Hluboko pod kůží - 3. kapitola • OurStories.cz ~ naše povídky

Ella začíná s vyprávěním svého příběhu.
Za každý komentář budu ráda... :)

12.05.2010 (17:00) • Noctuelle • Povídky » Na pokračování • komentováno 5× • zobrazeno 730×

Sedli si do křesel před krbem a Ella začala vyprávět.

###

*Ella*

Když jsem odjela od Vellaiga a Seleany, několik měsíců jsem se jen tak toulala. Nemohla jsem se vrátit, hrdost mi to nedovolovala. A tak jsem přežívala ze dne na den v nejistotě a strachu, jestli Vellaiga vůbec někdy budu schopná vidět znovu.

Jednou jsem přespávala ve staré Východní Tvrzi. V noci jsem se probudila s nepříjemným pocitem přítomnosti někoho cizího. Prudce jsem se posadila.

Naproti mě seděl muž zahalený v plášti, v temnotě kápě mu zářily rudé oči. Přitiskla jsem se k chladným kamenům za mými zády. Zpod kápě se ozval tichý smích. Ten zvuk mě štípal do kůže, obaloval se kolem mě jako pokrývka. V hlavě se mi ozval jeho hlas.

"Přece se mě nebudeš bát, maličká!"

"Nebojím se, vampýre, jsem jen oberžetná," odsekla jsem mu nahlas. Uvnitř mé mysli zněla ozvěna jeho smíchu. Kápě mu sklouzla z hlavy a já viděla na pohled mladého nebezpečného muže s ostrými rysy a ještě ostřejšími špičáky, které se mu zarývaly do spodního rtu. Jeho rudé oči mě pobaveně sledovaly. Shrnul si plavé vlasy z čela a znovu ke mě telepaticky promluvil.

"Jsi bystrá, elfinko, a máš kuráž." Tvář mu prosvětlil docela lidský úsměv. "Já jsem Ian."

Asi jsem se musela zbláznit. Seděla jsem v polorozpadlé barabizně s vampýrem, který se na mě usmíval. Absurdní!

"Ella, těší mě. Ale sympatie nesdílím." Zas ten jeho smích. Asi se musel hodně nudit, když ho dokázala pobavit malá protivná holka.

"Co po mě chceš, vampýre?" štěkla jsem na něj. Zamyšleně si mě začal prohlížet.

"Hmm... Společnost?"

A tak se Ian začal toulat se mnou. Náš vztah se od mé nesnášenlivosti a jeho pobaveného cynismu přesunul k přátelství. Zvykli jsme si na sebe a navíc, putovat ve dvou bylo pohodlné. Ian se čas od času vytrácel za obživou. Já jsem před ním byla v bezpečí, neboť, jak mi vysvětlil, elfská krev je pro vampýry naprosto nevábná. A i když mi ze začátku vadila myšlenka, že pije z lidí, zvykla jsem si na to. Byla to přece jenom jeho přirozenost.

Byl se mnou již několik měsíců, mě bylo čerstvě osmnáct, když se začaly naplno projevovat mé schopnost. Pomáhal mi s ovládnutím živlů, cizích myslí, s bojem na blízko a tiše trpěl mé výbuchy vzteku, když mi něco nešlo. Po měsících tvrdé práce jsem vše ovládala naprosto perfektně.

###

Ellin hlas se vytratil. Byl čas oběda, ale na jídlo neměl ani jeden z nich pomyšlení. Ella začínala mít pocit, že jí tenhle starý dům spadne na hlavu. Zvedla se a vyběhla do zahrady. Konečně se mohla nadechnout. Vellaig se tiše postavil vedle ní. Ella zaklonila hlavu. Všechny ty vzpomínky... Vedly jí k tomu jednomu jedinému dni.

###

*Ella*

Uprostřed léta byly noci příjemně teplé a nebylo potřeba hledat přístřeší na přespání. Utábořili jsme se v lese, koně přivázali ke stromu. Ian rozdělal oheň a já bezcílně zírala do větví nad našimi hlavami. Byl takový klid. Až moc velký klid, došlo mi po chvíli.

"Ello," ozval se Ian. "Něco se blíží." V jeho hlase zazníval strach. Něvěděla jsem z čeho, ale taky jsem to cítila. Vyskočila jsem na nohy a sáhla po svém meči. Najednou mě Ian odstčil za sebe a já zády narazila do stromu, který se pod tou ranou otřásl a spadlo z něj pár šišek. Má žebra podezřele zakřupala, ale bolest jsem uměla potlačit. Ianovi se do ramene zakousl šíp. Přesně v místě, kdy jsem před chvílí měla hlavu. Zachránil mi život. Vztekle zasyčel a natáhl svůj luk.

"Nestřílej," křikla jsem. Před námi stála v celé své kráse Seleana a mířila na nás dalším ze svých zcela přesných šípů.

Autor: Noctuelle, v rubrice: Povídky » Na pokračování