ale ti to mají ještě těžší" když tohle všechno na nás dívka vybalí, zůstáváme stát s vyvalenýma očima a otevřenou hubou. Mlčky odcházím zpátky do třídy.

"Proč si neutrální?" ptá se Veron.

"Byla jsem v obou skupinách, obě jsem zradila a teď patřím k největším terčům" odvídá Keary, jde na ní vidět, že tuto otázku nečekala.

"Aha, co na to říct? Pán bůh s tebou" bleskem se otočí a zašklebí se na mě, její slova jsem slyšela, a tak se nahlas směju přes celou třídu. Vrací se do lavice, dáváme vítězný zvyk - pěsti a opět přichází učitel. Když konečně skončí výklad, rychlostí blesku odcházíme ze třídy.
"Nevíš, kdy končí Lilly?" řvu, protože je tu neskutečný hluk, dívám se kolem a rvu se davem lidí, který je na chodbě. "Asi jako všichni" odpovídá Veron a agresivně od sebe odráží kolemjdoucí. Míříme k třídě, kam Lilly odešla, dokonce ji i odchytáváme. Společně vycházíme před školu, nadechuji se čerstvého vzduchu a pomalu vydechuji. Beze slov kráčíme na pokoj, po cestě na nás lidé stále zírají, ale my se na ně jenom šklebíme.

Následující díl »

Autor: AnnieZet, v rubrice: Povídky » Na pokračování