Hiteriho seznam - 4. kapitola • OurStories.cz ~ naše povídky

Jediný možný svědek musí být odstraněn. Co myslíte - povede se to Ewowi?
A co nová spolubydlící naší trojky. Myslíte, že se jí dá věřit?

12.12.2012 (16:00) • Gracewhite • Povídky » Na pokračování • komentováno 0× • zobrazeno 369×

„Zkoušel jsi ještě zavolat, Hiterimu?“ zeptala se Kirsten.

„Ne,“ odpověděl Sydow.

„Zajímalo by mě, kam šel. Je to už dvacet devět hodin, co o něm nic nevíme. Není dobrý se takhle rozdělovat, když se teď děje tohle. No nic, zkusím zatím zavolat Ewowi.“ Vzal do rukou mobil a vytočil jeho číslo.
„Jak ti to jde?“

„Skvěle,“ šeptl.

Ewe neměl poprvé za celou tu dobu na hlavě kapuci. Vždy ji míval, ale dnes ne. Konečně mu šlo díky bílému plášti vidět jeho špinavé delší blond vlasy a jeho tmavě zelené oči. Jeho obličej měl sice pár šrámů, ale jinak byl stejně pohledný jako obvykle.

„Už jsi ho zabil?“

„Ne, ale jsem od něj pět metrů. Má návštěvu, tak musím počkat. Navíc… Budu se muset nejprve zbavit hlídače, který ho hlídá."

„Co? On má ochranku?“

„Jo. Myslí si správně, že ho přijdu určitě zabít. Budu muset zabít i jeho. Až pak budu mít teprve cestu volnou. Ještě se ozvu,“ ukončil hovor.

…

Hodinu trvalo, než návštěva odešla. Teď už byla cesta volná - skoro.

Stmívalo se. Chodby se vylidňovaly od personálu. Sem tam někdo prošel.
Strážník pořád stál přede dveřmi. Ewe musel jednat.

Do této doby nikdo neprošel, už by to tak ale dlouho nemuselo být.

Ewe zapnul joystick a na obrazovce se mu ukázaly uložené plány rozvodu světel po celé nemocnici. Šipkou si dojel na jejich patro a zmáčkl zelený trojúhelník.

Světlo začalo v pětisekundových intervalech blikat, až nakonec po minutě zhaslo úplně.
Hlídač se lekl a v afektu si odepnul malou baterku od pásku. Než ale stihl ze sebe vydat hlásku - a přivolat tak Ewowi nechtěné svědky - ho Ewe udeřil železný plechem přes hlavu. Policista omdlel. Ewe nikdy nikoho nezabil přímo, vždy to udělal jen přes joystick; dnes mu ale nezbývalo nic jiného než zabít přímo.

Konečně mohl vejít do pokoje. Jeho oběť klidně spala. Vytáhl injekční stříkačku, kterou měl připravenou, a vpichem mu do kůže dostal smrtící roztok. Slabé pípání se rozlinulo v jeden zvučný tón. Teď už se musel jen odtud co nejrychleji dostat.

Vyběhl z pokoje, ale to už se k němu blížili další dva policisté. Tak tak se jim vyhnul. Kdyby zůstal v pokoji o něco déle, dostali by ho.

Schody seskakoval po třech. Na chvíli zastavil. Vytáhl joystick, zmáčkl opět trojúhelník a o něco déle ho podržel. Budova tak celá zhasla. Zapnul si světlo na mobilu a přes zakódované – teď už odkódované – dveře se dostal ven. Zmizel tak v ruchu velkoměsta.

Kolem půlnoci se dostal do bytu.

„Tak co?“ zeptal se ho okamžitě ležící Sydow na pohovce, který se díval v televizi na horor.

„Je to vyřešené.“

Ewe se na místě vysvlékl z převleku a společně s injekcí vložil vše do nachystaného černého pytle. Strčil ho do skříně a skříň zamknul. Kdyby se jich zbavil hned na místě, mohl by je někdo najít a… náhoda je prostě svině.

„Kde má Hiteri seznam?“

„Donesu ti ho,“ řekl Sydow a obešel právě probuzenou Kirsten.

„Ještě se nevrátil?“ zeptal se jí.

„Ne. Půjdu si zase lehnout, tak dobrou.“

„Dobrou…“

Když mu Hiteri donesl bílý sešit, otevřel ho a vzal si tužku. Pečlivě prohlížel seznam jmen, které byly buď přeškrklé nebo v kruhu. Ewe zakroužkoval další ze jmen.

„Ewe! Proč označuješ další jméno?“

„Jsou v jedné budově. Zvládnu je oba najednou.“

„To je hloupost. Riskuješ!“

„To každý den.“

„Aspoň si je rozděl na každý den. Když tu teď Hiteri není, není tu nikdo, kdo by tě od nás kryl a dával ti potřebné informace.“

„To zvládneš přece i ty.“

„Ale ne na takové úrovni.“ Ewe se na chvíli zamyslel.

„Dobře, asi máš pravdu.“

„Díky. Tyhle nervy fakt nemám rád. Měli bysme jít už spát, zítra bude náročnej den.“

Ewe přikývnutím zasouhlasil a oba zašli do svých pokojů.

Druhý den ráno Ewe seděl za jídelním stolem a usrkával z horkého čaje. Vypadal jako běžný chlapec v jeho věku, ale opravdu v tu chvíli jen vypadal. Kirsten se k němu otočila a na stůl před něj položila talíř s palačinkami.

„Díky.“ Posadila se k němu.

„Nechceš si dnes udělat volno a jít se se mnou podívat po obchodech?“

„Řekni Sydowi, ten by určitě šel.“

„Sydow tady ale není, jel přece… ty věci…“

„Ano, zapomněl jsem.“

„Šel bys teda?“

„Nemůžu, mám práci.“

„Zabíjení lidí pokládáš za práci?“ Ewe k ní na chvíli pozvedl zrak. „Prosím, odlož to na jindy.“ Chvíli nic neodpovídal. Dojedl poslední palačinku a dopil čaj.

„Tak dobře. Aspoň si udělám přehled věcí. Ty mi ale potom za to pomůžeš s tím čipem, co jsi nám donesla.“

Autor: Gracewhite (Shrnutí povídek), v rubrice: Povídky » Na pokračování